|
- Ezop | - Bajky | - |
S tyrany a s ukrutníky bydleti není dobře. Mluviti s nimi jest nebezpečné a mlčeti mučedlnictví, jakož tato fabule praví.
Času toho, když se silný lev sám králem nad zvířaty udělal (chtě sám sobě chválu dobrou a pověst udělati, jakož králové obyčejně to dělají při počátku spravování svého), že své obyčeje chce změniti, a že se odříká vší všetečnosti i zlých činův, kteréž prvé číníval, příříkal. A při tom se zavázal vysokou přísahou, že žádného zvířete nechce ničímž nikdá uraziti, a svých pokrmů že chce požívati beze všeho krve prolévání, i všecku neporušitedlnou věrnost že chce zachovati. Po některém pak času litoval toho slibu a závazku lev, a nemoha přirození svého změnití, některých zvířat tajně k sobě povolal, jednokaždé zvláště veda, a tázal se o vymyšlenou sobě věc, totižto, smrdělo-li by mu z oust. A kteráž pověděla, že by mu smrdělo, tu hned beze vší lítostí roztrhal, kteráž pak pravila, že by nesmrdělo, aneb zhola mlčela, tu také roztrhal. Potom se vopice také tázal, zda by mu z oust smrdělo? Ta odpověděla: "Raději se vzeptaj, voní-li; nebo jako nějaká skořice, taková z nich vůně vychází, a jako vůně od pečitého, kteréž se na oltářích bohům obětuje." Pro laskavou a sobě libou odpověď nic jí na ten čas neučiníl, ale myslil, aby jí, čímž by mohl, uškodíl. A jak by ji mohl oklamati a to vykonati, bílil se, jako by nemocen byl a lékaře potřeboval. Ohledavše pak lékaři puls a vodu jeho, a nalezše přirozený puls, jakž má býti, i řekli: "Nic jiného nepotřebuje, než aby lehučké k zažívání pokrmy jedl, a zatím zase chut k jídlu míti bude." K tomu řekl lev (jakož králům možné jest učiniti, což chtějí): "Vopíčího masa ještě jsem nikdá nekoštoval, toho bych rád zakusil." A hned mu vopice přinešena byla, aby jedl. Ač pak koli prvé jej chválila a pochlebně mu mluvila, však nyní musila mlče umříti.
Z toho rozuměti se můž; kterak tyranové a ukrutníci po své vůli mnohé lidi bez příčiny mordují, nechť oni pak mlčí neb mluví.
Další: