Poznámky

ke straně 325

325.1 Jsa astrologem a alchymistou horlivým, pokládán byl za "velikého čaroděje" a v jeho pokoji za noci vídány a slyšány věci "divné a strašné".

ke straně 326

326.1 Rezek, Úmluvy sjezdu vídeňského z l. 1515 a jich význam pro volbu českou l. 1526 v Čas. Čes. Mus. 1881, str. 385-403. O nárocích Habsburků a o volbě Ferdinandově viz druhé články Rezkovy (v Čas. Čes. Mus. r. 1882); Liske, Der Congress zu Wien (Forschungen, VII.) a Des polnischen Hofes Verhältniss zur Wahl Kaiser Karls V. v Sybelově Hist. Zeitschrift. 1866; Gluth, Die Wahl Ferdinands I. zum König von Böhmen 1526, v Mittheil. des Vereins für Gesch. der Deutschen in Böhmen XV.

ke straně 327

327.1 Rokem 1526 počíná nejdůležitější publikace pro dějiny XVI. století Sněmy České, vydávaná král. českým archivem zemským.

ke straně 329

329.1 Baumgarten, Geschichte Karls V. II. 201, 571.

329.2 Ibidem str. 572.

ke straně 333

333.1 Rezek, Geschichte der Regierung Ferdinands I. in Böhmen. Praha 1878. Str. 61.

333.2 Baumgarten, II, str. 578.

ke straně 335

335.1 Rokem 1527 počínají zprávy vyslanců benátských, uveřejněné od Fiedlera ve Fontes rerum austriacarum, II. odděl., sv. XXX. O Ferdinandovi viz zprávu Contariniho 1527. Ferdinandovi je tehdáž 24 let "e superbo, avido de honor, desiderosso de cosse grande" (str. 3); zpráva Mocenigova: Ferdinand je bratr císaře;. ale mohl by slouti synem ano i manem jeho, tak velkou a hlubokou úctu mu prokazuje. Hovoří s ním velice pokorně, nezjednává a nečiní nic bez svolení jeho. Císař chová k němu největší náklonnost. Když jednou král řekl bratru svému, že sešedivěl, odpověděl mu tento, že vlasy jeho zbělely starostmi a pracemi, které podnikl z lásky k němu a k synům jeho. Podivuhodná je tato dokonalá shoda obou bratří, obyčeji svými a povahou tak různých: "dico, che come maggior conformita di volere forse non si ritrova hoggidi fra dui alti fratelli cosi ne anco maggior disparita di natur et di costume" (str. 55). Mocenigo zajisté nadsazuje protivu, v skutečnosti důležitá byla podoba mezi oběma bratry. V Pamětech Mikuláše Dačického z Heslova líčí se takto obraz krále v posledních letech jeho: "zrostu nevelkého, suchý, s otevřenými ústy, maličko nahrbovatý, očí dosti velikých, nosu hrbovatého, bílé tvářnosti, vlasuov prostých, auduov tenkých, řeči nesmírně spěšné, myslí vysoké, při tom hněvivý a mstitedlný a vtipu vostrého." (I., 85.) Paměti Dačického, vzácný to pramen pro XVI. století, uveřejnil Rezek, v Praze 1878. Z téže skoro doby je zpráva Soranzova (1563), Fiedler,. str. 214: "e d'animo temperato et piu presto inclinato alla pace che alla guerra".

ke straně 336

336.1 Bibliografie spisů o Ferdinandovi I. jest velmi rozsáhlá, protože většina dějepisců neodlučuje jeho působení od života bratra jeho. Znamenitého díla Bucholzova Geschichte der Regierung Ferdinands des Ersten, 9 svazků. 1831-1838 lze užívati jen s jistou opatrností. S velikým prospěchem vždy čísti se bude Ranke, Deutsche Geschichte im Zeitalter der Reformation. O prvních letech panování Ferdinandova viz výborný dějepis Rakous od Hubera, jehož třetí díl, bohužel poslední, přestává při počátku roku 1527 (Gotha 1888).

ke straně 337

337.1 Chování Čechů bylo tím méně politické, že ve chvíli, kdy volbou Ferdinandovou Čechy měly vstoupiti do velkého soustátí, bylo by třeba bývalo těsněji k sobč spoutati jednotlivé země korunní. Jedna část stavů pochopila to a zvala Slezany a Moravany k společným poradám, ale vítězství dostalo se zpupnosti a pošetilosti, a ohlášené porady nebyly nikdy ani zahájeny. Poslové odešli rozhněváni, a brzo zpozorován účinek hněvu jejich. V Slezsku strana nejnespokojenější dokonce připomínala smlouvu Olomouckou, tvrdíc, že země nezávisí na koruně české, ale na uherské. Viz Rezkovy Nové příspěvky k volbě české r. 1526 a k počátkům Ferdinandovy vlády v zemích korunních v Pojednáních král. čes. společnosti nauk řady VI., díl II. str. 4-11.

ke straně 338

338.1 Vytknouti třeba, že Ferdinanda podporovala jedna strana ve šlechtě, dávná to strana vlastenecká, jež chtěla posíliti moc královskou.

