|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Další procesí. Hrob boží. Místa, kde Kristus pán po vzkříšení se ukázal.
Z kaply hory Calvarie šli jsme zase po schodech 18 stupňův dolů do kostela, k místu, kde Kristus pán mazán byl po smrti; a začali jsme hymnum zpívati:
Ad Jesum modo ungere
Devotionis oleo
Pergamus omnes fervide etc.
A šli jsme na západ od schodův osmnácte krokův vzdálí, až jsme proti dveřům kostela, jimiž jsme puštěni byli, přišli, a spatřili jsme místo na zemi dlážené černým a bílým mramorem, jakoby tu hrob býti měl. Gvardian ukazoval nám na ně, vypravujíc, že jsou Josef z Arimatie a Nikodém tělo páně s kříže sňavše, mastmi vonnými z aloës etc. mazali, a v plátno čisté obvinuvše, do hrobu položili, Joh. 19.; kdežto tehdáž několik lamp hořelo.
Po dokonání tu zpěvův povinných šli jsme dál k hrobu božímu, zpívajíce hymnu
Ad locum jam sanctissimum
Sepulchri Christi corporis
Eamus totis mentibus etc.
Od místa pomazání na čtyřidceti kročejův přišli jsme k hrobu božímu, v kterémž Kristus pán pochován býti a z něho z mrtvých třetího dne vstáti ráčil. Mat., Marc., Luc., ult. Joh. 20.
Na místě pak hrobu aneb nad hrobem jest nyní kaplička aneb sklípek, v němž dotčený hrob boží jest; však proti východu připojená k ní jiná kaplička, jako nějaká síňka, se vně samým zevnitřním pohleděním nerozezná.
Před tou přední kapličkou, kteráž jest proti východu, jsou s obou stran vně přede dveřmi kamenné lavice, půl čtvrta lokte Pražského zdýlí a tři čtvrti lokte zšíří. Na těch kdož chce posedí, zvláště z mnohých a rozličných řehol, muži i ženy z níže položených křesťanův, kteříž tam své náboženství dnem i nocí konají.
Do té přední kapličky jsou dvéře neveliké proti východu; skrze něž když se vejde, vnitřek se vidí čtverhraný, šest kroků zdýlí, a tolik zšíří, a jest po stranách vnitř vůkol obložena, i na zemi pěkným mramorem podlážena. Klenutí svrchu jest z samé celistvé skály vytesané, tak jakž za času Krista pána bylo.
Na zemi v té kaple leží kus kamene čtverhraného, tři čtvrti lokte Pražského zdýlí, tolik zšíří, a zvýší jednoho lokte, právě před dveřmi sklípku hrobu božího; pravili nám, žeby na něm anděl páně seděti měl, když se po z mrtvých vstaní Mariím ukazoval. Mathaei 18. Do té kapličky jsou proti poledni dvě okna, a jedna díra čtverhraná vytesaná, a ještě jedno okno na půlnoci, však přes to všecko nevelmi se tam svítí.
Z té kapličky teprva jde se maličkými a nízkými dvírkami do jeskyňky hrobu božího pravého, a ty dvéře byly zavaleny tím velkým kamenem, o nějž se Marie staraly, a mezi sebou pravily, řkouce: "Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?" Marci ult.
Ten sklípek hrobu božího jest vnitř od východu proti západu zdýli čtyry kroky, a zšíří tolikéž, zvýší pak v prostředku na půl čtvrta lokte Pražského. Po stranách jest obložený mramorovými a alabastrovými kusy, a dlážený mramorem, ale vrch zůstává z samorostlé skály vytesaný, tak jakž byl za času Krista pána.
Hrob Krista pána jest při stěně půlnoční té jeskyňky, zevnitř též pěkným bílým mramorem obložený, pro bezpečnost a zachování ho před poutníky i jinými tam vcházejícími, z nichžby každý po kousku od něho míti chtěl; a má dýlky mého vlastního měřeni tři lokty a jednu čtvrt Pražskou, na šíř pět čtvrtí lokte, výšky od země jeden loket a tři čtvrti. Na svrchu jest velikou mramorovou tabulí z celého kusu přikrytý, na níž mniši místo oltáře mši slouží a jí nehýbají.
Do té jeskyňky hrobu božího není žádných oken, pročež krom lamp, kteréž tam dnem. i nocí hoří a na železných prutích visí, žádného světla není; a jest obojí, i jeskyňka i sklípek přední, se tří stran vnitř i zevnitř okrouhle stavena.
Při tom staveníčku hrobu božího, na západní stranu k jeskyňce hrobu božího, jest jiná kaplička, co malá komůrka přistavená, ale v té jsem nebyl, a jsou jí v držení Jacobitae.
Vyzpívavše v přední kapličce hrobu božího, klečíc na kolenou, hymnum s antifonou, vyšli jsme odtud k místu, kdež jest se Kristus pán Magdaléně v spůsobu zahradníka ukázati ráčil, a začali jsme zpívati
De Magdalena fervida
Quaeramus nunc, quid viderat etc.
Od hrobu božího na třidceti krokův obrátili jsme se k straně půlnoční, naproti kaple panny Marie, a tu k místu přišli, na kterém jest v zemi vdlážděný kámen veliký okrouhlý z bílého mramoru, a v něm u prostřed díra, a od toho blízko druhý takový kámen mramorový v témž dláždění, však bez díry.
Gvardian nám vypravoval, že jsou ta místa, kde Kristus pán po svém z mrtvých vstání v spůsobu zahradníka Maří Magdaléně se ukázal a řekl: "Ženo, nedotýkej se mne," a tu na místě toho jednoho kamene s děrou že Kristus pán, na druhém Maria stáli. Joh. 20. ,
Odtud šli jsme dále k kaple, panny Marie, a tuto poslední hymnum zpívali
Regina mundi coelique,Jdouce na čtrnácte krokův, přišli jsme do též kaply panny Marie, z níž jsme nejprv vyšli; a tu dozpívavše zpěvy, gvardian přistoupiv k prostřednímu oltáři, oznamoval, že tu, kde nyní ten oltář stojí, jest místo, na němž Kristus pán nejprvé se Marii matce své po svém z mrtvých vstání ukázal.
Laetare super sidera etc.
Jsou v té kaple ještě druzí dva oltářové, jeden na pravé straně, druhý na levé, a všickni k východu obrácení; jeden jest, při kterémž kus sloupu od bičování Krista pána stojí, o němž napřed položeno; druhý při zdi k půlnoční straně, při němž před lety nahoře dotčený kus kříže Krista pána od Heleny císařovny v Jerusalémě zanechaný se choval a ukazoval; ale nyní ho není, a zajisto se neví, kde jest se poděl.
Po vyzpívání letanie vykonali jsme procesí, a svíce zhasili. Odtud jsme šli do refectorium, které jest při kaple zadu k straně půlnoční, a tam nás mniši uvedli do jakési malé, tmavé, klenuté světničky, v kteréž bylo ohniště a malý stolček. Tu gvardian. s mnichy a my s nimi jsme se posadili, chleba, salátu a některé vejce na tvrdo vařené pojedli, a tak se poobčerstvili.
Po té večeři vicarius a my poutníci šli jsme zase do kostela, vždy bosýma nohama, a všecka v procesí shlednutá místa znovu schodili, a lépe nežli prvé spatřili. Po vykonání toho šli jsme zase do refectorium, neb již noc byla nastala, sice bychom byli rádi větší chvíle k tomu užili. Gvardian kázal nám do jakéhos starého tmavého sklepu ukázati, v kterémž po stranách od země nad kolena zvýší, od kamene a cihel byly zděné lavice, na půldruhého látra zšíří, a zdýlí přes všecek sklep.
Na těch byly rohože, a některé modrací povrchu, na něž jsme se
položili a k spaní oddali; ale velmi zlou a nepokojnou noc jsme měli,
pro všelijaké neřesti, blechy, štěnice atd., kteréž z velikých
nečistot od množství tam bydlících a časem zavřených lidí rozličných
sekt pocházejí, jakž doleji položeno bude.
zpět na obsah 
Další: O spatřování týchž svatých míst. O přirovnání kostela hrobu božího k kostelu sv. Víta na hradě Pražském, až i o navrácení se našem do kláštera sv. Salvátora.