Loreto

Loreto, město v krajině Marca Anconitana jmenované, nedaleko od moře Adriatského leží, pro svatý dům blahoslavené Panny Marie skrze ruce andělské z Nazaretu do Dalmacie, potom do marky Ankonitánské přenešený, po všem světě známý; město nevelké jest, v kterém na větším díle hospodáři hostinských domů pro pohodlí pocestných lidí neb poutníkův a kramáři (kteří páteře, rosaria neb coronas, obrazy Panny Marie z cínu, mosazi, stříbra, zlata, též svíce voskové prodávají) bydlejí; zdmi, baštami a všelijakou municí proti loupežníkům mořským a Turkům jest dobře opatřené. Palác při kostele velmi veliký a nákladný jest, v kterém gubernátor téhož města, biskup a kanovníci a patres Jezovitové jakožto penitentiarii neb zpovědlníci bydlejí. Při něm plac velký jest a obraz měděný papeže Řehoře Třináctého. S placu do kostela po několika kamenných stupních se chodí. Kostel velký a slavný jest, na vyšším místě jako nějaký zámek stavený a zpevněný, nebo kaply na způsob bašt okolo kůru jsou vystavené. Pro lepší vyrozumení kontrfekt jeho vlastní tuto sem položiti dal. Vprostřed téhož kostela jest kopula neboližto věže okrouhlá na způsob báně, vnitř prázdná. Pod tou kopulí spatřuje se okolo svatého domu okrasa jako nějaká zeď z pěkného bílého mramoru na čtverhraný způsob zdýli padesáti noh, zšíři třidceti a tolikéž zvýši. Na tý zdi jest vytesán celý život blahoslavené Panny Marie a v svých místech obrazy mramorové svatých prorokův a sibyl, které o Kristu Pánu a porodu panenském mnoho předpovídali. V té zdí nebo okrase po každé delší straně jsou dvě brány neb dveře mosazné, lité, velmi mistrovsky udělané, na kteréžto s tou mramorovou okrasou čtyřidceti čtyry tisíce korun zlatých jest naloženo, a jest ta věc tak pěkná, mistrovská a řemeslně udělaná, že, jak tomu chtějí, ve všem světě nic podobného se nenachází. Nad každými dveřmi jest jedno distichon, neb dva verše:

Sanctior haec aedes (quidni?) sacra, Principe Petro:
Verbum ubi conceptum, nataque Virgo Parens.
Templa alibi posuere patres, sed sanctius istud
Angelicae hic turmae Virgo Deusque locant.
Illotus timeat quicunque intrare sacellum;
In terris nullum sanctius orbis habet.
Nullus in orbe locus praelucet sanetior isto,
Quaque cadit Titan, quaque resurgit aquis.

Tou okrasou neb mramorovou zdí jest obmezený dům nevelký z kamena načervenalého, cihlám nápodobného, čtyřidceti noh zdýli, třidceti zšíři a zvejši dvadceti pět, a jest na dví stříbrnými plechy a mřížemi předělený. Vprostřed těch mříží stojí oltář a za mřížemi a oltářem obraz Panny Marie z dřeva cedrového, jak v ruce dětátko Pána Krista drží, od svatého Lukáše Evangelisty udělaný, kteréhožto obrazu tuto vejšeji podobenství máš; a pod obrazem skrovný vlaský komín. Jest ten díl svatého domu všecken, též také i komín draze stříbrnými plechy a obrazy a historiemi, a obraz Panny Marie klínoty znamenitými od zlata, zápon, řetězů, halspantů a drahého kamení předraze ozdobený. Před obrazem jako i v čele té kaple neb domu množství stříbrných lamp i zlatých visí, v kterých světlo dnem i nocí hoří. Proti komínu jest vokno nevelké, skrze které, jak se pobožně smejšlí, archanjel Gabriel vešel a blahoslavené Panně Marii radostné poselství zvěstoval. Almara též v té kaple neb domu se nachází, v které blahoslavená Panna své hliněné nádobí chovala; v ní sou nalezeny po přenešení toho svatého domu jisté nádoby a misky hliněné polívané. Z nich se ještě dvě celé misky ukazují a s velikou pilností jako nejdražší klínot chovají, a já též sem je s velikým potěšením spatřil. Na stěnách té svaté kaply místem ještě se starodávní malování spatřuje a krucifix dřevěný, od apoštolův, když jsou ten dům po smrti Matky Boží za kaplu posvětili, tam postavený, a to jest ten dům, v kterém blahoslavená Matka Boží se narodila, jest chována, od archanděla Gabriele zvěstována, Duchem svatým zastíněna, a v němž Slovo tělem učiněno jest a táž přečistá panna bez ztracení svého panenství počala v svém životě Pána našeho Ježíše Krista. O kteréhožto svatého domu přenešení, též o některých divích a zázracích, které se tam až posavad dějí, v krátkosti nětco oznámím.

Blahoslavené Panny Marie příbytek neb otcovský dům, v kterémž narozena jest a od anjela jsouc zvěstována Pána Krista počala, byl v Galileji, Syrské krajině, v městě Nazaretu. A po smrti její jest od apoštolův za kaplu posvěcen a Velikého Konstantina matka, svatá Helena, v zemi svaté putujíc, jej pěkným kostelem obmezila; a mnozí vzáctní lidé, jako svatý Jeronym, doktor a učitel vznešený církve, svatá Paula Římská, též také svatý Ludvík, král franský, navštěvujíc místa svatá, Nazaretu nepominuli a jiní mnozí lidé z Europy, neohlídajíce se na dalekost cesty, za mnoho set let k témuž svatému domu sou putovali. Ale když země zaslíbená od krále Egyptského a Saracenův vzata jest a bezbožná sekta machometská ta svatá místa podmanila, všecka ta pout a pobožnost přestala. I nechtíce Bůh všemohoucí mezi pohany touž památku své milé matky bez náležité uctivosti zanechati, hned téhož léta předivně od svatých anjelův z Nazaretu (kdežto gruntové neb základové na památku sou zanechány) týž dům přes moře do Dalmacie neb Slovanské země od Nazaretu 4000 mil jest přenešen a na jeden vršek při moři Adriatském mezi městy, Tersactum a Flumen jmenovanými, s velíkým podivením okolních obyvatelův postaven. Což uslyšev Alexander, biskup trsaktenský, člověk pobožný, nemoha (leže tehdáž v těžké nemoci) takový div spatřiti, Pánu Bohu a blahoslavené Panně se poroučeje, a že to dům Panny Marie býti musí, se domejšleje, tam se slíbil, žádostiv jak zdraví nabýti, tak tomu velikému divu vyrozuměti. Vtom o půlnoci blahoslavená Panna se mu ukázala, a že to ten dům, v kterém narozena, odchována jest a po zvěstování anjelském Krista Pána počala, obšírně oznámila; a na potvrzení toho hned týž jistý biskup k prvnějšímu dokonalému zdraví jest navrácen a hned ráno k té svaté kapličce s podivením všech lidí pospíšil, slib vyplnil a slušně děkování Pánu Bohu a blahoslavené Panně Marii učinil. Porazumějíc tomu všemu Mikuláš Frangipanius, gubernátor toho času Dalmatské země, neb jakž obyvatelé jmenují, nejvyšší bán, na jehožto panství ta věc se sběhla, ten vezmouc radu o to s biskupem, aby v tom divu lépe utvrzeni býti a podstatu a grunt té věci vyzvěděti mohli, hodné osoby k tomu volil, k nimž se sám biskup připojil. Kteřížto šťastně do země Svaté přijeli, a zjednavše zlatými dary od pohanův sobě svobodný průchod, v Jeruzalemě hrob Pána Krista navštívili, odtud k Nazaretu pospíšili, od křesťanův téhož města, že nedávno jim svatá kapla vzata jest, zprávu vzali a do kostela svaté Heleny, v kterém ta kapla neb svatý dům byl, vedeni jsouce, uzřeli kostel roztržený, kudy ta svatá kapla nešena byla, uzřeli místo, kde stála, uzřeli grunty zanechaný, a přeměříce grunty na dýl i na šíř a tlustost zdí, našli, že se ve všem s kaplou do Dalmacie, vlasti jich, přinešenou, též i čas, v kterém z Nazaretu vzata a do Dalmacie přinešena jest, vlastně a právě srovnává. A tak s velikou radostí domů se navrátíc s velikým potěšením obyvatelův svou pravdivou relaci učinili, což se po všech okolních krajinách rozneslo, takže odevšad k té svaté kapličce poutníci a nemocní přicházeli, jsouce v svých potřebách uslyšáni a v nemocech rozličných uzdraveni.

Vtom po třech letech a sedmi měsících, Pán Bůh ví z jakých příčin, ten svatý dům neb kaplíčka Dalmatům odňata jest a do marky Ankonitánské, Vlaské krajiny, též skrze ruce andělské přes moře Adriatské, do jednoho lesa kraje Rekanatského, který jedné paní z téhož města, jmenem Laureta, náležel, odkud se až posavad Madonna di Loreto jmenuje, přenešena ne bez velikého naříkání a žalosti Dalmatův, kterážto, aby poulevena bejti mohla, Mikuláš Frangipanius vejš psaný na témž místě této podobnou kapličku vystavěti a pěkným kostelem vůkol obmeziti jest dal, kterýž až posavad stoji a S. Maria di Tersacto se jmenuje. Spatřuje se tam ještě jedna stará tabule mramorová s timto nápisem: Hic est locus, in quo olim fuit sanctissima domus beatae Virginis de Laureto, quae nune in Recineti partibus colitur. Stalo se to přenešení léta 1294, dne 10. měsíce prasince. O čemž když od pastýřův, kteří tu blízko stáda pásli a tu svatou kaplu bleskem obklíčenou nejprv našli, Rekanatský obci oznámeno bylo, k takovému divu pospíšili a všecken lid, muži, ženy, dětí i ti nemocní valně běželi, a kteří pro nemoc jíti nemohli, lezli, a pomodlíce se Pánu a blahoslavené Panny Marie za přímluvu žádajíc (jejížto obraz, jak děťátko Pána Krista na ruce drží, v té kaple spatřili), mnozí zase zdraví se domu navracovali. O čemž slyšíc okolní národové odevšad s velikou pobožnosti k té svaté kaple putovali; a poněvadž s tím lesem velké lesy obce Rekanatské až k moři se vztahující se spojovaly, tou příležitostí loupežníci se tu zdržovali a poutníky mordovali. Tím ta pobožnost se umenšovala a po osmi měsících nedaleko odtud na jeden vršek, který dvoum bratřím měštanům Rekanatským náležel, opět jest přenešena; ale když se ti dva bratři o užitek té kapličky vadili a ty dary, který poutníci dávali, osobiti sobě usilovali, skrze svaté anjely opěty již po čtvrtý předivně jest přenešena a vprostřed cesty rekanatské, která vede k Castelu del Porto, postavena, jakož na všech těch místech patrná znamení se nacházejí. Předně v Nazaretu grunty zanechané, jakž svrchu oznámeno, a v Dalmatské zemi na způsob této od Mikuláše Frangipania vystavená kapla s starou tabulí mramorovou o tom svědčící. V tom pak lese Laurety, jak dlouho les stál, to místo, kde svatá kapla stála, kupodivu vždycky pěkným kvítím ozdobeno bylo. Rekanatští páni, téhož místa tak častému proměnění míst se divili, nevědouce jaký by to dům byl, až od Dalmatův, že dům blahoslavené královny nebeské jest, jim oznámeno bylo a o všem dostatečná zpráva, jak se to vše sběhlo, dána byla, čemuž však mnozí místa dáti a věřiti nechtěli.

I bydlejíc tu blízko a život svatý vedouc, jeden pobožný poustedlník, Paulus de Silva jmenovaný, a to vše, co se jak v Dalmacii, tak v tomto Rekanatským kraji při tom domě stalo, rozvažujíc, a chtějíc v jistotě vyzvěděti, zdali (jakž on pobožně smejšlel) to dům Panny Marie jest, vydal se na modlení, posty, žízní, mrskáním své tělo trápíc a aby mu, jaký a odkud to dům jest, od blahoslavené Panny vyjeveno bylo, pokorně žádati nepřestával. I okázala se mu blahoslavená Panna ve snách a jemu, že v tom domě narozená, odchovaná a Krista Pána počala, tak jakž předešle Alexandrovi, biskupu Tersactenskýmu (jakž vejše dotčeno obšírně) oznámila, a aby to Rekanatským a okolním lidem v známost uvedl, poručila. Což když od něho rozhlášeno bylo, obyvatelé té krajiny ponuknutím Rekanatských šestnácte osob víry hodných a vzáctných ze vší krajiny volili a je do Dalmacie a Nazaretu, aby z strany odnešení toho svatého domu a jak tc vše se sběhlo dokonalou jistotu vyzvěděti mohli, vypravili. Oni bez meškání přes moře Adriatské do města Tersaktu v Dalmatské zemi přijedouc, příčinu příjezdu svého oznámili. Obyvatelé s velikým pláčem žalost svou, totiž znamení a místo pozůstalé, kde svatá kapla stála, a k podobenství té jinou od Mikuláše Frangipania, jakž svrchu dotčeno, vystavenou ukázali. Poslové, majíc míru Lauretánské kaply, s tím místem a znamením, kde postavena byla, změřili, a že se ve všem srovnává, též že i v tom čase přinešena do Vlaské krajiny, v který Dalmatům odňata jest, se našlo. Odtud poslové do země Svaté se obrátili a předně k Božímu hrobu, potom do Nazaretu sou přijeli, o všech věcech dostatečnou zprávu vzali, a opět grunty zanechaný změříc, že se ve všem s dalmatskými znameními a s Lauretánskou kaplou srovnávají, zřetedlně poznali, a s velikou radostí zřídivše štastně své věci, domů se navrátili. Což Rekanátští pro pamět do kněh městských s jmény těch 16 legátův poznamenati sou dali. Stalo se léta Páně 1296. Mimo tyto dvoje do země Syrské poselství a zprávu vejš dotčených víry hodných osob, okolo léta Páně 1530, Kliment, toho jména Sedmý papež, aby všeliká pochybnost o tom svatým domě odňata mohla býti, tři komorníky své, osoby pobožné a víry hodné k tomu obral a na cestu vypravil, aby ještě již po třetí jistotu té věci vyzvěděli a dokonalou zprávu papeži navrátíce se učinili. Kteřížto předně v Loretě se zastavíc svatý dům s pilností spatřili a změřili; odtud po Adriatském moři do Dalmacie přijeli, kapličku na způsob Loretánské od Mikuláše Frangipania, jak vejš oznámeno, vystavenou s titulem: Hic est locus etc., jak vejš praveno; a že se ve všem s mírou Lauretánské kaply srovnává, našli. Dále do Galileje a města Nazaretu přijedouc, grunty svatého domu jim od obyvatelův ukázané spatřili, a že se též ve všem s mírou Loretánské kaply srovnává, patrně našli. Odtud jeden z nich dva kameny přinesl právě podobné těm, z kterých kapla Lauretánská stavena jest, jakéhožto kamene nikdež v krajině Ankonitánské se nenachází. A tak vyslaní s radostí a s dobrou, jistou, pravdivou a dokonalou zprávou k papeži se navrátili.

A tak o tom žádné pochybnosti není, nežli že ten dům neb pokoj blahoslavené Panny Marie z Nazaretu do Dalmacie a potom do marky Ankonitánské od svatých anjelů přenešený jest, poněvadž mimo vejš oznámené svědectví toto se při témž svatém domu nachází, že žádný tak urputný, zlostný a zatvrdilý člověk není, vejdouc do té svaté kaply, aby jeho srdce se neobměkčilo a k ňáké obzvláštní proměně a pobožnosti pohnuto nebylo. K tomu přistupuje i to, že množství divův a zázrakův, které utíkajícím se k blahoslavené Panně Marii, matce Boží, syn její, Pán a Spasitel náš, působiti ráčí, potvrzuje, že mnozí přímluvy blahoslavené Panny, (kteréžto nic od Syna jejího nejmilejšího odepříno není), patrně a zjevně pocejťují, tudíž slepí zraku nabývají, hluší slyší, kulhaví, nechajíc svejch berel tam, zdraví odtud s poděkováním domů se navracují, nemocní k prvnějšímu zdraví přicházejí, malomocní čistí odcházejí, vězňové vysvobozeni a posedlí od ďáblův sproštěni bývají, na moři v nebezpečenství postavení mimo všecku naději lidskou k štastnému břehu se připravují, zarmoucení a zoufající též utíkající se k též blahoslavené Panně potěšení přijímají, umírající pak spasení obdržují. Pro lepší pak toho důvěření koliksmálo divů a zázrakův jiných všech (jichž jest na tisíce) zanechajíc, tuto krátce předložím.

Alexander, biskup Tersacti, v těžké nemoci postavený, v okamžení, jak svrchu se píše uzdraven. Pius toho jména Druhý papež po učiněném k blahoslavené Panně Marii slibu tolikéž od nemoci nebezpečné k prvšímu zdraví svému navrácen. Pavel Druhý papež v svaté Loretánské kaple od hlízy zproštěn. Antonia, žena z Frankrejchu, od sedmi ďáblů vysvobozena. Jednoho vzácnýho neapolitánského pána manželka sklíčená a do Loretu přinešená v svaté kaple zdráva učiněna. Kněz slovanský, vzývajíc blahoslavenou Pannu Marii a do Loretu se slíbíc, od Turkův vykuchán a střeva jeho posměšně, aby je k Panně Marii do Loretu donesl, od nich jemu do rukou dána sou, které on v rukou nesa do Loretu přinesl, břicho své prázdné kostelním služebníkům ukážíc, a jak se ta věc sběhla oznámíc, po vykonané zpovědi a přijímání velebné svátosti v Pánu usnul. Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divný Pán Bůh v skutcích svých a nic nemožného jemu není. Corcutus, baše turecký, těžce na smrt ležíc, od vězně svého křesťana namluven, aby pomoci blahoslavené Panny Marie Loretánské žádal, kterýž, jak to učinil, uzdraven jest, a ten potom svého vězně svobodného učinil, dary do kaply Loretánské odeslal a arabským jazykem svou rukou toho všeho, jak se vskutku stalo, vysvědčení dal. Stalo se léta 1552. Petrovi Romaniusovi a Tomášovi Parmenskýmu, oboum slepým, zrak navrácen. Kristina, lotarinská kněžna, krále denemarského a sestry císaře Karla Pátého dcera, dnú zlámaná a sklíčená, v kaple Loretánské uzdravena jest bez lidské pomoci, čerstvě z kaply svaté vyšla a s velikou radostí domů se zdráva navrátila, okolo léta 1574. Erasmus, kanovník kostela biskupského v Krakově, dokonce hluchý jsouc, do Loretu se vypravil a sloužíc v kaple Lauretánské po dva dni mši svatou, potracený sluch přijal léta 1590; jiných množství divův, které se tu až posavad dějí, pro krátkost zanechám.

V sakristii též i v svaté kaple darův velikých a znamenitých jest veliké množství. O přednějších krátce oznámím. Zlatý kalich od Pia toho jména Druhého papeže darovaný. Zlatá koruna perlami ozdobená od obce Rekanatské. Stříbrný kříž pozlacený čtyrydceti liberní od Julia toho jména Druhého papeže. Obraz třidceti liber ztíži od královny uherský. Obraz padesátiliberní od Ludvíka Cisilarda. Obraz čtyřidceti liber ztíži od Pompilia z Bononie. Obraz Panny Marie třidceti jednu libru ztíži od Ferdinanda císaře. Svíce, ručník, luk, šipky a jistá suma peněz od Corcuta, bašete tureckého vejš dotčeného. Obraz dítěte z holého zlata od knížete Asculani. Dvě zlatý srdce od Johanny arcikněžny rakouské, manželky Františka, velikého knížete florentského. Zlatý srdce na zlatým řetízku, zlatý velký řetěz, věnec a zápona zlatá a z drahého kamení od kněžny lotharinské. Stříbrná truhlička šestnáctiliberní. Veliký zlatý groš od arciknížete Karla. Kříž smaragdový zlatem a rubíny okrášlený od Albrechta, knížete bavorského, darovaný, že jest dvanácte tisíc zlatých šacovaný, praví. Kříž zlatý od kardinála rakouskýho. Dvanácte apoštolův stříbrných půl druhého lokte zvejši. Koflík smaragdový zlatem, perlami a drahým kamením nákladně ozdobený od Henricha Třetího, krále franského. Svícen stříbrný osmdesáte liber ztíži od Viléma, knížete bavorského. Knížka zlatá, perlami a drahým kamením okrášlená a osm set zlatých šacovaná, od téhož knížete. Obraz zlatý Krista Pána od téhož knížete. Pouta stříbrná od Jana Baptisty Gonzagy místo železných, kterými ukován byl. Dva andělé stříbrní třidceti šest liber ztíži od knížete Atria. Markrabinky estenský obraz a syna jejího stříbrný šestnácti liber ztíži. Obraz zlatý, klečící, Emanuele Filiberta, knížete savojského, deseti liber ztíži. Růže zlatá, tisíc korun šacovaná, od Řehoře toho jména Třináctého papeže. Dítě zlatý velikosti šestinedělského od Filiberta Emanuele, knížete savojského. Svícen, který tři andělé drží, z holého zlata deset liber ztíži od knížete urbinského darovaný, před obrazem Panny Marie na zlatých řetízkách visí. Zlatý řetěz, armbanty a drahý prsten od kněžny klivské. Kříž z devíti velkých diamantův a tří velkých perel velikosti třešní, čtyři tisíce korun zlatých šacovaný, od hraběte Antonína Martinenga a dcery markraběte Caratae, s kterou soud o ten křížek měl, společně Panně Marii darovaný. Prsten zlatý, v něm diamant velikosti nechtu na prstu, za dva tisíce korun koupený, a druhý za pět set korun od kardinále Sfondrata. Kalich zlatý od arciknížete Maximiliána. Obraz stříbrný dítěte desíti liber ztíži. Svícen stříbrný třidcítiliberní. Galeje stříbrná dvou loket zdýli a ztíži čtyřidceti liber od Ferdinanda Velikého, knížete florentského. Obraz stříbrný kardinále Montalti a bratra jeho ztíži stočtyrydceti liber. Obrazy dva a dvě srdce zlatý ztíži šesti liber od kněžny Vastalle.

Jiných znamenitých a drahých klínotův jakožto obrazův, svícnů, věncův, korun, kontrfektů, měst a zámků mnohonácte liber ztíži stříbrných, též prstenů, korun, řetězův a jiných klínotů od zlata a drahého kamení jest veliké množství, takže toho všeho vypsati nelze, též znamenítých kostelních ozdob a příprav, jakožto ornátův, předoltářnic, pluviálů od drahého zlatohlavu velice mnoho, jakož mezi jinými předoltářnice, ornát, pluviál a dalmatiky od Kristierny, veliké kněžny florentské, tak pěkně a bohatě udělány jsou, že ji do osmi tisíc zlatých korun stály. Co se peněz dotejče, každoročně do truhly loretánské od poutníkův veliká summa peněz se dává, jakož kníže Jojosae, Francouz, do Loretu přijedouc, čtyry tisíce zlatých korun daroval, a navracujíce se z Říma, druhý čtyry tisíce korun odeslal. Mimo to také kostel Loretánský svý důchody z pozemského statku má, neb některý dvory a vsi drží, které za peníze, od poutníkův darované, koupené jsou; a jeden dobrý člověk Petr, tyrannus callienský, statek, Falconaria řečený, za šedesáte tisíc korun kostelu lauretánskému odkázal. Z těch darovaných peněz a důchodův vychovává se biskup, gubernátor, dvanácte kanovníkův, osmnácte kněží, kantoři, zpěváci, kolej jesovitská a dva špitály, jeden nemocných lidí, druhý chudých poutníkův, takže někdy dvoum i třem stům poutníkům almužna se dává od chlíba, vína i peněz, a duchovním poutníkům za tři dni strava darmo, takže na všecky vejš psané osoby též na kostelní potřeby více než dvadcet tísíc zlatých korun ročně se vynaloží.

Poutníkův každodenně veliké množství s velikou pobožností k této svaté kaple přicházejí, netoliko z Vlaských krajin, ale také z Němec, z Nydrlantu, z Frankrejchu, z Hispanie, z Polska a z jiných dalekých zemí, obzvláštně pak o veliké noci jich do dvanácti tisíc bývá, a nejvíceji na den narození Panny Marie, takže se jich někdy na ten a druhý následující den do dvakráte sto tisíc přespolních poutníkův v Loretu našlo. A toto buď dostí o tom přesvatém místě povědíno a s tímto veršem zavříno:

Non est in toto sanctior orbe locus.

Dvanáct mil vlaských od Loretu leží město Ancona, o kterémžto též i o jiných při moři v této krajině Anconitánské ležících (poněvadž sem je v první cestě spatřil a vypsání jich sem do této lauretánské pouti poodložil) dle přípovědi své, totiž od města Loretu až do krajiny Romanie tuto kratičce vypsati nepominu.

Ancona, město starodávní při moři Adriátském, zdmi a baštami proti nepříteli a všelíjakou municí opatřeno jest. Port neb stanoviště lodí, od císaře římského Trajana vystavený, za nejpěknější a nejozdobnější se pokládá podle obecného přísloví: Unus Petrus in Roma, una turris in Cremona, unus portus in Ancona, to jest: Jeden svatý Petr v Římě, jedna věže v Kremoně a jeden portus v Ankoně, kdežto přistávají a se připlavují množství lodí od vejchodu s všelijakým kupectvím a přinášejí množství Turkův a tureckých koní na prodej. Zámek v městě pevnej při Loretánské bráně jest.

Ancona et pulchro portu decoratur et arce.

V předním kostele na vrchu tělo svatého Cyriaka, patrona města, odpočívá, odkudž viděti v pěkný a jasný čas díl slovanské země přes moře. Ženy v Ankoně tohoto habitu (na druhý straně vymalovaného) užívají. Patnácte mil od Ankony při moři jest město čtverhranatě znova vystavené a pevné Senegaglia; od něho též 15 vlaských mil, též na břehu mořském, leží město Fano, velmi dobře zpevněné; vidí se tam arcus triumphalis, to jest vítězná brána s tímto nápisem: Divo Augusto Pio Constantino etc. V tom městě jest velmi pěkné ženské pohlaví.

Forma puellarum fortunaegloria Fano.

Kraj okolo města veselý a úrodný, hojnost obilí, vína, oleje a ovotce přináší. Odtud pět mil jest město Pessaro neb Pisaurum, též při moři Adriatským od Františka Maria Sforza zpevněné. Zámek při něm pevný na břehu mořském; povětří velmi nezdravé má, takže se velmi málo obyvatelův najde, kteří by přes padesáte let živi byli. Catullus o něm takto vypisuje:

Praeterquam iste tuus moribunda sede Pisauri
Hospes inaurata pallidior statua.

V tom městě mnoho lodí přespolních s všelijakým kupectvím se nacházejí a v jistý čas shromažďují se kupci z Dalmacie, z Benátek a z jiných krajin vlaských.

Multum ornat Venetum merces peregrina Pisaurum.

Rovina okolo města ourodná jest a pěkných vinic a štěpí olivového a fíkového množství. Fíky obyvatelé suší, do Benátek a do Bononie, co jim mimo potřebu jich zbejvá, posílají. Vedle samého města řeka Foglia neb Isaurus teče a do moře vpadá; přes ni jest kamenný most, který cestu Viam Flaminiam a marku Ankonitánskou s krajinou Romanií, která se za tou řekou začíná, spojuje.

