Bononia - Benátky

ROMANIA neb Flaminia krajina pěkná a ourodná jest, v ní pěkná rovina a pole všelijakým úrodným stromovím vysázené, místem vršky veselé, vinným rývím, olivovím a stromy fíkovými obdařené, místem také lesy a luka, vody sladké a zdravé, řeky rybné, též vody slané, z nichž se sůl dělá, se nacházejí. Města pěkná jsou, totiž Bononia, Ferraria, Imola, Forli, Ravenna, Cervia, Rimini, Cesena, Faenza.

Bononia město v této krajině Romanii v pěkné rovině pod horami Apenninskými, majíc v okršlku svém pět vlaských mil, leží, jest město veliké a slavné, mezi předníma městy země Vlaské počtené, lidu osmdesáte tisíc má, ulice dlouhé a přímé, z obou stran ulic po všem městě loubí kamenné, a tak, by nejvíce pršelo, suchou nohou po městě se jíti může. Kostelův v městě okolo půldruhého sta jest, přednější sou tyto: Kostel arcibiskupský svatého Petra. Na předním rynku kostel svatého Petronia veliký a nákladný. Kostel svatého Dominika, kdežto tělo jeho v jednom hrobě z bílého mramoru odpočívá. Tam se také vidí jeden trn z koruny Krista Pána a biblí psaná od Ezdreáše proroka na bílé kůži. Při kostelu jest klášter velmi pěkně vystavený, v kterém sto dvadceti mnichův bydlejí; tam se nachází velmi slavná bibliotéka rozličných a pěkných kněh plná. Kostel a klášter svatého Františka. Kostel a klášter pěkně vystavený S. Salvatoris, který mezi pěkným stavením Vlaské země může počten býti. Vprostřed města jest veliký a pěkný rynk a vprostřed pěkná laura, v kterémž rynku jest palác, della Signoria jmenovaný, veliký a slavný, který se mezi nejpřednějšíma paláci v Europě počísti může. Jiných palácův neb domův nákladných od kamene s pěkným loubím a sloupy kamennými stavených, jak v témž rynku, tak jinde v ulicích, jest velmi mnoho. Vprostřed města nedaleko od rynku jest věže velmi vysoká, sama o sobě stojí, la Torre degli Asinelli se jnaenuje a vedle ní druhá nižší, Torre Garisenda řečená a nakřivená, a tak řemeslně a mistrovsky udělaná, že se zdá, jako by padala, takže mnohým nepovědomým strach a hrůzu přináší. Universitas neb vysoké učení v tom městě vznešené jest, takže Bononia mater studiorum, to jest matka učení sluje.

Fertilitate soli studiisque Bononia claret.

Lekcí se čtou v jednom velikém domě k tomu naschvále z tesaného kamene vnově ustaveném.

V tom městě léta 1529 veliký sjezd byl. Papež Kliment, Sedmý toho jména, s patnácti kardinály a císař Karel Pátý s mnohými knížaty, hrabaty, pány a poselstvím na větším díle všeho křesťanstva do Bononie se sjeli; papež a císař v palácu svrchu psaném sou ložírováni, z čehož velikost téhož paláce poznati se může, a tu v témž městě léta 1530 na den svatého Matěje týž císař Karel Pátý od papeže císařskou korunou v kostele svatého Petronia s velikou slávou a triumfem jest korunován. Habit ženský v Bononii takový jest, jakž vejš vymalovaný se nachází. Země při městě velmi ourodná jest, kdežto dobré víno, rozličné ovoce, jako: fíky, olivy, hrušky, jabka v hojnosti rostou, tolikéž také moruše, na kterýchžto štěpích červíčkové, kteří hedbáví dělají, se nacházejí. A toto buď dosti o Bononii, a prve nežli se do vypisování další cesty dám, některé města v Romanii, ač nyní skrze ně jeti mi se netrefilo, však v první cestě vlaské léta 1594 skrze ně sem jel a je spatřil, vypsati příležitě nepominu, a předně Ferrarii.

Ferraria město veliké, mnohým pěkným stavením a kostely ozdobené; palác neb zámek knížetcí čtverhranný, majíc v každém rohu pěknou věži, vprostřed města jest.

To město v místě bahnivém leží při řece Po neb Padus, přes kterou dřevěný most jediný na té řece jest, a tak zdmi a baštami cihelnými, příkopy bahnivými a všelijakou municí a potřebami od Herkulesa Druhého, knížete ferrarského, zpevněno, že se zdá nepřemožené bejti.

Munitis hostes ridet Ferraria muris.

Na jednom ostrově řeky Po jest pěkný palác neb lusthaus, Belvedere jmenovaný. To město předešlé, ač kostelu Římskému náleželo, však markrabatům d'Este pod léno necháno jest; nyní zase, když Alfons II., kníže ferrarský, žádného dědice řádně zplozeného po sobě nepozůstavivše, léta 1597 umřel, na kostel Římský připadlo. V řece Po ryb dostatek se nachází, obzvláštně pak ouhořů, kterých velmi mnoho jest, takže měsíce října rybáři po tisíci spolu zmatených chytají, do láků kladou a do Romanie, Lombardie a jiných krajin dodávají. Země ourodná jest na obilí i ovotce, též i na víno (které však lehké jest). Habit ženský tuto vymalovaný máš. Jiná města v Romanii, skrze které léta 1594 sem jel z Loretu do Bononie, počnouc od řeky Foglia neb Isaurus, která marku Ankonitánskou od Romanie dělí, jsou tato: Při městečku Katholica na břehu mořském, když pokojné moře jest, spatřují se v vodě zdi věže a jiné stavení města Conca, které moře zatopilo. Odtad dále po pěkné a veselé rovině vedle moře se jede a do Rimini přijíždí.

Rimini neb Ariminum, město starodávní, na rovině při břehu moře Adriatského dosti veliké a pevné jest. Stavení pěkné má, obzvláštně paláce od pánův Malatestův vystavené, a mnoho starodávních pamětí tam se nachází, jako arcus triumphalis Septimia císaře a díl theatra cihelného.

Plurima Ariminea monumenta videntur in urbe.

V tom městě leží těla svatého Gaudentia, svatého Viktora, svatého Theodora, svaté Innocentie, svatého Martina, svatého Arduina.

Vedle zdi městské řeka Arimine teče a do moře vpadá. Přes ni jest pěkný most z mramorového kamene čtverhraného od Oktaviána císaře vystavený. Od Rimini město Cesena vzdáli dvadcíti mil vlaských leží na cestě řečené Via Emilia. Nad městem na vršku pevný zámek má od císaře Fridricha Druhého vystavený. Okolo města země ourodná jest, obzvláštně pak na dobré víno.

Quicquid habent urbes aliae, tenet una Cesena.

U města řeka Savio teče, přes ni jest kamenný most; pět mil odtud jest Forlimpopoli neb Forum Pompilii, kdežto se čistá pevnost spatřuje, a opět druhých pět mil vlaských vzdáli Forli neb Forum Livii, velké město mezi dvěma řekami Ronco a Montone, přes ni pěkný kamenný most jest.

Dále k Bononii jedouc přijíždí se do Faencii města, které se v latinském jazyku Faventia jmenuje, jakž Silius svědčí:

Arva coronantem nutrire Faventia pinum.

Jest město pěkné a lidné, mezi jiným stavením biskupský kostel a v rynku velký palác neb rathaus přední místo má. Pevnost jest od císaře Fridricha Druhého vystavená. Řeka Lamone město od předměstí dělí; přes ni jest pevný kamenný most, který předměstí s městem a cestu Viam Emiliam spojuje. V tom městě se pěkné plátno dělá a výborné nádobí hliněné, které rozličnými barvami napouštějí a s velikým svým užitkem je do jiných měst a krajin posílají. Těm nádobám porcellane říkají, kterým ve vlaské zemi rovných se nenajde. Od tohoto města deset mil vlaských Imola neb Forum Cornelii, město příkopem, zdmi, vodou dosti spravené leží. A toto buď dosti o krajině Romanienské; zase se k cestě naší, od které sem se poodebral, navrátím.

26. dne měsíce března z Bononie sme vyjeli a do Castell Frank přijeli, neb sme dáleji pro veliké rozvodnění vodjeti nemohli. 27. března přes řeku Panara sme se přeplavili a již zase v Lombardii krajině jsouc jsme skrze Modena město jeli. Modena neb Mutina město jest starodávní, veliké, zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem zpevněné, v něm kníže Modene a Regii svou residencí má. Dále sme vedle pevného zámku neb kastelu, Rubbiera jmenovaného, jeli, přes řeku Secchia se přeplavili, skrze pěkné a velké město podobným způsobem jako Modena zpevněné a témuž knížeti náležející, Reggio neb Regium Lepidi jmenované, jeli; velmi zdravé povětří má a pole ourodné na všecky věci. Jest v městě pobožný obraz blahoslavené Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a nyní tu pěkný a nákladný kostel stavějí. A ten den sme ve vsi, S. Hilario jmenované, přes noc zůstali.

28. března sme přes velký kamenný most nad řekou Enza jeli a do města Parmy k snídani přijeli. Parma město starodávní na pěkné rovině zdmi a baštami cihelnými obmezené a dobře zpevněné leží. Řeka Parma, která městu jméno dala, skrze město teče; přes ni jest pevný, kamenný most, oba díly města spojuje. Jest dobře vystavené a pěknými kostely, domy a paláci ozdobené, ulice přímé, dlouhé má. Habitu takového ženské pohlaví užívá. V tom městě Ranucius Farnesius, kníže Parmy a Placencie, svou residencí má na jednom krásném a velkém paláci při řece ležícím. Při paláci jest velmi pěkná a rozkošná zahrada, v ní jsou kanály, na způsob příkopův okolo bašt a zdí nějaké pevnosti po zahradě vzdělané, vodou naplněné, v nich se rozličné ryby spatřují. Uhlídáš v té zahradě lusthauzy přepěkné, vší okrasy plné, fontány neb laury mistrovské a obzvláštní zahrádku, jako nějaký háj štěpí pomorančového, limonového a citrýnového, velmi velikého a pěkně spořádaného, takže sem tak pěkného, velikého a tak namnoze pospolu nikdež, království Neapolitánské vyměňujíc, neviděl. V městě jest kastel neb zámek na způsob kastelu Antorfskýho stavený a zpevněný od Alexandra, knížete parmenského, gubernátora v Nydrlantu. Kraj okolo města jest velmi úrodný na víno a všelijaké obilí, pastvy znamenité, množství dobytka tam se chovati může, sejry velmi dobré dělají, které se až do těchto krajin dovážejí a od téhož města parmazány slují. Ovec též velmi mnoho mají, které velmi dobrou vlnu nosí, o ní Martialis píše:

Velleribus primis Apulia, Parma secundis
Nobilis; Altinum tertia laudat ovis.

Po snídani sme z Parmy vyjeli a do Borgo S. Donini na noc přijeli. 29. dne měsíce března ráno sme k řece Stirone přijeli, a že té noci hrubě pršelo, náramně se ta řeka rozvodnila, což vidouce, přes ni na voze, který sem nájemný měl, pustiti sem se nechtěl. Chtějíce se sám na loďce dáti přeplaviti, toliko sem jednoho služebníka svého, Františka Brambillu, aby při mejch věcí zůstával, na voze zanechal. Když doprostřed té řeky přijeli, prudkost vody je zachvátila a na dobré hony nesla. Vtom se na jednom velikém kamenu vůz zastavil, koně se zmátli, do vody upadli a tak za dobrou hodinu, nemohouce my jim pomoci, zůstávali. Zatím na to štěstí dva vozy přijely, z kterýchž sem jednoho nejsilnějšího koně vybral a na něm plavce do té řeky vypravil, který vůz s velikou těžkostí na břeh vytáhl. Vypravíc se odtud ještě ten den před snídaním, přes jiné dvě nebo tři hluboké řeky s velikým naším nebezpečenstvím jeti sme museli a na noc do Placencí přijeli.

Piacenza neb Placentia pěkné, velké a lidné město nedaleko od řeky Po v místě veselém a ourodném leží, jsoucí tak zdmi a baštami v nově zpevněné, že se mezi nejprvnějšíma městy Vlaské země počísti může. Zámek při městě také velmi pevný jest, zdmi a velikými baštami vlaským způsobem tak jako město opatřený, který město v poslušenství zdržuje, též proti nepřátelům chrání. Stavení v městě pěkné jest, a zvláště palác knížetcí v nově vystavený, a nový klášter, který od Filipa, krále hišpanskýho, nedávno ustavený jest, též kostel svatého Sixta, pod kterejm jest velká kapla, v ní v obvzláštních k tomu kapličkách těla těchto svatých pohřbena sou: svatého Sixta, čtyr nemluvňátek, svatého Fabiana, svatého Timothea, svatého Sinphoriana, svatého Marcella a Apulea mučedlníkův, svatého Germana biskupa, svatého Makaria a Šťastného vyznavačův a svaté Markyty a Barbory panen a Božích mučedlnic. Toho času, když sem tam byl, mladý kníže z Modeny s manželkou svou, dcerou knížete savojskýho, kterou sobě ty dny pojal, jedouc z veselí domů s mnohými jinými vzáctnými pány po řece Po na množství krásných k tomu naschvále strojených šífích a drahými koberci obestřených, přijel, proti kterémuž kníže parmenský z Placencie až k řece, která jednu vlaskou míli od města jest, do 50 vozů vyslal a sám osobně v několika stech koních vyjel a do města uvedl. Též mnohonácte velkých kusův střelby, když do města vjížděli, vystřeliti dal, které k tomu naschvále na baštách a zdech městských přihotovené byly.

31. března lodí sem sobě zjednal a na ní po řece Po neb Padus do Cremony přijel. Cremona, město knížetství Mediolánského, vedle řeky Po leží, dosti velké a pěkným stavením ozdobené. U hlavního kostela stojí věže ve Vlaších nejvyšší, z ní daleko se uhledá po pěkné a úrodné rovině, jakožto města okolní Piacenza, Brescia, Bergamo a jiná na mnoho mil. O ní se toto přísloví nachází: Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, t. j. jeden svatý Petr v Římě, jeden port v Ankoně, jedna věže v Cremoně. Při městě jest přepevný zámek, který mezi nejpřednějšími pevnostmi Vlaské země se počísti může. Okolo města pěkné položení a se všech stran rovina jest, pole velmi úrodné, vína znamenitá, obzvláštně výborný muškatel tam roste.

1. dne měsíce dubna po též řece Po do Casalmaggiore sme přijeli. 2. dne měsíce dubna sme vedle samého města Sabioneta jeli; jest město, ač nevelké, však pěkné, nové, zdmi a baštami velmi pořádně vlaským způsobem obmezené, v položení a v rovině veselé, a jest residencí knížetcí, který se od téhož města kníže Sabioneti píše. Dále sme skrze Casolo jeli; jest městečko a zámek při řece Oglio. A přes tu řeku se přeplavíc sme do Mantue města přijeli. Mantue, město starodávní, šedesáte let před zkázou trojánskou vystavené, vprostřed jezera leží, které od řeky Mincio pochází; a takovým přirozením místa, neb přístupu žádného, kromě po třech mostech přes jezero, k němu není, velmi pevné jest. Ulice široké a přímé má a domy a paláce nákladné a pěkně stavené. Faccius:

Molto e la terra bella e grande e vaga
Et bel suo porto in tempo di pace,
l'entrata e buona d'quel che si paga.

Knížetcí palác jest velký, pěkný a nákladný, v kterém Vincentius Gonsaga, kníže Mantue a Montferratu, svou residencí má. V knížetství Mantuánském jest klášter svatého Benedikta velmi bohatý, mezi čtyrma nejbohatšíma ve Vlaších počtený, jakž vlaský přísloví: Sancta Justina di Padova, Sancto Benedetto di Mantova, Sancto Giorgio a Venetia, Sancto Benedetto di Napoli. Habitu ženskýho tuto máš kontrfekt. Přes to jezero sou velmi dlouhý kamenný mosty na dvoje předměstí, jeden most dei Molini a druhý most svatého Jiří se jmenuje. Pět mil odtud jest Marmirolum, dům neb palác velmi pěkně vystavený a při něm pěkné zahrady a pramenové čerstvých vod, a dvě míle od Mantue v jedné vsi, Vettula jménem, Virgilius, slavný poeta, se narodil. 3. dne měsíce dubna z Mantue sme ráno vyjeli a do krajiny Benátské okolo snídaní přijeli.

MARKA TRIVIGIANSKÁ neb Benátská krajina od Venetův lidu z Lydie, který s Antenorem po dobytí a zkáze trojánské do té krajiny přišel a ji opanoval, tak jmenována jest, povětří zdravého, pěkná, rovná, veselá a úrodná na víno, ovotce i obilí; množství pramenův čerstvých i teplých a zdravých vod má, též veliké jezera a řeky tyto: Athesis, Piavis, Brenta, Bachilione, a města veliká a slavná v ní sou, jakožto: Padue, Vincenci, Verona, Tarvis, Trident. A ten den, totíž třetího dubna, sme mimo kastely: Castion Mantuano a skrze Sancto Zeno a Villafranca jeli a do Verony přijeli.

Verona město veliké, hlubokými příkopy, zdmi a baštami přepevnými obmezené a třema zámky, dobrou a silnou vartou (která při každé svý domy a obydlí má) a jinou všelijakou municí od pánův Benátčanův výborně opatřené, takže se zdá nedobytné bejti, jest pěkně vystavené. Mezi předním stavením jest amfitheatrum kamenné, skůro ještě celé od L. V. Flaminia vystavené. V Europě jemu podobného se nenachází; co by amfitheatrum bylo, vejše jest povědíno. Habitu ženského kontrfekt se na druhé straně spatřuje. Prostředkem města řeka Athesis neb Etsch teče a přes ni sou čtyry kamenné mosty: jest řeka velká, na horách Tridentských Alpes svůj počátek má a do moře Adriatského u portu, Fossone jmenovaného, vpadá. O ní Virgilius zmínku činí:

Sive Padi ripis, Athesim seu propter amenum.

V tom kraji jest vysoký vrch, mons Baldus jmenovaný; tam znamenité koření a byliny rostou, a proto tam ze vší Europy na koření přicházejí.

4. dne měsíce dubna sem do Vincenci přijel a tam koliks hodin v spatření města ztrávil. To město Vicenza jest veliké a dobře vystavené; na rynku jest znamenitý palác obecní z tesaného kamene, dvě řeky skrze město tekou veliké, které lodi nésti mohou, Bachilione a Retrone. Habit ženský tuto vymalovaný máš. Okolo města jest země ourodná a jak v městě tak všudy vůkol jest množství štěpí morušových, na kterých se drží červíčkové, které hedbáví předou, neb se tím listím morušovým živí, z kteréhož oni znamenitý užitek mají a s tím hedbávím své handle vedou. Spatřivše město ještě ten den, na noc do jedné hospody sem přijel. 5. dubna k snídani přijel sem do Padue.

Padue, latině Patavium, město panství Benátského starodávné, od Antenora Trojánského po dobytí a zkáze města Troje založeno. Město veliké jest, do čtyr tisíc domův v něm, ač lidu k té velikosti málo, toliko třidceti a osm tisíc obsahuje, v pěkné rovině leží, které páni Benátčané tak zdmi, valy a příkopy hlubokými (do nichž voda z řeky Brenty uvedena jest a lodí nésti může, což netoliko k pevnosti, ale k znamenitému pohodlí městu jest, neb se tudy všelijaké potřeby a profanty do města přivozují) dobře opatřili a znamenitě zpevnili, že se zdá nepřemožené bejti. Kroj obyvatelův tuto vymalovaný máš.

Stavení pěkné a nákladné má, duchovní i světské. Hlavní kostel arcibiskupský starodávní, farních kostelů 31, klášterů 44, mezi nimi nejpřednější svaté Justiny, jednu vlaskou míli vůkol obsahujíc, a příkop okolo něho vodou naplněný jest. Kostel jest z tesaného kamene mistrovsky stavený, tam v hrobě starodávním, alabastrovém kosti svatého Lukáše Evangelisty se chovají. Zámek starodávní jest; v něm sem nemálo kusův velké střelby viděl. Palác velký obecní neb rathaus oni Palazzo Maggiore jmenují; jest nákladný, malováním rozličným a statuemi neb obrazy mramorovými ozdobený, po vrchu olovem přikrytý, který tuto vymalovaný máš. Tam jest Titus Livius, učený a vznešený historikus, pochován a obraz jeho na mosazi slitý se spatřuje. Jiný přednější sou: gubernátora neb správce města, biskupský palác, palác Loneti, Opilli, Bonavidi, Capelistarum, a tam jest Trojánský kůň z prken udělaný velmi veliký. Mostův kamenných přes řeku Brenta 39 bejti praví a rynků velikých pět.

