|
- Ezop | - Bajky | - |
Kdož se rád s každým vadí a hadruje, ten se v potřebě své a nouzi pomocí ode všech opovažuje. O tom máme tuto báseň slyšeti.
Času jednoho roznemohl se sup. A když ležel mnoho měsícův, tak že žádné naděje neměl, aby měl žív zůstati, prosil s pláčem mateře své, aby chodila po místech svatých a za něj slibovala, což by kdoli chtěli, že obětovati chce, jediné aby mohl k zdraví navrácen a té nemoci prázden býti. Mátě odpověděla, že to ráda chce učiniti, ale že se obává, že z toho nic nebude, řkoucí: "Ty jsi vždycky prve bez bázně Boží na světě živ byl, kostely jsi zloupil, všeckny oltáře poškvrnil, aniž jsi které svátosti sobě co vážíl; kterakž tedy mám za tebe prositi?"
Tuto báseň sobě vážiti mají ti, kteříž v hříších jsou, a odpuštění jich bez srdce skroušeného a bez zpovědi dojíti chtějí. Má jeden každý člověk nejprve čistým býti, chce-li od Boha v tom, zač ho prosí, uslyšán býti. I také ti lidé, kteříž se obecně již nyní rozdvojují a s každým nevoli míti chtějí, vždycky lstivě s protivností živi jsouce, když na ně jaká potřeba přijde, tehdáž obyčejně beze vší pomocí opuštěni bývají.