21. Februarii sme z Loretu vyjeli a v Maceratě noclehovali. 22. Februarii do města Mucia a 23. Februarii sme do Foligno přijeli. Od toho města až do Spoleto jest velmi pěkná a ourodná krajina; mezi osením řadem jest vysázené rozličné stromoví mandlové, olivové, též rýví vinné. Zimního času na té rovině veliké množství kvíčal se nachází, neb z okolních hor přilítají a na olivách se pasou; a tak ta veselá rovina může se mezi nejpěknějšíma místy Vlaské země počítati.

24. Februarii po cestě, Via Flaminia jmenované, jedouc, sme na pravé ruce Castel Trevi a druhý Castel Besignano nechali, skrze město Spoleto jeli. Od toho města krajina Umbriae knížetství Špoletánské se jmenuje, neb stolice longobardského knížete, který tu zemi spravoval, byla. Zámek pevný má, který se mezi pevnějšími Vlaské země počísti může. Ten zámek a díl města na vršku jest a díl na rovině leží, které spojuje kamenný most přes jedno oudolí, dvadceti čtyry pilíře má. Všech věcí dostatek má, oleje, mandlů a jiného ovotce a vína, o kterém Martialis píše:

De Spoletinis, quae sunt curiosa lagenis
Malueris, quam si musta Falerna bibas.

Po vobědě sme skrze oudolí Valle di Strettura, jenž jest velikými skalami obklíčeno, jeli - když velký deště neb povodně jsou, jest velmi nebezpečné - a na noc sme do Terni přijeli. Terni město jest mezi dvěma vodami, totiž mezi řekou Negra neb Nar jmenovanou a hlubokým příkopem vodou z té řeky naplněným leží. Země vokolo města velmi ourodná jest, ovotce pěkné, zvlášt břeskve a merunky, vína dobrá a hojnost oleje. Louky v některých místech čtyrykráte do roka se sekají, nejméně třikrát. Při řece řípa velmi veliká roste; chtějí tomu, že se nalézá takové velikosti, že přes 50 liber jedna váží a sotva jich sedm neb osm vosel unésti může. 25. Februarii sme do krajiny, Sabina jmenované, přijeli.

Sabina jest díl Umbrie, obklíčená horami Apenninskými, od Saba Sabina jmenovaná, jak Silius 8. lib. píše:

Ibant, et laeti pars sanetum voce canebant
Autorem gentis, pars laudes ore ferebant,
Sabe, tuas, qui de patrio cognomine primus
Dixisti populos magna ditione Sabinos.

Města té krajiny tyto jsou: Riete, Narni, Otricoli, Magliano, Palumbara; a ten den sme skrze město Narni jeli. To město jest na jedné vysoké a nepřístupné hoře neb skále, o něm Martialis:

Narnia, sulphureo quam gurgite candidus amnis
Circuit, ancipiti vix adeunda iugo.

K poledni má jednu vysokou a příkrou skálu, vedle ní řeka Negra teče s velikým zvukem, neb vo kamení, které v řece jest, vobráží. K půlnoci vršky veselé, ourodné sou, na kterých vino, olivy a fíky rostou. Dále sme skrze Otricoli jeli (u toho města též mezi městy Todi a Terni řecké víno roste, které se suší, a vínem, cukrem oslazeným pokropené, do nádob se klade a do jiných zemí odesílá) a přes pěkný kamenný most přes řeku Tiberis, kterej Kliment Osmý papež postaviti dal, a do Borghetto na noc přijeli; tu se krajina Tuscia neb Toscana začíná, o které svrchu.

26. Februarii sme skrze Civita Castellana a vedle hory, Soracte jmenované, jeli, o níž Virgilius 7. Aeneid.

Hic Soractis habent arces flaminiaque arva.

Nyní se svatého Silvestra hora jmenuje, protože tam svatý Silvestr před císařem Konstantinem Velikým, tehdáž ještě pohanem, se byl ukryl. A ten den sme v Castelnuovo noclehovali. 27. Februarii dvě vlaské míle od Říma přes most, Milvius jmenovaný, kdež Konstantin Veliký veliké vítězství proti Maxenciovi tyranu obdržel, sme jeli a do krajiny, Latium jmenované, přijeli.

zpět na obsah Další: Řím - Neapol