|
- Dačický | - Prostopravda | - |
Pan papež s holomky svými,
po lakomství dychtícími,
nálezky jich podvodnými
pověrečné lidi šálí,
s pod tím rozkošně zahálí
a dobré křesťany pálí,
svá modlářství lživě chválí,
což sobě sami smyslili,
by v světě bohati byli,
slovo boží opustili.
Zmámili mnohé vrchnosti
pod spůsobem náboženství.
Nechť jest jim všeckno poddáno,
nic nebráno, více dáno.
Římské království nehodně
zosobili jsou podvodně,
holého titule svou lstí (Nota)
nechali císařské milosti.
Dle jich ďábelského práva
neníť v nich žádná náprava.
Co Buoh zapovídá těžce,
toho papež váží lechce,
osvobozujíc to, kdy chce.
A to všeckno páše z peněz
skrze svou lechkomyslnou lež.
Opovrhli písma svatá,
víc jim platí bulle zlatá.
Co ctní lidé z upřímnosti
nadali jsou k pobožnosti,
to oni sobě nepravě
zosobili k světské slávě.
A nechtíc jmít na tom dosti,
ještě k své nešlechetnosti
šebruňky svými všecek svět
loupí, bouří od mnoha let.
Proti pravdě vždy se rojí
čert a papež, bratři svoji.
Nechtějí žádnému pokoji,
ať jsou všickni jich podnoží,
zvlášť zavedení nebozí.
Kdo odpírá, ohněm hrozí
a sprzňují církev boží.
Jak oni káží, věř ty tak,
byi pak vše bylo naopak,
chtíc vše všudy opanovat
i Boha v nebi předělat.
At jich žádný nic neviní,
věda sami, že zle činí.
Však nechtějí napraviti,
jen se v světě dobře jmíti
a ve všem svobodni býti,
všeckrio všudy zosobiti.
Jiným kacíře spílají,
dobré lidi naříkají.
Nejsou praví katolíci,
ipsi summi heretici,
pravdě boží protivníci,
Antikrista pochlebníci,
zahaleči, povaleči,
neumělí božských řečí,
cirkví křesťanskou jse chlubí
a pod tím ji sami hubí.
Daremní břichopasové,
potutelní lotrasové,
zvláště noví sektáři ti,
nešlechetní jezuviti.
Svými chytrostmi bohatí
nesou biryty rohatý,
zjinačují Písmo svatý.
Berou za podvody platy.
Dej jim v jich lotrovství pokoj,
sic učiní hnedky rozbroj.
Svůdcové, kepuciáni,
dominikáni, františkáni,
jsou pokrytského pokání,
od šatana povoláni.
Jiných mnichuov et cetera
vyved čert z svého jezera.
Nevyčteš jich do večera.
Takhle dále přišlo z toho,
že nevědí věřit v koho,
maje jiných bohůy mnoho,
spouští jse věčného jednoho.
Divně jse v svých sektách mění,
bez spasiteldného učení.
Tak zůstávají psi němí.
Život jich bez kuběn není,
avšak chtí slout předce svatí,
oholení, chocholatí,
sám čert jse jim musí smáti,
neb je sobě tak chce jmíti,
své holomky rozmnožiti
a království upevniti.
Lžete, nejste žádní svatí,
vos, monachi scelerati,
jste křesťanských duší kati.
Kdo nevěří, můž skusiti,
v jejich tovaryšství vjíti,
chce-li s nimi v pekle býti.
My Bohu jse poddávejme,
modlářství se vystříhejme,
Pána Boha nehněvejme,
Antikristu odpírejme.
Tak skrz Krista, syna božího,
byli účastníci jeho,
neb tím můž býti každý jist,
že jesti papež Antikrist.
Z skutkův jeho, jej poznáte,
když Písma svatá srovnáte,
v nichž proroctví o něm máte.
To vše také jiní píší,
rozprávějí, mluví, slyší
v Germenii; svaté říši.
Poslouchejte, páni mniši,
medle, čím jse zavržete,
Písmem svatým nemůžete,
lžími nic neprovedete,
papežem nedovedete.
Vaše nálezky, ó lháři,
Antikristovi kramáři,
proti Bohu nic neváží,
kteréhož jse strhujete.
Do pekla jse dostanete,
zlé za zlé jmíti budete.
Proh dolor Christianorum, nam duo nebulones, papa et Turca, duos thronos caesareae majestatis, unus Roma, alter Constantinopolim ad scelera sua nequissime occupaverunt.
Rovně jako psi o kost, takovou měrou,
popi o světská zboží jse derou.
Protož vzíti psům kost a popům zboží,
tak bude pokoj a kněží ať nebouří.
Heu, Roma, a Roma quantum mutata es vetusta,
jam caput es scelerum, quae caput orbis eras.
Rozdej vše, kdekoliv co jmáš,
lakomých popův nikda nenadáš.
Pravé evanjelitské učení
papeži škodu činí
v měšci a v kuchyni.
Papež s svými holomky dle jich modlářství praví a píší, že koncilia jich a papežská nařízení blouditi nemohou nikoli, nebo že je prej řídí sám Duch svatý, a co tak koliv nařídí a smyslí, to aby všickni za svaté jměli, drželi a tím jse spravovali.
Et contra: I pročpak sami to v kronikách svých jmají a vyjevují to, že nejednou to, co jeden papež nařídil a za svaté položil a vyhlásil, to potom jiný papež klel a rušil. Též koncilia jich od potomkůch jich naříkána a napravována byla. A takť jest jich neřídil Duch svatý, ale satanáš autor eorum. Nebo i kurvu papežem (kteráž potom v procesí dítě pancharta porodila) pánem a správcem svým stvořili a učinili a tak podvedeni jsou, ne od Ducha svatého, ale sami svými bludy a nešlechetnostmi zoumyslnými, a tak nenapraviteldni zůstávají a Písmy svatými jse spravovati nechtějí. I uchovejž Pán Buoh svých věrných takových hrozných, bezbožných, modlářských, Pánem Bohem a Kristem pánem, synem jeho, zapověděných nálezkuov lidských.
Další: