Poznámky

ke straně 648

648.1 Nezdar Truchsessův byl přede vším dílem Viléma bavorského, který při dvorech Pražském a Madridském nenalezl téměř žádné podpory a stěží jen získal dvůr Římský; vyslancové stěžují si, jak nesnadno jest "hnouti těmito tvrdými starci." Viz Bezolda, kterýž uveřejnil velmi pozoruhodnou práci o politice Rudolfa II.: Kaiser Rudolf II. und die heilige Liga. Mnichov 1889 str. 14.

648.2 Ibidem str. 6.

ke straně 649

649.1 Srovn. Stieve, Die Verhandlungen über die Nachfolge K. Rudolf II. in den Jahren 1581-1602, Mnichov 1819, velmi důležité pro politiku německou. Viz též velikou sbírku, Briefe und Akten zur Gesch. des dreissigjährigen Krieges.

ke straně 650

650.1 Fellner, Mittheilungen des Instituts für öster. Geschichtsforschung 1887 str. 296.

ke straně 651

651.1 Chlumecký napsal několik výborných kapitol o stavu markrabství Moravského za té doby. Nemohu se tu pouštěti do podrobností, jako vůbec v těchto posledních kapitolách, nebudu se dlouho zdržovati událostmi příliš známými. Panování Rudolfovo a počátek války třicetileté byly často vylíčeny: chci jen v některých kusech pokusiti se o opravu přijatého mínění a ukázati, jak vypukla katastrofa, která událostmi předchozími stala se nevyhnutelnou.

651.2 Lituji velice, že musím, abych se neodchýlil od předmětu svého, přejíti tak zběžně účast Francie ve zmatcích rakouských. Byla by to látka k veliké práci. Ancel by zasluhoval podobného díla, jako jest biografie Anquezova o Bongarsovi, a prameny lehce by se shledaly ve sbírce Harlayově v Bibliothéce národní. Jsme na počátku veliké doby diplomacie francouzské: nadání a vlastenectví spolupracovníků Jindřicha IV. není nijak menší, než spolupracovníků Richelieuových.

ke straně 652

652.1 Bezold, str. 18.

ke straně 653

653.1 Gindely na příklad zdá se mi příliš přísným k Rudolfovi; v skutečnosti chyby byly na obou stranách. Srovn. velmi pěkné pojednání Tomkovo, Rozepře mezi Rudolfem a Matiášem v Čas. Čes. M. 1856.

ke straně 663

663.1 Jméno Žerotínovo bezděčně téměř připomíná jméno Palackého: totéž poctivé srdce, tentýž bystrý rozum, tatáž snášelivost politická, někdy poněkud prostomyslná, totéž vlastenectví české spojené s hlubokou oddaností k dynastii a k Rakousku; rovněž tatáž víra. - Na štěstí okolnosti nejsou více tytéž, avsak kdo ví, zda s menším poněkud loyalismem a s větší neopatrností veliký vlastenec český naší doby rovněž by nebyl lépe posloužil věci své?

ke straně 664

664.1 Žerotín hluboce jsa dojat výčítkou pana Jiříka z Hodic "že zle dělá, an dary boží v sobě udušuje", sepsal r. 1606 proslulou obranu svou, v níž obšírně se ospravedlňuje, proč od několika let neúčastní se živěji věcí veřejných. V apologii této Žerotín živými barvami vyličuje žalostný obraz doby Rudolfovy, bez bázně kárá zlořády, které vloudily se do správy zemské, vytýká křehkosti a nedostatky jednotlivých stavů, špatné vlastnosti cís. Rudolfa II, žaluje na tajné rady císařovy i české, horlí proti cizincům, kteří požívali při dvoře největšího vlivu, a končí tím, že dříve nevěnuje se pracím pro zemi, dokud by nepoznal, že Bůh jinších časů příti nebo mne obzvláštně k napravování neřádu nynějších časů vzbuzovati a povolávati ráčí." Všecken spis ten prodchnut jest vroucím duchem vlasteneckým a náboženským i složen jest mistrovskou formou slohovou, ozdobenou všemi okrasami klassického slohu řečnického, pročež náleží k nejznamenitějším památkám literatury české. Obranu páně Žerotínovu otiskl poprvé Palacký v Čas. Čes. Musea 1834 str. 239-256, po druhé úplněji Brandl ve vydání spisů Karla staršího z Žerotína sv 3. str. 6-18. Samostatné vydání opatřil prof. V. Markalous r. 1891

ke straně 665

665.1 Viz Chlumeckého str. 398.

ke straně 666

666.1 Gindely praví: že toho času, když vstoupil v akci veřejnou byl již "na těle i duši docela sešlý, vyžilý a spustlý, nad to že byl nemálo marný, ješitný a veskrz nesamostatný." Rybička v Čas. Čes. Musea 1880-1881 odporuje tomuto odsouzení poněkud sumárnímu. Od přestupu svého k Jednotě Petr Vok velice se polepšil, vedl život téměř asketický, čítal horlivě všeliké knihy nábožné, často sobě dával posluhovati večeří Páně, obcoval mnoho a důvěrně s kněžími bratrskými, jmenovitě s Matějem Cyrem. (O stycích těchto viz dopisy br. M. Cyra k panu Petru Vokovi z Rosenberka, uveřejněné od A. Slavíka v pojednání O Jednotě bratrské v Čechách jihovýchodních, v Táboře 1888 str. 53-25. Petr Vok přízeň svou k Jednotě prokázal i v poslední vůli, odkázav škole Rosenberské v Soběslavi 4000 kop míš. ročních příjmů z panství Novohradského a velkolepou knihovnu o 11.000 spisů s velkým počten rukopisův a inkunabulí. Snahy university Pražské, aby škola Soběslavská přenesena byla do Prahy, zmařeny odporem dědice zboží Rosenberského pana Jana Jiřího ze Švamberka. Katastrofa bělohorská záhubou rodu Švamberského zahubila a zničila nadání posledního Rosenberka: škola Soběstavská proměněna v pivovar a drahocenná knihovna převezena r. 1647 na Hradčany, ale již po roce uloupena od Švédův a zavezena do Stokholmu. Ibidem str. 26.-33.) V pokoji nad stolkem svým míval vždy vyvěšenou hlavu umrlčí, a zřídil také tovaryšstvo zvláštní, jehož znakem byla zlatá hlavička umrlčí ztíží 8 dukátů, s nápisem: "Memento mori!" a "Cogita aeternitatem!" Při všem zbožnost jeho byla poněkud výstřední a zmatená. Co do osoby své mohl stěžovati si na chování císaře Rudolfa a zvláště na rádce jeho; - první komorník jeho Filip Lang, jenž vykonával velký vliv, byl pouhý šibal a vedle něho Jeronym Makovský a Kašpar Rucký nebyli lepší. - Hněvem, duchem sektářským, nadějí, že vynikne, tím vším puzen byl k Anhaltovi, jehož tajemník Hock nabyl velkého vlivu na tohoto ducha fantastického a vrtkavého.

ke straně 667

667.1 Chlumecký str. 439.

ke straně 668

668.1 Anquez, Bongars str. 147.

ke straně 669

669.1 Pavel Skála I. str. 102-103; Slavata I. str. 164-165.

ke straně 671

671.1 Žaloby stavů shrnuty jsou v apologiích jíž uvedených. Hlavní fakta obsažena jsou v Peškově Geschichte der Gegenreformation in Böhmen, 1849. Srovnej též Historii o těžkých protivenstvích církve české, jejíž skladatel je bratr český Adam Hartmann, kazatel někdy kaple Betlemské (1618).

671.2 "A když nejpřednější papeženci v království Českém, totiž Zbyněk Berka arcibiskup Pražský, Melichar Khlesl biskup Vídeňský, Zdeněk Albrecht z Lobkovic nejvyšší kancléř, Jaroslav Bořita z Martinic jinak Smečanský (haman pravý věrných křesťanů v národu českém), Jindřich Domináček z Písnice místokancléř, Jan Mencl sekretář, spolu s jesuity, direktory svými, nemohli sobě ničeho provésti po vůli a mínění svém nad vyššími stavy evangelickými ani mandatem císařským ani soudem zemským ani osobným některých z nich při císaři Rudolfovi obouzením; tedy obrátili zlost a jízlivé protivenství na stav třetí, totiž města královská ... ano i na jiné lidi a obyvatele evangelické, kteříž náleželi pod správu vrchnosti duchovní nebo světské náboženství papeženského". (Skála I. str. 70.)

ke straně 672

672.1 Týká se tu jen směru všeobecného: jednotlivci protestovali ovšem proti vedení bratří a setrvávali při starém duchu násilí a výlučnosti.

ke straně 673

673.1 Smlouva uveřejněna jest v Pamětech Slavatových, u vydání Jirečkově str. 392.

ke straně 674

674.1 Majestát podepsán byl dne 9. a defensorům odevzdán dne 12. června.

674.2 Paměti Slavatovy I., 373.

674.3 Historie Skálova I, 246.

ke straně 675

675.1 Skála I., str. 206.

ke straně 676

676.1 Skála I, 220.

ke straně 677

677.1 Skála I., str. 170.

677.2 Ibidem, str. 209.

ke straně 679

679.1 Skála I. str. 159.

679.2 Proč o Budovce nepokusil se ještě žádný dějepisec český a nevzdělal mu památník podobný, jaký Chlumecký věnoval Žerotínovi? - Pokud prameny nebudou vydány úplně, není možná vynésti o něm úsudek povšechný; v tomto roce 1609 zdá se, že povznesl se nejen nad ostatní, ale i nad sebe samého. Předchozí a pozdější chování jeho podléhá různým posudkům. Budovec byl zajisté duch méně vynikající než Žerotín: srdce jeho bylo větší než vzdělání jeho, však podivuhodné vlastnosti Jednoty bratrské nestkvěly se nikdy leskem jasnějším.

679.3 V čelo společné konsistoře zvolen byl od stavův a kněžstva Eliáš Šúd ze Semanína, lutheranský farář u Matky boží na Louži jakožto administrator, na druhé místo po něm jakožto senior postaven Matěj Cyrus, starší Jednoty bratrské. Po smrti Šúdově (1614) konsistoři předsedali toliko Sigmund Crinitus Stříbrský, farář u sv. Mikuláše na Malé straně (1614-1619) a Jiří Dikastus, farář u sv. Štěpána (1619-1621). Seniorem po smrti br. Matěje Cyra (1618) byl Jan Cyril Třebíčský, kazatel kaple betlemské a biskup bratrský. Jiří Dikastus a bratr Jan Cyril spolu s jinými faráři Pražskými vypověděni jsou ze země nařízením knížete Karla Liechtenšteina v prosinci roku 1621, čímž konsistoř strany podobojí zrušena. Srov. Tomkovu rozpravu O církevní správě strany pod obojí v Čechách v Čas. Čes. Musea 1848 str. 468.

ke straně 680

680.1 Skála I. str. 254.

zpět na obsah