Praha - Lombardie

Léta Páně 1607 v středu po svaté panně Kateřině; to jest 28. dne měsíce listopadu, s patrem Petrem, knězem Societatis Jesu, a se třema služebníky na loretánskou pouť, již dávno umíněnou a vinšovanou, sem se vypravil a z měst Pražských spolu s některými mejmi pány přáteli, kteří mne až na Český Šternberk doprovázeli, sme štastně vyjeli. Hořeňoves po pravé ruce sme nechali a na noc do městečka Říčan přijeli. 29. listopadu přes řeku Sázavu sme přejeli, nad ní zámek Hrádek na vrchu leží, a na noc na Český Šternberk přijeli. 7. dne měsíce prasince sme z Šternberka vyjeli, skrze městečko Chotěšany vedle tvrzi Věžník a skrze městečko Neustupov a Milčín jeli a v Červené krčmě (hospodě tak jmenované) přes noc zůstali. 8. dne měsíce prasince, den Početí blahoslavené Panny Marie, skrze město Tábor, městečko Planou, město Soběslav jeli a na noc do městečka Veselí přijeli. 9. dne měsíce prasince jsme zámek Hlubokou na vysokém vrchu ležící po pravé a hory budějovské, kde stříbro vybírají, po levé ruce nechali a na noc do Českých Budějovic přijeli. Jest město katolické, dosti velké a pěkné, ulice rovné, rynk velký, kostel pěkný a při něm vysoká věže z štukového kamene jest; v sakristií mnohé reliquie a stříbrné veliké obrazy mají. 10. dne měsíce prasince vedle kláštera, kterému Zlatá Koruna říkají, při řece Vltavě ležícího, sme jeli, v kterémž divná věc se spatřuje: jsou mezi jinejmi dvě veliké lípy, na kterýchž Jan Žižka, nepřítel Boží a klášterův, mnichy, kteří se tam nacházeli, zvěšeti dal, od toho času na těch větvech, na kterých ti mniši viseli, listy rostou vlastně na způsob mnichovských kápí. A ten den jsme na noc do Krumlova přijeli, to město při řece Vltavě leží, kterážto skrze město teče. Nad městem na skále zámek veliký a pěkně vystavený leží. 11. dne měsice prasince skrze městečko Weldav sme jeli, přes řeku Vltavu, která Českou zemi od hořejší Rakouské dělí, přejeli a u té samé řeky v jedné hospodě již v Rakousích hořejších noclehovali.

Rakouská země hořejší dělí se od dolejší řekou Lounic a za Dunajem řekou Ens; jest krajina hornatá, jezer mnoho má, jakožto Gmundnersee, Grundelsee, Aussee, Attersee, Fuschelsee, Sanct Wolfgangsee, Halstetersee, Hindersee. Města jsou tato: Linc, Ens, Steir, Altenhofn, Hofkirchen, Wels, Sanct Diling, Freištat. Dunaj řeka skrze celou jak tuto hořejší, tak i dolejší Rakouskou zemi teče.

12. dne měsíce prasince sme přes veliké hory jeli a do kláštera Schlegl přijeli, jest při něm městečko téhož jména. 13. prasince sme skrze velké hory a lesy až k městu Pasovu se vztahující jeli, v kterýchžto mnoho zvěři též vlků a medvědů se nachází, též skrze městečko Pailstein jeli a na noc do městečka Wegscheit přijeli. 14. dne měsíce prasince skrze městečko Briegspach do městečka Hofnercel přijeli, leží vedle Dunaje a při něm pěkný zámek biskupa pasovského, příkopy a zdí opatřený při samém Dunaji; tu sme sobě lodi najali, kterou proti vodě dunajské koněm táhli, a tak sme do města biskupského Pasova přijeli. Tu se Bavorská země začíná, o které v první cestě obšírně praveno jest.

Pasov jest město biskupské a na kupectví bohaté, neb se tu scházejí tři řeky. Dunaj skrze město teče; od poledne řeka Oenus z hor tyrolských, od půlnoci z českých hor řeka Ils (v které se perly nacházejí), do Dunaje vpadají a každá z nich jiné barvy zdá se bejti. Dunaj své obyčejné barvy žluté a kalné, Oenus barvy nazelenalé a Ilsa barvy černé. Hlavní biskupský kostel svatého Štěpána, velký, pěkný a slavný, bílým a červeným mramorem země dlážděná jest, na velkým oltáři mimo velkou archu jest menší archa neb ciborium z hebanu a z stříbra, který 3400 stálo. Zámky dva sou v městě, mezi Dunajem a řekou Ilsou jeden na vysokém vrchu a druhý pod ním na skále. V kostele Pána Spasitele našeho vidí se místo, kde se velký div stal léta 1477, neb nevěrní židé, dostanouc koupí velebnou svátost, ji nožmi bodli a hned z té svaté hostie krev hojná tekla. 15. dne měsíce prasince jsme z Pasavu vyjeli a ve vsi Mauthof mezi lesy noclehovali. 16. dne měsíce prasince, nechavše na levé ruce město Šerding, do městečka Märding sme přijeli. 17. dne měsíce prasince sme po pravé ruce zámek Hohenlev a Ering, též třetí zámek Braunstein nechali, vedle města Braun jeli a odtud půl druhé míle přes řeku Inn se přeplavili, a dáleji opět touž řekou po mostě přejeli a do města Nového Öttingu přijeli.

18. dne měsíce prasince sme do Starého Öttingu ráno přijeli a tam ten celý den zůstali. Jest to místo jako nějaká ves neb městečko čtvrt míle od města Nového Öttingu. V tom místě jest kaplička klenutá, okrouhlá, osmihranatá, starodávní, prvé, jak praví, sedmi planet, potom od svatého Ruperta léta 655 ku poctivosti blahoslavené Panny Marie posvěcená. Na oltáři jest starodávní obraz též blahoslavené Panny, jak svého milého syna na ruce drží a při ní s jedné strany svatá Kateřina a s druhé svatá Markyta stojí, v kterémžto místě velicí divové se dějí a lidé přímluvou blahoslavené Panny Marie od všelijakých neduhův bejvají uzdravováni, slepí, hluší, kulhaví k svýmu zdraví přicházejí a summou jakýmkoliv způsobem soužení vysvobozeni bejvají. Před oltářem velké tři stříbrné lampy visí, po každé straně ve zdi sou tři almary s pozlacenými mřížemi a s prohlídacími skly, v kterých se zlaté a stříbrné klínoty od poutníkův darované chovají. Obrazů, mnohých a znamenitých divův, totiž Imagines votivae, jest tam plno a krátce mluvě velice pobožné místo, kterému sem (však vyminujíc kaplu Loretánskou) s těžkem podobné viděl. Proti tomu kostelíčku jest velký a pěkný kostel svatého Filipa a Jakuba. V sakristii jsou znamenité a předrahé klínoty, obrazy stříbrné, 40, 50 až do 80 liber vážící. Pluviale, perlový samý dílo, 3000 zlatých stojí, prsten svatební knížete Albrechta bavorského 3000 korun stojí, infula neb koruna biskupská perlová s mnohým drahým kamením, jeden samej kámen zafír 500 zlatých šacují; mnohé obrazy z arabského zlata, zlatý kalich a jiné mnohé předrahé věci, jest tam taky pěkný kostel a kolej patrův Jesuvitův.

19. dne měsíce prasince skrze město Mildorf sme jeli a po levé ruce zámek pěkný čtverhranný, který v každém rohu okrouhlou věži má, dále zámek, Murnmussen, a po pravé Kuttnburg a klášter Kamburk nechali a do městečka Hag, při kterém pěkný a velký zámek jest a hrabství knížete bavorského Ferdinanda, přijeli. 20. prasince sme ve vsi Posdorf jmenované noclehovali, 21. téhož prasince sme do Mnichova ranním jitrem přijeli a tam ten celý den v spatřování města ztrávili; o něm, poněvadž v první cestě obšírně jest praveno, nyní toho pomíjím. 22. prasince přijeli sme do Wolfenhausen, leží vedle řeky Iser, nad městečkem zámek na velkém vrchu jest. 23. prasince skrze městečko Benediktpeiren jeli a klášter téhož jména na pravé ruce nechali a do Kohel přijeli; u téhož městečka jest jezero míli zdýli a půl míle zšíři, Kohelsee jmenované. 24. prasince přes veliký a příkrý vrch skůro na míli sme jeli a k druhému jezeru Walsee jmenovanému přijeli, vedle něho druhou dobrou míli sme jeli a je opustivše do Mittenwaldu městečka přijeli. 25. téhož měsíce prasince přes řeku Iser, která Bavorskou zemi od Tyrolu dělí, sme jeli a do Seefeldu přijeli.

V Seefeldu klášter a kostel jest, v kterým sme veliký div viděli, neb léta 1384 před 223 lety zeman jeden Osvald Mulcer jmenovaný, na den velikonoční, na kterýžto den lidé k velebné svátosti přistoupati obyčej mají malou hostii jako jiní lidé přijíti nechtěl, ale velkou, jako kněží při mši přijímají, žádal. Kterémuž když kněz přivolil a jemu velebnou svátost podal, země postoupila a on se až po kolena propádl a rukama oltáře kamenného se chytivši na oltáři, na kamenu přetvrdém, prsty a ruka jeho se vytiskla; a až posavad to znamení prstův jeho se vidí, též i ta díra v zemi, v kterou se propadl. To vidouce kněz z oust jeho velebnou svátost zase vzal; která se až do dnešního dne v jedné kapličce chová, majíc krůpěji na sobě krvavou, kteroužto sem nejednou, když sem tudy jel, svýma očima viděl; a vždycky se tam velicí divové stávají, jakož v tom kostele o celém tom divu i o jiných, které ta hostie učinila a až podnes činí, jest poznamenáno. Viděli sme také v též kapličce pěkný reliquiarium, mezi jinejmi věcmi jest drahný kus Božího kříže ještě krvavý, obraz zlatý svaté Markéty ze 164 lotů zlata a jiné mnohé svátosti ve zlatě a stříbře. Item v sakristii sukni svatební manželky Maximiliána toho jména prvního císaře; jest z modrého karmazínu červeným aksamitem dole premovaná a rukávy a život žlutým zlatohlavem.

TYROL HRABSTVÍ jest domu rakouského, od Rudolfa Habšpurského, knížete rakouského, léta 1360 k domu rakouskému připojen, kterýžto Rudolf po smrti manželky své Kateřiny, císaře Karla Čtvrtého dcery, Markytu po druhé vdovu, dceru Henricha, posledního korytanského knížete, za manželku pojal, jejížto syn s prvnějším mužem Ludvíkem, Meinhard bavorský, Tyrol témuž Rudolfovi (pominuv strejců svých, bavorských knížat) kšaftem odkázal. Krajina Tyrolská od zámku Tyrolu při řece Etsch ležícího jméno má, na horách Alpes řečených mezi řekami Etsch a Inn jmenovanými leží; k východu Korytany, k poledni Lombardii, z západu Švejcary, k půlnoci Bavory má. Jest krajina velmi hornatá, hory nevídané vysokosti má, na kterých mnoho dříví roste a mnoho zvěři, zvláště kamzíkův jest. Mezi těmi horami jsou veselé oudolí, skrze ně prudké potoky tekou, v kterých hojnost dobrých a rozkošných ryb jest. Krajina bohatá jest, takže netoliko knížetství, ale i mnohému království, ačkoliv nevelká jest a přes osmnácte mil na dýl a tolikéž na šíř nemá, rovnati se může. Stříbrné hory má zvláště u města Schwaz nedaleko od Inšpruku, takže z samých kovův, stříbra a mědi knížeti svému třikrát sto tisíc dukátův přináší. Měď nejlepší také se tam nalézá, vína dobrá u města Brixiny a Tridentu rostou, zvláště to, které se Etschwein od řeky Etsch tak jmenuje. Jiných všech věcí k potřebě lidské jest hojnost, města jsou tato: Inšpruk, kde stolice knížetcí, komora a parlament rakouských krajin jest, Botzen, kupecké město neb emporium, Hal, tam se sůl dělá . . . [Chybí list.]

Mezi jiným stavením v Inšpruku jest radní dům a má na rynk vejstupek neb pavlač, na níž jest střecha stříbrnými plechy přikrytá a velmi draze uherským zlatem pozlacená. Za městem knížetcí vobora jest, kde se kamzíky a jiná zvěř chová, a v ní pěkný lusthaus; řeka Oenus neb Inn vedle samého města teče; od té řeky se město Innspruck jmenuje, přes kterou u města dřevěný most jest. Předměstí k Štercingu jedouc jest pěkné jako město vystavené.

29. prasince z Inšpruku sem se vypravil a nemoha dle svého oumyslu skrze Benátskou krajinu, poněvadž Benátčané pro morové nebezpečenství žádného z Čech skrze svý panství pustiti nechtěli, museli sme jinou cestou skrze Švejcarskou zemi před sebe vzíti, a nemoha na voze pro nesmírné a převeliké hory jeti, svýho vozu sem v Inšpruku zanechati a na kotčovských koních spravíc na ně, co zapotřebí bylo, jeti sme museli a ten den zase zpátkem do Zirl. 30. téhož měsíce prasince sme skrze městečko Delfs jeli a přes řeku Inn po mostě přejeli, kdežto nad řekou zámek Hertenberk na vrchu leží, a dále jedouc zámek Petršperk po pravé straně sme nechali a v jedné vsi blízko odtud noclehovali. 31. měsíce prasince na druhou stranu řeky Inn sme přejeli přes most vedle městečka Imst jeli, zámek na převysoké skále, vrchy obklíčený nad řekou Inn, řečený Kromburg, na levé ruce nechali, opět na druhou stranu řeky Inn přes most přejeli a do Landeku přijeli; jest nad městečkem zámek na skále. 1. januarii, to jest prvního dne měsíce ledna na den nového léta 1608 vždy vedle řeky Inn, jednak po pravé, jednak po levé straně přes šest mostů sme jeli, neb cesta jednak po jedné, jednak po druhé straně řeky pod převysokými skalami a horami jedna toliko ouzká jest, a na noc do městečka Pfunts přijeli. 2. dne měsíce ledna vedle řeky Inn jedouc sme k jednomu ouzkému pasu mezi vysokejma skalami z obouch stran, kde se clo vybírá, přijeli. Předně jest věže a při ní zdvihací most, z této strany řeky Oenu za věží most přikrytej, z toho mostu se jede přes jakous skálu a tu jest koliko domečků a na skále nad tím též dům jako ňáká pevnůstka, tomu městu Finsterminc říkají. Odtud sme pod jednou velikou skalou okrouhlou jedouc k jednomu ouzkému pasu mezi skalami přijeli, z obouch stran skály převysoké jsou a z jednoho konce skály až do druhého jest pevná zed a v ní brána; dále sme skrze městečko jeli, jmenované Nauters, při něm na vršku jest zámek, odtud na jeden vysoký vrch a potom zase z něho dolů velmi příkrou cestou . . . [ Chybí list. ]

Stezky zaváté byly, takže sme na koních jeti nemohli, než pěšky se z sněhu sotva dobejvajíc, do Seluapiana přišli a tu ten den a přes noc zůstali a trochu sobě poodpočinuli. Jest při témž městečku jezero přes dvě míle zdýli a zšíři na půl míle, Lago di Seluapiana jmenované. Odtud blízko Oenus, řeka svrchu dotčená, svůj počátek má, vedle kteréžto sme zase ze Vlach po ní do Hali až do Pasavu, to jest 32 mil, jeli, a tak právě od počátku až do skonání, kdež do Dunaje u Pasava vpadá, vedle ní jedouc a po ní se plavíc sme ji spatřili, zkusili a dobře povědomi sme. 6. dne měsíce ledna jsme pro zaváté sněhem cesty sobě dva vůdce, jednoho s vidlicemi a druhého s lopatou, aby nám cestu hledali a hradili, zjednali a po jezeru zamrzlém, kterému Lago di Seluapiana říkají, pěšky šli a koně naše po vršku nad jezerem vésti dali, neb jezero to ještě tak umrzlé nebylo, aby s koňmi bezpečně po něm jeti se mohlo. Tu sme na rybáře, který, udělajíc v ledě prohlubni, provázek s udicí do jezera pouštěl a pstruhy lapal, trefili a nemalou kratochvíl, dívajíc se, my měli, ano také i těch pstruhův, koupíc je od něho na večeři, jsme oučastni byli. Jest velmi hluboké a voda v něm čistá; takže sme blíž břehu dno, též pstruhy a jiné ryby pod ledem viděti mohli. A odtud jsme k druhému jezeru, Lago di Seio jmenovanému, přijeli a po něm zmrzlém na koních asi za dobré půl míle jeli a na převelikou horu, jmenovanou Maloia, přijeli a s té hory velmi příkré, hledíc dolů jako do ňáké propasti s velikou těžkostí, majíc v rukou vidlice, s kterými sme se zdržovali, a s velikým nebezpečenstvím až do večera dolů stupujíc, na větším díle pěšky šli a v městečku Sourano noclehovali. 7. ledna velmi zlými cestami a přes hrozné vrchy a skály, jako do propasti dolů hledíc, sme jeli, po pravé straně Castel Mura nechali; jest na vysoké a příkré skále a z těch hor, Alpes jmenovaných, okolo poledne sme sjeli do oudolí di Chiavenna jmenovaného, mírnějšího povětří a jako z největší zimy do veselého podletí přijeli a tu se Vlaská země a krajina Lombardia začíná.

zpět na obsah Další: Lombardie - Loreto