- Harant

- Cestopis

- Copyright

-

Kapitola 20.

Obsahující další procesí k místům svatým.

Kapla sv. Heleny. Kapla posměchův. Kaply: Calvariae, obětování Isáka, ukřižování Krista. Díry křížové v skále. Kapla panny Marie a sv. Jana. Nápisy na hrobech králův Jerusalémských.

Již se zase k procesí navrátím. Když jsme z kaply nalezení sv. kříže nahoru do kaply sv. Heleny se vracovali, zpívali jsme hymnu

Hunc Helenae suffragia Quaeramus primum laudibus etc.

A tak jsme zase do kaply sv. Heleny, skrze níž jsme předešle šli, se navrátili; a po vyzpívání hymny ukazoval gvardian v též kaple stolici z mramoru vytesanou, v které sv. Helena, když kopati a kříže hledati dala, dělníkům se dívati obyčej mívala, a jakž někteří svědčí, po nalezení sv. kříže v ní modlitby své vykonávala.

Ta kapla jest dosti ozdobně štukovým kamenem dlážená, a po obou stranách lavičky z skály vytesané má, klenutí též tesané, kromě že nahoře uprostřed otevřené jest, pro světlo, kteréž skrze malou vížku do kaply vpadá; a jsou v ní dva oltářové, při nichž několik hořících lamp visí.

Potom vyšli jsme z té kaply zas oznámenými schody nahoru do velikého kostela, a začali jsme zpívati hymnu:

Christi jam improperia, Quae tulit, et ludibria Canamus etc.

Z té kaply jdouc dále, zpívati jsme začali hymnu

Ad montem nunc Calvariae Pergamus sanctis laudibus etc.

A přišedše na osmnácte krokův, uhnuli jsme se něco málo proti poledni, a přišli k schůdku kamennému neširokému; tím jdouc nahoru proti straně východní devět stupňův, jsou dvéře, skrze kteréž jsme prošli, a potom se zase uhnuli proti straně polední, a šli nahoru jiných devět stupňův opět skrze jiné dvéře, a těmi jsme přišli do kaply, slove montis Calvariae aneb Golgatha, hory lebu aneb popravy, a tu zpívajíce šli jsme na šestnácte krokův okolo přes kaplu, kterouž uprostřed oponou zastřenou jsme našli. Za tou oponou byl oltář pěkný a veliký, při němž mnoho lamp hořelo, a při něm ukazoval gvardian místo, na kterém Krista pána znak na zem položili a roztáhli, ruce a nohy k kříži přibili a tak tuze tělo jeho svaté natáhli, že se mohly sčísti všecky kosti jeho, jakž to předpovědíno v žalmu 21. těmito slovy : "Probili ruce mé i nohy mé, sečtli všecky kosti mé."

Podlé toho místa ve zdi k straně polední jest okno ven na dvůr před kostel, a při tom oknu ke zdi kaply Calvariae jest připojená kaplička neveliká, v níž jest oltář na východ. O té nám gvardian pravil, že na tom místě toho oltáře Abraham syna svého jednorozeného Isáka, z rozkazu božího, obětovati chtěl (Genes. 22, cap.), ačkoli nacházím u jiných spisovatelů, jako Hieronyma in Genes. 22. et in 2. Paral. 3. Concilio Nicaeno 2. act. 4. Josephum 1. antiq. 14. et 6. bel. 6., že to místo, kdež Isák měl obětován býti, leželo v městě Jerusalémě, a podnes býti má na hoře Moriah, k východu slunce, a byla tvrdá a příkrá skála, toliko s jedné strany, totiž východní stezkou, přístup majíc; však nahoře velikou šíř a rovinu měla, na níž Abraham ten skutek vykonati chtěl. Potom koupil ten vrch král David od Ornana Jebuzejského, a oltář na něm pánu vzdělal za to, že anděl páně, kterýž ruku svou s dobytým mečem na město Jerusalém, aby v něm lidi morem bil, vztáhl, tu přestal. 1. Paralip. 21.

A na tom místě také král Šalomoun chrám svůj nákladný Jerusalémský vystavěl. 2. Paralip. 3. Joseph. antiq. Judaic. lib. 23. et 24. Potom obrátili jsme se zas zpátkem, jdouce k místu, kde Kristus pán ukřižován byl, a zpívali jsme:

O amor desiderii,
Nostrae salutis pretiunc etc.

A v též kaple přišli jsme k místu, kdež jsou Krista pána bolestně a žalostivě na kříži roztaženého a přibitého, o polednách svátku velikonočního, an na to mnoho tisíc lidu patřilo, s křížem do díry v skále hory Calvariae vytesané postavili; a nad ním nápis na tabulce dřevěné rukou Pilátovou napsaný byl, v těchto slovích: "Ježíš Nazaretský, král Židovský." Mat. 27. Marci 15. Luc. 23. Joh. 19.

Byl pak kříž s Kristem pánem naschvále od Židův tím úmyslem, jakoby na to svaté město hleděti hoden nebyl, tváří k západu a hřbetem k městu postaven a obrácen; a však i v tom tajemství boží bylo, jako znamení jasné tváři a následovně milosti a zasloužení jeho k pohanům a k nám od Židův obrácení a přenešení, vedlé proroctví Jeremiáše proroka řkoucího : cap. 18. "Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří obrátím se k nim v čas bídy jejich." A žalmu sv. Davida 66.: "Oči jeho spatřují národy." Odkudž někteří původ toho berou, že k východu oltářové v kostelích křesťanských postaveni bývají, a lid k též straně obrácený se modlívá, jakoby k tváři Krista pána se obraceli; o čemž theologové více píší.

Tím tedy spůsobem jsa Kristus pán pověšen nahý, trním a mrskáním pobodený a zraněný, okrvavený a mezi dvěma zločinci postavený, jakž Izaiáš prorokoval 53.: "S přestupníky počten jest," na tři hodiny trval.

Židé, Fariseové a jim podobná sběř, i ten jeden spolu trpící lotr na kříží, všelijakým rouháním mu se posmívali, tak že s velikou ovšem a nesnesitelnon srdce bolestí toho všeho doslýchati a viděti musil. A však za ně se modliti ráčil, řka : "Odpusť jim to otče, neboť nevědí co činí," až poroučeje duši svou milou otci svému nebeskému, v hodinu devátou, dvadcátého pátého dne měsíce Března, léta od narození svého třidcátého třetího a třech měsícův, život svůj dokonati ráčil. Greg. Nazianz. in tragoed. Christus patiens. Hier. in Mar. c. 15. Johan. Damasc. lib. 4. Beda in Lucae 23. Po dokonání zpěvu ukazoval gvardian hned blízko dveří, jimiž jsme nahoru přišli, skálu, na níž stáli tři dřevění křížové, s podobami vyřezanými těla Krista pána a dvou lotrův, tak jakž jsou viseli; a o těch místech povídal, že tu předešle při umučení Krista pána praví křížové stáli. Ač někteří píší, že drobet málo příze k západu stranou, a od díry, do které kříž Krista p. vstaven byl, okolo čtyř krokův s pravé strany i též s levé, stojí dva nevysoké sloupky kamenné a okrouhlé, s každé strany jeden, žeby na těch místech státi měly, kde stály kříže těch dvou lotrů, kteří s Kristem pánem ukřižováni byli, kromě kříže vypodobeného Krista pána, kterýž něco málo příze k východu v skále stojí; a v staré díře skály nic není, ta jest sama o sobě v skále okrouhlá, coby se dvě pěsti v okršlku směstknati mohly, na dvě pídi hluboká, na svrchu mědi osazená a obitá, proto aby ji žádný neobrážel; nebo do tohoto času jižby ji sami poutníci, by co hora velká byla, dávno po malých kouscích odrážejíc odnesli. A jak Joh. Pascha, Joh. Montevilla a jiní píší, že před lety stříbrným plechem obitá byla s tímto textem, kterýž podnes na měděném vyrytý zůstává:

Tuto bůh král náš od věkův působil jest spasení u prostřed země." Psalm. 73.

Podnes ještě ti výpodobní křížové a obrazové na nich tváři k západu obráceni jsou, tím spůsobem, jakž jsem výš dotekl, že jest Kristus pán tváří k témuž západu od Židův obrácen byl.

Mezi děrou kříže Krista pána vlastní, a děrou kříže lotra na levici, jest té rozpukliny (o níž v evangelium Mat. 27. zmínka se činí) začátek zšíří okolo lokte Pražského, a místem méně i víc, a táhne se dolů skrze pouhou skálu až do druhé kaply, která pod hořejší hory Calvariae jest, o kteréž níže oznámím.

O této rozpuklině v skále zmínku činí Sal. tom. 7. cap. 4., Joh. Pascha descript. 214, et c. 222., že jest tak hluboká, když jsou někteří tíž olova dolů spouštěli, dna dosáhnouti nemohli. A mnozí soudí, že ta propast až do pekla jíti musí, aby, jakož, po pravici lotr do ráje vzat, tak druhý po levici s té strany rozpukliny do pekla skrze díru příkladem Chore atd., Num. 16., pohřížen byl. Hieron. in Marci 15. Breidenbach 12. Julii píše, že v té rozsedlině za jeho času barvu krve Kristovy, jak s kříže teci musila, viděti bylo. My jsme toho nyní neviděli, ani tak dalece šetřili, a kdyby posavad nějaké znamení té krve zůstávalo, bezpochyby žeťby ji nám byl gvardian ukázal.

Ta pak kapla hory Calvarie jest čtverhraná a klenutá; u prostřed stojí veliký kamenný sloup, na kterémž se klenutí zdržuje. Na tom stropu znáti, že jest někdy pěkným vykládáním, kousky kamennými, malováním a pozlacováním, opere musivo, o němž nahoře v kap. 2. jsem položil, ozdobený byl, ale nyní od světel a lamp učazeno, že znáti není, jaké podoby jsou. Dlážděná jest velmi pěkným rozličných barev hlazeným mramorem. V ní jsou tři oltářové na východ postavení: jeden největší, tu kdež Krista pána na kříž přibíjeli; druzí dva menší s té strany dveří kaply k straně půlnoční, z nichž jeden jest na pravé straně díry rozpuklé skály u samé zdi v koutě, tu kdež nejprvé, když tělo páně s kříže ku pohřbu Josef z Arimathie sňal, a jiní do lůna matky blahoslavené panny Marie je položili, a jakž Joh. Pascha d. 225. pokládá, třinácte krokův od místa, kde kříž stál. Druhý pak jest na levé straně té rozsedliny.

Při všech těch oltářích visí mnoho hořících lamp, a jsou jí v držení calojeri, řečtí kněží. Však nicméně též i latinští mniši své náboženství v též kaple vykonávají, a toho svobodu mají.

Pod tou kaplou hory Calvarie, když se do kostela dolů sejde, na levé ruce Golgata, jest jiná kapla, jménem blahoslavené panny Marie a sv. Jana, v níž jest proti východu oltář, a při něm lampa hořící. Za tím oltářem jest skála, a v té od vrchní kaply Calvarie předce až dolův patrně znáti tu rozsedlinu v skále, jíž jsem málo výše dotekl, a nechodí se do ní s procesí; ale já jsem do ní všel, obcházeje zas podruhé všecek kostel po vykonání procesí; a jsou jí v držení Jacobitae.

V té kaple s obou stran stojí na sloupích malých hrobové z mramoru někdejších králův Jerusalémských za křesťanského věku, neporušení; a nachází se předně nápis krále Gotfrida z Bullionu prvního, v těchto slovích : Hic jacet inclytus dux Gottefridus de Bullion, qui totam istam terram acquisivit cultui Christiano, cujus anima regnet cum Christo; To jest: "Tuto jest pochován velikomocný kníže Gotfrid z Bullionu, kterýž všecku tuto zemi pro náboženství křesťanské dobyl, jehožto duše dejž bože ať kraluje s Kristem pánem naším."

O životu jeho a jiných po něm sedmi králích, kteříž tu pochováni leží, ačkoli doleji dostatečně psáti budu, však také místo Epitaphium od některého dobrého člověka za času jeho kralování složených těchto veršův pominouti nemohu.

Francorum gentis, Sion loca sancta petentis,
Mirificum sidus, dux hic recubat Godefridus,
Aegypti terror, Arabum fuga, Persidis error.
Rex licet electus, rex noluit intitulari,
Nec diademari, sed sub Christo famulari.
Hujus erat cura, sua Sion reddere jura,
Catholiceque sequi pia dogmata juris et aequi,
Totum schisma teri, circa se jusque foveri,
Et sic cum superis potuit diadema mereri.
Militiae speculum, populi vigor, anchora cleri,
Huic virtute pari frater datur associari,
Balduinus insignis, gentilibus et ferus ignis.

To jest:

Sláva národu Franckého, do země Svaté jdoucího,
Tuto jest pochován Gotfrid, před nímž se třás' barbarský lid;
Ten ač byl volen za krále, však chtě Kristu sloužit stále,
Nedal se korunovati a králem titulovati.
O Sion a ctný řád jeho staral se času každého,
Miloval zdravé učení, nenáviděl rozdvojení.
Tak koruny věčné dostal, neb v boji svatém dobře stál,
Jsa za baštu kněžstvu ctnému a za příklad vojsku svému.

Toho Baldvina, druhého krále Jerusalémského, nachází se na jednom z těch hrobův tento nápis:

Rex Balduinus, Judas alter Macchabaeus,
Spes patriae, vigor ecclesiae, virtus utriusque,
Quem formidabant, cui dona tributa ferebant
Cedar, Aegyptus, Dan et homicida Damascus,
Proh dolor, in modico clauditur hic tumulo.

Baldvin král Jerusalémský, druhý Judas Machabejský,
Vlasti a církve zachoval, a v tom se zmužile choval.
Mnozí se ho strachovali a jemu dary dávali:
Cedar, Egypt, Damašek, Dan; nicméně tak veliký pán,
Křesťanů zástupce stálý, shrnut jest v tento hrob malý.

A ještě jeden jednoho Baldvina, osmého krále Jerusalémského, tam stojí v těchto slovích:

Septimus in tumulo puer hic regum tumulatus
Est Balduinus, regum de sanguine natus,
Quem tulit e mundo sors primae conditionis,
Ut paradisiacae loca possideat regionis.

Sedmý z rodu královského, v maličkostí věku svého
Tuto pochován Baldvin král; tak brzo jej bůh k sobě vzal,
Aby v ráji se radoval a věčně v nebi kraloval.

zpět na obsah Další: O procesí k některým jiným místům, a zvláště k hrobu božímu.