|
- Ezop | - Bajky | - |
Kázaná a čistá jest, kteréž žádný neprosil a o to se nikdá nezasadil. O tom mistr této knihy báseň neb fabuli takovou složil.
Muž a žena horlivě se milovalí. I přihodilo se, že muž umřel, a žena jeho pro něj u velikém zámutku byla a nechtěla nikterakž pro milost muže svého od hrobu preč jíti, ale s teskností, s bolestí a s naříkáním tu ostatek života svého dokonati a při jeho hrobu umříti. V krátkém času potom stalo se, že jeden zloděj právem na šibeníci odsouzen byl. Když pak již oběšen byl, vyslán jest jízdnej, aby ho hlédal, a ten byl od krále k tomu ustanoven, aby snad přátelé oběšeného toho s šibenice sejmouce, nepochovali. A když již ten rytíř aneb jízdný těla toho ostříhal, velmi jest žíznil a myslil, kam by jeti měl. Uslyšav pak tu paní, ana naříká nad hrobem pána svého, a oheň také tu uhlídal, i pohnul se, aby tam jel a svou žízeň aby uhasil. I přijev tam, prosil té paní za truňk vody, kteráž jemu hned udělíla. A on napiv se, těšil tu smutnou paní pokornými, tichými i pochlebnými slovy a potom se zase na stráž svou navrátil. Ale pohleděv, nebyl tam dlouho, než hned se zase navrátil, neb srdce jeho milostí zapáleno bylo. I mluvil s ní, aby mu přála, že jí rád sloužiti chce; a potom opět zase jel, aby toho oběšeného střáhl. To pak často dělajícímu ukraden jest ten zloděj s šibenice. Pro kteréhož velice zarmoucen jsa (a to slušně, neb mu pod ztracením hrdla od krále přikázáno bylo, aby toho zloděje ostříhal) toužil toho té paní, za věrnou radu jí prose. Paní mu odpověděla, aby se nestaral, že tomu cestu obmyslila, kudy by on žalosti zbaven býti mohl, řkouci: "Chceme muže mého na místo jeho pověsiti." A hned hrob odkopala, a muže z hrobu dobyvši, provaz na hrdlo vstrčila a tomu rytíři neb jízdnému k pověšení jej dala. I řekl jízdný: "Paní, náš nález není dobrý, neb zloděj ten byl lysý; když pak tohoto s vlasy uhlédají, lsti naší vyrozumějí." K tomu paní odpověděla.- "Tomu dobře zhodíme." A hned vyrvala mu vlasy jeho zuby i rukami, a lysýho jej učinila, jako i ten zloděj byl. I vzav ho rytíř, pověsil jej na šibenici. A tou službou zavázavše se sobě, v přátelství a v stav manželský vstoupiti sobě přiřkli, a to nové přátelství místo starého vyvoleno jest, kteréž naprosto již udušeno bylo.
Z toho rozuměj malou víru a ustavičnost ženskou. Když maličko tuze prošeny jsou, živejm starost a trápení dělají a mrtvejm muku ukládají.
Další: