Svatohor bohatýr

Na horách vysokých, na Horách Svatých, žil podivuhodný bohatýr, že takového na celém světě nebylo. Nejezdil Svatohor na svatou Rus, protože matka syrá země ho neunesla. Těžká byla mu bohatýrská síla jeho, těžká jako nejtěžší břemeno. Kdo chtěl poznati tohoto slavného nejstaršího a nejsilnějšího bohatýra, musil si dojíti na ty hory vysoké a tam se mu hluboce pokloniti.

Jednou však přece jen Svatohora bohatýra omrzelo projížděti se neustále po tvrdých skalách Svatých Hor. I vsedl Svatohor bohatýr na svého bohatýrského oře v celém svém bohatýrském brnění a s palicí ocelovou, s ostrým mečem, tuhým lukem a kalenými střelami v toulci.

Tak vydal se Svatohor bohatýr na dalekou cestu, do města Kyjeva.

I promluvil takto ke svému bohatýrskému oři:

"Aj, ty můj oři bohatýrský! Posluž mi věrnou pravdou."

Bohatýrský oř pravil lidským hlasem:

"Aj, ty Svatohore bohatýre! Když jsi vsedl na můj koňský hřbet, nevtiskuj ty ostruh ocelových do mých tvrdých žeber a nebičuj mne bičíkem hedvábným po mém koňském hřbetu a nepřitahuj uzdy hedvábné - a potom mohu ti posloužiti věrnou pravdou."

Jede tedy Svatohor bohatýr, jede cestou cestičkou, a slyšeti ho daleko široko, nebot matka syrá země se otřásá, temné lesy se kolísají a řeky se z břehů vylévají, jede-li Svatohor bohatýr, vyšší lesa stojatého, s hlavou až v oblacích.

I rozjařilo se mu jeho srdce bohatýrské, a Svatohor bohatýr vyňal svou palici ocelovou a takto promlouvá:

"Kdyby byl kruh na božím nebi a druhý kruh v matičce zemi, překotil bych ji vzhůru k nebesům a smíchal bych nebeské s pozemským!"

Pousnul Svatohor bohatýr na svém bohatýrském oři, i dohonil ho ze zadu mohutný ruský bohatýr a udeřil ho kopím po mohutných plecích, udeřil ho koncem neostrým.

Probudil se Svatohor a promluvil takové slovo:

"Jak ty ruské mouchy štípají!"

Bohatýr udeřil ho po druhé, kopím po mohutných plecích, po druhé koncem neostrým.

I napřáhl Svatohor bohatýr svou bohatýrskou ruku, uchopil mohutného bohatýra a posadil ho do svého toulce bohatýrského a ujížděl dále cestou, cestičkou.

Ale bohatýrský oř Svatohorův jak jede cestičkou, tak klopýtá, i promlouvá lidským hlasem:

"Aj, ty Svatohore bohatýre! Nemohu unésti dvou bohatýrů - břemene onoho ve tvém toulci."

Vyňal tedy Svatohor bohatýr z toulce svého onoho mohutného ruského bohatýra i s jeho ořem bohatýrským a promluvil k němu:

"A kdo jsi ty, ruský, mohutný bohatýre?"

Ruský bohatýr odpoví mu takto:

"Jsem bohatýr ze stolního města Kyjeva - jsem Samson Samojlovič."

Promluví k němu Svatohor bohatýr:

"Aj, ty jsi tedy Samson, ty jsi Samojlovič! Pobratřeme se tedy podle křížů¹ a já budu tvůj starší bratr, a ty budeš, Samsone Samojloviči, mým mladším bratrem."

I rozdráždili své bohatýrské oře a jejich srdce bohatýrská se rozjařila. A když tak jeli širokou cestou, uhnul náhle Samson Samojlovič na pravo, na cestu postranní.

Svatohor bohatýr přijel k vysoké skále a sestoupil s bohatýrského oře. Rozjařilo se jeho srdce bohatýrské, i ohlédl se na zad - a vždyť tu není Samsona Samojloviče!

Vystoupil tedy Svatohor bohatýr na tu vysokou skálu a jal se kamení metati svýma bohatýrskýma rukama a volati:

"Pojede-li tudy Samson, ten Samojlovič, zabiju ho kamením velikým s této příkré skály!"

Ale Svatohor bohatýr nemohl se dočkati. Vsedl tedy zase na svého bohatýrského oře, a jak tak jede svou širokou cestou, cestičkou, vidí před sebou kráčeti člověka pocestného s měšečkem na zádech. I popohání Svatohor bohatýr svého bohatýrského oře, ale pocestného dohoniti nemůže.

I zavolá na něho Svatohor bohatýr:

"Aj, ty pocestný člověče, posečkej maličko, nemohu tě dohoniti ani na svém dobrém koni."

I zastavil se neznámý pocestný, složil měšeček na syrou zemi a takto promlouvá:

"Aj, ty Svatohore bohatýre! Sestup se svého koně bohatýrského na matičku syrou zemi. Tady v tomto měšečku je uschována všecka tíže zemská. Zkus, Svatohore, vždyť jsi bohatýr, zkus velikost své síly!"

Svatohor bohatýr sestoupil s dobrého koně a uchopil se měšečku jedním prstem. Po druhé uchopil se měšečku jednou rukou. Po třetí Svatohor bohatýr napjal už veškeru svou velikou sílu bohatýrskou, až mu po bílé líci růžová krev přeběhla, ale měšečku pozdvihnout nemohl, ačkoliv se zabořil až po kolena do syré země.

Neznámý pocestný uchopil potom bílýma rukama měšeček a uložil ho zase na bedra.

I zavolal na něho Svatahor bohatýr:

"Aj, kdož jsi ty, když jsi ty silnější než Svatohor bohatýr? A jak tobě po otci říkají?"

Pocestný mu odpověděl takovými slovy:

"Jsem Mikula, oráč jsem, Mikula Seljaninovič² jsem - mne miluje matička syrá země."

A odešel s měšečkem do širého pole.

Když potom Svatohor bohatýr i vsedl zase na svého bohatýrského oře, zůstalo jeho bohatýrské srdce přec tam u toho měšečku.

Svatohor bohatýr poodjel na cestičku na širokou a potkal se nenadále opět se Samsonem Samojlovičem. I jeli spolu k městu Kyjevu.

zpět na obsah Další: Svatohorova smrt