ke straně 340

340.1 O dolech Kutnohorských viz Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, partim. O situaci finanční čti instrukci Ferdinandovu komoře české 25. března 1527 v Archivu für österr. Geschichte sv.66 str. 281. Velikou zásluhu má Rezek, že první obrátil pozornost ku panování Ferdinandovu; v různých časopisech českých uveřejnil četné články, mezi jinými: Einige Beiträge zu den böhm. Landtags-Akten vom Jahre 1526 bis 1534 v Sitz. Ber. des K. Böhm. Gess. der Wiss. 1876 str. 138 a Oprava komory královské v témže sborníku 1881. O správě Ferdinandově a o počátcích říše rakouské vyšly nedávno četné práce: z nejnovějších spisů jsou dva nejdůležitější: Rosenthal, Die Behördenorganisation K. Ferdinands I. v Archivu für öster. Gesch, sv. 66. Vídeň 1887 a Fellner, Zur Geschichte der österreichischen Centralverwaltung v Mittheil. des Instituts für österr. Geschichts forschung, 1887. Velmi zajímavé poučení o správě v Čechách za této doby nalezneme v díle Bohuslava Riegra od nás již uvedeném Zřízení krajské v Čechách.

ke straně 341

341.1 Ve stycích svých se sněmy Ferdinand vždy hledí se opírati o dávné zákony; protiví se žádostem jejich: "protože to prve v tomto království nebývalo a věc je v nově ukázaná a předložena proti starodávným obyčejům a zvyklostem"; vyzývá je "aby nedávali se v nové a nebývalé věci" atd. Viz Sněmy české I. str. 480, 451, 453 a j.

ke straně 342

342.1 1528. Sněmy české I., 270.

342.2 1538. Ibidem str. 450.

ke straně 343

343.1 V současné Bartošově kronice Pražské (str. 231 čteme u příležitosti volby Ferdinandovy: "O tom králi a pánu Ferdinandovi byla pověst, že jest milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávísti. A protož mnohým Čechům těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost a všecken řád dobrý v nenávisti byl; ale dobrým, šlechetným a spravedlnosti žíznivým byl velmi vděčný, protože již nesměli mnozí hlavy pozvednouti pro přílišnou nespravedlivost těch, kteříž moc nad nimi měli. Neb jsou byli tomu mnozí přivykli, aby měli pána takového, kterýž by jim tak rozkazoval, aby činili, kdy by chtěli, a co by chtěli, beze vší překážky; a aby toliko měl slovo královské, bez moci a bez skutečnosti ... A tak tomu králi a pánu dal pán Bůh, aby nesl meč k chvále dobrým a ku potupě lidem nespravedlivým."

ke straně 345

345.1 Snad v těchto posledních letech nejlépe jeví se vlastnosti jeho ducha, ne-li srdce. Již roku 1528 král roztrhl jednotu obou měst pražských a sesadil Paška: po dvě léta tento odpíral ještě moci královské a dovedl zmařiti návrat Hlavsův. Ferdinand, velmi horlivý katolík, neváhal ujmouti se vypuzených, z kacířství podezřelých; šlo mu především o to, aby zjednal uznání moci své. Viz Život M. Jana Paška od V. V. Tomka v Čas. Čes. Musea 1844.

ke straně 346

346.1 Sněmy české I., 270.

346.2 Privilegia Pražská I. 362 "Konšelům příslušeti bude právo svolávati obec velikou v případech, kdy jejího zakročení je potřebí, a jimiž nemůže se přívoditi ani nebezpečí ani nepokoj nebo spiknutí."

346.3 Rieger, str. 170, 173.

ke straně 347

347.1 Status et communitas illius regni non ex aliquo debito, sed ... eam electionem eligentes, nos in regem Bohemiae ex libera et bona voluntate ipsorum hoc fecerunt. Uvedeno od Kalouska v Českém právě státním str. 198.

ke straně 348

348.1 Fiedler, Zprávy poslů benátských, str. 205 a 234.

348.2 Rieger, Zřízení krajské v Čechách, str. 204 a násl.

ke straně 349

349.1 Fiedler, Zprávy poslů benátských, str. 210 a 211. Srovnej zprávu Michelovu, roku 1564. Situace se nezměnila.

ke straně 350

350.1 Tak roku 1537; Sněmy české I. 410-412.

350.2 Viz Riegrovo Zřízení krajské str. 197.

ke straně 351

351.1 Úkol komory královské a neúnavnou obratnost Ferdinandovu velmi jasně vylíčil Čelakovský (Úřad podkomořský v Čechách str. 45-53). Instrukce královská ode dne 25. března 1527 jest velmi zajímavá nejen pro zprávy, jež obsahuje o finanční situaci komory, ale i pro svědectví, s jakou přesností král za té dohy pojal svůj plán reorganisační. Uveřejněna jest od Rezka (Geschichte der Regierung Ferdinands I. in Böhmen str. 162) a od Rosenthala str. 281. Nařízení z roku 1530 a 1548 ukazují pokrok vykonaný a rozvoj správy státní.

ke straně 354

354.1 viz u Rosenthala str. 68.

ke straně 355

355.1 Jest na jevě, že právomoc není hned stanovena s přesnou určitostí. Rada dvorská může vzata býti na potaz o řízení všeobecné politiky, komora dvorská má rozsáhlou moc soudní a p. Známo jest, že podobně ve Francii až do vypuknutí revoluce právomoc jednotlivých rad neustále se měnila a nikdy nebyla docela určitě vymezena.

ke straně 357

357.1 Viz Rezkovu rozpravu: První pokusy o společný parlament v Osvětě 1882 str. 5.

zpět na obsah