Magna loco, spatiosa foris,
placidissima coeli Temperie, muroque triplex, latissima fossis
Et magnis celebrata viris.

Při kostele svatého Vavřince jest hrob Antenora Trojánského, fundátora toho města, jakž vejš oznámeno, s těmito nad hrobem verši:

Inclitus Antenor patriam vox visa quietem
Transtulit huc Henetum Dardanidumque Frigas,
Expulit Euganeos, Patavinam condidit urbem,
Quem tenet hic humili marmore caesa domus.

V tom městě jest vznešená universitas neb vysoká škola, nad kterouž páni Benátčané velice ruku drží a mnoho učených profesorův svobodných umění chovají, z kterých mnohému do patnácti set i do dvou tisíc dukátův ročně platu dávají. Následovníci líkařskýho umění pizánské nápodobnou, ale mnohem slavnější zahradu mají, všelijakými bylinami a kořením vysázenou, aby se očitě je znáti učili a jaké která bylina moci jest, doptávati mohli. Kraj okolo města úrodný, ovotce, obilí, oleje, vína a všech věcí hojnost přináší, odkudž vlaské přísloví: Bologna la grassa, Padoa la passa. Obmezuje se ten kraj tímto veršem:

Mulo mons, Athesis, mare certos dant mihi fines,

v kterém se obsahují tyto města: Montiniano, Castro Baldo, Athese, Monte Silice, Sacho, Campo di S. Pietro, Cittadella.

Posnídavše v Padui, vůz sem sobě až k zátoce mořské najal, neb sem bárky zřízené, z nichž vždycky dvě v noci a dvě ráno z Padue k Benátkům po řece Brenta vyjíždějí, zmeškal, a jedouc vždy vedle řeky jmenované, na nákladné s obou stran řeky ležící paláce, lusthausy a přepěkné zahrady (jichž hned od Padue až k zátoce moře za dvacet vlaských mil a čtyry naše české na díle měštanův Paduanských a na díle Benátčanův plno jest) s velikým mysli obveselením sem patřil. Pro lepší vyrozumení obyčejný způsob těch palácův sem tuto položiti dal.

Přijedouc asi vlaskou míli od zátoky mořské, pro předešlé povodně všecky pole i cesty zatopené byly. Tak velmi nebezpečně a nepohodlně, neb voda do vozů dosahovala a naše tlumoky zmákala, jeti sme počali. Vtom uhledavše jednu bárku tudy jeti, plavcův, že nás na bárku vzali, sme se dožádali, k jednomu místu, vlasky se il carro de Lukefusina jmenuje, přijeli. Tu jest hráz mezi řekou Brentou a zátokou mořskou nasypaná. (Tudy prve táž řeka do zátoky vpadala, nyní mimo tu hráz příkopy udělanými jde a u Malomocco do moře přes splav vpadá). Tu hned bárka jest zastavena a osoby k tomu od Benátčanův nařízené, nedajíc nám z lodí vystoupiti, na kundšafty nás se dotazovali, neb ve Vlaších, zvlášt pak v Benátkách ten obyčej jest, že když v okolních krajinách mor jest, žádného bez kundšaftu do města nepustí, zvlášť cizozemce, ale musí vysvědčení ukázati, z kterého města neb krajiny jest, skrze které městajel a jak dlouho na cestě se zdržoval. My, ač sme kundšafty z okolních měst, kudy sme jeli, totiž z Padue, Vicenci, Verony a Mantue ukázali, však nám ty postačovati nemohly, ale z dalších měst, totiž z Loretu, z Říma, z Genue míti chtěli, kterýchž sme my neměli, ale patent pána našeho římského císaře, kterémuž před půl lítem datum bylo, že sme již půl líta z Prahy (kdež tehdáž rána morová hrubě proskakovala) odjeli a ten čas v vlaských městech se zdržovali, předstírali. Ale hluchým sme mluvili, neb ihned všecky nás na bárce aristovali, a aby žádný z nás z bárky nechodil, poručili, bárku pak neb lodí naši jistými instrumenty a přípravami k tomu mistrovsky ufasujíc nahoru přes tu hráz mezi řekou a zátokou mořskou vytáhli a tak na těch instrumentích asi za dvě hodině zanechali, sami se radíc, co činiti mají, a přicházejíc někdy k nám, nás velmi chytře na mnohé věci se vyptávali. Tu nám nic veselo nebylo, neb plavci naši naříkali, že nás kdy na lodí vzali, neb za příčinou naší tak dlouho tu se zdržovati museli a nám lazaretem hrozili. Lazaret jmenují špitál podál od města, kdežto, kteří z morového povětří přijíždějí, odsílají a tam jich za čtyrydcet dní (la quarantana se jmenuje), aby vyvětřili, zanechávají. Čehož sme my se velmi obávali. Naposledy oni uradíce se na tom zůstali, aby nás k jistým ouředníkům (signiori alla sanita, páni nad zdravím jmenovaným, jichž povinnost jest pozor dáti, aby město k nakažení nepřišlo, a jestli kdo nakažený neb z morového povětří časně do špitálův k tomu nařízených dávati), poslali, naše cedulky neb kundšafty v listu svém, v kterém o nás jim zprávu činili, zapečetíc plavci našemu dali, a aby nás k nim dovezl, přísně poručili; a tu hned bárku naši těmi instrumenty vejš psanými dolů na zátoku mořskou spustili. Já, porozumějíc tomu, k čemu se schyluje, aby se s tím předním ouředníkem ještě slovo promluviti mohlo, sem žádal. Což když dovoleno bylo, k němu sem služebníka svého, Františka Brambillu, poslal, aby patent J. M. C. jemu ještě jednou přečísti dal a napomenul, poněvadž my Čechové k Vlachům, zvlášt Benátčanům, všelijakou kortesii a vlídnost zachováváme, aby mi toho nepohodlí a zaneprázdnění nečinil a mne neb upřímo k Benátkům jeti nechal neb zase zpátkem propustil, s tím ohlášením, že mi na tom mnoho nezáleží, abych třebas nyní města jejich neviděl, poněvadž sem v něm předešle nejednou byl. Tím trochu pohnut jsa, služebníka mého prve dobře examinujíc, mne z bárky povolati dal a na celou cestu se vyptával, kterou sem mu město od města vyčítajíc a co kde sme činili, jak dlouho se zdržovali, vypravoval a jisté znamení, po čem by, že sme v Římě byli, totiž z šedesáti párův pižmových římských rukavic a v Loretu z nakoupených páteřův, stříbrných křížkův a medailí ukázal. On vida, že se ve všem srovnáváme a snad očekávajíc ode mne la cortesia na dobré spropitný, abychme do Benátek upřímo, kde se nám koliv dobře líbiti bude, dovolil, a lodí menší, na kterou sme z naší bárky přesedli, ukázal. Tu my, an se již k večeru schylovalo, s radostí vidouc před sebou město Benátské, k němu sme se obrátili. A předně naši plavci táhli lodí nazpátek za dobrou chvíli, aby mohli větru nadjeti; potom, rozpustivše plachtu, jeli sme velmi prudce a moře se velmi bouřilo a hrozné vlnobití bylo. Vítr do plachty silně vál a nám naši lodí hrubě naklonil, takže sme se nemálo obávali, aby ji nepřevrhl, neb z jedné strany toliko tří neb čtyr prstů že voda do lodi nevstupovala, z druhé strany do půl druhého lokte vysoko nad vodou bylo; jak by byl málo prudší vítr přišel, jakož se to v okamžení stává, byl by lodí převrhl; jakož před tím dnem v Velký pátek rovně o tom čase podobná bouřka se strhla a tu v tom místě čtyry lodí velké a málo dále pět lodí neb bárek se potopilo a do 150 osob zahynulo. Což aby se nám v podobné bouřce nestalo, majíc čerstvý v témž místě příklad, u velikém sme strachu byli, a že to přísloví pravdivé jest: qui nescit orare, eat ad mare, kdo se nerad modlí, aby k moři šel, poznali; a tak poroučíce se Pánu Bohu jeden druhého těšil, a vždy prudce jedouc bez práce plavcův, neb nás vítr upřímo k Benátkům hnal, k městu sme přijeli, a zjednavše gunduli, na ni sme z naší lodí, zaplativše plavcům, přesedli a do města a k ukázanému lozumentu camera locanda vesele děkujíce Pánu Bohu, že nás z tolika nebezpečenství vyvésti ten den ráčil, totiž v Bílou sobotu s západem slunce přijeli.

zpět na obsah Další: Benátky