|
- Dačický | - Paměti | - |
Léta od narození Krista Pána, syna božího, 1278 král český Václav, toho jména Druhý, korunován jest na království české. A za tohoto krále kován a dělán jest groš dobrý, stříbrný, na němž ráz s textem latinským byl takový: Venceslaus secundus, rex Bohemiae. Čechové těm grošům převzděli "Zmrzlíci". Zřídka se juž nacházejí. Za tohoto krále Václava Hora Kutna veliké bohatství a užitky stříbrného kovu vynášely, a práva horní jsou od téhož krále nařízena a vydána, kteráž po letech v nic přišla a nic neváží. Tento král Václav Secundus založil jest klášter Zbraslavský a v něm pohřben.
Na den památky sv. Vojtěcha umřel jest tejž král Václav Secundus, zanechav po sobě syna, krále Václava, toho jména Třetího. Zabit jest zrádně v Holomouci léta 1306, na němž ten rod po meči vyhynul.
Jan, hrabě z Lucemburku... země České za krále, a téhož léta pojal Alžbětu, kněžnu českou, k manželství.
Švábi, Němci, vtrhli jsou do země České a velikou škodu učinili.
Toho léta přiletěly jsou kobylky do země České.
Král Jan Český oslepl na obě oči.
Klášter Kartouzský podle Prahy založen jest skrze Jana, krále českého.
Bylo drahé léto, takže byl strych žita za kopu, pšenice za 70, ječmene za 50, hráchu za 30 grošů - Nota. To tehdáž za drahotu počítali!
Založena jest kapla Všech svatých na hradě pražském. Léta téhož umřel jest kněz Jan Dražický, biskup pražský dvadcátý sedmý, kterýžto založil jest klášter a špitál, též most v Roudnici, a zjednal jest hrob stříbrný sv. Vojtěcha na hradě pražském s hrobem sv. Vavřince v kaple jeho, a zjednal jest XIV kop platu věčného dvadceti kanovníkuom řeholním v též Roudnici; též vystavěl duom a dvuor arcibiskupuov v Praze, na Malé Straně. - Nota. Neví se juž o tom stříbrném hrobu, kam jest se poděl.
Také toho léta zvolen jest kněz Arnošt, první arcibiskup pražský.
Též toho léta kostel na hradě pražském nový založen jest.
Karel, syn Jana, krále českého, z Alžběty královny, dědičky české, narozený, jsa markrabím moravským, zvolen jest od churfirštův germanských na císařství.
A toho také roku týž král český Jan, dav jse s králem franským, přítelem svým, do boje proti králi englickému, v tom boji zabit jest, den památky Rufa .
Učení pražských mistruov jest potvrzeno a milostivé léto změněno. A Karel nadepsaný korunován jest k českému království, a Ludvík, kníže bavorské, složen byvše s císařství, umřel.
Založeno jest Nové Město pražské týmž Karlem.
Téhož léta stalo se zemětřesení na den památky sv. Pavla na víru obrácení. A toho také léta umřela Blanka, královna česká, a Anna oddána jest králi Karlovi za manželku. A týž Karel dal Moravu Janovi, bratru svému. Též mnozí lidé zahynuli u Hory. A mrskači chodili po zemi.
Téhož léta bylo milostivé léto v Římě a založen klášter svatého Karla v Praze.
V outerej před památkou Narození blahoslavené Panny Marie byla velká povodeň v Praze.
V outerej po památce sv. Matěje apoštola narodil jse v Normberce císaři Karlovi, králi českému, syn Václav, kterýž potomně také byl králem českým a císařem.
Umřela jest Anna, mátě téhož Václava, syna Karlova. Byl jest také v Čechách veliký hlad a potopa.
Přineseno jest tělo mrtvé sv. Zikmunda do Prahy z města Agauského.
Narodil jse jest císaři Karlovi, králi českému, Sigismundus, jenž potomně byl králem uherským, císařem a králem českým.
Na Nové léto umřel jest Jan kardinál, druhý arcibiskup pražský. Byl jest mor veliký v Čechách, v Praze od Božího vstoupení až k památce sv. Václava .
Stonuli jsou bratří v Moravě pod Horou sv. Hypolita. Nota. Jací to bratří byli?
Umřela jest královna Johanka, první manželka krále českého Václava, Karlova syna. A téhož léta Sigismundus, syn císaře Karla, bratr téhož Václava, korunován jest k uherskému království.
Pan Markvart z Vartnberka, kterýž ty časy držel hrad Žleby, nejprve počal válku v zemi proti králi Václavovi, dav jse v loupení země. A král Václav rozhněvav jse dobyl Žlebuov a Zbiroha, a Markvarta jav, jměl jej u vězení.
Před masopustem umřela jest v Praze Alžběta, vdova zůstalá po císaři Karlovi, králi českém.
Rozkázáním krále Václava utopen jest kněz Johánek, doktor, vikář arcibiskupství pražského.
Bylo na Vyšehradě milostivé léto, a tu slit jest zvon veliký.
Na den památky sv. Stanislava král Václav římský a český jat jest v Berouně od svých pánuov českých a byl držán XVII nedělí, a vysvobozen jest Janem, bratrem svým, vejvodou lužickým, a Prokopem, markrabí moravským, z toho vězení.
Na Letnici zbiti jsou na Karlštejně: pan Štěpán Opočenský, Poduška z Martinic a Markolt, mistr svatovařský; nebo je král zval na polévku a tak se mstil. Nechutná to polévka byla!
V první středu v postě jat jest opěty týž král Václav a vezen jest do Rakous do vězení.
Zoul dobyt jest pro loupež na hrádku Čejchanov a oběšen jest se všemi svými v Praze.
U vigilii památky sv. Jana Křtitele sťat jest v Praze na Starém Městě v síni na rathauze Zikmund z Orlíka, jsa podkomořím království Českého.
Ve středu po Rozeslání apoštoluov Páně spáleny jsou knihy mistra Jana Wiglefa na dvoře kněze Zbyňka, arcibiskupa pražského, odsouzené doktory učení pražského za kacířské.
V pátek den památky sv. Kateřiny byl v Čechách vítr velký tak, že jse stromové vyvraceli.
Kněz Zbyněk, arcibiskup pražský, pobrav svátost kostelní na hradě pražském, vezl ji na Roudnici. A když jest zase přivezena do kostela na hrad, tehdy král Václav, pobrav tu svátost, kázal ji vézti na zámek Karlštejn.
Kněz Conrad, Němec, přijat za arcibiskupa pražského.
V ochtáb svatých apoštoluov Petra a Pavla upálen jest mistr Jan Hus, kazatel pražský, v Konstanci na sněmu kněžském pro víru křesťanskou, jsa odsouzen za kacíře bludného. A to jse stalo pod glejtem císaře Sigismunda témuž mistru Janovi daným. Při kterémžto sněmu tejž císař Sigismundus byl sám osobně. - Nota. Skrze což vznikly a následovaly ukrutné, hrozné války vojenské, mordy, boje v království Českém i jinde a zhouby veliké.
Téhož léta po památce Rozeslání sv. apoštolův Prušané poraženi jsou bojem od krále polského.
V sobotu před památkou sv. Matěje apoštola spadl na sníh déšť krvavý v noci a na ten déšt opět sníh, že bylo jako mazanec. Potomně ve čtvrtek a v pátek po památce sv. Maurice (24. a 25/9) vidín jest kříž červený na nebi. - Nota. To oboje bez pochybnosti vyznamenávalo a praesagium bylo těch následujících vojen krvavých.
Před památkou pak Nanebevstoupení Krista Pána, syna božího, na témž sněmě konstanském upálen jest druhý mistr pražský, Jeroným, takovýmž soudem jako mistr Jan Hus. Vše pro pravdu boží.
Na den památky sv. Abdona stal jse jest mord veliký v Novém Městě pražském od měšťanův a obce téhož města, takže jsou zabili třinácte mužuov, konšeluov a rychtáře Nyklasa, smetavše je z rathauzu, a rathauz jsou osadili mocí. Na den pak po památce blahoslavené Panny Marie umřel jest Václav, římský a český král, na Novém hradě nedaleko Prahy. A hned potom ve středu a ve čtvrtek obec pražská učinili útok na kláštery, kostely a domy kněžské, tepúce varhany a obrazy kazíce. V pátek pak vypálili jsou Kartousy a kněží z kláštera vedli jsou do Starého Města pražského. Potom na den památky sv. Michala archanjela bylo veliké sebrání lidů u Křížkuov, na té silnici jdouce od Benešova k Praze, a šli valem s sviecemi do Prahy. A v sobotu před památkou sv. Martina měšťané Starého a Nového Města pražského zloupili jsou město pražské, Malou Prahu pod hradem pražským, a potom je vypálili. A tu Jan Žižka vzat na slovo od lidu a počal bojovati.
V tu zimu po památce sv. Martina ) učiněno jest příměří mezi Pražany a pány, královú stranú, až do sv. Jiří. A Žižka hned jel do Plzně; jměl jest mnohé války se panem Švanberkem a zemany.
V masopustě město Ouští Sezimovo vybojováno jest od táboruov a vypáleno v sobotu před Květnú nedělí. A u Veliký pátek tíž táboři zmordovali mnoho lidí u Vožice.
Pražané kopali jsú příkopy proti Vyšehradským v pondělí po Velikonoci. Potom ve středu po Svátosti Čeněk z Vartnberka, jsa purkrabím hradu pražského, vzdal pražský hrad Pražanuom a mnoho lidí, kteříž byli na témž hradě, zloupil jest a potom, drže ten hrad k ruce Pražanuom, vzdal jej králi Zikmundovi.
V pondělí po památce Markéty Němci z Míšně a jiní cizozemci šturmovali jsou k Žižkovi, jenž ležel s svými dráby u Prahy na hůře za branou Horskou, a tu jsou divně poraženi a odehnáni. A odtud to místo sluje Žižkova hora.
V pátek den památky Všech svatých před Vyšehradem Zikmund, král uherský, s svými pány a rytíři divně poražen jest od Čechuov a mnoho z jeho strany pánuov českých a moravských tu zbito jest a hned Pražanuom Vyšehrad vzdán. A tak Pražané, jmaje Vyšehrad, zdi od města, věže, kostely a domy kněžské jsú bořili.
Nový hrad Konradice nedaleko Prahy, na kterémž král Václav umřel, vybojován jest od Pražanů v pondělí před hromnicemi potom vypálen a rozbořen. - V půstě král Zikmund oblehl jest klášter Kladruby a uslyšav, že Pražané táhnou na retuňk, jel do Litoměřic. A o témž postě Pražané a Žižka oblehli město Plzeň, ale nedobyli jsou; v Květnou pak neděli dobyli Chomutova a mnoho kněží, měštanuov a řemeslníkuov zbili a spálili, a jakž rozprávěno, že tu sešlo lidu 2400.
V outerý po Provodě město Beroun od týchž bojovníkuov dobyto jest, v němžto slovutní Čechové a stateční rytíři: Koblih, Bohuslav Dúpovec s otcem a s jinými rytíři, panošemi, kněžími, mistry spáleni jsú v jedné jizbě před městem. Nazejtří, na den památky sv. Tiburcí, dobyta jest tvrz Tušeň páně Michalcova na Labi.
Téhož léta dobyto jest město Brod Český od Pražan, v němžto mnoho lidu zbito, a žoldnéři němečťí utekli jsú na zvonici, v kteréž jsou zapáleni, a krov padl, ale těm žoldnéřům nic neuškodil; než potom jsou vyvedeni za město cepy zbiti a spáleni ohněm. A toho zhrozivše se jiná města, totižto: Kouřim, Nymburk, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudim, daly jsú jse, a která se protivila, jsou brzo dobyta, jako: Mejto, Jaroměř, Turnov, Polička.
Potom Pražané, kteří jsou nebyli u těch měst, s Cardou oblehli jsou hrad sv. Václava. Když pak přijeli Pražané od Jaromíře, poddán jest brzo hrad sv. Václava Pražanuom.
V sobotu před památkou Markety Bílina město dobyto jest od Pražanuov a Němci na hrad utekli, kteřížto nazejtří jsou dobyti a mnozí kněží a panoše jsou spáleni. A v ty časy oblehl Žižka hrad Rábí, a tu jest zastřelen do druhého oka.
Potom na den památky sv. Osvalda stala se jest porážka u města Mostu, kdežto Pražané a jiní Čechové utekli jsou z pole, nechavše tu vozuov, prakuov, pušek a jiných braní. Němci, jenž v Čechách zůstávali, uradivše jse na to s jinými Němci, vtrhli s knížaty, shromáždili jse s velikou mocí a oblehli město Žatec a Bílinu, ale s hanbou jsou odtad odtrhli a utekli.
Zikmund, král uherský, utíkaje z Čech, vypálil Horu Kutnu. A město Brod Německý dobyto jest po památce Božího křtění a mnoho tu lidu zbito a stonulo.
V pondělí po druhé neděli v postě kněz Jan, kazatel od kostela Tejnského v Starém Městě pražském, sťat jest v témž Městě pražském, jehožto smrti mstíce obec, zloupili Židy, a některi Pražané stínáni, a mnoho jich přec uteklo.
Hrádek Křivoklát vypálen jest a odtud dcky zemské vezeny jsou do Plzně. Potom na Velkú noc Pražané dobyli Žlutic.
Zikmund, kníže litevské, přijel jest do České země s Poláky na pomoc Pražanuom. A obležen jest hrad Karlštejn a silně dobýván, ale nedobyli jsú a odtrhli. A tu jsou Poláci jedli maso osličí místo zvěřiny. Nota. Takéť jest osel zvíře!
Ve středu na den sv. Michala archanjela Táborští s Švanberkem a s Bzdinkou, hejtmany, pokusili jsou jse o Staré Město pražské, ale Staroměští s Cardou a s Poláky vyhnali je a z domuov smetali. A tak svadivše se Žižka s Pražany, počali proti sobě bojovati.
V outerý před památkou sv. Jiří stalo jse pobití u Hořic, kdežto Žižka přemohl jest bojem pána Čeňka z Veselé s jinými, jenž jse na něj sebrali, a vozy a braně bojovné jim odňal.
V outerý před památkou sv. Petra spadly jsou veliké krúpy.
Potom ve žně Žižka puštěn jest do města Králové Hradce, u kteréhožto města Pražané od něho poraženi jsou na poli blíž téhož města. A tehdáž také Lupáč, hejtman táborský, poražen jest v Tejnci od Pražan. A potom Žižka obležen jest na Čáslavi městě.
Před památkou Seslání Ducha svatého Žižka obležen v Kostelci na Labi, jemužto pan Hynek Boček Poděbradský, přijev ku pomoci, odtad jemu pomohl; ale pan Boček jat jest od pánuov. Pražané pak honivše Žižku a když vjeli v jedno oudolí u Malešova, Žižka jse na ně obrátil, a udeřiv na ně s svými, takže jich tu, jakž obecně pravili, do XIII set zbito jest, a vozy, koně, pušky, braně jim pobral. Také toho léta mnoho vsí a městeček týž Žižka jest, i mnichy v klášteře Turnovském, spálil.
Potom Žižka s Žateckými položil jse na poli u vsi Libně proti Pražanuom a ve středu den památky Povýšení kříže mezi Pražany a Zikmundem, knížetem litevským, strany jedné a Žižkou strany druhé smíření jse stalo a na památku toho snešena jest velká hromada kamení na Novém Městě pražském u sv. Ambrože na Příkopě.
Po tom smíření tejž kníže Zikmund, Pražané a Žižka s svými bratřími jeli jsou do Moravy a Žižka v té cestě umřel jest od hlízy u hradu Přibyslavě. - Nota. Byl rytíř český od lidí (ač slepý) nepřemožený.
Město Litomyšl od táboruov, vojákuov Žižkových, jest dobyto, a kníže litevský Zikmund s Pražany mnohých měst jsou v Moravě dobyli.
Před Květnou nedělí Táborští a sirotci (jenž se tak, jako osiřelí po smrti Žižky, hejtmana svého, jmenovali) chtěli město Prahu zlézti a ztéci, ale jsou od Pražanuov odehnáni.
U Veliký pátek město Slanej obleženo jest od týchž táboruov, sirotkuov, Žateckých a Lounských, v kterémžto městě Slaném panoše páně Hynkovi z Valdštejna s jinými statečně jse bránili, však lstivě skrze zradu měšťanuov slánských jest to město dobyto a mnoho lidí v něm zbito; panoši na zvonici zapáleni a rychtáře s konšely v masných krámích také spálili, a statky jich pobravše, to město ohněm zkazili. V kterémžto městě zabit jest také kněz Křišťan, kazatel, s knězem Václavem, svým střídníkem, a slovutný pan Jan Srsa jednooký, Petr Kamenec a Zdeněk Hamule.
A téhož léta dobyta jest tvrz Květnice na Prokopovi Trčkovi jednookém, při svátku památky sv. Ducha. Též bylo jest veliké horko, že lidé dělajíce na polích, horkem mřeli.
Také bratři táboři a sirotci dobyli jsou tvrze Švihova, hrad Rychmburk, Michalovic a mnoho jiných hradů; a na podzim Vožice.
Táboři přitáhli jsou blízko ku Praze do Vršovic a oblehli jsou Prahu, ve středu pak na sv. Lukáše památky smířili jsou jse s Pražany. Po tom pak smíření kníže litevský 2ikmund s Pražany a tábory jeli jsú do Moravy a do Rakous a dobyli města Rece, z něhožto přinesli jsou hrabí Recského z Ardeku, kterýž, jsa v Praze chován, umřel jest po dvou létech u vězení na hradě pražském. A při šturmu toho města Rece zastřelen jest šípem pan Bohuslav Švanberk, hejtman táboruov.
Pražané s týmž knížetem Zikmundcm, s tábory a sirotky i s jinými Čechy oblehli jsou Ouští na Labi, k kterémužto městu markrabě míšenský s jinými mnohými knížaty, hrabaty a pány německými jest přijel na pomoc. A tu jsou s nimi Čechové v boj vešli. A přemoženi jsou od těch Čechuov Němci a z země vyhnáni. A mnoho v tom boji německých knížat, hrabat, pánuov, rytířův s mnohým lidem jich zbito a zjímáno jest a horkem zemřelo. Po kterémžto boji hned Pražané toho města Ouští dobyli, a protivníky zmordovavše, to město vypálili.
Tíž táboři a sirotci oblehli jsou Hynka Bočka na Poděbradech, ukrutně praky a puškami hradu dobejvajíce; kterýžto Boček mužsky se jest bránil a velikou škodu jim činil a mnoho jich zbil. Jednoho dne, když kněz kázal, jedním střelením z pušky zabil jich jedenácte. I nemoha Poděbrad dobýti, s hanbou a škodou odtrhli jsou. Pan Boček pak, chtěje zlézti město Nymburk, zabit jest a panoše jeho od něho utekli.
V postě stalo jse jest poražení u města Světlé, kdežto iáboři a sirotci mnoho Němcův zbili. A byl jest toho roku hlad v Čechách a zima ukrutná.
Mistr Jan Příbram hádání jměli o svátosti večeře Páně.
U Veliký čtvrtek Zikmund, kníže litevské, skrze některé kněží, mistra Jana Rokycana, Pražany a panoše, zvláště Svojší, Janem Rozvodou, Ramšem z Hrádku, vyveden jest z Prahy, jmaje na sobě kuklu naopak vstrčenou, protože jse s nimi u víře nesrovnával, s Poláky jeho. Nic jim listové Čechuov, jež Poláci, kterak jsou Čechové pro ně posílali a psali, nepostačili.
Po Veliké noci mistr Křištan, farář od sv. Michala v Starém Městě pražském, mistr Prokop, mistr Petr z Mladoňovic, mistr Příbram s jinými mistry, návodem mistra Engliše a Rokycana, jsou z Prahy vyhnáni pro víru o božím těle a krvi jeho svaté.
Táboři a sirotci dobyli mnoho měst v Slezích, a vracejíce jse zase, dobyli hrad Žleby a rozbořili jej.
Po památce sv. Jakuba Němci, vtrhše silně do země České, oblehli město Stříbro, jemuž Čechové jeli na retuňk, a Němci, nesměvše jich dočkati, z země jsou utekli; a Čechové, města Tachova dobyvše, Chmelík pušku vzali.
Před památkou Narození blahoslavené Panny Marie pan Hynek z Valdštejna s Smiřickým, jmaje okolo šesti set jízdných, vskočili do Starého Města pražského, chtěje Prahu obdržeti, ale toho nedovedli. A tu pan Hynek v domu U slonů zabit a dolů svržen jest. Ale Smiřický s mnohými jinými panošemi jat jest a dán na rathauz do vězení, a jiní mnozí zbiti jsou po ulicích a mnozí, utíkajíce přes vodu, ztonuli jsou; jiní skryti a zachováni jsou z přízně a známosti.
V neděli, den památky Povýšení kříže město Kolín obleženo jest od Pražanuov a od kněze Prokopa Holého, hejtmana táboruov, a od sirotkův. A leželi jsou před ním blízko památky Narození Krista Pána, na němž jse jest statečně bránil Diviš Bořek; a potom jest jim toho města postoupil pod úmluvou. Odtad potom táhli do Slezska a do Moravy a mnohých měst jsou dobyli.
Po Velikonoci Čechové v Bavořích mnoho měst jsou zdobývali a mnohé vsi vypálili.
Před památkou sv. Havla hrad Bechyně dobýván jest od kněze Prokopa, hejtmana Táborských, a hrad Lichumburk od sirotkuov obležen.
Na den památky sv. Jiljí staroměští a novoměští Pražané smířeni jsou na Příkopě sv. Ambrože, nebo před tím byli jsou v kyselosti pro kněžská zboží, jedni před druhými je chvátajíce.
Po památce sv. Trojice bylo veliké sebrání lidu českého, pánuov zemských, zemanuov, táboruov a sirotkuov, kteřížto v domě mistrovském, v koleji v Praze, o pokoj s králem uherským Zikmundem rozmlouvali jsú; však svolení jich Velek, hejtman sirotčí, s novoměstskými Pražany jsú se protivili a odpírali, nechtěje svoliti.
V sobotu po památce sv. Víta Táborští dobyli jsou v Slezích města Bunslav, kdežto mnoho lidu zbito.
Po rozjetí dřéve řečeného sněmu českého a nesvolení Velka, hejtmana, a Novoměstských vzešla veliká nevole mezi nimi a Staroměští a Novoměští zdělali proti sobě zdi a planky, nevěříce jedni druhým.
V středu den památky Povýšení kříže Velek s sirotky přijel do Nového Města pražského. Staré Město proti Novému zavřelo jse jest a z pušek i z samostřeluov i šípy ohnivými stříleno z Starého Města do Nového a též zase z Nového Města na Staré. A mezi tím několik jich zabito. Potom hned z obú stran volili jsou mezi sebou ubrmany z oboji strany o to záští a ti ubrmané jsú je smířili a v pokoj uvedli pod základem čtyr tisíc kop grošuov a na témž místě jako i prvé, na Příkopě proti bráně Staroměstské. A tu purgmistr a konšelé obú měst dali jsou sobě ruce na pamět míru pravého. A kněží i všecky obce smířeny jsou vespolek a vyřkli jsú, aby na vojnu jeli proti Němcuom.
Hned potom smíření jeli jsou Čechové do Míšně, do Srb a do Lužic a ty země vybojovali statečně; nebo Němci z měst dobře ohrazených utíkali jsou. Kubín, město slavné v Lužicích, rychle jest od Čechů dobyto a lidí v něm zbito mnoho; jiné zjímavše vedli s sebou a to město z kořen vypálili.
Před památkou Narození Krista Pána, syna božího, mnozí Čechové, sebravše se vojensky, táhli do Míšně, mstíti jelenuov, kteréžto byli Míšňáci v oboře před Prahou. I dostavše se Čechové do Míšně i do jiných zemí okolních, města Plavna a hradu rychle dobyli a mnoho lidí zbili a ohněm spálili jiných měst mnohých. Města Normberk a Pamberk jim jse šacovaly, aby jich nehubili, a tak Čechové velikých kořistí jsú nabyli, a jak obecně praveno, okolo sedmdesáti měst hrazených jsú zebrali a vypálili, vsí nepočítaje; a nižádný v těch zemích jsou se s nimi nesměli polem. Čechové pak navrátili jsou jse domuov s kořistmi nabytými.
O památce sv. Filipa a Jakuba apoštolích Páně byl jest valný sněm kněží z království Českého v Praze, kdežto kněží táborští slúžili jsú bez ornátuov v domě Hankově a jměli jsú rozmlouvání s mistry pražskými o některé artikule víry křesfianské. A nejprvé táboři kladli jsou některé příčiny, proč slúží bez ornátuov. A mistři pražští odporovali jsú těm artikuluom Táborských, pravíce, že jsou ty příčiny a artikulové křivé a scestné, oznamujíce tíž mistři pražští, že o velebné svátosti těla a krve Krista Pána, syna božího, dávaje tak lidu křesťanskému, drží, jako matka církev svatá, a že nedrží, by zůstával chléb hmotný po posvěcení těla božího, jako Engliš kacíř drží, a že sedmerá svátost církve svaté má držána a ctěna býti, i jiná ustanovení církve svaté. A byli jsou také na tom sněmě mnozí páni, rytíři, měšťané země České a Moravské a jměli jsou poselství od králův uherského a polského a od Khunce doktora, biskupa moravského, že chtějí Čechy k jednotě církve svaté navrátiti a slyšení jim dáti, a to při sboru obecním všeho křesťanstva. Na tom také sněmu kněží byli jsou na tři strany rozděleni. Nejprve mistři pražští, kteříž drželi všecky věci jako církev římská, o přijímání pak z kalicha krve boží také lidu obecnému; druzí kněží jsou byli sirotci, ti něco drželi s mistry pražskými a některé věci proti nim s tábory; třetí kněží jsou táboři, kteříž sloužili bez ornátuov, některých svátostí církve římské nedržíce, jako: olejem mazání, masa nejésti v pátek a v postě, o očistci po tomto životě, orodování a vzývání svatých za nic nemajíce. I Na tom sněmě také staroměští Pražané se pány zemskými a s knězem Prokopem Holým, hejtmanem táboruov vojenským, k žádosti Zikmunda, krále uherského, vypravili jsou posly své do města Hba, Egru řečeného, kteříž vrátivše se oznamovali, že sám král nemůže jich ubezpečiti k slyšení, ale sněm, kterýž bude, že snad bude souditi císaře i papeže. Oznámili jsou také tíž poslové, totiž: Matyáš Louda, hejtman písecký, a kněz Markolt táborský, když Čechuom bude dáno svobodné slyšení, chtí dokázati a dovésti své víry Písmy svatými, čehož strana odporná a protivná jse štítí a dopustiti nechce. Pravili též tíž poslové čeští, že Němci a jiní cizozemci silně se sbírají, chtíce toho léta silně vtrhnouti do Čech, což vyhlašováno jest v rynku Nového Města pražského při procesí ve čtvrtek den památky Těla božího.
V pondělí před památkou sv. Víta stalo jse veliké rozvodnění a potopa u města Kouřima z deště náhlého, a tu špitál s nemocnými, domy, sladovnami i s lidmi voda vyvrátila a preč vzala a stránku zdi městské zbořila.
Po nadepsaném oznámení od poslův do Hba vyslaných mriozí Čechové, totiž: Pražané, kněz Prokop, příjmím Holý, vůdce táborský, sirotci a jiní z měst s pány korouhevními a rytíři sjeli jsú jse ku Plzni a čekali nepřátel, cizozemcuov, a potom u lesa Bavorského. Když se jim pak špíže nedostávalo, jeli jsou domů pro špíži, nevědouce, aby Němci leželi za lesem, jenž byli v množství velikém, od Říma, Švábové, Míšňáci, Sasíci, Bavoři, Durynkové etc. i jiné mnohé pokolení německé; a jakž vězňové od Čechův zjímaní pravili, že jich bylo sto a třidceti tisícuov, a do Čech vtrhše, vsi a městečka pálili a Tachov město oblehli. O tom Čechové uslyševše, jeli jsú hned proti nim vojensky k Domažlicuom. To někteří zvěděvše (an Čechové ještě od nich jednu míli byli); strachem a bázní velikou dali se v utíkání s vozy do lesuov bavorských k hradu Ryzmberku, mecíce s vozuov špíži a přípravy vojenské. A tak jsou poraženi, prvé nežli jsú Čechy spatřili. Čechové, přispěvše k nim, státečně v ně skočili, z jich vozuov je vytiskli, mnoho jich zbili a zjímali; a jiní ode všeho utekli. A tak tu Čechové božskou mocí veliké vitězství nad nepřáteli svými obdrželi: A jak obecně praveno, že dva tisíce vozův s mnoho střelbou těm nepřátelům svým odňali i jiných kořistí, stanův, zlata a stříbra etc. i bulle papežské, již Eugenius toho jména Čtvrtý, papež; biskup římský, proti Čechuom na zahlazení jich vydal, tu dostali, nebo tu také Julianus kardinál, od téhož papeže vyslaný, přítomen jsa, té bulle i kápě své odběhnouti musel. - Nota. To jsou hle! byli věrní, stálí, udatní a stateční Čechové!
Jiní Němci z Míšně, kteříž také v ty časy u města Žatce zemi Českou hubili, jichž byly čtyry tisíce, uslyšavše o té porážce svých, také strachem a bázní utekli. Čechové pak po tom vítězství táhli do Moravy na vejvodu rakouského, kterýž také s mnohým lidem vtrhše do Moravy, nepřátelsky napomáhaje proti Čechuom, pálil a plundroval zemi Moravskou.
Po památce Narození blahoslavené Panny Marie, když Pražané Starého Města šli s procesí na hrad sv. Václava, a jdouce zase přes ten most k řece před hradem, padl ten most a jse obořil a s ním padlo lidí okolo sta osob.
Ve čtvrtek u vigilii památky sv. Petra a Pavla apoštolů krov na kostele sv. Jiljí v Praze zapálil hrom, od čehož shořel ten krov všicek ve třech hodinách a při tom zvonové jse slili, velicí i malí.
V pondělí před patnátkou Máří Magdalenské povodeň veliká byla v Praze, takže na Staroměstském rynku na loděch se vozili, a na Ovocném trhu tekla voda ulicí mimo uzdáře jako řeka, a stála voda až do domuov barvířských a zbořila v Praze most Kamenný nový; a všecky mlejny, což jich bylo na Vltavě, zbořila a zanesla, i domův i mnoho lidí ztopila.
Jakož jsou byli od Čechův léta předešlého 1432 na concilium, sněm duchovní, do města Basileje položený, posly své vypravili, totižto z duchovních: mistra Jana Rokycana, mistra Petra Engliše, Oldřicha a Mikuláše Biskupce; z světských: Prokopa Holého, hejtmana Táborských, Viléma Kostku a Beneše z Mokrovous s jinými a ti tam mnohé hádky jměli, na témž concilium basilejském. Tohoto pak léta 1433 vysláni jsou z téhož concilium a přijeli do Prahy s plnou mocí: Johannes biskup z vlasti constancienské, rothomatské, Petr, biskup augustenský, z vlasti mohutské, Johannes Polomar, arcibiskup barchionský, doktor v právích, soudce síně papežské, Jiljí, děkan kamenický, doctor Písma svatého, Alexandr Engliš, doctor oxonienského učení, Tomáš Hasenpach, kanovník z Vídně, Fridrich, děkan řezenský, licenciát v právích, Henricus Torce, kanovník magdeburský, Martin, děkan turonenský, bakalář, bratr Jan Mulden, mistr v sedmerém učení, nejvyšší kancléř tohoto sboru basilejenského, a přijati od pánuov do Prahy s velikou poctivostí. I Potom v sobotu před památkou sv. Markety ti poslové basilejští odjeli jsou zase z Prahy a s nimi jeli mistři a poslové čeští o potvrzení čtyr artikuluov, o něž jsú jse Čechové zasadili, zvláště o přijímání těla a krve Krista Pána, syna božího, pod spůsobou obojí a tak rozdávání věrným křesťanuom. Před památkou pak Všech svatých přijeli jsou opět ti poslové z Basileje N. biskup a doktorové. A také poctivě jsú přijati.
Ve čtvrtek před památkou sv. Augustina 26/8 tíž poslové vyjeli z Prahy preč beze všeho skoncování.
Téhož léta, v pondělí po památce sv. Bartoloměje apoštola páni Pražané Starého a Nového Města vyjeli jsou k městu Plzni dobejvati toho města.
Na den pak památky Nanebevstoupení Krista Pána, syna božího, páni Pražané Starého Města se pány zemskými: panem Meinhartem z Hradce, Alšem z Šternberka, Hyncím z Pirkštejna, panem Alšem z Vřešťova, s Divišem Bořkem dobyli a vybojovali jsú mocí Nové Město pražské; což jse stalo proto, že jsú jse Novoměští hradili a plankovali proti Starému Městu a Staroměstským neprávě pychem odňali dvě bráně, Horskou a Poříčskou. A Staroměští všeckna plankování a zavíradla po ulicích Novoměstským vysekali a zbořili, i věži u Matky Boží obořili, v kterémžto kostele kázal jest kněz Jakub Vlk a vždy bouřil Novoměstské proti Staroměstským. A tu ten kněz vyhnán jest preč z města a zvon veliký z toho kostela od Staroměstských vzat, kterémužto zvonu uši byly ustřeleny.
Ve čtvrtek v ochtáb Nanebevstoupení Pána Krista táboři a sirotci, nedobyvše města Plzně, odtrhli, a což s nimi bylo Staroměstských, ty zjímali.
V pondělí pak na den památky Seslání Ducha sv. na apoštoly Páně tíž táboři a sirotci položili jse s vojskem svým před Prahou u Jirna a Krče a tu okolo hubili a plundrovali.
V neděli po památce Božího Těla pan Meinhart z Hradce, pan Aleš z Šternberka, pan Hynce Ptáček, pan Aleš z Vřešťova, správce království Českého, Diviš Bořek se pány Pražany a s landfrídem kraje Plzeňského porazili jsú vojsko táborské a sirotčí mezi městy Brodem a Kouřimem pod vsí Lipany u vsi Hřib, odňavše jim šest kop vozuov a střelbu všecku. V kteréžto bitvě zabit jest ten bojovný Prokop Holej, vůdce a hejtman táborský, první po Žižkovi, též Prokůpek, hejtman a vůdce sirotčí, statečně jse bráníce. - Nota. Ti táboři a sirotci, vojáci čeští po Žižkovi pozůstalí, tak byli v bojích vyzejskalí, zvyklí a zkušení, že všém lidem hrozní a ku podivu byli, jichžto cizí národové nikterakž přemoci nemohli. Když pak po mnohých svých vítězstvich k žádnému pokoji přistoupiti ani krále jmíti nechtěli a pod tím země vždy dáleji hubena byla, i spuntovali a sebrali jse proti nim jiní Čechové nadepsaní, pokoje žádostiví, a tak je sotva přemohše, konec jim učinili.
Píseň Žižkova a těch jeho vojákův byla taková:
Kdož jste Boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a doufejte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíme.Ten Pán velí jse nebáti
záhubcí tělesných,
velíť i život stratiti
pro lásku bližních svých;
protož posilujte zmužile srdcí svých.Kristus nám za škody stojí,
stokrát víc slibuje,
pakli kdo proň život složí,
věčný jmíti bude;
blaze každému, kdož pro pravdu sejde.Protož střelci, kopiníci
řádu rytířského,
sudličníci a cepníci
lidu tak věrného,
pomnětež všickni na Pána štědrého.Dávno Čechové říkali
a přísloví jměli,
že podle dobrého pána
dobrá jízda bývá,
s nímž věrný slúha cti sobě dobývá.Nepřátel jse nelekejte,
na množství nehleďte,
Pána svého v srdci jmějte,
proň a s ním bojujte
a na kořistech jse nezastavujte.Heslo všickni pamatujte,
kteréž vám vydáno,
svých hejtmanuov pozorujte,
retuoj druoh druhého,
hlediž a drž jse každý šiku svého.A s tím vesele vzkřikněte,
řkouc: Hrr na ně, hrr na ně,
braň svou rukama chutnejte,
Buoh náš pán! vzkřikněte,
bíte, zabíte, nepřátel neživte.
Léta téhož, v pátek na den památky sv. Jana Křtitele páni čeští a moravští se pány Pražany jměli jsú sněm hlavní, na kterémžto sněmu bylo jest mnoho rytířských lidí. A tu jsú jse páni s Pražany ustanovili za jednoho člověka, a jiná města jsú k nim také přistúpili, kromě Kolína, Boleslavě Mladého a Tábora. Ale o to, co jest mezi pány, tábory a sirotky bylo, jmají jmíti dosti na panu Alešovi, správci, a ná těch, kteří jsú jemu k radě přidáni, a na nich přestati.
V sobotu v ochtáb památky sv. Havla byl jest v Praze sněm hlavní a valní, na němž kněží pražští, panští a sirotčí o víru křesťanskou jsou jse smluvili v jednotu, kromě kněží táborští a jich posádky k tomu svoliti nechtěli. A ti páni čeští a moravští se pány Pražany učinili jsú poselství k císaři Zikmundovi, uherskému králi, do Prešpurku.
Potom v neděli před památkou sv. Tomáše apoštola , učiněno jest zase poselství od téhož císaře Zikmunda ku Pražanuom, s kterýmžto byl vyslán Jan Puškař. A ihned za tou příčinou učinili valné svolání obce pražské ke dni outernímu po též památce sv. Tomáše.
Po středopostí pan Hynce Ptáček se svými z a lidem pana Perchty Konopištského a se panem Sádlem z Kostelce oblehli jsou hrad Ostromeč. A po Provodě Pražané a Diviš Bořek dobyli jsou města Kolína smlouvou.
V pondělí den památky sv. blahoslavené Trojice páni zemští a Pražané jeli jsú k císaři Zikmundovi do Brna, města moravského; a s nimi jel inistr Jan Rokycan a měštané žatečtí a lounští. A vrátivše jse zase v pondělí před památkou sv. Vavřince, uložili opěty sněm valní v Praze ke dni památky sv. Matouše. Potom při památce sv. Václava páni, rytíři a všeckna města království Českého, kromě jednoho města Hradce nad Labem, na tom zůstali, aby pro císaře Zikmunda jeli, což i učinili, a aby s ním smlouvy a zápisy dokonali a utvrdili. Přijevše pak opět domuov, volili jsou k arcibiskupství českrému mistra Jana Rokycana, a kněze Martina Lupáče a Vádava z Mejta k sufragánství.
Nařízení jsou opět legátové k císaři Zikmundovi z světských i duchovních, ze vší obce království Českého, a jej za pána a krále přijavše, s ním do Prahy přijeli ve čtvrtek před památkou sv. Bartoloměje v hodinu devatenáctou.
Téhož léta po památce sv. Bartoloměje císařova Milost seděl v svém majestátu pod korunou království Českého v neděli v Starém Městě pražském, na rynku, a tu jsou jemu konšelé všech tří měst pražských s obcemi svými věrnost a poslušnost slibovali. A potom ve čtvrtek císařova Milost sadil jest nové konšely v Starém Městě pražském a dal pečeť městskou z své ruky Janovi Rečkovi a učinil ho purgmistrem a Jana od Stříbrné hvězdy podkomořím Českého království. Pražané slavní!
V pátek po památce narození blahoslavené Panny Marie Sion, hrad Roháčův, dobyt jest rozkázaním císařovým a Roháč s svými jat i s knězem řečeným Prostředek a Výškem Polákem, a do Prahy vedeni, potom v pondělí všickni zvěšeni jsou; nebo ten Roháč s svými císaři se zprotivivše, na témž hradě Sionu se zavřel a odtud loupežně škodu činil.
Císař Zikmund, uherský, český etc. král, vyjevše z České země, umřel jest v městě Znojmě na Moravě v ten ponděli po Početí blahoslavené Panny Marie. - Nota. Ten byl v válkách nešťastný, zvlášť proti Čechům.
Po jehožto smrti zvolen jest od stavuov království českého Albertus, vejvoda rakouský, téhož Zikmunda císaře zeť, kterýž potom také císařem byl. A to zvolení jeho na královstvi české stalo jse v pátek na den památky svatého Jana evanjelisty.
Ve čtvrtek po památce sv. Fabiána a Šebestiána páni konšelé Starého Města pražského s povolením své obce dali zjímati některé své spoluměšťany, totiž: Matěje Smolaře, Jana Velvara, Mikuláše Kněževeského, Matěje Drdáka, N. Obselku, uzdaře, Milkuláše Humpolce, Martina Vlašimského, a dáni jsou na hrad Karlštejn do vězení kromě Matěje Smolaře, kterýž dán na rukojmě; jiní zutíkali, totižto; Jan Puškařík, Nikl Koflík. Někteří z města vypovězeni, totiž: Mikuláš Betlemský, N. Mařík, N. Lazebník z Královy lázně, N. Poláček, krejčí, N. Zajíček, N. Pšenička, krejčí, Vavřinec Babka, krejčí, N. Pytel, soukeník. Tolikéž učinili konšelé na Novém Městě pražském svým měšťanům. Což vše stalo jse proto, že ti zjímaní s jinými puntovali jse, scházeli a radili, chtějíce Prahu zraditi knězi Bedřichovi pánuov Pražanuov.
V pondělí den památky sv. Blažeje ráno, když slunce vycházelo, pustilo z sebe sloup ohnivý nahoru jednoho kopí zvejši.
Král Ladislav, mladý syn Albrechta, vejvody rakouského, krále českého, na sirobu narozený, přijat od stavuov za krále českého a kor.onován k témuž království v den památky sv. apoštoluov Šimona a Judy in ecclesia Pragensi. A potom týž král mladý Ladislav, maje se ženiti, umřel jest nenadále v Praze, v tu středu den památky sv. Klementa l. 1457. - Nota. O tohoto krále mladého Ladislava, jenž také i králem uherským byl, prve nežli k letuom dospělým přišel, Čechové mnohé nesnáze jměli s císařem Fridrichem, strýcem jeho, jemuž tejž císař byl poručaíkem, a jmaje ho při sobě, Čechům jej propustiti musel.
Ve čtvrtek před nedělí postní Oculi pan Jiří z Kunštátu a z Poděbrad zvolen jest od stavuov království Českého na království české, byv předtím od týchž stavuov nařízeným gubernátorem téhož království; a korunován jest k témuž království českému dominica Cantate anno eodem. Stáli jsou také o to království král franský, jehož dceru Mandalenu Ladislav, mladý král český, k manželství jmíti měl, též Vilém, kníže saské. Ale to jim tím volením krále Jiřího zmizelo.
Jiří, král český, položil sněm v městě Hbě, Egru, na hromnice. A tu jsú byla knížata mnohá světská i duchovní a přijat jest tu tejž král Jiří za churfiršta Germanie.
Potomně léta 1516 ve čtvrtek před Květnou nedělí umřel jest tejž Vlažislav, uherský a český etc. král, v Budíně, v království Uherském. Po smrti jeho Ludovicus, jediný syn jeho, české a uherské království přijal, byv v létech svých desíti. Ale nevládl, až byl v letech šestnácti.
zpět na obsah 
Další: Léta 929-1517