|
- Čelakovský | - Slov. nár. písně | - |
(Krajnský.)
Tamto stojí bílá Vídeň -
co se v Vídni druhdy dělo,
všickni dobře znamenejte.
Vprostřed města na dvořišti
roste širostinná lípa,
Vídeň zchlazujíc svým stínem;
v stínu žlutý stolec stojí,
a sedadla kolem stolu,
vévodové na nich sedí.
Mezi nimi císař vece:
"Myslím, království rovného
našemu že nenajíti."
Aj, tu přiskakuje Pegam,
hrdě vypustí ta slova:
"Marná chlouba tato vaše!"
A zas dále propovídá:
"Co tu pravím, vévodové!
ni císaře nevynímá:
máte velikou sic říši,
a jonák se v ní nenajde,
jenž by pokusil se se mnou."
Odpoví mu císař takto:
"O to-liž ti starost běží?
Najdeť se, kdo zkusí tebe!
Domuje ve vlasti krajnské,
na hradě, jenž Kamen slove,
jisté nebojí se tebe.
Krištof slavný náš Lambergar,
bydlící na siné skále,
vejde v ohradu on s tebou."
Pegam vece: "Pište list mu,
nechť pomina práce doma
sem přicválá na sedání!"
Káže císař zprávy psáti,
a rychlého hledat posla,
jenž by s listem na hrad spěšil.
Jedva prohlásil se císař,
švarný tu mladík přistoupí,
hotov donesti list k místu. -
V pěknou krajinu list nese,
hornaté do krajnské vlasti
Krištofovi k Lambergaru.
S večerem opustiv Vídeň,
spěší zlým co duchem honěn;
jitro mu svítá v Tržiči.
Tluče, hospodáře budí,
zdvořile se jich doptává,
Krištof Lambergar kde bydlí?
Každý pokloní se před ním,
a bez klamu v upřímnosti
prstem mu na hrad pokáže.
Strčiv za čepku list bílý,
nízko před každým se kloní,
dál spěší jak blesk nebeský. -
Stojí stará máť na síni,
sama k sobě takto mluví:
"S ničím dobrým tento nejde!"
I pospíší k synu svému,
Krištofovi k Lambergaru,
moudrou tu mu radu dává:
"Máš koníčka jako ptáčka,
zlatou jen pšeničku jídá,
a slaďounké víno pívá;
stoje sedm let u jeslí
nikdy nevyšel na slunce,
nikdy neviděl den bílý."
Potom mluví k synu dále:
"Co dím tuto, Krištofe můj!
dej na řeč mou pozor dobrý!
V spolku má Pegam dva čerty,
šťastně však oba dva zmůžeš,
nedáš-li se omámiti.
Když na něm uzříš tři hlavy,
nehlídaje na pokrajní,
změři šavli na prostřední."
I běží v světlou komůrku,
na hlavu posadiv lebku,
opásav se ostrou šavlí,
vskočí na rychlého koně,
ruku máteři podává:
Zdráva buďte, máti milá!
Nyní zatočiv se koněm
mžikem jako blesk ulítá,
nikde nestaví se v běhu;
cvalem přijíždí u Vídeň,
an se k snídaní zasedlo;
Ižíci Pegam z ruky pustiv
v tato slova mluvit počne:
"Nebudiž tak spěšno tobě,
dosti záhy hlavu ztratíš!
Prodlíti-li líbo tobě,
čili vhod tudíž se bíti,
a svou hlavu nasaditi?"
Jemu Krištof takto vece:
"Neznáť ovšem prodlévati,
který byl včera na Krajnsku."
Jej se opět Pegam táže:
"Kdež příhodné tobě místo?
tu-li na širokém dvoře?" -
Odpoví Lambergar takto:
"Na poli, kde všickni vidí,
za svou čest se budem bíti."
Rozjevše se proti sobě,
hlavou proti hlavě trčí,
druh však druha nepokoří.
Promluviv tu Pegam vece:
"Není nad mne mocnějšího,
i tebeť má síla zchvátí;
pro tebe bude koník tvůj
bědovat po polích bloudě
a hledaje pána svého."
V odpověď mu Krištof na to:
"Není žel mně, leda jedno,
ovšem více nežli tobě,
an tvé paní ušlechtilé
tak mladé již ovdověti;
posléz já o ni požádám!" -
Z Lambergara krev se leje,
síly mu však neustává.
Po třetí tu zaměřivše,
krutě na se udeřují,
ajta, souboj slavně skončen.
Změřil Krištof hlavu střední,
pustiv mímo dvě pokrajní,
zpříma vrazil na prostřední.
Opravdivou setna hlavu,
na kopí ji rychle vbodne,
vznikne radost po vší Vídni;
cválá Lambergar do Vídně,
hlavu Pegama jarého
po vší Vídni ukazuje.
Promluví tu císař slavný:
"Hrdinský můj Lambergare!
čím mně odměnit se tobě?"
Lambergar mu odpovídá:
"Třech jsem hradů lenovníkem,
učiň, aby moji byli."
Laskavě mu císař na to:
"Budiž dle žádosti tobě,
dokud rod tvůj nevyhasne."
zpět na obsah 
Další: Veselá svatba