|
- Dačický | - Paměti | - |
Maximilianus císař křesťanský, toho jména Secundus, český, uherský etc. král etc. držeti ráčil sněm s stavy hrálovství Českého na hradě pražském. Při kterémžto sněmu Rudolfus, syn Jeho Milosti nejstarší - jsa předtím od stavův téhož království králem českým zvolen - jest na též království slavně korunován v ten čtvrtek po památce sv. Matouše apoštola Páně.
Toho také roku po smrti Zikmunda, krále polského, kterýž bez dědicuov sešel a toliko jediné dcery své Anny pozůstavil, panny obstární, páni Poláci rozličně jse o volení sobě krále nového nesnadili, nčkteří císaře Maximiliana, českého a uherského krále, jiní kníže Hendricha, Karla franského krále bratra, na království polské zvolivše v nesvornosti a roztržitosti. Ale císař Maximilian, nemnoho jim v té jich nesvornosti věříce a jsa pán dobrotivý a milovník pokoje, při tom jich zanechal, nebo jmaje tam při nich legáty své, totiž pana Viléma z Rožmberka, nejvyššího purkrabí pražského, a pana Vratislava z Pernštejna, nejvyššího kancléře království Českého, byl od odporné strany, troupuov polských, oslyšaín, jakkoliv i od stavuov království Českého legát pan Ladislav starší z Lobkovic, nejvyšší hofmistr téhož království, k nim byl vypraven. Přitom Turek pohan, jmaje také při Polácích své poselství všelijak toho, aby jse žádný z domu rakouského na království polské nedostal, zbraňoval s pohrůžkami, že by Polákuom příměří - jež s nimi od dávna jměl - vypověděl. I nemeškal jse nadepsaný kníže Hendrich z Frankrejchu do Polska vypraviti a tam od nich za krále jest přijat a korunován, jim však k potupě. Nebo nedlouho mezi nimi pobyvše a jmaje sobě znáti dáno, že Karel, král franský, bratr jeho, umřel, a aby pro království polské sobě nejisté dědičného neztratil, k tomu, když jse mu mravové polští nelíbili, aniž jse s nimi smluviti uměl, udělav jim panget, tejně jse jim sám kolikýsi toliko jako na poště vykradl, a zase do Frankrejchu se dostal, a tam v vlasti své na království dědičné dosedl; a páni Poláci jiným národuom i sobě v posměchu zůstali.
Po útěku téhož krále Hendricha z Polska páni Poláci zase sobě zvolili krále nového Štefana Batory, vejvodu sedmihradského, jcmuž také císař turecký k tomu (však po sobě) hlas dal. A tak Štefanus, vypraviv jse do Polska, tam králem jich učiněn a korunován, pojavše k manželství Annu, dceru krále polského Sigismunda, z světa bez dědicův mužského pohlaví sešlého, pannu obstární, tak jakž páni Poláci jmíti chtěli.
Legátové od velikého knížete moskevského přijeli do Prahy a odtud jeli do města říšského, germanského, Řezna k císaři Maximilianovi, jenž tam v Řezně s knížaty říše sněm držal, a jsouce tam poctivě na náklad císařský chováni, zase jsou vypraveni.
Po dokonání téhož sněmu říšského císař Maximilian Secundus, český a uherský etc. král, pán milostivý, dobrotivý a všemi ctnostmi od Boha obdařený, zrostu krásného a spanilého, tam v městě Řezně život svuoj v tomto světě dokonal křesťanský v ten pátek den památky sv. Maximina. Ten slavný pán, když ponoukán byl k persekucí pro náboženstvi a religion, propověděl, aby jemu v tom pokoj dali, že není těžší věci jako nutiti člověka proti jeho svědomí. Na jehožto místo RudoIfus, syn jeho nejstarší, juž předešle za živobytí téhož císaře Maximiliana, pana otce svého, na království české a uherské zvolený a korunovaný j est císařem křesťanským učiněn.
Ve středu den památky sv. Panny Doroty tělo mrtvé slavné paměti císaře Maximiliana Druhého do města hlavního českého Prahy jest přivezeno a v klášteře sv. Jakuba v Starém Městě pražském zanecháno. Potomně v pátek po neděli Laetare stala jse témuž tělu poslední sláva světa tohoto. Kteréžto tělo mrtvé přenešeno jest na hrad pražský sv. Václava s slavnou procesí, při kteréžto procesí stalo jse jest tisknutí, křik a rozbroj v lidu, takže lidé, kam kdo mohl, zvláště páni preláti, z orduňku svého utíkali, domnívaje jse v lidu obecním nějaké pozdvižení býti. Veliká nesnáz byla. Drabanti císaře Rudolfa, za tělem pana otce jeho nesoucím kráčejícího, k ochraně obstoupili; pan Vilém z Rožmberka, jsa najvyšším purkrabím pražským, nesa v té procesí krásnou korunu království Českého, ji pláštěm smutkovým přikryl, řekše: Pán Buoh račiž býti s námi, co se to děje. Strach byl na lidech, až jse to k posledku spokojilo, a ta slavná procesí s tělem jest vykonána s mnohými nákladnými nástroji a přípravami. Byly jsou tu nešeny krásné koruny; říšská, česká, uherská, jež česká krásou a bleskem drahého kamení převyšovala, s jinými přitom regaliemi, vše v přítomnosti mnohých knížat, hrabat a pánuov a biskupův z jiných zemí. Bylo jse čemu podívati. Po vykonání toho to tělo císaře Maximiliana, dobré paměti hodného, jest na hradě pražském v prostřed hlavního kostela před chůrem, kdež slavné paměti císař Ferdinandus a paní manželka jeho, královna Anna, rodičové téhož císaře Maximiliana, pohřbeni jsou, také pohřben a položen jest. Sic transit gloria mundi.
Stefanus Batoreus, král polský, oblehl silně vojensky město Gdansko v Prusích, protože jeho za pána svého jmíti odpírali a svobodni býti chtěli. I leže tu drahný čas a svedše spolu s obojí strany šermicle, v nichž něco lidu zbito, zase odtrhl; však potomně smlouvou za šuchera jej přijali.
Při času památky sv. Martina kometa, hvězda ocasatá, divná, vycházela a ukazovala jse na obloze nebeské, pouštěje od sebe paprslek dlouhý, velmi jasný a zřeteldný k východu slunce spůsobem tímto.
Arcikníže rakouské Matyáš, bratr císaře Rudolfa, českého a uherského krále, pán mladý, jmaje k sobě tejné poselství od některých z stavuov nydrlanských, Belgarum, ujel tejně sám kolikýsi z města rakouského Vídně bez vědomí a dovolení bratra svého císaře Rudolfa etc. A dostav jse tam do Nydrlandu, jest od stavuov, od těch, kteříž jse Štaden jmenují, za gubernátora jich přijat, proti vůli Filipa, krále hišpanského, strejce jeho. Nebo tam tejž král Filipus jměl a vojensky vypravil Karla de Austria, postrantiího syna svého, aby jemu k ruce jeho ty země nydrlanské řídil a protivné podmaňoval. Nebo hned předešle po smrti císaře Karla, I toho jména Pátého, hišpanského, otce téhož Filipa krále, mezi týmž králem Filipem a stavy nydrlanakými, jemu odpornými, povstaly hrozná pozdvižení, nevole, různice, mordy a války vojenské, krvavé hubení a plundrování těch zemí, a to vše pro a o svobody týchž zemí nydrlanských a o religion v náboženství. Usilujíce jedna strana druhou stranu přemoci a k své vůli přivésti, z obou stran se proti sobě s jinými puntujíce a přemoci vyhledávajíce na škodu sami sobě a všeho křesťanstva etc., čemuž sám Pán Bůh ví, kdy konec bude. Turek pohan pod tím křesťanstvo šklubal a jak mohl sobě podmaňoval. Arcikníže pak Matyáš, zůstav tam v Nydrlandu na čas a poznávaje tam takové různice a jsa mezi nima v nejistotě a nebezpečenství, avšak jsa od těch, kteříž ho byli žádali a pro něj poslali, uctivě vypraven, domuov jse navrátil.
Kasimirus pfalckrabě táhl vojensky do Nydrlandu ku pomoci Štadům, totiž stavům evanjelitského religionu, proti Johannesovi de Austria, nařízenému gubernátoru Filipa, krále Hispaniarum. Ale Johann de Austria brzo v ležení svém vojenském u města Namur umřel a do Hispanie mrtvý ku pohřebu jest dovezen.
V Čechách pan Vilém z Rožmberka, přední ten čas z pánuov českých, jsa nejvyšším purkrabím pražským, pojal k manželství pannu Annu Marii, markrabinku bádenskou, a to jeho třetí manželka.
Šebestianus, král portugalský, táhl vojensky proti Mouřenínuom a králi jich, na pomoc druhému králi mouřenínskému, jenž jse nesnadili a válku proti sobě zdvihli. Mezi nimiž svedena jest bitva ukrutná, v kteréž všickni ti tři králové zahynuli a umrtveni jsou s mnohými svými. Kterážto bitva stala jse 5. dne měsíce Augusti, srpna.
Město Klatovy v Čechách vyhořalo všicko i s předměstím a okolo třidcíti osob v tom ohni zahynulo, v outerej po neděli Jubilate.
Práva městská v království Českém jsou obnovena a v lepší spůsob uvedena a k vytisknutí dána jsou; nebo prvnější byla zatmělá a nedostatečná.
V Praze zemřeli: Jiří Melantrich, impressor, v sobotu den sv. Alžběty, jsa v hojných letech, též Antonius, arcibiskup pražský, v sobotu po památce sv. Bartoloměje apoštola. Po něm zvolen jest na to arcibiskupství Martinus z Mohelnice.
Pan Jiřík Voděradský z Hrušova, na Suchdole, Radboři, Dobřeni, Hranicích a zámku Malešově připraven o hrdlo své pro věc chatrnou, nějakého sedlání a partetuov proti zřízení zemskému. A že bohatý a skoupý byl, to mu přidalo nenávisti, a že v statcích jiné překupoval, zvláště statek malešovský; a tak jsa na soudu zemském odsouzen, sťat jest. Po exekuci tělo jeho na Dobřeň přivezeno a tu v kostele dobřeňském od přátel pohřbeno jest žalostivě. Když k smrti veden byl, promluvil: na mně jse to začíná a na mně přestane. - Nota. Juž to ledakdos provozuje a páše, zvláště židé, svobodně a zjevně. - Statek jeho jest z milosti císařské dědicuom jeho, kromě Malešova, dán a puštěn. Ergo, qui stat, videat, ne cadat. Byl člověk rozumný, zanechav po sobě v vdovství manželky své paní Anny, rozené Dobřenské z Dobřenic, s dětmi jich.
Filipus, král hispanský, zosobil sobě mocí svou království Portugalské, kteréž že by jemu dědickým nápadem náleželo, vyhnav odtad krále Antonia, od stavuov téhož království zvoleného, položivše jej za nepořádného, a učinil v témž království gubernátorem kníže Ferdinanda duca de Alba, Španěle, tyrana hrozného.
In Belgis, Germania inferiori, N. hrabě z Renneberku vzdal zradou město Grtiningen v Frizlandu ležící Španěluom, čehož potom při smrti své s velikým na sebe žalováním a naříkáním litoval; nebo to město jemu od Nyderlantuov, králi hispanskému protivných, svěřeno bylo.
Franciscus Drago, rytíř englický znamenitý, jeden z hejtmanuov vojenských Elizabety, královny englické, vzat na slovo, že davše jse v plaveni na moře a dostav jse do Indie Ameriky, světa vnově nalezeného, ve třech letech všecek okršlek zemský obplavil, zdělav nemalé škody králi hispanskému; nebo Elizabet, královna englická, od dávna s králem hispanským v nepřátelství a protivenství zůstávala, škodíce sobě z obojí strany, jak moha. A také s Nydrlandery králi hispanskému protivnými v puntu byla, jsa jich evanjelitského religionu, o což nejvíceji mezi nimi činiti bylo s velikou jedněch k druhým nenávistí, usilujíce vždy jedni druhé vyhladiti a vykořeniti mocí svou světskou. Ješto kdyby ta síla a moc křesťanská na Turka pohana, nejhroznějšího zhoubce křesťanův, obrácena a svornost byla, mohlo by s boží pomocí platně a užitečně pohanuom, úhlavním nepřátelům, býti odoláno a křesťanuom spomoženo.
Toho také roku umřela jest v Hispanii královna Anna, Filipa, krále hispanského, manželka, jsa téhož krále strejna a ujčina, dcera slavné paměti císaře Maximiliana Druhého jména toho, českého a uherského krále etc., vše z slavného domu rakouského.
zpět na obsah 
Další: [1581-1590]