|
- Dačický | - Prostopravda | - |
Lhář k zlodějovi: Hle, bratře, hyň Pravda kráčí,
upřímo jse k nám brát ráčí.
Zloděj : Čert-liž ji mezi nás nese,
já bych již byl rači v lese.
Lhář: Neboj jse jí, vylžeme jse.
Zloděj : Nenabudeme s ní zboží,
ana jen provazem hrozí
a po našinci jse vozí.
Skrz ni jmají těžkost mnozí.
Lhář: Ba, jáť před ní neuteku,
zdaleka uši povleku.
Pravda: Nezdař jse vám, zloději, lháři,
od vás všeckno zlé pochází,
nic dobrého nemyslíte,
copak ještě nevisíte.
Lhář: Co jest nám, Pravdo, do tebe,
my nemůžem být bez sebe.
Pravda: Takt jest tomu místo dávám,
o to jse s vámi nehádám,
ač jsi lhář, pravdus pověděl.
Zloděj na Pravdu pohleděl.
Zloděj : Medle, Pravdo, pokoj nám dej,
jinde sobě svády hledej!
Pravda: Musímť já vám mluvit směle,
neb jste moji nepřátelé.
Když nechcete dobří býti,
svých životův napraviti,
musíte zlý konec vzíti
a provaz na krku jmíti.
Lhář : My bez tebe živi byli,
před Pravdou jse vždycky kryli.
Pravda: Tu opěty s pravdou mluvíš,
jináč jsi lhář, sám o tom víš,
naposledy prohráš, to zvíš.
Když tě Spravedlnost lapí,
nedáť více krásti, lháti,
tak musíš ve lži zůstati,
poddán býti Spravedlnosti;
ani zloděj jse nesprostí.
Zloděj : Nech tamté Spravedlnosti!
Já teďky jmám na Lži dosti,
nebo Lež pravdě nezvyká,
naučila jse od Le...
Ty pak, Pravdo, vždycky brepceš,
všudy ve všem vládnouti chceš.
Lhář: Pravdo, zdaliž my co z tebe jmáme,
rači sebe zastáváme
a na tebe nic nedbáme.
Pravda: Že jesti tak, vím já o tom.
Co vám z toho přijde potom,
nejlépeji to poznáte
a s Spravedlností potkáte.
Tak mně bezděk místo dáte,
to shledáte.
Další: