|
- Dačický | - Paměti | - |
V sobotu v ochtáb sv. Tří králuov umřel Adam Strnad, podagricus, zanechav po sobě v vdovstvi Káči Klikovic, vinopalky, ženy zlolejčné, nevážné etc., již byl vdovu pojal k manželství na své hoře.
A hned potom v outerej 16. Jan Hans N., trubač polní vojenský, Germanus, jenž jse tu do Hory Kutny s jinými vojáky dostal, pojal k maželství Annu, pozůstalou vdovu po Adamovi Hněvosickém od Mejšňarů.
Nesnáze a nevole vznikly o minci peněžitou, novou, lehkého zrna stříbrného, jenž jse tu na Horách Kutnách dělala a mincovala a zhusta vuobec šla, již juž víceji bráti a nic za ni prodávati nechtěli, což velikou závadu zvláště chudým lidem učinilo. A ti toho užili, kteříž tou mincí nabitou, lehkou dluhy své platili a statků sobě nakoupili. Skrze kteroužto minci a ony nesnáze ta přehrozná ve všelijakých věcech drahota rozmáhati jse nepřestávala. A nenasycení lakomci, jak mohli, tím nabejvali. Židé pak zlořečení také sobě z toho nemalé užitky přivozovali. Tak jse křesťané sami hubili. Židuom od starodávna bylo zapovědíno, že do Hory Kutny nesměli; juž jim to osvobozeno bylo a i mnozí s nimi takovéž nepravosti a lakomství páchali. K novému pak vojenskému tažení ze všech stran jse rystovalo a hotovilo, čímž nebohá juž vyplundrovaná a obraná země Česká na nejvyšší soužena byla; nebo bral a nabejval, jak kdo mohl, přespolní i domácí, nebylo žádného napravení. Dav lidu a pokuta boží pro hříchy a nepravosti. Ó, přispěj, Pane Bože, svou milostí a spravedlností a rač své věrné vysvobodit z toho hoře, všemohúcí Pane Bože!
Na snažné toho vždy od Horníkuov při vrchnosti vyhledávání a jednání nadepsaní rejtaři vojenští museli jse (a bezděk, nebo jse jim z té pastvy nechtělo) z Hory Kutny odebrati; a tak jsou odtud vyzdviženi a jedni do Ronova, druzí do města Čáslavě forýrováni. A při tom odjezdu ještě, co mohli, vyšacovali. Napočítáno, že asi v dvou měsících, co tu leželi a hodovali, jest jim vydáno a od nich na sousedích vyšacováno (mimo stravu a koňský obrok, a co mocně pobrali) hotové sumy peněžité do šedesáti tisíc kop. míš. Tak poctivá loupež vykonána. Ještě jse tím pochloubali, že k posledku dobrej a nasazenej rybník v Čechách slovili, na nějž jse prej dáVno chystali; k čemuž také někteří týmž Horníkuom nenávistní napomohli. Velké masné krámy řeznické při Koňském trhu jsou od nich ku palivu pobořeny: Při odjezdu jich místo dobrého vinše ke všemu zlému kleni byli.
Těmito pány vojáky, darmochleby, jenž na větším díle Čechové byli, stala jse veliká závada těm horám, k čemuž také ta přehrozná ve všech věcech drahota a mince peněžitá neberná napomáhala.
Kterážto mince tu na Horách Kutnách dělána a jednak brána, jednak zapovídána byla, takže ji nižádný za nic bráti nechtěli; a nedostatek veliký v potravách a potřebách lidských!
Oficírové těch vojenských rejtaruov, vzavše do svého yězení Jana od Mečířuov, prokurátora městských rozepří tu na Horách Kutnách, jenž jse byl také mezi ně dal, s sebou vzali, hrozíce mu oběšením, za příčinou, že by jse loupežně choval, sami jse téhož dopouštějíce, chtěje tím na ženě a rodičích jeho (jakž jiným činili) vyšacovati. Takové jich, vlastně smyšlené, právo bylo.
Hned pak po vybytí odtud těch slavných vojákův darmochlebuov vyhlášen obecně vuobec patent, mandát od Karla knížete z Lichtenštejna, místodržícího v království Českém, nařízeného jménem Jeho Milosti císařské, strany mince té peněžité, kterýmžto mandátem jse poroučelo a přísně nařizovalo, aby táž mince peněžitá platila, vydávána a brána byla v ceně nové, týmž mandátem vyměřené takto, totiž: Tolar říšský dobrý stříbrný, jenž před lety toliko 70 krejcarů platil a těchto zbouřených časů za deset zlatých procházel, aby juž brán a vydáván byl za dobrých 90 krejcarů; poloviční za 45 krejcarů a tak dáleji menší mince téhož zrna a valvací, podle rozvržení téhož tolaru stříbrného. Filipstolar za 100 kr., rejnský zlatý za 80 kr., tolar říšský s cifrou 72 znamenaný za 94 kr., stříbrná koruna za 100 kr., drobnější mince pak také podle rozvržení té ceny tolarové.
Tak pak nová lehká, v království Českém od cizozemcuov jakýchsi (jenž byli mincováni v témž království najali) nadělaná mince, skrze což ta hrozná drahota vzešla, aby juž toliko platila, vydávána a brána byla, totiž: duplovaný tolar, jenž z mince za 150 kr. vydáván byl, ten aby juž toliko platil dvadceti kr., nebo měděný na větším díle byl; jednoduchý za 10 kr., drobnějši mince téhož zrna: groš, kterýž brán byl za 48 kr., ten za 6 kr., poloviční za 3 kr., groš, jenž byl brán za 15 kr., ten za 2 kr., grošík, kterýž brán byl za 2 kr., ten za půl druhého peníze vídeňského. Zlatá pak mince peněžitá: dukát uherský, jenž pod tou bouřkou za 10 rejnských procházel a před lety toliko 105 kr. platil, ten aby brán byl za 140 kr., zlatý rejnský za 104 kr., rosennabel za 304 kr., šifnobl za 270 kr., engelot za 204 kr., dukát s křížem za 130 kr., španělská a francouzská koruna za 124 kr., vlaská koruna za 120 kr.
Zlato, stříbro, drahé kamení na pohledění a k kráse, pejše, skrze což jse v světě nejhorší věci mezi lidmi páchají, bez jídla pak a bez pití k ničemu není. Tak satan svět osedlal. - Užitečnější kov jesti železo, z něhož sobě člověk k opatření života vezdejšího i živnosti a práci sekeru, pilu, motyku udělati může atd.
Ta pak nová, česká, lehká mince nadepsaná, aby tak toliko do tří měsícuov pořád zběhlých od datum toho mandátu a nařízení v té nové ceně brána byla; po vyjití pak těch tří měsícův jse zapovídá, toliko aby zase do mince Jeho Milosti císařské, anebo, komuž by dovoleno bylo, v valvací, jakž by jse nařídilo, dodávána byla a nikam jinam. Což týmž spůsobem o jiných pagamentích týmž mandátem, pod pokutami na statku i hrdlích trestáním, zařízeno a vyhlášeno bylo.
Datum toho mandátu ve čtvrtek po památce Mláďátek, léta pominulého 1623 v Menším Městě pražském, kdež tejž místodržící, kníže Karel z Lichtenštejna, residencí svou obejval.
To nařízení mnohým jse nelíbilo a protivné bylo, zvláště nenasyceným dráčům a lakomcům, kteříž opovrhujíce dabré svědomí, své věci a handle, obchody atd. lstivě zvýšovati a ztenčovati navykli, nic křesťané mnozí židuom v tom napřed nedajíce. Tak svět panuje a chce jmíti, mimo zápověď boží.
Nota. Ti té nové, lehké, české mince užili, kteříž ní, když tak draho a vysoce procházela a brána byla, dluhy své splatili, anebo statků sobě za ni nakoupili; kteříž jí pak nabyli a nachovali, ke škodám přicházeli, skrze což hadrunky a nevole vznikly o dluhy, pro nečasné jedni druhým neplacení, skrze což (jakž rozprávěno) zoufale jse věšeti chtěli někteři. Tak sobě šatan také nahání.
Měsíce Februarii, února, ti slavní páni vojáci, rejtarstvo, darmochlebové, ležáci, dostavše jse z Hory Kutny, jak příze poznamenáno, do města Čáslavě a jmaje na sebe od lidi žaloby a naříkání, jsou rozpuštěni; a oficírové jich, totiž, Ferdinand Lažanský a Albrecht Beneda, N. Beřkovský, Čechové, těch ouřaduov zbaveni a od vrchnosti citováni. A tak nic nedovedše užitečného, toliko že sousedy v městě Hoře Kutně vyšacovali, jak mohli, a ještě jse o placení domlouvali a vysvědčení, že by jse prej poctivě a dobře chovali, od ouřadu města Hory Kutny žádali a jmíti chtěli; ale jest jim toho odepříno. Čáslavští sousedé někteří, jsa předešle od jiných vojákuov zbízeni a zchuzeni, před těmito. domácími štercíři od obydlí a domuov svých preč ucházeli, takže do 40 domuov pustých zuostalo. Takové, hle, juž k mnohým Čechuom, zvláště zoufalcům, rytířství nastalo, kteříž, své promrhavše, zase neprávě a loupežně nabejvati jse snažili, a sami sebe a vlast svou hubíce, i cizozemcuom toho napomáhali, pochvalu starých Čechův, předkův svých, opovrhše.
Tíž pak milí vojáci, jsa rozpuštěni, když jse odbírali, nejmaje na prvnějších loupežích dosti, ještě na cestách sedlákuom, jenž k městuom potřeby, zvláště dříví, vezli, koně brali i jiné lidi obírali jako zloději.
Nejvyšší mincmejstr a juž i nařízený gubernátor na Horách Kutnách, pan Vilém z Vřesovic, přijevše do Hory Kutny, obnovil a sadil konšely městské na rathauze, ten; pondělí post dominicam postní Invocavit v jarmark horský, učiniv prvním Radslava Hlavsu z Liboslavě, jenž předešle tu na Horách Kutnách císařským rychtářem bejval. Při té obnově nařídil, aby juž odjinad ti, kteříž by I římského náboženství nebyli, do sousedství nebyli přijímáni; a poručil, aby sousedé, hospodáři atd. doma v příbytcích svých evanjelium a postil, písem svatých, nečtli, ale do kostela chodili, pod pokutou peněžitou. - Nota. Hrozná věc, slovo boží zapovídati, ješto všudy a na každém místě jmá ctěn, vzýván a vyznáván býti všemohúcí Pán Buoh náš. Týmž spuosobem ten Matouš Apian zuby dostával, jenž tu do Hory Kutny k děkanství podán a jakéhosi N., branného z města Plzně, syn byl, a sobě provozoval, a na kázaních svých zapovídal, klel, lál, odsuzoval atd. Pod tím pak v aksamitě a dupltykytách nádherně jse procházel jako světský pán, hodoval i frejoval, lakomý a na peníze nenasycený pop, jen na kom co vymoci a vyšacovati mohl od křtění, pohřebuov, zvonění, žákovstva; skrze což místo pobožnosti vzniklo zhoršení, nevole, nesnáze, vády a hadrunky atd. A málokdo o jeho kázaní nad mrtvými těly stál; a nebylo oč státi.
Tejž Apian, děkan, na obci starších havéřských hor stříbrných tu na Horách Kutnách přes tisíc kop míš. sumy peněžité, že jemu poddaní jich ze vsi Čepy tak řečené dáti museli, vyšacoval, v příčině, že by to jemu tíž poddaní, když v Pardubicích obejval (a Stolička mu tam říkali) zadržeti jměli, to na sobě od vrchnosti komisí vyjednavše.
Co Pán Buoh z milosti darmo dává,
to mnohý pop za peníze prodává;
a tak světského zboží nabejvají,
na zápověď Krista Pána nedbají.
Protož kněží pamatujte,
při zákonu božím stuojte;
jsou při vás mnohé scestnosti,
opustte světská lakomství,
čímž ouřad svuoj sprzňujete;
a z čeho jiné trescete,
to sami pácháte, provozujete,
sobě osvobozujete.
Těžte věrně hřivnu boží,
ať jse slovo boží množí,
zlá žádost ať nejmá místa,
sic pokuta boží jistá
jestiť také i nad vámi,
i kněžím náleží pokání,
ó milí páni preláti!
V sobotu druhého dne měsíce Martii, března, před památkou sv. Matěje, umřela paní Marina, manželka pana Jana Chuchelského na Horách Kutnách, rozená Štampaška, předešle Housková, v nebytí manžela jejího doma, jenž byl také před tím pozdvižením českým z Čech preč ujel.
Šacunky nebejvalé a neslejchané, tělesné i duchovní, vznikly na Horách Kutnách proti právu světskému i duchovnímu. Děkan Matouš, Apian řečený, nenasycený lakomec, jsa religionu římského, chtěl jmíti toliko od samého průvodu ku pohřebu do chrámu sv. Barbory sobě samému (mimo žákovstvo) děťátka Kateřiny, dcerky nebožtíka Jetřicha Šatného, na sirobu narozené, padesáte stříbrných tolarův, jenž platily a brány byly po devadesáti krejcařích, sotva potom svolil k patnácti, s nevolí a hadrunky. Zvoníci. a žákovstvo týmž spuosobem jse o placení hadrovali a šacovali. To, hle, takových kněží religion a náboženství.
Nejvyšší pak mincmejstr pan Vilém z Vřesovic některé sousedy do arestu vzal, z příčiny, že dítky své jinde, mimo toho děkana horského, křtíti dali, a jiné, jenž vína mimo jeho vyměření a sazení, což jse předešle od ouřadu městského konávalo, vejšeji šenkovali, pokutou peněžitou trestal i vězeti dal, a po jednom stu takovýchž tolaruov stříbrných pokuty dáti na hotově museli, což sobě sám přivlastnil. Item souseduom várky piva stavil a zapověděl; a přespolní, jenž by religionu římského nebyli, nebo přistoupiti nechtěli, aby do sousedství přijímáni a zápisové jim na domy učiněni nebyli, nařídil etc. - Tak sobě provozoval, jako by té obce dědičným pánem byl.
Ouředníka svého, Matyáše Jilovského, jehož sobě byl nad statkem Peček a Nebovid nařídil, také těžce soužil a vyšacoval, vzav k němu příčinu, že by mu neprávě a nevěrně v týchž statcích jeho zpravoval. A tak nic jiného na Horách Kutnách nespůsobivše těm horám užitečného, zase preč odejel. Také toho času neopatrností ouředníkuov doly horní nákladné císařské při Kaňku vyhořaly, skrze což stala jse škoda nemalá. Ouředníci horní a mincovní sobě jen jmíti a naháněti hleděli.
Ve čtvrtek 28. dne měsíce Martii, března, vyveden a utracen jest jakýsi N., řečený Hladký pán, poddaný člověk pana Ondřeje Horňateckého, mordéř á škůdce zemský; klíštěmi trhán a do kola dán jest.
A v tejž den u večer umřel v domě Haluzovském Jindřich Velvarský, musikář instrumentuov a houslí, jenž jse sám K sobě zerboval a z Větčína stituloval a tu jse (pobyv prve ledakdes) do Hory Kutny dostal a konšelem prvním městským na rathauze učiněn; a přiznávaje jse předešle k religionu evanjelitskému k římskému náboženství přistoupil, což v soudu božím; zanechav po sobě v vdovství Johanky, manželky své. V kostele Barborském nařízením Matouše Apiana, děkana (jenž sobě tu na Horách Kutnách všecka vladařství kostelní zosobil a podle své vůle působil), jest pohřben.
V sobotu před památkou sv. Jiří umřela Anna, stará Kozlová, manželka Mikuláše Vodňanského, kteráž předešle jměla k manželství Zikmunda Kozla, po jehožto smrti dostala jse k manželství témuž Mikulášovi Vodňanskému a z rozkoše a nádhernosti světské v chudobu jse připravila. Nota. Vždyckny jest lépeji dostati jse z hojné kuchyně do hojné nežli z hojné do pusté, zvláště těm, kteříž nezvykli a v rozkošech vychováni jsou. - Byla dcera Matěje řečníka Dítě, pekaře tu na Horách Kutnách.
V outerej v noci na středu po památce sv. Jiří, v dole horním, řečeném Vačkáře, v jedné zahradě v předměstí za branou Kolínskou, usmrceni jsou smradem dolovým švuobovým dva vlastní bratří N. N., mladí lidé, jsa jeden havéřem, druhý mincířem, jmaje náklad svuoj v témž dole horním. Nazejtří z téhož dolu mrtví vytaženi a pohřbeni jsou.
Ve čtvrtek v noci na pátek po památce sv. Jiří z umřela na Horách Kutnách paní Mariana Maternová, rozená Pešikovna z Komárova, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Jindřichovi Maternovi z Květnice a na Žerčicích. A tu, do Hory Kutny se před nebezpečenstvím vojenským davše, přebejvala. K kostelu potom na vrch řečený Vysoká, nedaleko Hor Kuten, ku pohřebu jest dovezena.
Lid cizozemský, vojenský, císařský, rejtarstvo a pěchota, opěty rozkvartýrováni jsa, položili jse do města Čáslavě a tu po vesnicích okolo téhož města Čáslavě a Hory Kutny na veliké opěty soužení a záhubu obyvatelův toho kraje prve vyhubeného a vydrancovaného. Mnozí, nejmaje jich čím a nač vychovávati, od statečkuov svých preč ucházeli. Jiní možnější, kteříž ještě co jměli na penězích a obilí, k vychování týchž vojákuov šacováni byli, mimo to, co sobě tíž vojáci sami loupežně brali. Tak jse bídná juž země Česká dodělávala. Tím spůsobem konalo jse v jiných krajích i v markrabství Moravském; nebo hlas byl, že Betlen Gabory s pozdviženými Uhry, jmaje i Turky pohany na pomoc, jse sílí, ačkoliv pod tím k accordu, smlouvě a pokoji s obojí strany vysláno a jednáno. Ale summus pontifex Romanus s svými toho (zvláště osvobození religionu a náboženství evanjelitského) všelijak bránil, boje se za své světské vladařství a panování.
