|
- Vrchlický | - Mod. básníci angl. | - |
Byl rektorem v Bremhillu. V předmluvě k svému vydání spisů Popeových ukázal na mnohé slabé stránky tohoto básníka, čímž se dostal do polemiky s Byronem a Campbellem. Z básní jeho ceněna byla didaktická skladba "Duch vynálezů, čili dobytí oceanu". Vynikl zvlášť v sonetu a psal některá díla polemicko-theologická.
Tys poslední má naděj a já mním,
až utišíš mé všecky slzy žárné,
jež tekly pro mé milování marné,
že v červánky se klidně zahledím
Na všecky žaly, které přešly již
jak ve slunci, přes něž dešť letní splývá,
na večer pozdě samotář pták zpívá,
víc na křídlech necítí deště tíž.
Však jaký as je srdce zármutek,
jež od tebe jen doufá spásy lék!
Než v druži dívek naleznu
ach, podobnou ti jen,
tak mladou, svěží jako v snu,
jak mnohý prchne den!
Když vidí dívčí ideal
v myšlénkách duše zor,
ten obraz fantasií vzplál
odstínů měkkých vzor.
Chci vhroužiti se v obraz ten
v té tváře milý rys,
a v úsměv říci spokojen:
"Tu dívku znal jsem kdys!"
Další: