|
- Donín | - Cestopis | - |
ITALIA. Vlaská země, nejslavnější, nejpřednější a nejpěknější strana Europy, regina et caput erbis et paradisus mundi, to jest královna, hlava a ráj světa nazvaná, prvé Ausonia, Oenotria, Hesperia, nyní Italia, od Itala, krále sicilského, jest jmenovaná, jakž Virg. I. Aeneid. píše:
Est locus, Hesperiam Graii cognomine dicunt,
Terra antiqua, potens armis atque ubere glebae,
Oenotrii coluere viri, nunc fama minores
Italiam dixisse, ducis de nomine gentem.
Jest Vlaská země dlouhá a ouzká ku podobenství nohy člověčí na způsob peninsuly ze tří stran mořem obklíčená, k západu Alpes hory, které Franskou zemi od Vlaské dělí, k půlnoci Alpes hory a Německou zemi, k východu moře Adriatské a Jonické, k poledni moře Tyrrhenské má, okolo 700 vlaských mil, to jest našich 140, dlouhá jest. Širokosti jednostejné není, někde užší někde širší; kde nejširší jest, totižto od moře Ligustico u města Nizza vedouc linii rovnou skrze Lombardii, marku Trevisanskou, Forum Livii až k konci Istrie přes 90, od Ostii až do Peskary okolo 30 mil, a kde nejužší jest, pět našich mil zšíři jest. Vysoká hora, Apenninus jmenovaná, ji na dvě dělí.
Ta země mezi nejpěknějšími a nejúrodnějšími krajinami první místo má, neb jest povětří dobrého a zdravého a tak každého času temperovaného, že ovotci přílišným horkem ani přílišnou zimou škoditi nemůže. A proto všecky věci netoliko k potřebě a živnosti lidské ale také k rozkoši tam se nacházejí, pro kteroužto hojnost všech věcí za pohanstva byla ta krajina Saturnovi posvěcena, neb sou se domnívali, že Saturnus jest příčina všeho štěstí lidského. Zemi mastnou a ourodnou má, která všelijaké stromoví a byliny vonné k zdraví lidskému vydává, tam jsou veselé vršky, roviny a pole, na vrškách stromoví všelijaké a ovotce, na poli a rovinách obih roste, pastvy pro dobytek hojné jsou, jezera velké, jakožto v Lombardii Lago di Como, Lago di Garda, Lago Maggiore, v Hetrurii Lago Trasimeno, Lago Bolseno, v Laciu Lago Fucino, a řeky velké: Po neb Padus, Etsch neb Athesis, Tiberis, Rubico, Arnus, Mincius, Ticinus, Abdua a jiné, zvláště v Lombardii má. A mimo pramenův vod čerstvých nacházejí se též pramenové teplých vod k zdraví lidskému velmi prospěšných, nalézají se tam také všelijaké kovy, zlato, stříbro, železo, lazour, též také křištál, který se v Kalabrii na velkých horách, na kterých ustavičně sníh leží, z ledu a z vody sněžné dělá, letního času, když sníh se rozpouští neb ztaje, zase pro veliké zimy zmrzne a tak se speče a zkamení. Korály, které se v moři z lepkosti skalní dělají, v Kalabrii se loví. Lomové kamene tvrdého a mramoru rozličných barev ve Vlaších dosti jest. Ovotce na vejbor všelijaké v hojnosti se nachází, jakožto granátové jabka, pomoranče kyselé i sladké, limouny, citrýny, jichž stromoví vždycky se zelenají a nikdy bez jablek nejsou, neb jak jedné zralé sou, dolů padají, jiné dozrávají a nové rostou; květ mají bílý a velice vonný, libý a rozkošný, nejvíc rostou v království Neapolitánským, v Ligurii a při řece neb jezeře benátském, Lago di Garda jmenovaném; hrušky, jabka, ořechy a jiné ovotce veliké dokonalosti, zvlášt meruňky a břeskve masité velké jako pěst, a místem, jakožto v Salerno, tak jako prostřední melouny; fíky v Romanii, v Hetrurii, v Umbrii, v Campanii, Kalabrii a řecké víno v Umbrii, které se suší, jako i fíky, a vínem cukrem oslazeným pokropené do nádob se klade a do našich krajin odsílá. Mandlův sladkých i hořkých velké lesy v Apulei i jinde sou, tolikéž také i oliv v Apulei a v Otrantu, též také v Kampanii, v Umbrii, v Latium, v Hetrurii a ve všech skůro vlaských krajinách velké háje sou; listí obdloužné, ouzké jako vrba, ale užší a bělejší mají. Olej z nezralých olivek se vytlačuje a každoročně mnoho tisíc věder do jiných zemí, jakož i k nám, se posílá, jemuž my dřevěný olej říkáme. Cypřiš strom vonný a vysoký, při vrchu toliko ratolesti maje, v vlaských zahradách odjinud přinešený, a bobek, které listí vonné a zrna s počátku zelená, a když zralá jsou, černá má, také v hojnosti v vlaských krajinách roste; staří na důvod vítězství z ratolestí jeho sobě věnce dělali. Svatého Jana chléb v Neapolitánském království, bavlna v Kalabrii a v Apulii, třtí cukrové v Kalabrii roste, kdežto Alfonsus, král neapolitánský, dal veliké domy ustavěti, v nich se cukr dělá. Času letního třtí se řeže, a co se vnitř nalézá; to se vaří až do hustosti, potom v nádobách hustne a tvrdí se. Šafrán na mnohých místech má, zvláště pak v Abruzzo, krajině u města Aquilla řečeného; jest ho taková hojnost, že každého roku v tom místu se ho za čtyrydceti tisíc dukátův prodá. Palmové stromy sem v vlaských zahradách pěkné spanilosti viděl, ale žádného ovotce nenesou; kapary, artičoky, rejže, pěkný len, z něhož velmi pěkné plátno se dělá, v hojnosti, a pepř v Kalabrii u města Rosano roste, strom jest k jalovci podobný. V vlaských krajinách jest mnoho morušových stromův, místem i lesy, na kterých se červíčkové, které hedvábí předou, drží a ta listí jedí. Mana v Kalabrii letního času po velikém dešti, když noc jasná jest, na některé stromy, které sou k trnkám podobné, v noci z povětří padá a s listí se sbírá. Víno ve Vlaších velmi dobré roste, silné, lehké, sladké, muškatel zase sladká pití, malvazí rivola muškatel; hrozny velké sou, zrna veliká mají jako švestka. Ty hrozny, trochu pousušené a vínem s cukrem rozpuštěným skropené a tak do nádob vložené a stlačené, k nám se i do jiných zemí vozí; my je rozinkami jmenujeme. O dobrotě vína vlaského také Virgilius zmínku činí a Vlaskou zemi takto chválí:
Laudibus Italiae certent nec Bractra neque Indi,
Hic gravidae fruges et Bacchi Massicus humor,
Hic ver assiduum atque alternis mensibus aestas,
Bis gravidae pecudes, bis pomis utilis arbos.
To jest: Indiáni ani Braktriáni (lidé na východ) nemohou se rovnati v chvále Vlaské zemi, neb tam pole vždycky plné užitku, ovotce a obilí sou, tam to dobré víno z místa Massico řečeného roste, tam jest vždy veselé jaro a podletí a každého druhého měsíce léto, tam podvakráte dobytek březí jest a stromoví podvakráte ovotce nese.
Krajiny Vlaské země sou tyto:
Města vzáctnější těchto krajin jsou tyto: Řím, hlava světa, pro množství božích mučedlníkův a stolici náměstka božího svatý jmenovaný. Benátky pro svou slávu a bohatství bohaté, Neapolis pro množství knížat a hrabat a panstva urozené nazváno, Florencí pro pěknost a rovnost ulic, velikost palácův a kostelův pěkná, Bononie pro slavnou akademii učená a též úrodná, Genue pro slavnost domů a palácův pyšná, a Mediolán veliký se jmenuje; jiných měst velmi mnoho a pěkně vystavených jest a samých měst, v kterých biskupství jest a vlastně se citta, to jest města jmenují, nachází se okolo 300. Akademie jsou tyto: v Padui, Bononii, v Pavii, v Sieně, v Peruzzu, v Pisis, v Taurinu, v Salernu, v Římě, v Benátkách, v Neapoli, v Ferrarii, v Firmo, v Maceratě. Vlaská země jest poddána mnohým knížatům a obcem.
LOMBARDIA, jak svrchu dotčeno, od hor Alpes se začíná a jest dvojí, jedna Lombardia cispadana neb Lombardia di qua dal Po, to jest s této strany řeky Po, a druhá, o které nyní psáti budu, Lombardia di la dal Po, to jest s druhé strany Po od Vlachův se jmenuje. Tato krajina, nejpěknější a nejbohatější Vlaské země, jest rovná, ourodná na obilí a ovotce a všech věcí hojnost mající. Města veliká a slavná v ní sou, jakožto Mediolán, Brixia, Mantua, Bergamo, Cremona, Lodi, Crema, Pavia, Novara, Como. Jezera znamenitá a velká, totiž jezero Lago Maggiore, jezero Komenské, Lago di Como jmenované, jezero Benátské, Lago di Garda, jezero di Isse, jezero di Ider a jezero di Lugano. Řeky, které lodi nésti mohou, tyto jsou: Po neb Padus nejpřednější, Adda, Sencia, Mincius, Olius. Pod jménem této Lombardie obsahuje se díl Monferrato, krajiny náležející knížeti savojskému. Přední města jsou: Turino, Osta, Vercelli. V té krajině Lombardské, jako i jinde ve Vlaších, mnoho voslův mají, kteří obilí a jiné potřebné věci, kde zapotřebí jest, nosí, jakž z tohoto vymalování porozumíš. A již po vypsání Vlaské země a krajiny Lombardie k cestě naší se navrátím.
7. dne ledna měsíce s převysokých hor Alpes sme sjeli, skrze pěkné a veselé městečko Piur (kdežto kupci Wartemannové též Franchi své paláce nákladně vystavené mají) a skrze město Chiavenna jeli a na noc do městečka Nola při jezeru Komenském ležícího přijeli. 8. dne měsíce ledna po vysokých horách a příkrých skalách nad jezerem Komenským (jehožto vypsání málo doleji jmíti budeš) sme jeli, k řece Adda, kteráž odtud nedaleko do jezera vpadá, přijeli a vedle ní jedouc, po pravé ruce sme nechali znamenitý a nedobytý zámek neb pevnost Castel del conte de Fuentes jmenovanou, kterouž týž hrabě de Fuentes na pomezí valtellinském k ruce králi hišpanskému nedaleko od řek Addy a jezera Komenského vystavěti dal a tudy pas Švejcarům a Benátčanům zavřel.
Dále jedouc sme do údolí Valle Tellina jmenovaného přijeli. Údolí Valtellinské mezi předními Europy se počísti může, velmi pěkné a veselé a v něm velmi mnoho, ač nevelkých měst a městeček jest, sto tisíc duší neb lidí obsahuje, jest zšíři místem půl, místem také celé vlaské míle, s obou stran velmi vysoké hory a vrchy sou, a plné po pravé straně k půlnoci štěpí neb hájův kaštanových a po levé straně k poledni vinic velmi pěkných, kdežto dobré červené víno valtellinské roste, které se až k nám do Čech vozí. Mezi těmi vrchy jsou pěkná luka a pole a prostředkem řeka Adda velmi rybná (v které bývají pstruhy velikosti zdejších lososův) teče. Města přednější tato jsou: Sondrio, Bormio, Morbegna, Tirano. Jedouc tím oudolím, k nové pevnosti v jednom ouzkém pasu při řece Adda, kterou Švejcaři proti pevnosti hraběte de Fuentes stavějí, sme přijeli, dále skrze městečko Trauna jeli a u večer do města Sondrio přijeli. Jest přední město toho údolí Valtellinského a v něm gubernátor neb správce bydlí. Nad městem na vysokých vrších tři zámky jsou. 9. dne měsíce ledna v Sondrii jsme zůstali: 10. ledna skrze město Morbegna, které dělí Bitto řeka, jedouc s západem slunce tým údolím až k řece výš dotčené Adda, též když již slunce zapadalo, na lodí sme vstoupili a po řece dobrou míli vlaskou jedouc na jezero Komenské, neb tu táž řeka do jezera vpadá, a po jezeru do městečka Giera; kdežto se knížetství Mediolánské začíná, přijeli. To knížetství Mediolánské, od hlavního města Mediolánu tak jmenované, 300 mil vlaských, to jest šedesát našich vůkol obsahuje, každoročně 800.000 zlatých dukátův důchodů vynáší, náleží králi hišpanskýmu, kterýžto tam svýho gubernátora má, kterýž také nejvyššírn hejtmanem nad lidem jeho jest, totiž nad 3000 pěších a 1000 rejtharuv Španělův a 600 jízdy, která pro obhájení té krajiny ustavičně v Medioláně pozůstává. 11. dne měsíce ledna nemoha na koních jeti pro zlé, ouzké a nebezpečné po skalách nad jezerem ležících cesty, takže i pěšky jest strašlivo tudy jíti, sem v témž městečku Giera dvě lodi najal, jednu pro nás a druhou pro koně, a po témž jezeru Komenském k městu Como sem cestu před sebe vzal.
Como jezero, kteréhožto vymalování tuto máš, v Lombardii leží, zdýli 60 vlaských mil, to jest dvanácte našich, zšíři pak vlaských 4 mil, místem také užší, horami a vrchy jest obklíčeno, na nichž nejvejš háje kaštanové, vprostřed vinice a háje olivové, nejdoleji lesy jsou. Ryb hojnost má, obzvláštně pstruhův velmi velikých a míkův. Městeček a zámkův z obojí strany jezera na břehu mnoho se spatřuje, a tak, jak vejš praveno, okolo dobrého snídaní na lodí z Giery sme vyjeli, jsouce jezero pokojné na pravé ruce čtyry míle vlaské od Giera zámek a město Gravedona nechali, též z obojí strany jezera jiných mnoho městeček a zámků. Po západu slunce přijedouc mezi velké skály, kdežto jezero ouzké jest a místo nebezpečné veliký vítr vál a jezero se velmi bouřilo, takže nám hrubě veselo, zvlášť ve tmě mezi těmi velikými horami a hroznými skalami, nebylo. Na těch skalách jsou tři kostelíky svatého Mikuláše, neb obyčejně v místech nebezpečných kostelíky téhož svatého bejvají. Ve dvě nebo tři hodiny na noc sme do jedné hospody přijeli a tu povečeříc zase sme na lodí vstoupili a asi ve dvě neb tři hodiny přede dnem do města Como přijeli. Como město v místě velmi veselém na způsob půlměsíce vedle jezera leží.
Pinguis ager Comum collesque lacusque perornant.