Qnidquid agit mundus, monachus vult esse ubique primus, secundus.
Před Křížovou nedělí, Rogationum, přineseno do Hory Kutny psané a spečetěné, odevřené poručení pana Viléma z Vřesovic, nejvyššího mincmejstra, a před váhou obecní rathauzu přibito; a to v sobě obsahovalo, aby všickni sousedé a obyvatelé do procesí kostelní jse scházeli a chodili pod trestáním, s pohrůžkou při tom z města vypovědění.
Nech toulání, milý mníšku,
obejmi radši jeptišku,
polib ji v řiť nebo v čelo,
však jest všudy jedno tělo.
V pátek po památce Nanebevstoupení Krista Pána hřmělo a blejskalo jse a hrom zabil N., nádvorníka selského ve vsi Miskovicích, nedaleko Hory Kutny.
Jan Němčický, jinak Ryšánek, v České ulici, soused na Horách Kutnách, řezník, odjev za potřebou svou přes pole, jak jse domů vrátil, jse rozstonal a třetí den, totiž ve čtvrtek před památkou Seslání Ducha sv., umřel.
Někteří z vojenských lidí, jenž tu okolo Hory Kutny rozkvartýrováni byli a drancovali a do města jse projížděli a procházeli, zežravše jse, jednoho mezi sebou zabili v svádě a druhý, postřelen jsa, sotva živ zuostal. Actum v sobotu po památce Corporis Christi.
Nazejtří pak v neděli ráno před obědy, v jarmark, kněz Matouš Apian, děkan tu v městě Hoře Kutně usazený, s svým komonstvem chodili slavně s procesí s korouhvemi kostelními, s monstrancí a nebesy, jenž nad týmž knězem neseny byly. Tak jse procházeli okolo rynku po ulicích, při tom musika, hudba, bubnování a z ručnic střilení po vojensku, k čemuž čtyři oltářové nařízeni a krásně ozdobeni a připraveni jsou; jeden před rathauzem, druhý před domem Kadeřávkovským, kdež pan Jan z Tulechova (jsa císařským rychtářem) obejval, třetí před domem Adama Vlacha, řečeného Páska, kramáře železných věcí, proti dolejším krámům masným řeznickým, čtvrtý před domem Matyáše Černého, šenkéře vína, proti domu Bakalářovskému, jakožto osobami k římskému náboženství jse přiznávajícími. Hojně lelkův a divákuov při tom. - Nota. To před lety s velikou slávou jse na týchž Horách Kutnách konávalo, potom opuštěno, nyní jse zase obnovovalo. Tempora mutantur et homines itidem.
Ve čtvrtek 20. dne měsíce Junii, června, dštilo, hřmělo a blejskalo jse, a hrom zabil tré lidí; jednoho pacholka při koních za předměstím kolmarským, jednu děvečku na Kaňku, druhou ve vsi Neškaredicích. I jinde takovéž dopuštění těchto časuov bylo.
Osm osob soudcův na rathauze na Horách Kutnách, jenž od starodávna o dluhy soudívali, a těchto proměnných časův to zrušeno jest, zase jsou na vyhledávání toho od Horníkův při nejvyšším mincmejstru, panu Vilému z Vřesovic, zvoleni a ustanoveni.
Ve středu 2. dne měsíce Julii, července, po památce Petri a Pauli apostolorum vstoupili v stav manželský: pan Karel Ferdinand Lukavecký z Lukavce se pannou Alžbětou, dcerou nebožtíka pana Jana mladšího Šatného z Olivetu na Horách Kutnách. Oddavky jich byly v kostele sv. Bartoloměje tu na Horách Kutnách, při kterýchžto oddavcích kněz jakýsi přespolní, Polák, jenž je oddával, jsa náboženství římského, jmenoval po každé nevěstu urozenou a statečnou pannou, čímž lidem smích spuosobil. Kněz ten bezděčný, děkan tu na Horách Kutnách, řečený Matouš Apian, kterýž toliko na kázaních svých na přidržející jse evanjelitského religionu lál a zlořečil, odjev byl do Prahy a zase jse vrátiv a čině kázaní v chrámě Vysokostelském, jménem Jeho Milosti císařské a jménem nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic oznamoval a nařizoval, že jse nižádnému (kdož by k zpovědi podle obyčeje náboženství římského nešel) oddavky manželskými ani křtem svatým dítek posluhovati nemá a nebude. Tak nařízení božské zapovídal, hodův toliko a rozkoší světských a šacování peněžitého pilen byl. O to vše nemalé soužení, naříkáni, lání a zhoršení v té obci bylo, s obtížením svědomí lidského. Nebo víra z přinucení žádná víra není. Ó, quam longe sunt isti a vestigiis apostolorum Christi!
Hleďtež v dobrém prospívati,
ó milí páni preláti!
Jenž jste navykli světskému panování
proti syna božího přikázaní,
nenásledujíc apoštolského chování;
tak činíte víc ku pohoršení,
nežli k dobréinu napravení;
řídko z vás který bez kuběny.
Posedla vás světská rozkoš a sláva,
to-liž jsou vaše duchovní práva?
Měsíce Julii, července, umřel v ulici řečené Leflíře Jan Malinský, příjmím Zeman, řemesla krejčovského; kulhavý byl.
Matěj Sládek z kláštera Sedleckého, jmaje nelibost nějakou k vojákuom, jenž tu v Malíně vždy leželi a drancovali, zabil sekerou jednoho z týchž vojákův, kaprála, v cestě na voze ležícího, opilého; pročež vzat a dán do vězení ku právu do města Hory Kutny. Ale když jiní oficírové vojenští, pod něž tejž zabitý náležel, na to tuze nastupovali, jest jim tejž Sládek podle vůle a v moc jich vydán. Potom jedním z přátel svých penězi vyplacen a při hrdle zůstal.
Ohněm domácím vyhořala ves s kostelem, náležitá k městu Hoře Kutně, řečená Zibohlavy, za městem Kolínem nad Labem.
V kraji Čáslavském umřel pan Zikmund Robmháp na Třemošnici, sídle svém.
Mense Augusti, srpna, vyhořalo městečko Bělá i s kostelem, zapálením hromovým, v kraji Čáslavském.
Téhož měsíce umřela na Horách Kutnách paní Kateřina, manželka pana Jana Balbína z Vorličné, rozená Hlavačka z Vojenic, a u kostela Námětského tu na Horách Kutnách jest pohřbena.
V kraji Čáslavském v Hrabešíně umřela paní Kateřina, manželka pana Adama Studeneckého, rozená Haugvicka.
Ve čtvrtek po památce sv. Bartoloměje apoštola, 29. měsíce Augusti, nařízením nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic sňat jest z kostela Barborského na Horách Kutnách kalich velký, pozlacený, na štítu před lety postavený; a to dolů snětí stalo jse na potupu evanjelitského religionu jse přidržícím.
Mense augusti na Horách Kutnách epitaphia, tabule malované s obrazy některých kněží předešlých, pohřbených, jsou z kosteluov vyvrženy a zkaženy. Tak jse zlost a nenávist proti evanjelitským rozmáhala a strach byl i těl mrtvých vykopávaní.
Naříkáno bylo ze všech stran na lid vojenský, cizozemský, Jeho Milosti císařské náležitý, jenž vždy sem i tam v království Českém, na velikou škodu další obyvateluom rozkvartýrováni leželi a k žádné platnosti nebyli, a tíž obyvatelé jim platiti a je vychovávati museli, ale oni vojáci přes to mocí brali. Domácí pak někteří, nejsa pod regimentem vojenským, také lidem zlodějsky škodili a brali, zvláště koně, a to sobě zpeněžovali; v čemž rozhlášeni jsou: Petr Freisichselbst, jinak Stejšek řečený, z města Hory Kutny a při něm N., syn jeho, a s ním též nějaký Václav Mejnuška, jemuž vuobec Trčka přezděli, a jakýsi čtvrtý s nimi Jiřík Medlešický; ti dostavše jse měsíce Septembris, září, na Hory Kutny, nařízením nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic jsou jati a dáni všickni čtyři do vězení šatlavního tu na Horách Kutnách. Též za tou příčinou jsa v podezření Jiřík mladší Mírek z Solopisk, mladý člověk, jest vzat a vězením rathauzním arestován a vartován tu na Horách Kutnách. Pán Buoh rač nevinným pomáhati!
Téhož měsíce Septembris umřel na Horách Kutnách Ondřej Endrle, mincíř, odbyvše předtím od sebe N., ženy své, byv s ní v škodlivé nesvornosti.
Nadepsaný pak Václav Mejnuška, jsa v témž vězení, sám sebe jest zoufale nožem pobodl, čímž jse tím dřívěji k outrpnému pravil a zmučen jest; a žena jeho také do vězení vzata za příčinou, že by mu nože, nímž jse tak pobodl, dodala.
Na Horáeh Kutnách umřela Dorota od Balatejch, manželka Pavla Wagnera.
V neděli po památce sv. Václava v kraji Čáslavském na Bračicích u pana Jiříka Dobřenského Albrecht mladší Robmhap a Ferdinand, bratr jeho, Jindřich, syn pana Jaroslava Myšky, a Adam Jiří Materna, Hendrach Salava, N. Kusej z Moravy, vše mladí lidé, pohodše jse o nětco a dostavše jse tu u Bračic do pole, dali jse spolu v bití, sekání a z ručnic k sobě střílení, takže tu zabit jest jmenovaný Adam Jiří Materna a jiní zraněni. - Nota. Nejměli Čechové na tom dosti, že jim veliké soužení od lidu vojenského, cizozemského, v království Českém vždy zuostávajícího, trvalo; tak jse sami nesnadili a dodělávali. I
Nejvyšší mincmejstr pan Vilém z Vřesovic, jsa na Horách Kutnách, nařídil tuhou vartu po vojensku, boje jse morního nakažení, aby nižádného přespolního do města bez jeho vědomí nepouštěli; a poté odjel do Prahy, zanechav tu v Horách Kutnách paní hrabinky z Salmu, manželky své, s synem, děťátkem jich, na Vlaském dvoře mincovním. I nepovědomo, kudy jse smrt předce tam dostala a to děťátko umořila, pročež za ním, panem mincmejstrem, posláno, jenž jse nemeškal zase do Hory Kutny navrátiti. Ergo: Nic nepostačuje lidská opatrnost proti vůli a moci boží.
Čtrnáctého dne měsíce Octobris, října, vyhořala ves Sedlov nedaleko Hor Kuten, náležející panu Ondřejovi Horňateckému z Dobročovic, při čemž jedna stará žena tím ohněm jest usmrcena.
V outerej po památce sv. Šimona a Judy ap. 29. dne měsíce Octobris, října, Alžběta, pozuostalá vdova po Janovi Němčickém, jmaje soudy a nevole s synem a dcerou svou o statek po témž muži svém, k tomu jiné děti nezletilé jmaje a na to nedbaje, vdala jse za Jana Skopce, vdovce, solicitátora v Praze při soudech a potřebách lidských, a při ní jse tu na Horách Kutnách osadil. Vdovila 22 nedělí. Tak jse babky střečkovaly, an horko nebylo.
V pátek den památky Všech svatých, 1. dne měsíce Novvembris, listopadu, ve vsi Zehubech nedaleko Hory Kutny umřela Anna, manželka pana Tobiáše Šlechtína, jenž nad ním panovala, rozená Dejmkovna z Těptína.
V neděli Siiniquitates, téhož měsíce dne třetího, vstoupili v stav manželský: Jindřich Skřivan, jsa vdovcem, s Marií od Bakalářuov, domu hostinského, pozůstalou vdovou po Lukášovi Portensdorfovi. A hned potom v outerej N., řečený Královský, z města Čáslavě, s Káčou Klikovic, vinopalkou, vdovou po Adamovi Strnadovi, hojně jse s ním navadivše s láním a zlořečením. Tak jse sobě namlouvali a obětovali.
Zemřeli těch dnuov: Jan Čermák, švec z dolejšího města, a Mikuláš, písař paní Kateřiny Hrabaňky, vdovy.
Umřela paní Anna, manželka Jaroslava Hrabaně z Přerubenic, dcera Dobiáše Šlechtína z Sezemic.
A po ní hned kolikýsi den umřel v Zehubech tejž pan Dobiáš Šlechtín, otec její, letitý, šedivý, nedlouho trvaje po nadepsané paní Anně Dejmkovně, manželce své; vše na bolesti morní, jenž v kraji Čáslavském procházely. Tak tejž pan Dobiáš Šlechtín peněz od též manželky své nachovaných neužil, pozůstaviv po sobě jediného syna svého Bohuslava, s touž manželkou jeho zplozeného.
Též umřel v Kolíně nad Labem Šimon Prachatický, jinak řečený Šilhánek, od dávna podagricus, zanechav po sobě manželky své Anežky, bez dětí, již byl z Hor Kuten k manželství vzal.
Karel N., poddaný člověk pana Rudolfa Trčky, vdovcem jsa a jsouce od pána svého z poddanosti a člověčenství pro- / puštěn a osvobozen, pojal k manželství pannu Dorotu, dceru Ludvíka Veverina na Horách Kutnách, v ten pondělí den památky sv. Pavly Kateřiny; po svadbě mu od Hory dovezena.
Rozina Knourovic, manželka N. řečeného Voják, s níž jse z Hory Kutny odebral, umřela tam, kdež s ní obejval; mladá žena.
Šedesát a devět let mi jminulo,
Bože rač dát, aby dál dobře bylo,
vše jse dle Tvé svaté vůle řídilo;
že spravedlivě tresceš, poznáváme,
rač jse smilovat, všemohúcí Pane!
V měsíci lednu zemřeli: paní Anna Bítovská, vdova, rozená Hradecká z Bukovna, obejvající v Plaňanech; a na Horách Kutnách Dorota, manželka Jana Charamzy, v lázni, jenž sluje U kola, pod Hrádkem; byla dcera postranní pana Pavla Hrabaně na Pečkách. A Jan Knebl, postřihač, jsa rychtářem městským, byv ten den předtím zdráv a vesel, v noci nenadále skonal. Protož bděme a modlme jse, nebo nevíme dne a hodiny.
V sobotu 18. dne měsíce Januarii, ledna, v noci na neděli, div byl na obloze nebeské: kříž přes měsíc, při tom koule ohnivé jasnosti. Pán Bůh rač v dobré obrátiti!
Bartolomeus Pica Straka, opat kláštera Sedleckého při Horách Kutnách, rodilý z města Jindřichova Hradce, a složen jest z toho opatství mimo naději jeho a odtad preč vezen. Dána mu vina, že by nedobře statek klášterský spravoval a opouštěl atd. A spravování téhož kláštera poručeno Simeonovi Všetečkovi, synu nebožtíka Matěje Všetečky, koželuha na Horách Kutnách; nebo byl nedávno předtím tejž Simeon, přistoupiv k náboženství římskému, mnichem v témž klášteře učiněn. Desperatio facit monachum.
V sobotu v noci na neděli den Conversionis s. Pauli umřela na Horách Kutnách Dorota, manželka pana Zdislava Podivického.
Zemřeli také: pan Jiřík Mírek z Solopisk, přišedše na Lhotku, za Kouřimem městem, ku paní Evě Hlaváčové; hojně dětí po sobě pozůstavil a manželky své, paní Kateřiny, rozené Salavky z Lípy; a na Horách Kutnách Mikuláš starší Lukavecký z Lukavce, letitý člověk, zanechav po sobě šest dcer na vdaní dorostlých a v vdovství manželky své, paní Anny Johany, rozené Věžničky z Věžnik. Do Všebořic, kdež prve bydlem byl, ku pohřebu dovezen.
Bohuslav, mládenec, syn pana Davida Lorencdorfa od Hory Kutny, jsa v službě u pana N. Sezimy z Vrtby, zabit jest v Praze od Bohuslava Kořenského, také mladého člověka, v též službě zuostávajícího, do šermu jse zbraněmi pobídše.
Zemřeli na Horách Kutnách N. Kroulík, chromý, na dolejším městě a Jan Khynvic, hrbovatý písař.
Martius, březen. V sobotu v noci na pondělí po neděli postní Laetare umřel také na Horách Kutnách, v domě na Koňském trhu, pan Petr Lukavecký a potom ku pohřebu do vsi Kluků, nedaleko Hory Kutny, jest dovezen.
A téhož měsíce Martii Jan Kosař, řemesla řeznického, jsa jedním konšelěm spoluradním na rathauze, byv zdráv a čině řeč na témž rathauze v radě k stranám, poražen jest nenadále nemocí šlakem, a dopraven jsa do domu svého, jenž sluje V Melhauze, třetí den, totiž ve středu v noci na čtv~tek po neděli postní Judica, jinak Smrteldné, umřel.
Po něm asi čtvrtý den umřel také Jan Švolb, barvíř pláten, jsa rychtářem předměstí čechovského, byv touž nemocí šlakem poražen nenadále.
Umřel ve špitále obecním Jakub Koláčníků, jinak Kubelka řečený, jenž jse, jsa bídný a nuzný, do téhož špitála dostal.
V Hody velikonoční umřela panna Alena, dcera pana Jindřicha Rozenhagena z Janvic se paní Eliškou, manželkou jeho, rozenou Mírkovnou z Solopisk, splozená, ctná panna, v letech věku svého patnácti.
Též umřel Jan řečený Zeman, hospodář rathauzní. Nebylo na tom dosti, že lid vojenský cizozemský Jeho Milosti císařské v království Českém mimo jim vyměřenou a nařízenou záplatu a vychování obíraním loupežným obyvatele sužovali, ale i domácí škůdcové zlodějské loupeže a mordy páchali. Pročež jat jest nějaký N. řečený Kroupa, člověk selský, s některými jinými tovaryši svými, ve vsi Sedlově nedaleko Hor Kuten a ku právu od práva Hor Kuten k tomu vyslaných a k témuž právu dopraveni; a hned ten Kroupa, k outrpnému právu jsa podán, k mordům a páchanému zlodějství a loupežem jse přiznavše, jest ortelován a na místo popravní vyveden jsa, do kola vpleten a tak usmrcen, v pátek 2. dne měsíce máje, po památce Filipi Jacobi apostolorum. Za nímž vedeni k vejvodu jiní, tři selské osoby, pacholci a jedna žena, jichž jse také ty hrozné věci dotejkaly. Potom v téhodni pro takovéž činy vyvedeni dva toho Kroupy tovaryši, jeden řečený Jíra Boček, druhý jakýsi pastucha, a takovouž smrtí odpraveni.
V neděli Křížovou, Rogationum, před domem pana Jindřicha Rozenhagena, naproti kostelu sv. Bartoloměje na Horách Kutnách, zabit jest Karel Ferdinand Lukavecký od Bohuslava Mírka, jsa také od něho v té bitvě zraněn, k bitvě jse v opilství a v svádě pobídše, oba, mladí lidé, zuostaviv po sobě tejž Karel Lukavecký v vdovství paní Alžběty, manželky své, rozené Šatné z Olivetu, nedávno jse sobě k manželství dostavše.
Tak ožralství, vrch všeho zlého,
nepůsobí nic dobrého.
Do vsi Peček nedaleko Hory Kutny ku pohřebu dovezen jest beze všech náležitých ceremonií, nebo pohřeby mrtvých těl na Horách Kutnách nadmíru placením zvýšovány byly a vše jse penězi vymáhati muselo. A lakomství kněžské na nejvyšší vzešlo, bez studu a lítosti.
Umřel Zikmund Gruober, jenž horním probéřem bejval; zajíkavý byl.
Umřel Jindřich Chyždera, soused na Horách Kutnách.
Pan Vilém z Vřesovic, jsa nejvyšším minemejstrem, učiněn jest presidentem komory české; kterýžto tuze pomáhal Horníky na Horách Kutnách sužovati a nutiti k dáváni berní peněžitých, skrze což i pro zadržování týchž berní zatčeny jsou a do arestu do Prahy jse počtené k tomu osoby na místo obce stavěti musely. Též na ně těžce, aby k náboženství římskému přistoupili, nastupováno, s velikými pohrůžkami; pročež všickni spolusousedé na rathauz povoláni byli a tomu jednomyslně odepřeli, kromě asi šesti osob, kteříž předtim to dobrovolně učinili a ti jse na rathauz k tomu nepostavili. - Ó, co těžká věc jest dobrému člověku k něčemu přistupovati a činiti proti vlastnímu svědomí!
Ve středu po památce blahoslavené Trojice umřela Ludmila, manželka Joba Nejpaura na Tarmarce. Učiněno psaním poručení z Prahy od vrchnosti do Hory Kutny, aby na příští den památky těla Božího všickni obyvatelé na Horách Kutnách do procesí hlavní kostelní šli a jse najíti dali, pod propadením statku a jmění svého. Nebo jse k přistupování k náboženství římskému jak v Čechách, tak v Moravě, v Rakousích atd. přísně a tuze vždy nastupovalo a nutilo. I šlo nemálo lidí v té procesí, však vic pro divadla a na lelky nežli pro náboženství. Konala jse ta procesí z kostela Námětského po městě, spuosobem pompy světské, s korouhvemi kostelními, s muzikou hudební, s pištci, troubením a bubnováním, s ručničným střílením po vojensku; a nad knězem Matoušem Apianem, jenž monstrancí nesl, příkrov k tomu připravený od osob stavu rytířského, jenž římského religionu jsou, nesen byl do kostela Barborského, čemuž oni nebesa říkají. Nota. Utinam Jesus Christus, filius Dei, cum apostolis suis sic ambulavit! Po vykonání té procesí na faře vysokostelské u děkana Matouše Apiana s těmi, jež k sobě zval, jest hodováno a pangetováno.
A to jse vše dálo kvůli panu Vilémovi z Vřesovic, mincmejstru a juž presidentu komory české, kterýž sobě vladařství tu na Horách Kutnách, netoliko horní, ale i městské a duchovní, osoboval a vše po své vuoli jmíti chtěl a provozoval, což předešle za prvních mincmejstruov nebejvalo a staří předešlí Horníci toho netrpěli; ale nyní musí býti vše amen, do vuole boží a jeho božského smilování a vysvobození.
Měsíce Junii, června, umřela Marie, manželka Jana Badera, jenž jse byl k ní na Horách Kutnách přiženil.
Kolínští měšťané, města Nového Kolína nad Labem, veliké a těžké soužení jměli jedno od lidu vojenského císařského, tu od dávna v témž městě ležícího, druhé pro religion náboženství, na něž tuze nastupováno bylo, aby k římskému náboženství přistupovali. Tak na to Václav Grysl, hejtman kolínský, tuze třel, nutkal a s nimi jse vězel; pročež mnozí od statkuov svých z téhož města jse preč dávali a ucházeli. Horníkuom na Horách Kutnách týmž spuosobem jse pohrůžky činily.
Toho měsíce Junii umřeli dva sousedé na Horách Kutnách Kašpar pernikář a Martin Luncman, švec.
V pátek 4. dne měsíce Julii, července, umřela na Horách Kutnách v domě svém, v předměstí čechovském paní Mariana, rozená Horňatecká z Dobročovic, pozůstalá vdova po panu Adamovi Mírkovi z Solopisk, nedlouho stonavše, a u chrámu Barborského jest pohřbena.
Zemřeli na Horách Kutnách: paní Lukrecí, manželka pana Adama Břežského, dcera nebožtíka pana Bořka Salavy, mladá žena.
A hned po ní paní Lidmila Robmhapka, máti její, vdova pozuostalá po N. Krejštanovi.
Víceji: panna Kateřina Robmhapka, sestra nadepsané v Lidmily; Voršila, manželka Adama knihaře, panna Anička, dcerka Pavla Škréty; Viktorin Pelhřimovský z města Kolína od Hlinských, domu hostinského, odšedše z Kolína před persekucí pro náboženství s jinými odtad sousedy. Kteroužto persekucí Václav Grysl, hejtman kolínský, tam v městě Kolině s velikým obtížením a nátisky souseduov provozoval. - Tak jse rána morová rozmáhala v Praze, na Horách Kutnách a v témž městě Kolíně. Děti zhusta umíraly. Při tom drahota všech věcí a v říši germanské vojenská pozdvižení a jedněch proti druhým puntování, v cestách nebezpečenství od vojákuov, dráčuov, loupežníkuov atd. Pán Buoh račiž býti s námi svou ochranou a milostí a rač zbaviti nevděčných hostí.
Panna Mářa Horňatecká zemřela.
Panstvo z měst pražských před tou morovou ránou ujížděli.
Měsíce Augusti, srpna, umřel na Horách Kutnách v domě svém, řečeném u Svobodů, podle brány Kouřimské pan Adam Břežský, byv přede dvěma dny zdráv a jse procházeje, mladý člověk; nedlouho po manželce své trval.
Pan pop, bezděčný Horníkuom děkan, Matouš, Apian řečený, nesyťý na peníze lakomec, též jeho žáci, zvoníci, od pohřebuov těl mrtvých nesmírně s vádami a hadrunky šacovali, brali, beze vší lítosti, s pláčem a naříkáním chudých lidí; při kterýchž pohřebích osobně tejž děkan, a nižádný kněz jiný nebejval, však slova božího nečinil, avšak předce mu dávati a jse šacovati podle vuole jeho museli. Mnozí, nemaje co dáti, tejně nočně své v předměstských kostelích pohřebovali. On pak tak nabejvaje, rozkošně a nádherně sobě veda, na cizí pangetoval a hodoval. Jeho žákuov, študentuov ve škole toliko vysokostelské; malá hrstka byla, jakkoliv učení mládeže po domích sousedských od něho zapovědíno bylo, i praeceptores domovní skrze to vězením šatlavním trestáni byli, i ti, kteriž jinam ke křtu svatému dítky své nosili. Jiné kostely a fary puosté a bez farářuov zuostávaly, kdež jse předešle každodenně slovo boží hlásalo a posluhovalo. To vše juž na ten čas v nic, do smilování božího. Takovým i těžším spuosobem i jinde v království Českém, též markrabství Moravském jse v ty časy dálo a k římskému náboženství vedeno a přinucováno, vše mocí světskou.
V měsíci srpnu dali jse oddati k manželství Adam Vokurka, prokurátor městských rozepří soudních právních, s Annou, pozůstalou vdovou po Melicharovi, řečeném Šenkýř, řemesla ševcovského. Actum v neděli 10. Augusti. Ten Adam Vokurka byl předtím také k římskému religionu (nevím jakým duchem a svědomím) přistoupil.
Umřel Zikmund Labuška, starodávný mincíř, jsouc stár věku svého přes sedumdesáte.
Též zemřeli: Dorota, manželka Václava Kejšara, v domě, řečeném na Korábě, a hned v druhý den po ní on Václav Kejšar, manžel její; a tak v ty časy mřeli na Horách Kutnách po šesti, sedmi, osmi, devíti, a nejvíceji dětí, za jeden den etc.
Paní Lidmila, manželka pana Jindřicha Lorencdorfa v Divišově, nedlouho stonaje, zemřela.
Paní Lidmila, rozená Sakovna, manželka pana Albrechta Klusáka, umřela, v domě jich tu na Horách Kutnách.
Víceji paní Kateřina Nypšická, manželka pana Pavla Škréty; tak jse ta morová rána boží rozmáhala etc. Jakub Brázda a před tím kolikýsi den N., manželka jeho, zemřeli.
Tak mřeli na hlízy a pryskejře děti a prostředního věku lidé obojího pohlaví, nedlouho stonaje. Řídko kdo starého věku letitého umřel. Ten nadepsaný kněz papeženský Matouš, Apian řečený, děkan, ani žádný kněz (neb jich také na Horách Kutnách, jen on sám, nebylo u žádné fary) na pohřeb chudých obecních lidí nechodil, leč ho kdo bohatý uplatil. Sami toliko žáci jeho provázeli a také, co mohli, vyšacovali, a témuž děkanovi, by nešel, přece se dávati musilo. Tak ta obec podle jiných horních a městských šacunkův penčžitých soužena byla. Tejž děkan nedal těch mrtvých do kostela nositi, vzav příčinu, že prej obecní lid kacířské písně zpívají. Oni pak i na krchově při pohřebování těl mrtvých písně své pobožné společně hlasitě zpívali, nic na něho nedbajíce; on pak jak moha, bez studu bral a šacoval. To bylo jeho náboženství a religion svatý!
V neděli den památky sv. Bartoloměje apoštola, 24. dne měsíce Augusti, srpna, na Nových Dvořích u pana Kašpara Melichara z Žerotína pan Jaroslav Hrabaně z Přerubenic, jsa vdovcem, pojal k manželství pannu Beatrix, rozenou Baudysovnu z Slezska, jenž tu na Nových Dvořích u paní Žerotínové v fraucimoru zuostávala.
Při konci měsíce Augusti, srpna, umřel Jiřík, řečený Cyrus, v domě Pokšíkovském v rynku; byl jse tu na Horách Kutnách oženil a osadil.
Septembris, září, zemřeli: Mates Šlegl, Němec, zlatník za domem Vorlovským; N. Kateřina Judexovic; řeznice, vdova; N. Kateřina, manželka Jana Klatovského, jinak Chlubnová tak řečená, atd.
V neděli 7. Septembris před památkou Narození blahoslavené Panny Marie pohřbeno mrtvých těl, jenž v jeden den a v jednu noc zemřeli, dvaceti a pět na Horách Kutnách, na větším díle dětí a mládeže, na hlízy a pryskejře. Procesí při nešení mrtvých těl hojná byla, avšak žákuov školních na mále, kněze nižádného, kázaní slova božího nad mrtvými těly také žádného. Ten děkan Matouš, Apianus řečený, na faře vysokostelské, své residencí, obejval, k ničemu užitečný nejsa, toliko o peníze jse staral a lidí šacoval, svou nádhernost a rozkoš světskou s sobě příjemnými tovaryši a fraucimorem provozujíce.
Víceji zemřeli: pan Albrecht Klusák z Kostelce, jsa juž vdovcem, davše jse z Hory Kutny před tím morem do mlejna svého, řečeného Lanžov, avšak předce jeho tam smrt našla; byl předešle mincmejstrem tu na Horách Kutnách; paní Šolcová, vdova s dcerou; panna Žofie Kalenická, obejvaje tu na Horách Kutnách; Jan Šentyl, řezník, s synem, jsa nedávno vdovcem po manželce své; N. Nemes, mládenec; Dobiáš Paiger, z města Kolína, odšedše odtad do Hory Kutny před persekucí pro religion v náboženství. Tak ta rána boží morová trvala i v některých jiných místech v království Českém. Fiat voluntas Dei.
Též umřel Jakub, řečený Mareš, jenž byl od evanjelitského religionu k náboženství římskému přestoupil a po témž přestoupení brzo v nemoc upadl a naříkaje na to přestoupení tak život dokonal; což v soudu božím. Umřel také Fridrich, bradýř, Němec. Též pan Jindřich Lorensdorf v Divišově, rodilý z Slezska, jenž byl, dostav jse do Čech, jse oženil a osadil. Nedlouho trval po manželce své.
Víceji: N. Dorota Rotlebka, vdova; paní Johana, manželka pana Jana Diviše Břežského z Ploskovic, rozená Maternička z Květnice, a Tomáš Slánský, řečník, prokurátor rozepří městských soudních.
Umřel také Jiří Trymaur od Beranů, rozený Uher, jenž jsé byl tu do Hory Kutny dostal, osadil a dvakráte oženil a v víních uherských handloval a je šenkoval. - Manželka Joba Nejpaura na Tarmarce.
V městě Čáslavi pan Blažej N., jenž předešle tam v Čáslavi Jeho Milosti císařské rychtářem bejval.
V pátek v noci na sobotu 26. Septembris zemřeli: paní Lidmila, manželka pana Václava Zajíce v předměstí kolmarském, dcera pana Radslava Hlavsy; a pan Job Nejpaur na Tarmarce, brzo po smrti manželky své.
V outerej po památce sv. Václava, 30. Septembris, vstoupili v stav manželský Kryštof, mládenec ze školy vysokostelské, syn Martina Děkanovského, svobodníka, se pannou Kateřinou, dcerou nebožtíka Poděvinského na Uhelném trhu.
V městě Novém Kolíně nad Labem Anežka, rozená na Horách Kutnách, pozuostalá vdova po Šimonovi Prachatickém, jinak Šilhánkovi, urodila v vdovství svém dítě a to tajně zakopati dala; což když vyjeveno a na ni nastupováno, jest uručena. Avšak nějaký Jakub Teklín, jsa religionu náboženství římského, učiněn jsa předtím konšelem radním v témž městě, toho sobě neošklivil a touž Anežku k manželství pojal; což pro statek (kteréhož táž Anežka po nadepsaném Šimonovi, muži svém prvnějším, dostala) učinil. Zdráv zedral a tovaryšuom na pivo dal.
Horníci a všeckna obec města Hory Kutny, jmaje na sebe podáno od Jeho Milosti císařské a nastupováno, aby všecky hory kaňkovské i šmelcování rud a kyzův horních na svůj náklad k pavování ujali a podstoupili, jináč že by o své svobody přijíti a s jinými městy srovnáni býti museli, a když tak ty hory k pavování ujmou, že jim práva a svobody potvrzeny budou; o čež jse s nimi skrze k tomu nařízené vždy jednalo a prostředkovalo. I což bylo činiti, nežli ze dvou tak obtížných věcí jednu snesitelnější podstoupiti, že ty hory k pavování do devíti let pořád zběhlých, i to šmelcování ujavše, podstoupili; a foroty horní, k týmž horám zhotovené a náležité, jsou jim vykázány a postoupeny. A tak sobě v tom a k tomu své vlastní oficíry k spravování těch hor nařídili a na to náklady a sbírky rozličné na všechnu obec vyměřivše, uložili. Příčina toho všeho, že z těch hor od dávna nižádného užitku Jeho Milosti císařské nevycházelo a přivozováno nebylo, ouředníci a písaři horní; tu sobě jen naháněli, nabejvali a pastvu jměli. A tak mince toliko v řízení Jeho Milosti císařské tu na Horách Kutnách zuostávala a stříbro aby jse tak jako předešle do též mince dodávalo. Pán Buoh račiž požehnáním svým božským opatrovati a naděliti, aby zejskáno a k dobrému užitku přivedeno býti mohlo.
Tvrz Lorec při městě Hor Kuten ležící s jejím příslušenstvím, což týmž Horníkům (pro rebelii) také odňato bylo, jest jim navrácena. O navrácení jiných statkův pozemských, jim odňatých, jednáno. Pán Buoh rač milostí svou božskou dále opatrovati a ochraňovati!
Pan Václav Zajíc v předměstí kolmarském umřel také na morní bolesti v tu středu v noci na pátek po památce sv. Václava. Tak netrval po smrti své manželky Lidmily nežli toliko šest dní. Dví dítek týchž manželuov, syn a dcerka, v ten mor ve dvou dnech nedávno před smrtí jich umřelo.
A hned nazejtří třetí jich a poslední děťátko, synáček, také umřelo a s otcem svým v jednom hrobě pohřbeno.
Kněz Jan Nosislavinus, předešlý správce duchovní při kostele Svatobarborském, kazatel slova božího vejborný, jsa odtad podle jiných, od nepřátel a persekutorův evanjelitského religionu, také vypovědín a jsa tu tejně na Horách Kutnách, tak v nebezpečenství světském život svuoj dokonal; jehožto tělo mrtvé děkan horský, Matouš Apianus, pohřbíti tu na Horách Kutnách zhajoval. Učení to křesťanské! Tělo mrtvé ku pohřebu na grunty pana Mikuláše Salavy, s dovolením jeho, dovezeno a pohřbeno.
Umřel také ve vsi Mezholezích pan Jan Diviš Březský, a tak nedlouho trval po manželce své. Do Bohdanče ku pohřbu dovezen.
Víceji: Dorota, manželka Karla Labušky na Rybném trhu; Vít, servus mladý právní pánuov šepmistruov, jsa nedávno v té povinnosti.
Na faře vysokostelské u děkana Matouše Apiana umřela také jakási děvečka, téhož děkana kuchařka, a on jí slavnou procesí pohřební učinivše, dal ji vnésti do kostela Námětského, chtěje, aby v témž kostele v předním místě pohřbena byla; čemuž někteří z Horníkuov odepřeli. Pročež jse ten Apian děkan hněval, sápal s pohrůžkami; a tak ta děvečka tu v témž kostele nepohřbená zuostávala, až tělo smradilo. Však potomně předce v témž kostele pohřbena.
Víceji předtím zemřeli: paní Alžběta, pozůstalá vdova po manželu svém panu Václavovi Cecingarovi, v městě Kolíně; a v Horách Kutnách Zikmund Krásnohorský, zlatník od Leksů. - Nota. Mně známé jsem toliko poznamenával, mimo dětí.
Simeon, nebožtíka Matěje Všetečky, koželuha na Horách Kutnách, syn, jenž jse na mnišství a do kláštera Sedleckého dal a správcím téhož kláštera učiněn a opustiv jméno příjmí otce svého jse Eustachius Kapihorský stituloval, jest té zprávy zbaven; a tak ten klášter na ten čas bez opata zuostával.
Umřela paní Mariana, manželka pana Adama Materny z Květnice, rozená Břežská z Ploskovic. Též Jiřík Mírek z Solopisk, šilhavý, zuostávaje neženatý, syn nebožtíka pana Jindřicha Mírka. Byl také přestoupil k římskému náboženství, nic tomu nerozumějíce.
Nedlouho tejž Adam po smrti manželky své trval, kteráž nedávno před ním umřela; a tak zhusta v tu morovou ránu boží manželstvo brzo jeden po druhém umírali.
Paní Eliška z Dobřenic, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Kryštofovi Myškovi, jenž na Hrádku nad Paďousy v kraji Kouřimském sídlem bejval, umřela na Horách Kutnách v domě svém, jejž byla koupila a tu obejvala. U chrámu Barborského jest pohřbena.
Umřel Adam knihař, jehožto tělo mrtvé ten Matouš Apian, děkan předepsaný, pohřbíti zbraňoval, vzav toho příčinu, že za živobytí svého tejž Adam děťátko své knězi evanjelitskému okřtíti dal, téhož Apiana děkana v tom pominuvše. Tak jse tejž Apian bezbožně vymstíval.
Dorota, dcera Jana Letíka, prokurátora právního na Horách Kutnách, manželka kněze Zikmunda Piscisa, kterýž jse preč od Hory Kutny, vlasti své, před persekucí, proti religionu evanjelitského náboženství vzniklou, odebrati a tak exulem býti musel, a táž manželka jeho s ním, i jdouce ona po živnůstce své a chtěje jakýsi potok nedaleko Brandejsa přejíti, do něho upadla a jse utopila a tak usmrcena jest.
Měsíce Novembris zemřely: panna Anna z Páchu, stará v letech, a hned brzo po ní Maruše, matka její, pozůstalá vdova po někdy Mikulášovi Náchodském, hojných let jsa; Dorota, apatekářka, dcera Jindřicha Klepsatle, kramáře, kteráž, byvše vdovou po Václavovi Sixtovi Čáslavském, vdala jse nedávno před smrtí svou za tovaryše svého apatykářského.
Vstoupili v stav manželský: Václav, syn nebožtíka Jana Švally, barvíře pláten v předměstí čechovském, se paní Zuzanou, dcerou pana Petra Bračického z Chořov. Actum v outerej 25. dne měsíce Novembris, den památky sv. panny Kateřiny.
Nenávist a nevole mezi Horníky a knězem Matoušem Apianem, děkanem na Horách Kutnách, a jeho některými v tom společníky (jenž od evanjelitského religionu k římskému přistoupili) jse tak zjitřily, že na sebe s obojí strany vrchnosti žalovali a jedni druhé ošklivili; pročež jsou s obojí strany do Prahy před vrchnost nařízenou citováni. Mezitím pak jeden praporec pěchoty vojenské, Němcuov s jich knechtkami, do města Hory Kutny nařízeno a položeno jest, jež oni Horníci přijíti a vychovávati museli; a tak jedno soužení na druhé jim přicházelo. Nebo puovodem téhož děkana a jeho v tom společníkuov dáni byli v takové: domnění a podezření, jako by nějaké nové pozdvižení před sebe brali a jiné po sobě potahovali, zvláště proti religionu římskému; ale toho se nenašlo a neukázalo, jakžkoliv jim těžším soužením hrozeno bylo. Pročež oni Horníci vyslané své ďo Rakous k vlastní osobě Jeho Milosti císařské vypravili; ale ti tam nic nezjednavše, domů se navrátili. Ó rač jse nad námi smilovati, všemohúcí Pane Bože náš!
Vesnice, statky pozemské, obci města Hory Kutny pro tu rebellí a pozdvižení odňaté, jsou mnichuom jesovitům, tu a na Horách Kutnách u kostela Barborského osazeným, dány a k užívání postoupeny; tak ta obec jest ochuzena.
Nepřestávalo jse od strany římského religionu o to usilovati, aby kostel veliký, Svatobarborský, na Horách Kutnách mnichy jesuity osazen byl. I konalo jse to ve čtvrtek, den začetí léta tohoto šestnáctistého dvacátého šestého, a jest jim ten kostel i se školou skrze k tomu nařízené postoupen a v jich moc a správu uveden, při čemž jeden praporec knechtuov vojenských (jenž tu na Horách Kutnách položeni byli a zuostávali) nařízeni byli, s bubnovánim, troubením a z mušketův střílením po vojensku atd. Jak to dáleji a stálé a trvanlivé bude, to v moci boží. - Po kterémžto uvozování těch jesuitův mluveno jest k Horníkuom přítomným, že jim to Jeho Milost císařská darovati ráčí léta nového; ale není z toho bezděčného daru od nich poděkováno!
Potomně tíž jesuité v témž kostele některá epitaphia, na památku dobrých lidí mrtvých krásně udělaná, zjinačili a znamení a imagines, texty a titule týchž lidí zrušivše, na to místo své smysly, malování poznamenati dali. A imagines kněží evanjelitských vyvrci dali. A týmž spůsobem konalo jse v kostelích evanjelitských, na potupu téhož religionu.
Ve středu den památky sv. Tří králuov umřel v domě svém, řečeném u Fifků, proti undrláku, krámům masným, Jakub Skřinecký, šafář mince.
Nařízením od vrchnosti pobrány jsou tu na Horách Kutnách některým souseduom a vyhledávány knihy jich evanjelitského učení, jež strana odporná kacířské nazejvají a naříkají. At tamen verbum Dei manet et manebit in aeternum.
Na týchž Horách Kutnách nějaký cizozemec, mladý, urostlý člověk, jenž jse jmenoval Mikuláš Vincencius z Charvát, dostavše jse tu do Hory Kutny a tu drahný čas zůstávaje, dostal nějaké zámluvy k manželství se pannou Mandalenou, dcerkou Izaiáše Ringera; avšak když jemu jse toho podle vuole jeho nedostalo a odepřelo, vinil z toho touž pannu a rodiče její právem duchovním před knězem Matoušem Apianem, děkanem tu na Horách Kutnách; ale pod tím nevyčkavše o to rozsudku, táž dcerka jich od Jana Kašpara Cyta, jenž v městě Nymburce Jeho Milosti císařské rychtářem učiněn, z Hory Kutny vzata a s ním k manželství oddána. Pročež jse tejž děkan horský rozhněval s pohrůžkami, vznesše to na arcibiskupa, kdež táž Mandalena v té rozepři témuž Kašparovi Cytovi k manželství jest přisouzena.
V neděli 18. dne měsíce Januarii, ledna, pan Karel Hubryk pojal k manželství pannu Evu z Bítova, jenž tu na Horách Kutnách u přátel svých obejvala.
Kněz Johannes Greifenfels podán do kláštera Sedleckého a tu opatem učiněn.
Umřela Marie, manželka Honsa Pole, malíře, 27. Januarii; byla dcera nebožtíka Haška na Sukově při Kaňku; a po ní brzo dvě dcery jich a syn:
V Moravě a v Čechách, zvláště lid městský [...] náboženství římskému; [...] všecka obec městská na rathauz jsou povoláni, v ten pátek 30. Januarii, a to jim vuobec čteno a nařízeno, kdo by chtěl nebo nechtěl, aby jse poznamenávati dali, nad číniž mnozí žalost jměli; [...] a hned potom přední některé osoby z konšeluov velké rady jsou do Prahy citováni, a když se postavili, jsou nařízením I vrchnosti arestováni, aby z hospody, kdež vtrhli, nevycházeli do dalšího nařízení, s hroznými pohrůžkami, nebudou-li chtíti se vší obcí jich k římskému náboženství přistoupiti.
Z těch příčin schylovalo jse do konce těch hor opuštění a také nebylo juž čím dáleji nakládati; a lid vojenský, v Hoře Kutně až posavad zuostávající, nepřestávali tu obec hubiti a šacovati a z té pastvy se jim nechtělo.
Pavel Wagner, soused na Horách Kutnách, dal jse v Praze oddati k manželství s pozůstalou vdovou po Janovi Beniciusovi, písaři radním tu na Horách Kutnách; nebo jich děkan horský oddati nechtěl, pokudž by k římskému religionu nepřistoupili. Když jse pak tíž, juž manželé, domů do Hory navrátili, povolal on děkan k sobě na faru vysokostelskou jeho, Pavla Wagnera, též rychtáře městského Samuele Křečka a téhož Wagnera do vězení vzíti poroučel; čehož když jse rychtář učiniti zpečoval, oba je tam na faře u sebe zepral a Wagner předce do vězení musel. Tak sobě ten pop svou vůli provozoval.
Před nedělí Květnou, Palmarum, v postě jesuitové, mniši na Horách Kutnách při kostele velkém, Barborském, osazení, dali z prostředku téhož kostela vybořiti a vyvrci kapličku s voltářem sv. Barbory, kteráž tu před lety založena byla, okolo ní potom ten kostel veliký Božího těla založen a staven. Též dali z prostředku téhož kostela vyvrci některé stolice, kdež ženské pohlaví sedávalo, nad čímž jse někteří zhoršovali; a tak ten kostel zřetelnější učiněn.
Za příčinou přízepsaných těžkostí a dalších pohrůžek nebezpečenství a naříkání, co a jak jse v jiných městech nad evanjelitskými páše a provozuje, někteří sousedé na Horách Kutnách preč ode všeho s manželkami a dětmi ujížděli a jse odbírali. A Mikuláš Vodňanský, jenž předešle prvním konšelem městským bejval, jest do vězení šatlavního na pouta dán; vina jse jemu dávala, že by nemálo peněz k záduší kostela Barborského pozůstal, což nadepsaní mniši jesuité jmíti chtěli. Tu moc a právo sobě hejtman vojenské pěchoty, řečený Vespesian z Inspruku, jakýsi špatný Němček, Rakušan, jenž tu s nimi v městě Hoře Kutně zuostával a šacováním té obce peněz nabejval a vartu osadivše, provozoval a žádnému z města bez dovolení svého vyjížděti nedopouštěl. Šepmistři a konšelé jako ničímž byli. Tak ta obec (před lety slavná) juž na nejvyšší zlehčená v potupě zůstávala.
V sobotu řečenou Bílá, před Velikonocí, 10. dne měsíce Aprilis, dubna, ta pěchota vojenská, darmochlebové, trvaje tu v městě Hoře Kutně okolo téhodnův dvaceti a dostavše jse tu hladovití a odpolu nazí a tu jse vyšacováním obyvatelův a na cizí statky vyžravše a ošativše i peněz nabyvše, odešli preč s odevřeným praporcem. A hned v tejž den a v tu hodinu na místo jich jedna karneta rejtarstva vojenského do města jsou puštěni a po domích rozkvartýrováni, jichž hejtmanem jakýsi don Martin, (kdo a co) Horníkuom nepovědomý. Od koho pak to ordinováno bylo, tíž Horníci nevěděli, jen tak jako němí a omámení byli. Avšak ti, jenž byli k římskému náboženství přestoupili, toho vděční byli a se usmívali s pohrůžkami.
Mniši jesuité, tu na Horách Kutnách, k kostelu Barborskému uvedení a osazení, dali také z téhož kostela z kaply havéřské vybořiti hrob kamenný, pěkně vytesaný, kdež před lety byl pohřben Filipus, biskup sidonský, jenž jse tu byl na Hory Kutny dostal a svátost večeře Krista Pána, syna božího, pod obojím zpuosobem lidu obecnímu podával a tu na Horách Kutnách život svuoj dokonal.
V outerý devátého dne měsíce Junii, června, po památce blahoslavené Trojice, umřela jest na Horách Kutnách paní Eliška Mírkovna z Solopisk, manželka pana Jana Jindřicha Rozenhagena z Janvic, již byl, když vdovou po panu Janovi Šatném z Olivetu byla, tu na Horáčh Kutnách k manželství dostal.
V pondělí po památce Procopii, šestého dne měsíce Julii, července, rejtaři vojenští, darmochlebové, jenž tu v městě Hoře Kutně leželi a sousedé je vychovávati museli, jsou odtad vyzdviženi a jinam (ač neradi) obráceni; při jejichžto odtud odjíždění postřelen jest od nich N. mladý Knour, jenž jse na ně díval z okna z domu, řečeného Na Crkani. A v tejž den, hned po odjezdu týchž rejtaruov, zabit jest nešlechetně a beze vší příčiny Heřman Fidlar, tu domácí, jsa vdovcem, mladý dobrý člověk, od mušketýruov vojenských, jenž jse tu odjinud do Hory Kutny protulovali na žraní a šarvátky puosobili. Zvěsit takové vojáky!
Předtím také těch dnuov hejtman nad vojáky, jenž v městě Čáslavi leželi na soužení té obce, vyjíždějíce také na cesty, lidi pocestné bili a obírali, zastřelil z ručnice fendrycha vojenského z jiného kvartýru, jenž k němu přijel a o něco jse svadili. V Starém Kolíně u Labe také pěchota vojenská ležela, týmž spůsobem lidí obíráním škodíce. Nebylo komu žalovati, také žádný nic nenapravil, jen brali, kdo a jak mohl.
Na Kaňku zabil Pavel Ševčík jednoho mladého člověka nožem, zastihše jej s ženou svou v cizoložství. Tak paní Venus svým dvořanům platí.
Nebylo v ty časy o ničem dobrém slyšeti, jen o lidských soužení, těžkostech, persekucí proti religionu evanjelitskému, na statky nastupování a odnímání. Mnozí ode všeho preč jse odbírali, kde kdo mohl a jse mu vidělo. Pán Buoh rač jse smilovati!
Když jse tak kněz Matouš, Apian řečený, děkan na Horách Kutnách, a Horníci spolu nesnadili a nesrovnali a i vrchnosti na sebe žalovali, jest k tomu přivedeno, že komisí z Prahy do Hory Kutny jest nařízena a tu tejž kněz Apian odtud, ač nerad, jest vyzdvižen a podán do města Chrudimě, a z Chrudimě jakýsi kněz Jiřík, řečený Bílek, podán a nařízen k témuž děkanství do Hory Kutny. Jak s tím bude, čas budoucí s sebou přinese; nebo při takových kněžích jen lakomství a svatokupectví.
Při odbejvání z Hory Kutny toho kněze Matouše Apiana, lakomce nenasyceného, jenž tu hojně peněz nabyl a vyšacoval, ještě s ním Horníci smlouvati a nemalou sumu peněz jemu dáti jse podvoliti museli, ješto o něj byli nestáli a k nemalým nesnázím a škodám skrz něj připraveni jsou.
Cikáni, tuláci, lid ohyzdný, toulali a se procházeli po České zemi sem i tam; na Hory Kutny přišli 14. dne měsíce Augusti, srpna.
Pan Jan Jindřich Rozenhagen na Horách Kutnách, jsa nedávno vdovcem, pojal k manželství Mářu, dceru nebožtíka Pavla Malovce, v tu neděli 16. mense Augusti, srpna.
25. dne září v pátek na sobotu mezi 7. a 8. hodinou život svůj dokonal Mikuláš Dačický z Heslova, s čistou pamětí a vyznáním stálým u víře Krista Pána, Spasitele našeho, kteréžto vyznání jeho do těchto pamětí jest od syna mého Adama vepsáno; a tělo jeho jest u sv. Panny Barbory na Horách Kutnách na krchově podle paní Doroty z Práchňan pochřbeno v neděli, podle paní mateře jeho. Já jsem tělo náležitě pochřbíti dal na svůj náklad, tak jakž na mého milého strejce náleželo. Věku jeho bylo 70 let a 40 neděl. Pán Bůh všemohoucí rač mi se dáti s nimi se všemi v nebeském a věčném dědictví shledati, se všemi věrnými křesťany, amen. Rač to dáti, Pane Ježíši Kriste, jenž jsi nás svou předrahou krví vykoupiti ráčil. Amen.
A tak tyto paměti sou dokonány, rukou jeho psané, Mikuláše Dačického z Heslova, strýce mého milého, o rozličných příbězích, co se kdy na Horách stalo; nebo jest sám také mnoho toho pokusil, štěstí a neštěstí, za živobytnosti své.
Když jsem toto psal, padesáte šest let a třiceti vosum neděl počítajíc až do třicátýho Aprilis. A tak věku mého ten čas 57 let bez 14 neděl.
Bože rač dát, aby dále dobře bylo,
vše jse dle Tvé svaté vůle řídilo;
že spravedlivě tresceš, poznáváme,
rač se smilovati, všemohúcí Pane!
Ať bíd, soužení sproštěný sme,
rač nám to dáti, věčný Pane Bože,
přijmiž nás k sobě do radosti věčné. Amen.
Matyáš Dačický z Heslova.