|
- Ezop | - Bajky | - |
Což komu od Boha dáno jest, toho má užívati.
Páv přišel k bohyni řečené Juno, jížto jest k službě dán, i toužil jí toho, že slavíček tak sladce zpívá a zpíváním svým lidem budoucí věci oznamuje, a on že věcí těch níc nezná a jim nerozumí, ale že pro jeho zlý a vřesklavej a netrefný hlas všíchni se mu posmívají. Juno lahodnejmi a pochlebnejmi slovy jej těšila, řkouci k němu.- "Obličej tvůj a tvá podoba jest vzácnější nežli hlas a zpívání slavíčkovo. Ty máš barvu a krásu smaragdovou, žádný pták se tobě nemůž vrovnati při kráse a pěknosti peří tvého. Vocas tvůj jest províjený, hrdlo tvé zdaleka se svítí. A co bych mnoho mluvila, sama krása jsi." Proti tomu řekl zase páv: "Ale slavíček převyšuje mne hlasem." I řekla k němu Juno: "To jest zřízením božím tak způsobeno, aby rozliční darové mezi vámi rozestříni byli. Tobě jest dána krása rozličnejch barev i prostřední velikosti, vorlovi pak moc, slavíček oznamuje hlasem svejm věci budoucí, krkavec svejm krkáním, holubi stonáním, řeřáb křikem vdycky čas oznamují a pozdě se v olivových stromích kladou. Kos jest peřím černým obdařen, vlastovice ráno se veselí, netopýř odřený s večera létá, kohout v noci hodiny ohlašuje, a každej má dostatek v stavu a v obdaření svém."
Fabule anebo báseň tato lakomcům se praví, kteřížto nikdá na tom dosti nemají, čímž je Bůh obdařiti ráčil.
