Poznámky

ke straně 120

120.1 Doba Jagielovců je jednou z nejtěžších a nejzmatenějších v dějinách českých. Současných letopisů je po skrovnu a ceny prostřední. - Staří letopisové čeští (vydání Palackého v III. sv. Script. rerum bohem.); Dlugosz (1415-1480), poslední knihy kroniky polské sepsané latinsky. - Dlugosz, jakožto horlivý katolík je přísný ku kacířům českým, ale svědek dobře zpravený; - Dubravius (zemř. 1553) Historia regni Bohemiae, libri XXXIII. - Převeliký počet listin uveřejněn byl v Archivu českém, mezi jinými podpisy Viléma z Pernšteina od roku 1520 sv. I. str. 70-137 a II., 136-173; listy čerpané z archivů bavorských od r. 1440-1512, I., str. 320-337; zápisy veřejné od r. 1453-1490, IV., 413-517; veliký svod zákonů, známý pode jménem Zřízení zemské krále Vladislava II., text český a latinský ve sv. V. a j. - Důležité listiny nalezneme ještě v Časopise Čes. Musea, ve Sborníku Historickém, v Mittheil. des Vereins für Gesch. der Deutschen in Böhmen a j. Kalousek nedávno ujal se opět vydání Archivu českého. Svazek VII. (1887) obsahuje pramen prvního řádu pro tuto dobu: Dopisy pana Zdeňka Lva z Rožmitálu, vydané od Fr. Dvorského s obvyklou svědomitostí jeho. Palacký znal tyto dopisy, jež obsahují nekonečné množství vzácných zpráv, a zvláště zajímavě osvětlují stav duševní té doby.
Hlavní prací zůstávají stále Palackého Dějiny české (V. díl, 1. a 2. sv.) Vypravování jest tu velice podrobné a veliký historik český jím podává jednu z mistrovských částí díla svého. V některých částech pozměněno nebo doplněno jest od Bachmanna a Burdy, - o nepokojích Pražských roku 1483; - od Rezka v řadě článkův o Ludvíku Dítěti; od Tomka v různých článcích Časopisu Čes. Musea a j. O obecných dějinách možná užiti Tomka Děje království Českého 5. vydání 1885: Hubra, Gesch. Oesterreichs, sv. III., Gotha 1888; Grünhagena, Gesch. Schlesiens, sv. I.; Cara, Gesch. Polens, sv. V., a j.

ke straně 121

121.1 Tyto velmi důležité podmínky volební uveřejněny byly v Archivu českém, V., 451-455

ke straně 123

123.1 Listy Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic, vydané od Vinařického, str 57.

123.2 Dubravius I. XXXII.

ke straně 124

124.1 Viz překrásný list pana Viléma z Pernšteina v archivu čes. I. 76.

124.2 Vladislav, píše vyslanec benátský, je vysoké postavy, uctivý a pobožný, mravů čistých, není hněvivý, neobmýšlí zlé, modlí se mnoho, bývá na třech mších denně; nikdy nedal nikoho popraviti, ale málo kdo ho poslouchá. Mluví málo, a řekl bys, že to socha, - Denník Marina Sanuta III. 858. a násl.

ke straně 128

128.1 Koruna česká přísluší kotlině dunajské Moravou. Ostatně historikové i geografové velmi správně zpozorovali, že Čechy přes to, že leží nad Labem, více lnou k jihu než na sever. Krušné hory a Sudety řece ponechávají toliko úzkou prorvu, i s dolejším Německem styky jsou nesnadné, kdežto na jihovýchodě vypnulina Moravská mezi oběma zeměmi tvoří hranici toliko dle jména.

ke straně 129

129.1 V odporu Slovanů jižních proti Turkům zajisté jest hojně episod hrdinských, nicméně povšechný dojem je smutný a úspěch nevěřících nad očekávání snadnější.

ke straně 134

134.1 Jiří v listě k měšťanům Chebským chlubí se, že nejen trpí, ale i chrání a ujímá se Němců pražských, kteří "jsouce velmi četni, vydržují mnoho kostelův a klášterů". (Fontes rerum austriacarum II. odd., svaz. 46, 411.) Všickni byli katolíky.

ke straně 135

135.1 O reakci katolické a o odporu husitů srovn. mimo Palackého V., 1. (162, 163, 192-193, 200-204, 209) i Frinda, Die Kirchengesch. Böhmens, sv. IV., str. 80-82; Bachmanna, Zur Gesch. des Aufstandes der Prager im Sept. 1483 (v Mitth. des Vereines für Gesch. der Deutschen in Böhmen IX. roč., Praha 1881); Burdu, Bouře Pražská roku 1483, ve Sborníku Historickém, Praha 1883, str. 119 a násl.- Bachmann uveřejnil vypravování nějakého Němce, Passio Pragensium, jež důležito je pro srovnání se Starými letopisy, které dříve bývaly jediným pramenem.

ke straně 136

136.1 Zachovalo se nám vypravování o věznění Michalově ve spise Václava Slánského, jednoho ze čtyř druhů jeho. Vydáno bylo ve Starých letopisech českých str. 503 a ve Výboru literatury české, II., 879-890.

ke straně 138

138.1 Zda přiváben byl sliby? O tom není žádného důkazu. Koranda tvrdí, že z Čech nedošlo ho žádného pozvání; v listu ku králi Lucian sám dí, že k rozhodnutí přiveden byl přesvědčením, že s Čechy nakládá se nespravedlivě, a příjemným dojmem, jejž v něm vzbudili jejich čekanci. S druhé strany není pochyby, že na sněmu r. 1478 mluveno o tom, že by mohl býti získán některý biskup italský. Augustin Lucian neopomenul přinésti s sebou listiny, dokazující jeho důstojenství. O této důležité příhodě viz Palackého, sv. V., č. 1., str. 214 a násl. a Frinda str. 80.

ke straně 139

139.1 Skutek jeho, odpovídal na protestace biskupovy, zdá se mi neobyčejný a s tradicemi málo se srovnávající. Chce-li, jak tvrdí, obnoviti mír mezi oběma stranami, proč tak zřejmě prohlásil se pro jednu z nich?

ke straně 141

141.1 Dějiny měst českých byly velmi pečlivě prozkoumány od spisovatelů naší doby. Rössler (Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen und Mähren), Erben (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae) (pokračování jich (1253-1310) od Emlera) a H. Jireček v překrásné sbírce: Codex juris bohemici vydali prameny nejdůležitější. Tomkovy Dějiny města Prahy jsou podivuhodným památníkem učenosti a kritiky (sedm svazků vydaných sahá až do doby Vladislava II. (1478). Z prací zvláštních dlužno uvésti především studie Čelakovského a na předním místě Úřad podkomořský v Čechách, Praha 1881.

141.2 Srovn. velmi krásnou sbírku: Prameny práva městského v Čechách, jejíž 1. svazek privilegia měst Pražských obsahující (1886) ke stejné cti jest jak Jar. Čelakovskému, jakožto vydavateli, tak radě městské, jakožto nakladateli. "Bez ní všecka druhá města království byla by jako zbavena vůdce svého; jest vzorem života, příkladem a zrcadlem mravnosti" (privilegium Janovo 1316, str. 22). - In commodis (civitatis pragensis) et profectibus sicut in oculorum nostrorum viridario nostra plurimum delectatur serenitas (privilegium Karla IV. 1348, str. 85) atd., atd.

ke straně 142

142.1 Čelakovský, Úřad podkomořský, str. 27.

ke straně 143

143.1 Viz listiny dané Pražanům od Sigmunda (1435 a 1436), od Ladislava (1454), Jiřího (1435 a 1436), od Vladislava (1472): privilegia měst Pražských, str. 216 a násl., 236, 243, 253, 265 atd.

ke straně 144

145.1 Viz ve starých letopisech českých, str. 510-515, výpovědi vězňů po bouři.

145.2 Ib. str. 233.

ke straně 146

146.1 Heslo prý bylo: Pán Bůh s námi, světlo mezi námi, naši věrní bez hac (nohavic) Bartoš (z neznámého dosud rukopisu Strahovského, jenž o bouřích r. 1483 má zvláštní hlavu) uvedený od Burdy: O bouři pražské r. 1483. str. 123.

ke straně 147

147.1 Bachmann nevěří ve spiknutí, a jeho důvody jsou pravdě podobné, však nikoli patrné. Nesmíme zapomínati, že Bachmann ve svém nepřátelství k Čechům všecku vinu svaluje vždy na jejich bedra.

ke straně 149

149.1 O událostech 23. září viz Staré letopisy české str. 234-237; Passio Pragensium; několik pramenův uveřejněno od Golla ve Zprávách zasedacích král. české společnosti nauk 1878, str. 1-7. - Srovnej líčení Burdovo (ve Sborníku historickém vydaném na oslavu 10letého trvání Klubu historického v Praze 1883) str. 123 a násl.

ke straně 150

150.1 Smlouva uveřejněna byla od Golla ve Zprávách zasedacích král. čes. společnosti nauk 1878 str. 9 a násl.

150.2 Starým zámkem míněn tu dvůr Královský (u Prašné brány), oblíbené sídlo králů českých. Dílem Beneše Lounského nebyla budova nového nádherného paláce, nýbrž oprava a přestávka starého hradu Pražského, jejíž památkou vzácnou jest Vladislavova síň, skvost pozdější české gothiky. Srov. Palackého, V., str. 244 - 245.

ke straně 151

151.1 Zápis sněmu Kutnohorského uveřejněn byl v Archivu českém IV., 512-516 a V., 418-427.

zpět na obsah