S druhé strany k poledni pole veselé a na všecky věci úrodná má, k tomu povětří zdravé. Město jest dobře vystavené a kostel blahoslavené Panny Marie velmi pěkný, všecken mramorem okrášlený, a zámek při městě starodávný. 12. dne měsíce ledna sme do slavného města Mediolánského přijeli.
Mediolán město veliké a mocné, v pěkné a veselé rovině položené, mezi největšíma městy vší Europy může počteno býti, třikráte sto tisíc lidu v sobě, a v okršlku svém deset vlaských mil obsahujíc.
Urbs Mediolanum magna est, populosa potensque.
Město okrouhlé a vůkol něho předměstí na způsob velkých měst veliké, pevnými cihelnými zdmi a baštami obehnané jest, příkopy neb canales okolo města i předměstí vodou naplněné tekou, po kterých odevšad profanty a všelijaké jiné potřeby na lodích připlavují, takže všech věcí dostatek se tam nachází za mírné peníze.
Est Mediolani mira omnia copia rerum,
Innumerae cultaeque domus, facunda virorum
Ingenia, antiqui mores: tum duplice muro
Amplificata loci species, populique voluptas,
Circus et inclusi moles cuneata theatri,
Templa palatinaeque arces opulensque moneta.
Při městě mezi branami Komenskou a Vercellenskou jest nepřemožený zámek Porta Joviae jmenovaný, velikosti nějakého města, neb své ulice, placy a krámy rozličných řemeslníkův má a jednu vlaskou míli vůkol obsahuje, a tak zdmi, baštami, věžemi, příkopy zpevněný, a všelijakou municí a profanty opatřený, že se za nejpřednější pevnost celý Europy počítá, a mocí lidskou nikdy vzat a dobyt není. Na zdech a baštách ústavně 300 velkých kusů střelby stojí, které koule 800 Iiber ztíži vymítají.
Stavení jak v městě tak i v předměstí pěkné a velice nákladné, jak duchovní tak světské jsou; a ať od duchavních začnu. Předně hlavní arcibiskupskej kostel, il Domo jmenovaný, s takovým nákladem a mistrovstvím ustavený, takže málo kostelů v světě jemu se rovnati mohou jak v velikosti a v mistrovství, tak vzáctností mramoru všelíjakého, neb netoliko vnitř i zevnitř kusy s tabulemi bílého mramoru se stkví, ale také předivnejmi mramorovými obrazy s velikým mistrovstvím vytesanými jest ozdoben. V kostele uhlídáš mramorové sloupy neb pilíře nesmírné velikosti osmihranaté, na kterým klenutí stojí. Kopula neb věže vprostřed kostela vysoká jest, s níž jsem celé město spatřil, a přepěknému jeho v rovině položení a velikosti nemálo se podivil. Jest kopula věže okrouhlá jako báně, vnitř prázdná, nepřezděná jako jiné věže, obyčejně vprostřed kostelův, takže zdůly kostelu až na horu nejvejš té báně viděti se může. Zevnitřní způsob spatřiti můžeš při vymalování kostela loretánského a pro lepší vyrozumění též vnitřní způsob tuto sem daI položiti. Vprostřed kostela a té kopuli blahoslavený Karel Borromeus kardinál a téhož kostela arcibiskup svatého života, pochován jest, při jehožto hrobě mnohé divy Pán Bůh působiti ráčí. V té kopuli spatřuje se hřeb železný, jeden z nich, kterými Pán Kristus k kříži přibit byl, od cisaře Theodosia do Mediolánu přinešený.
Druhý kostel starodávní svatého Ambrože (kdež tělo jeho pod jedním oltářem pohřbeno jest, ten oltář jest draze plechy zlatými obložený a perlami a drahým kamením okrášlený, 28 tisíc korun jej šacují) prvé se v něm králové římští korunovávali.
Giunti a Milano cosi volsi vedere
A Sant'Ambrogio dove s'incorona
Qual dela Magna e Re se n'ha`l podere.
Vprostřed jest kopula alla mosaica, to jest mosaickým dílem vysazovaná. To vysazování, o kterém začasté v této mé knize praveno bude, takto se vypisuje: jsou kousky mramorové, sklenné, dřevěné, rozličných barev, která se, pro vyznamenání všelijakých figur v hromadu spojují, jak kde toho potřeba ukazuje, jako by nějaké malování bylo. Takového díla máme příklad na hradě Pražském, na kaple svatého Václava, zevnitř proti Jeho Milosti Císařské kuchyni jest poslední soud podobným způsobem vysazovaný. V kostele tom na kamenným sloupu jest pověšený měděný had z té mědi slitý, z které byl onen od Mojžíše Židům na poušti udělaný, před kostelem jest loubí s kamennými sloupy, kdežto svatý Ambrož svatého Augustina pokřtil a spolu tu píseň Te Deum laudamus, Tě Boha chválíme, složili, jakož ještě napsáno jest těmito slovy:
Hic beatus Ambrosius babtisat Augustinum, Deodatum et Alipium, hic Ambrosius incipit Te Deum laudamus, Augustinus Te Dominum confitemur.
Při témž kostele jest slavný a znamenitě vystavený klášter, čtyry velké placy má a vokolo stavení loubí na pěkných kamenných sloupích a někteří ten klášter stavení tomu hišpanskému S. Laurentio in Escuriali přirovnávají.
Kostel svatého Františka též starodávní. Předešle tu bylo místo popravní a za oněch pohanskejch císařův v čas protivenství znamenitý počet křesťanův, Božích mučedlníkův, na tom místě krev svou pro Pána Krista vylil, takže není místa, které by nebylo krví mučedlníkův pokropeno. Kostel jmenovaný Santa Maria di S. Celso. Před kostelem jest plac z bílého mramoru, s květy černého mramoru vysazovaný, a vokolo placu kamenné loubí. Štít kostelní jest též mramorový s pěknými figurami a květy vysazovaný. Bránu kostelní čtyry mramorové sloupy drží, nad branou pěkný mramorový obraz Zvěstování Panny Marie s těmito slovy: Verbum caro factum est. Kostel ten přepěkný jest, se zlatem draze a s pěkným malováním ozdobený. Kopulu neb věži vprostřed kostela má a v ní čtyry mramoroví andělové jako by ji zdržovali, a po pravé straně velkého oltáře spatřuje se oltář Panny Marie; archa jest z hebanového dřeva černého se dvěma stříbrnými sloupy, vprostřed archy obraz Panny Marie z bílého mramoru. V té arše chová se pobožný obraz panny Marie, při kterémž se mnozí divové dějí. Kostel svatého Vavřince starodávní, prvé Herkulesovi od Maximiana, císaře pohanského, vystavený, při kterémž byl císařský palác, z něhožto již rozbořeného ostatkové, totiž šestnácte sloupův, až posaváde se spatřují, neb týž císař v Medioláně svou residencí měl, jakož i jiní císařové: Trajanus, Nerva, Adrianus a jiní. Kostel jezovitský S. Fidelis v nově vystavený, tam jest byl pohřeb knížat mediolánských z rodu [...] Kostel Panny Marie gratiarum, tam jest kapla vlaským dílem ustavená a předraze barvami a zlatem ozdobená a okrášlená. Kostel svatého Jana in Goga, tam jest epitafium Barnabae Sfortiae. Jiných kostelův farních jest devadesáte šest a klášterův devadesát. Špitál bohatý a veliký v městě jest, důchodu ročního osmdesáte tisíc korun se mu schází, nemocných ustavičně přes tři sta, čeládky, kteří nemocným posluhují, sto, kněží dvanáct, doktorův osm vychovává, majíc svou zvláštní apatyku, na ulici má dlouhé loubí se třidcíti kamennými sloupy. Ven z města za branou vejchodní jest špitál pro morovým povětřím nakažené, lazareto jmenovaný, čtverhraný, velmi veliký jest; dvě stě osmdesáte šest komůrek pro nakažené má, vprostřed veliký plac neb zahrada jest. Co se dotejče světského stavení, to celé město jest velikými nákladnými paláci a domy, vše od kamene, knížat pánův a měštanův mediolánských velice ku podivu ozdobené. Palác královský, kde gubernátor bydlí, jest velmi veliký a čtverhraný. Při bráně guardie španělská zůstává, mimo gubernátorovou životní guardii německou, která před pokojem jeho vartuje. Arcibiskupský palác jest též veliký a z něho až do velikého kostela cesta pod zemí klenutá, vedle něho palác kanovníkův z štukového čtverhraného kamene, palác též de Marini z štukového kamene velice nákladný, kterému rovného v Medioláně se nenachází, a každý král mohl by v něm bydleti a na něm přestati. Jiný paláce přednější jsou tyto: pánův Borromeův, markraběte de Cusano, markraběte Caravaschi, i pánův Sfortia, obecní palác del la Ragione jmenovaný z pěkného bílého štukového kamene s obrazy mramorovými ozdobený. Naproti němu jest Piazza de'Mercanti, kde se kupci shromažďují a o své věci jednají; jest široké loubí jako nějaká velká síně neb palác na velkých kamenných sloupích. Nedaleko od hlavního kostela jest starodávní věže vysoká, jmenovaná Torre del Imperatore, to jest císařská věže, a nedaleko odtud brána v ulici, na který ku památce blahoslaveného Karla Borromea, arcibiskupa mediolánského vejš dotčeného, sou tyto verše napsány:
Ambrosius renovat, renovat quoque Carolus urbem:
Urbis uterque parens, orbis uterque decus.
V městě knížat, hrabat a panstva vzáctných rodů nemálo se nachází. Měštané bohatí jsou a velmi pěkně v šatech, zvláště pak ženské pohlaví, se nosí. Mediolánský habit tuto vymalovaný máš. Řemeslníkův v tom městě všelijakých a rozličných velmi mnoho se nachází, kteří taková díla dělají, že s těžkem v celé Europě se co podobného najde, odkudž vlaské přísloví vzešlo: Kdo by chtěl Vlaskou zemi opraviti, obnoviti a vzdělati, že musí Mediolán zkaziti, aby řemeslníci téhož města své řemeslo a mistrovství do jiných měst přenesli. Nedaleko od brány orientálské neb vejchodní jest starodávní česká památka, totižto kamenný sloup, na něm též kamenný lev, a to na památku, kterak Čechové při obležení Mediolánu od císaře Fridricha Barbarossy, přitáhše k témuž císaři s knížetem svým Vladislavem, kterýž tu při Mediolánu titul a korunu královskou od císaře přijal, jedné noci bránu městskou zlezli a až na to místo, kde ten kamenný sloup postaven jest, se dostali, a vysekavše bránu, s velikou kořístí a bohatstvím se do ležení svého zase navrátili. Za branou jest královská marštal, kdežto se spatřují přepěkný koně španělský, napolitánský, polský, turecký.
21. dne měsíce ledna sme z Mediolánu vyjeli, skrze Binasco město jeli, po levé ruce slavný a velice nákladný kartouzský klášter La Certosa viděli. Kostel jest z mramoru stavený, oltář z slonové kosti, důchodův dvadceti pět tisíc korun má; okolo něho jest na čtverhraný způsob zed, starodávní, každá strana pět vlaských mil zdýli, byla prve vobora Jana Galeza, knížete mediolánského; a ten den sme do města Pavie přijeli.
Pavia neb Ticinum, město za starodávna tak jmenované, povětří velmi zdravého jest, v něm učení neb universitas vznešená, od císaře Karla Čtvrtého vyzdvižená, a dvě koleje pro študenty, jedna od papeže Pia Pátého, a druhá od Karla Borromea, kardinála, velmi nákladně vystavená, jako by nějaké knížetcí stavení bylo. Zámek v městě k půlnoční straně jest. Řeka Ticinus vedle města teče a přes ni kamenný jest most, ve Vlaších nejpěknější, a na něm střecha na 100 kamenných sloupích. Pole okolo města velmi ourodné sou, odkudž se Pavia zahrada mediolánská jmenuje.
22. dne měsíce ledna asi deset mil od Pavie v Pangarino, zámku biskupa pavienského, sme se přes řeku Po přeplavili. Padus, Po neb Eridanus, řeka ve Vlaský zemi nejpřednější a největší, na jedné hoře, Vesulus jmenované, v krajině Piamonte svůj začátek má, a skrze Lombardii a Romanii jdouc a třidceti jiných řek k sobě přijímajíc, do moře Adriatského na sedmi místech sedmery prameny vpadá. Chtějí tomu, že tato řeka Po velmi podobná řece egyptské Nilu jest a že by v celé Europě (krom Dunaje) větší nebylo, o níž Lucanus:
Non minor hic Nilo, si non per plana iacentis
Aegypti Lybicas Nilus stagnaret arenas,
Nec minor hic Istro, nisi quod, dum permeat orbem
Ister, casuros in quaelibet aequora fontes
Accipit, et Scythicas exit non solus in undas.
Za tou řekou druhý díl Lombardie se začíná. LOMBARDIA CISPADANA, od Vlachů s této strany řeky Po řečená, jest krajina velmi pěkná, veselá, úrodná, obilí, všelijakého ovotce, zvlášt fíkův, vína, oleje v hojnosti přináší. Města v ní pěkná sou: Placencí, Mutina, Reggio, Mirandula. Řeky Panarus, Secia, Lencia, Parma, Tarus, Trebia. Pod jménem této Lombardie obsahuje se knížetství Montferrato. Knížeti mantuanskýmu náležející města předně: Casal S. Vas, Alba, Aique, S. Damiano, S. Salvatore, Monte Calvo, Fubino, Castaneola, Ponstura, Niza etc.; a knížeti savojskému náleží Asti, Chier, Valenza a markrabství Saluzzo. A ještě ten den sme u města Voghera přes kamenný most a u města Pontecuro přes druhý jeli a tu v témž městě noclehovali. 23. ledna skrze město Tortona jedouc, kdežto nad městem na vysokém vrchu jest zámek; a tu se hora Apenninus jmenovaná začíná, kterážto velmi vysoká jest a tuto svůj počátek majíc a Vlaskou zemi na dvý dělíc, od Venosy v Apulii jeden díl k Brindisi a druhý díl skrze Kalabrii až k moři Sicilskému se vztahuje. Skrze Serravalle sme jeli, leží v jednom ouzkém pasu, při řece nad městem zámek neb pevnost na velkém vysokém vrchu krále hišpanského jest, a ten den jsme do města Cavi přijeli. Tu k nám do hospody podesta neb gubernátor téhož města s jinými předními osobami přišel a dle poručení přísného sobě od vrchnosti své daného na kundšafty se vyptával, v domnění nás majíc, že z těchto krajin, kdež na ten čas morové povětří trvalo, sme (jakž sme byli), ale my, že z Prahy sme, zatajili, ale z Innšpruku města, odkudž sme vysvědčení měli, býti sme se pravili, sic by nás byli arestýrovali a v některé samotné místo (abychom, jak oni říkají, vykonali la quarantana a za čtyřidceti dní tam zůstávajíc vyvětřili) poslali, tak sme je pěkně odbyli, že vlídněji než Benátčané, jakž dole doložím, s námi zacházejíc od nás odpuštění vzali a hospodáři, aby nás dobře choval, poručili. Na vysokém vrchu ku podobenství Seravalle pevnost obce Genuenské jest, neb se tu panství též obce a krajina Liguria začíná.
LIGURIA krajina mezi horou Apenninskou, mořem Genuenským a řekami Varus a Macra leží. Krajina na větším díle hornatá, se všech stran vysoké skály, obzvláštně pak při moři má, toliko ouzké pasy a cestky mořem a skalami pozůstávají. Místem dosti úrodná jest, u městečka Tabia předně dobré víno roste, Apiano řečené, které se malvazímu rovnati může. V městě Diano tak jmenovaném oliv velká hojnost se nachází, z kterých do osmnácti neb dvadcíti tisíc lák baril neb věder vytlačují; místem hojnost pomorančí, limounův, citronův, obzvláštně při moři v těch ouzkých místech a pasích, se nachází. 24. ledna jsme skrze městečko Ottagio a druhé Pontedecimo jeli velmi zlými, příkrými a sněhem zavitými cestkami přes hory Apenninus, a přejevši ji, sme do mírnějšího a teplejšího povětří (neb hned od Sondrie až do Mediolánu sme až k Genui veliké sněhy a zimy měli, což od mnoha let ve Vlaších nebylo) a do města Genue přijeli.
Genue, hlavní místo Ligurie, na břehu mořském mezi dvojím oudolím pod horami Apenninskými v místě velmi veselém, pěkném a příležitém (takže branou Vlaské země se jmenuje) leží. Město jest lidné, velmi bohaté a ku podivu slavnými, velikými a nad míru nákladnými domy a paláci tak okrášlené, že všecka jiná města Vlaské země a snad i celé Europy v tom převyšuje. A pro tak bohaté a nákladné stavení Genua superba, to jest Genue pyšná, jméno dostalo.
Divitias Iani urbs et celsa palatia iactat.
Obyvatelé města takové bohatství svým vechslem dostávají, že bohatších v celé Vlaské zemi se nenajde. Habit mužský se od jiných měst nedělí, než ženský tuto sem vymalovati dal. Díl města na rovině a díl na vršku jest, zdmi a baštami kamennými a guardií německou, pěti sty dráby, kteří na baštách a v branách městských ústavně vartují, dobře opatřené, v okršlku svém šest vlaských mil má, ulice ouzké a domy velmi vysoké sou, neb pro ouzkost místa navejš stavějí a jako nějaké věže zdají se domy býti. Pro tu ouzkost ulic žádných vozů v městě neužívají, než místo vozův se v senftách nosí, jak z tohoto vymalování poznati moci budeš. Vprostřed města jest arcibiskupský kostel svatého Vavřince; štít kostelní, díl kostela a schody před kostelem z bílého a červeného mramoru jsou, vnitř jest sloupy a obrazy mramorovými ozdobený, v kaple svatého Jana Křtitele nad oltářem popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele se chová.
Druhý kostel svatého Jakuba na způsob římského kostela svatého Petra vlastně vystavený, čtyry menší kopule neb věže jako báně okrouhlé po stranách a vprostřed kostela jedna větší se spatřuje. Třetí kostel svatého Matěje; v kůru jsou historie mramorové patriarchův, sybil etc. Jiné kostely pro krátkost mlčením pominu. Špitál v městě velký a bohatý jest, ústavně v něm tři neb čtyry sta nemocných obojího pohlaví najdeš, o kterém jest toto nařízení pamětihodné, že každý, kdo pořízení kšaftovní o statku svém činí, jest povinen k tomuto špitálu nětco odkázati, jináče takové pořízení žádné moci míti nemůže. Paláce a domy, obzvláštně v Nové ulici, Strada Nuova řečené, a při portu neb břehu mořském též ven z města na dvě vlaské míle k svatému Petru in arena se vztahující, jsou velmi (jakž svrchu dotčeno) nákladně na způsob knížetcích neb královských palácův stavené, jakož přednější jsou tyto: palác knížetcí ještě na místo nedostavěný; v tom bydlí kníže genuenský, který jen dvě lítě v svém knížetcím důstojenství trvá; při něm obecní plac, Piazza della Signoria jmenovaný, vokolo něho německá varta své domy a lozumenty má. Palác Antonia Dorie z čtverhraného kamene štukového a jiné paláce pánův z téhož rodu, paláce pánův Špinulův, palác Palavicina, palác pana Ruere a naproti arcibiskupskému kostelu jeden palác velmi vysoký z bílého a černého mramoru. Jiných paláců a slavných domů jest bez počtu.
Při městě jest slavný a vznešený port neb stanoviště lodí a u něho pro bezpečnost šífův mola tak po vlasku jmenovaná, to jest jako nějaký taras aneb břeh vysoko nanešený neb nasypaný, kamenem až do moře vyzděný, v tom kruhy železné, olovem zalité jsou, k nimž lodí na provazy přivazují. Vprostřed té moly jest kamenná věže a blíže města brána kamenná, u ní bašta jako nějaká pevnost, v níž varta zůstává s několika kusy pro ochranu portu. A tu blízko jest kaplička, do kteréžto v čas velíké bouře kněžstvo z velkého kostela, nesouc popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele, o kterém svrchu zmínku sem učinil, s procesí chodí, Pána Boha za ukrocení jeho hněvu prosí, což k veliké platnosti bývá, a ta hrozná bouře mořská přestává, což často zkušeno jest. Při té mole viděl jsem do padesáti velmi velikých náví neb velkých lodí na provazy přivázaných, takže jsou svýma plachtami a mastbaumy zdaleka k nějakému městu s vysokýmí věžemí podobné. Mezi nimi jedna největší byla, Torre jmenovaná, čtyrydceti tisíc korun stála, k níž sem se na malé lodi dovézti dal a spatřivše v ní všecka místa a kouty, její velikosti jsem se nadiviti nemohl, neb sem nikdá větší neviděl. Ty lodi na větším díle z Nydrlantu byly, jichžto kontrfekt vejšeji na první stránce a habit marinářů holandských tuto sem položiti dal. Po pravé ruce té moly při břehu v moři jest šest tarasů neb břehů vysokých, podobně jako mola kamenem vyzděných, vlasky ponty neb mosty se jmenují, při kterýchž všelijaké kupectví jak z města do náví, tak z náví do města ládují. Dáleji k půlnoci jest místo, kde bárky, a vedle ného jiné místo, port, zdi obehnaný, kde galery stojí, tehdáž jich v tom portu čtyrmecítma bylo; na takovou každou galeru do třinácti tisíc korun naložiti se musí. Pro lepší vyrozumní tuto (na druhé stránce) ji vymalovanou máš, blízko odtud spatřuje se arsenál, to jest místo, kde se lodí dělají, tam jest pěkná laura z rozličných mořských větcí.
Naproti portu na jedné kamenné skále, která se do moře jako nějaké promontorium táhne, jest laterna, věže vysoká, na které každou noc světlo se pálí, kterým by se náve neb lodí, po moři se plavící, spraviti mohly. Ta věže již ven z města na kamenné skále; tři sta šedesáte šest stupňů má a z ní velmi pěkné na mnoho mil na moře vyhlídnutí; nejvejše jest veliká sklenná lucerna vokrouhlá, v okršlku svém do dvacíti loket majíc, sedm loket šířky a deset loket vejšky, v té lucerně třidceti lamp jest, které v noci se rozsvěcují a světlo na mnoho mil vydávají, kteroužto věži nížeji pro lepší vyrozumení vymalovanou máš.
Jdouce odtud k městu před branou svatého Tomáše jest pěkný palác knížete Doria, v jeho v gvardarobě znamenité věci sme viděli, jako stoly stříbrné a drahým kamením vykládané, drahé porcelány, též nádobí křištálové, které šedesáte tisíc korun stojí, jednu samou měděnici a umyvadlo šestnácte tisíc šacují. Při palácu jest veselá zahrada, v ní pěkné fontány neb laury, rozkošné stromoví a všelijaká jiná okrasa. Palácův jiných nákladných na předměstí všudy vůkol města, též velice pěkných zahrad s pěknýma laurami, obrazy kamennými, domy struněnými, kde se rozličné ptactvo chová, stromovím rozličným se vší panskou zvolí a rozkoší jest velmi mnoho, jakožto palác pánův Negrův, Parodesův, Palavičinův, Saluzzův a jiných. Tolikéž i mnohé pěkné kostely, jako S. Maria incoronata, Panny Marie korunované jmenovaný, kdež jest pobožný obraz Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a léta 1591, jsouce v městě veliký hlad a nedostatek chleba, měštané slib blahoslavené Panně Marii učiníc, s procesí s velikou pobožností do téhož kostela šli a hned potom dvě stě devaténácte nydrlandských lodí, obilím naládovaných, k portu, přistály. Kostel svatého Bartoloměje, v němž se chová plena neb roucha, na které Pán Kristus svůj obličej vlastně králi Abagarovi vytiskl. Zevnitř na arše jest obraz vymalovaný z téhož obličeje s tímto nápisem: Abagarus inscripsit, Christe Deus, qui in te sperat, spe non excidit sanitatem adeptus.
28. dne měsíce ledna sme z Genue vyjeli a k východní straně se obrátili (kterýžto díl Ligurie se Rivera di Levante jmenuje, jakož naproti druhý díl k západní straně Rivera di Ponente) a ten den do městečka Nervi vedle moře ležícího přijeli, kdežto mnoho pěkného pomorančového a limounového štěpí jest a předně dobré artichiochy rostou. To místo znamenitou chválu má a za klínot vší Ligurie se počítá pro mírnost povětří, rozličnost kvítí, dokonalost ovotce, veselost a rozkoš místa a položení, neb tam nikdá přílišný horko ani zima se nenachází, než toliko samy dva díly roku, totiž veselé podletí a podzimek panuje.
29. ledna skrze pěkně vystavené městečka, totiž Sori, Recca, Camoglio, vedle moře ležící, sme jeli, které své plokhausy a pevnosti na skalách vystavené mají, a všecka ta místa při břehu mořském od Genue až do Camoglio na dvadceti mil vlaských sou plné pěkného stavení, takže se zdá těm, kteří se tudy plaví, jako by to všecko jedno město bylo. V Camoglio začíná se jedna příkrá kamenná hora do moře se táhnoucí, Capo di Monte a za starodávna Simiarium promontorium jmenovaná; z té hory mnoho pramenů pěkné a čerstvé vody po těch skalách do moře teče a na ní jest pěkný kostel sv. Fructuosa. Odtud po ouzkých a kamenitých cestách ústavně za čtyry vlaské míle dolů se stupuje, a tu mezi příkrými horami jest údolí Valle di Rapallo jmenované, velmi veselé, neb z obou stran citrýny, pomorančí, limouny, olivy a jiné rozličné štěpí roste. V tom oudolí při moři leží městečko Rapallo jmenované, velmi veselé a pěkně vystavené. Dále velikými horami a skalami jedouc sme do města Chiavaro, které zdi a bašty až k moři má, na noc přijeli, v kterýmžto městě kupci v jistém čase se shromažďují z rozličných krajin a tu o své věci spolu traktýrují. Tu noc a druhý celý den velký vítr byl a moře se velmi bouřilo.
30. ledna po velikých horách vysokých a nebezpečných nad mořem skalách sme skrze městečko Sestro di Levante jeli. Naproti tomu městečku jest ostrov dílem moře oddělený, kterýžto tak jest vysokými a příkrými skalami od přirození obklíčený, že se zdají vysoké zdi bejti, a proto obyvatelé se žádného nebezpečenství, které by se od loupežníkův státi mohlo, ani po moři ani po zemi neobávají, souce tak dobře přirozením místa toho opatřeni.
Odtud jedouc dále předce jsme těmi vysokými horami nebezpečně jeli nad bouřlivým a hněvivým mořem, neb tak velký vítr byl, že sme se dosti brániti a šetřiti museli, aby nás vítr s těch přehrozných a převysokých skal (neb několikráte již u samého bylo) i s koňmi neschodil; a pro ten tak veliký vítr nemoha dále bez zřetedlného života nebezpečenství jeti, jsme v Moneglia, městě při moři ležícím, zůstati museli. Tu sme na břehu mořském stojíc se dívali na moře, jak se jest bouřilo a jaké vlnobití bylo, že hrozno bylo hleděti.
31. měsíce ledna sme skrze Castel Levante jeli; jest dobře vystavené a pěknými veselými vršky a oudolím obklíčené. Po straně téhož města jsou čtyry kastely neb zámky na vysokých a kamenných vrškách jménem: 1. Monterosso, 2. Vernazza, 3. Manarola, 4. Rimaggio, kterážto místa znamenité jméno a chválu mají v Franský a Anglický zemi pro dobrotu vín, který se odtud do jmenovaných zemí posílají. A ten den jsme do Pegnon na noc přijeli.
1. dne měsíce února sme skrze Monterosso a město Spezia, pěkně vystavěné a zpevněné vedle moře ležící, jeli, kastely Arcosa a Arbiano po pravé straně nechali a přes řeku Makra (která Ligurii od Tuškanii dělí a nedaleko od vejš psaného Spezzia města do moře vpadá) sme se přeplavili. O té řece Lukanus zmínku činí:
Culta Siler, nullasque vado qui Macra moratus
Alnos, vicinae percurrit in aequora Lunae,
a tu se Hetruria neb Toskána krajina začíná.
Ta krajina HETRURIA pěkná a ourodná jest, a mezi předními Vlaské země se počísti může; místem roviny sou a místem z většího dílu hornatá jest. Vína dobrá tam rostou, jako trebianská u města S. Giovanni, a vína apiana řečená u Bolseno a u Montefiascone; ovotce dostatek a oliv velký háje. Řeky tyto sou: Arnus, Sercius, Palia. Jezera: Peruzienský, Volsinienský a Sabatinský. Na větším díle ta krajina náleží velikému knížeti florenskému, jakožto tato města: Florencí, Pisa, Siena, Prato, Pistoja, Empoli, Volterra, Montepulciano, Arezzo, Cortona, Pescia, Montalcino, Livorno, S. Giovanni a jíná mnohá. Kostelu Římskému díl té krajiny náleží, totiž: Patrimonium S. Petri. Města přední tato jsou: Perusium, Pitigliano, Fiore, Aquapendente, Orvieto, Bolsena, Montefiascone, Castro, Viterbo, Civita Castellana a při moři Civitavecchia, Porto Braviano a jiná: Králi hišpanskýmu: Pontremoli, Orbetello, M. Argentaro a zámek v Piombino. Sarzana obci Genuenské; Massa, Carraria a Braccianum obzvláštním pánům náleží. Luka jest svobodné město, kterémuž některé okolní kastely a městečka přináležejí. Ta krajina troje arcibiskupství má, totiž florentský, senenský a pisanský, které pod sebou mnoho biskupův mají.
Téhož dne, totiž 1. února od řeky Macra sme k městu a pevnosti obce Genuenské, Sarzana jmenované, přijeli; jest zdmi a příkopy dobře opatřená a německá guardie neb varta dvou set drábův tam se chová. Odtud jest nedaleko na jednom vršku Castel Sarzanel; dále mimo zámek Lavenza sme jeli a na noc do města Massa přijeli, nad kterým na velkým vrchu jest pevný zámek; jest to město v pěkném a velmi veselém položení a jako v ňáký zahradě mezi štěpím pomorančovým a limonovým a lesy olivovými leží.
2. dne února skrze města Pietrasanta a druhé La Maggiore sme jeli, a v jedné hospodě Ponte S. Petro řečené dvě míle vlaské před Luka noclehovali. 3. února přes kamenný most nad řekou Serchio jeli a do města Luka přijeli.
Luka město na pěkný rovině pod horami leží; jest město svobodné, respublica, která svou svobodu od mnoha let až posavad obhajuje, však krále hišpanského za protektora a ochránce uznávajíc, v okršlku svém tři vlaské míle obsahujíc, jest velmi pevné, zdmi a baštami a všelijakou municí opatřené a dobře vystavené. Tři sta drábův ústavně ve dne v noci města ostříhají; jedno sto u rathouzu, sto u bran a sto na zdech a baštách zůstávajíce. Tři brány do města jsou, a jednou toliko přespolní se pouštějí a vypouštějí, kteří se jmenovati musejí, a dcedulky se jim dávají, které zase vartě odvozují, jináče přístupu do města by neměli. Kostel biskupský svatého Kříže štít mramorový má. V kostele sloupy veliké jsou a kůr a dláždění kostelní z pěkného mramoru; v sakristii mají dvanácte svícnů stříbrných velmi velikých a kříž zlatý, který patnácte tisíc zlatých korun šacují, jim od obce Pisanské zastavený. Vprostřed kostela jest okrouhlá kapla, v které se předivný kříž neb obraz umučení Pána Krista od svatého Nikodema udělaný chová. Habit ženský takový jest. V kostele svatého Fidriana jest kapla a v ní obraz Panny Marie, při kterémž se před lety tento div stal: Jeden nevážný člověk hraje v kostky všecko byl prohrál, i šaty na sobě, z čehož velice hněviv jsa velikou zlostí kamenem obraz blahoslavené Panny Marie, který tu blízko byl, v rameno neb v prsy uhodil, z kteréhož krev hned v hojnosti tekla, a ten bohaprázdný člověk se na tom místě do horoucího pekla propadl; ten obraz ještě krvavý sem viděl, ano i tu díru, kterou se propadl, kteráž až posavad zůstává a konce se jí neví, jakož nám ukazujíc ji pravili. Nad tou kaplou tyto verše pro památku jsou napsány a ta celá historie vymalována:
Perdidit hic ludens nudus sua cuncta per umbras,
Perdidit et lumen, Tartara morte sequens,
Nam saxo Christi percussit pectore matrem,
Proh dolor et vivum devorat orcus eum.
Vulnere quo (mirum) stillavit sanguis ad imum,
Cuius nos partes nostraque vita tenent.
Ergo Dei matri, vos fratres, credite cuneti,
Quae vos assidua proteget alma, pia.
4. února sme do města Pisy přijeli. Pisae, vlasky Pisa, půl třetí vlaské míle od moře při řece Arnus (která teče prostředkem města) v krajině Toškana leží, jest velmi starodávné, ještě před Římem a trojánskou válkou vystavené, jakž Rutilius o tom píše:
Ante diu, quam Troiugenas fortuna penates
Laurentinorum regibus insereret,
Elide deductas suscepit Etruria Pisas,
Nominis indicio testificata genus.
Jest v tom městě arcibiskupský kostel velmi pěkný a ozdobný, na větším díle z mramoru vystavený; v něm jest pochován Jindřich císař, toho jména Sedmý, otec krále Jana Českého. S jedný strany kostela věže mramorová stojí, velmi mistrovsky nakřivená, jako by padnouti měla, Bononienské nápodobná; zevnitř vokolo ní až nejvejš jako nějaký schod neb šnek povlovný sedmi řady mramorových sloupův jest. Z druhé strany Campo Santo, totižto krchov, zemí svatou naplněný, na kterém se mrtvých lidí těla z celého města pochovávají (neb ve 24 hodinách zpráchnivějí) nákladným loubím a pěkným mistrovským malováním ozdobený se spatřuje čtverhraně obmezený. Chtějí tomu, že by ten krchov dýlky i šířky korábu Noe býti měl. V tom městě Cosmus, veliký kníže, přepěkný palác okrouhlý na způsob amfiteatra pro Cavallieri di S. Stephano, rytíře sv. Štěpána s červeným křížem, vystavěl, při kterémž jest velmi pěkný kostel pro týž rytíře neb křižovníky. Jest také v tom městě universitas neb vysoká škola a pro študenty umění líkařskýho a apatykářského nákladem velikého knížete vysazená pěkná zahrada všelijakými bylinami domácími i přespolními, aby se mládež očitě je znáti učila. V domě při též zahradě nacházejí se kůže vycpané rozličných mistrných ryb, hadův, krokodilův a kosti, hlava a zuby od velryba nesmírné velikosti; s druhé strany řeky Arnus (přes kterou sou tři kamenné mosty) jest druhý díl města, v kterém jest palác Don Antonia Medices, hospoda neb lozument velikého knížete, když do města přijíždí, a arsenale, kde se galeje dělají. A při bráně svatého Marka nad touž řekou pevný zámek, baštami a se všemi municemi dobře a výborně opatřený, který město v poslušenství zdržuje, la citadella jmenovaný, se vidí. Habit ženský máš teď vymalovaný.
5. února skrze městečko Pontederra na noc do Pontelsa sme přijeli. 6. února skrze pěkné, ač maličké městečka Empoli a Montelupo jeli a do Florencí na noc přijeli, o kterém městě doleji obšírně najdeš.
9. února z Florencí sme vyjeli, údolím Valle d' Arno jmenovaným, velmi úrodným jeli a na noc do města Figino přijeli. 10. února skrze město S. Giovanni, při kterém velmi dobré víno trebiano roste, a skrze druhé Montevarcho a přes most řeky Arnus sme jeli a do hospody Bastardy přijeli. 11. února skrze město Castiglione Fiorentino a pod městem Cortona, na vysokém vrchu ležícím, jedouc, do Monte Colandro přijeli. A tu se Patrimonium S. Petri, to jest dědictví svatého Petra, kostelu Římskému náležející, začíná.
ZBOŽÍ PAPEŽSKÉ neb kostela Římského tyto krajiny obsahuje: Předně díl krajiny Toškany Patrimonium S. Petri, totiž od řeky Pescia, Castellu S. Quirico až do řeky Tiberis, a jest od hrabinky Malchildy léta 1100 témuž kostelu darované. Krajinu Romanii celou, marku Ankonitánskou celou, Umbrii celou, Latium krajinu na větším díle. Města přední těchto krajin sou tato: Řím, Bononia, Feraria, Perusium, Ancona, Ravenna, Rimini, Cesena, Forli, Faenza, Imola, Macerata, Spoletum, Nocera, Riete, Terni, Narni, Orvieto, Viterbo, Assisi, Foligno, Todi, Aquapendente, Bolseno, Montefiascone, Terracina, Fano, Veletri a jiná mnohá.
12. dne února na pravé ruce kastel Montepulciano sme nechali a k jezeru Perusienskému přijeli. To jezero Lago di Perugia aneb Lago Trasimeno se jmenuje, všecky jiné jezera veselostí svou převyšuje, jest vokrouhlé, třidceti vlaských mil v okršlku svém majíc; ryb v něm jest velká hojnost, které do vokolních krajin i do Říma se vozí.
Il suo contado un ricco lago serra,
Il qual é si fornito di buon pescie,
Che assai ne manda fuor de la sua terra.
V něm tři vostrovy jsou, okolo něho mnoho městeček a zámků v pěkném položení sme viděli, a několiko mil vedle jezera jedouc a skrze Basignano, sme je opustili, a nechajíc po pravé ruce Castel Colonnam a jiné pěkné kastely a městečka, sme do města Peruzu přijeli. Peruzia, město na vysokém vrchu hor Apenninských leží, přirozením místa velmi pevné a pěkným stavením a slavnou akademií neb vysokou školou ozdobené.
Urbs laude exurgit Perusina et Martis et artis.
Zámek v městě pevný jest všelijakou municí opatřený a vprostřed města pěkná laura. Přední kostel biskupský jest svatého Vavřince. Mezi světským stavením nejpřednější palác legáta neb gubernátora města. Obyvatelé jsou bojovní, odkudž vlasky přísloví: Perusini superbi, boni soldati, et la miglior spada del Papa. Habit ženský teď vymalovaný máš. Kraj okolo města velmi ourodný, jako který jiný v Vlaské zemi můž býti; na vrškách dobré víno, olej, fíky a jiné rozličné ovotce; na polích zvláště k městu Assisi a při řece Tiberis obilí v hojnosti roste.
13. dne měsíce února z Peruzu jsme vyjeli a k řece Tiberis, která krajinu Toškánu od Umbrie dělí, přijeli. Ta řeka prve Albula jmenována, jak Virgilius 8. Aeneid. svědčí:
Tunc reges, asperque immani corpore Tybris,
A quo post Itali fluvium cognomine Tybrim
Diximus, amisit verum vetus Albula nomen.
Na horách Apenninských svůj počátek má, a čtyrydceti dvě jiné menší řeky a potoky přijímajíc, do moře Tyrrenského u města Ostie patnácte mil vlaských od Říma vpadá. Přejedouc přes most řeky Tiberis do krajiny Umbrie sme přijeli.
UMBRIA aneb knížetství Spoletánské jest krajina v horách Apenninských velice ourodná (ač někde velké vysoké hory a neužitečné jsou), však místem ourodné vršky vinným rývím, hájky olivovými a stromovím fíkovým a jiného všelijakého ovotce oděné se nacházejí, a místem pěkná rovina a pole jsou, na nich mezi obilím všelijaké stromoví a rýví vinné po stromích se táhnoucí a rozkládající v hojnosti a v veliké dokonalosti roste, takže tudy jdoucím veliké obveselení ta převeselá a hojná místa přinášejí. Města jsou tato: Borgo di S. Sepolchro, Citta di Castello, Todi, Terni, Fuligno, Assisi, Nocera, Amelia, Spoleto.
A ten den, totižto 13. února, jednu vlaskou míli před městem Assisi v jednom pěkným kostele znova stavěným S. Maria degli Angeli aneb della Porcioncola jmenovaným, kdežto léta Páně 1226 svatý František umřel, sme se zastavili a okolo poledne do Assisi přijeli. Assisi město na vrchu leží, v kterýmž svatý František se narodil a v jednom kostele, kteréhožto klenutí drží dvanácte sloupů z červeného kamene, v kapličce pod velikým oltářem pochován jest a tento nápis nad tou kapličkou se spatřuje: "Sub isto altari requiescit corpus b. Francisci, fundatoris ordinis fratrum minorum, sacris stigmatibus divinitus insignitum." Nad tím kostelem jest druhý kostel Panny Marie z bílého kamene a při něm věže z bílého mramoru.
Bincz habet Assisiuna sine tigno templa sub uno.
V sakristii též v kostele svaté Kláry spatřují se mnohé svátosti. Téhož dne před večerem z Assisi sme vyjeli a pěknou rovinou vedle městečka Spello jedouc do Foligno přijeli; leží v místě velmi veselém v pěkné a ourodné rovině.
Fulginea insigni campi ubertate refulget.
14. února jsme do kastelu, Montefalco jmenovaného, jeli, tam jsme v jednom klášteře tělo svaté Kláry řádu Eremitarum, kteráž před tři sta lety z tohoto světa odešla, neporušené a pěkné bílé, jako by dnes umřela, s velikým naším podivením viděli, v jejímžto srdci po smrti její celá pašije (kříž, hřeby, bič, metla, kopí) nalezena jest, a dobrý díl toho až posavad se spatřuje, což se i nám viděti dostalo. A ten den zase k nešporu v Foligno sme se zastavili, a dále po velikých horách Apenninských jedouc, sme do Casanuova přijeli. 15. února sme skrze Seravalle jeli, tam jest jeden ouzký pas a kastel v oudolí mezi vysokými a skalnatými horami, a tu se krajina marka Ankonitánská začíná.
MARKA ANKONITÁNSKÁ aneb Picenum, krajina mezi horami Apenninskými, mořem Adriatským, řekami Druento a Isauro leží, ne tak na obilí jako na ovotce ourodná, neb na polích a v rozkošných zahradách dostatek vína, (které však trvanlivé není a na větším díle vařiti se musí a vino cotto se jmenuje), též veliká hojnost pomorančí a olív roste, nejvíce pak limonův, které do Benátek, Bononie a Ferrarie se v hojnosti odtad dodávají. Města jsou tato: Ancona, Recanati, Loreto Firmo, Camerino, Ascoli, Urbino, Pesaro, Tolentino, Fossombrone, Fano. Dále od Seravalle sme skrze Camerino jeli (jest město na jednom vysokém a pevném vrchu na horách Apenninských) a v Valcimara noclehovali.
16. února jsme skrze město Tolentino, kdežto svatý Mikuláš Toletinský pochován jest, jeli, v Macerata obědvali. To město v nově vystavené, pěkné, lidné a dosti veliké jest, v kterém správce neb gubernátor té krajiny bydlí.
Picenas Macerata regit, nova sit, licet, urbes.
Po polední sme přes most řeky Musone jmenované jeli, do města Recanati přijeli. Na vršku dlouze leží a v něm slavný jarmark bejvá, kdežto se shromažďují kupci z celé Evropy i také z Asie.
Externi ditant Recineti mercibus urbem.
A ten den po pravé straně Montesanto a po levé město Osimo nechajíc, v noci sme do Loretu přijeli a tak předsevzatou pout z milosti a opatrování Božího štastně vykonali. Pán Bůh rač z toho pochválen býti.
O caelo dilecta domus postesque beati,
Quos ego iam pridem tota mihi mente cupitos,
Nunc primum veteris voti reus advena viso,
Salvete aspectique mihi feliciter este!
zpět na obsah 
Další: Loreto