|
- Ezop | - Bajky | - |
Mnoho jest těch, kteřížto domnívají se, že moudré a opatrné lidi křikem a žváním ustraší, jako ustrašují mdlé, sprostné a bázlivé. Kteroužto věc tato fabule anebo báseň vyznamenává.
Vosel jeden běžel přes pole ke lvu a řekl k němu: "Poďme spolu až na vrch této hory, tu já tobě ukáži, kterak jest mnoho zvířat, ježto se mne bojí." Zasmáv se lev jeho slovům, řekl: "Nu jděmež." A když přišli na vrch, stoje vosel podlé lva, počal hrubým, netrefným hlasem křičeti, jakož obyčej voslové mají. Slyšíce pak to lišky a zajícové, všickni prchali a utíkali. K tomu řekl vosel: "Pohlediž, jak mnoho jest, ježto se mne bojí." I řekl lev: "Tomuť já se nedivím, nebo tvůj křik mohl by mne samého přestrašiti, kdybych nevěděl, že by[s] vosel byl."
Tato fabule napomíná, že těm slušně se posmívati máme, kteříž, s nic býti nemohouce, neužitečnejmi slovy každého ustrašiti chtějí.
zpět na obsah 
Další: O rysu a sedláku