|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Výjezd k Jerichu. Bahurim. Zámek Adomin. Vrch Quarantena. Místa pokušení Kristova. Spatřování míst s hory, nebezpečné sejití.
Spravivše se mniši s gvardianem, osob 15, a my 4 poutníci (tři ostatní pro skrovnost peněz v klášteře zůstali) osly nájemné jsme dali přivesti, a každý vzav jednoho za úzdu, pěšky jdouc skrz město až za bránu Jordánskou jsme je vedli, a tam teprv, když se již smrkalo, na ně vsedli. Odtud jsme k straně východní jeli, a po malé chvíli do Betanie přijeli, kdež jsme se zastaviti musili, pro očekávání na naše průvodce Turky, kteříž za námi z Jerusaléma vyjeti a k nám se připojiti měli.
Po dobré hodině přijeli k nám Turci na 13 koních, pěších pak a jimž osli náleželi, přes 30, všickni zbraněmi opatření, s luky a dlouhými oštipci, tak že se nás tu shledalo do 70 osob; a po té vyrazili se Turci jízdní před námi na cestu, my jich následovali, a vůkol nás a mezi námi pěší se všech stran, a tak jsme se ve jméno boží v samou noc odtud hnuli.
I dávali jsme se proti východu mezi vrchy a skály do jakéhos údolí, a tu se začíná poušť, kteráž se táhne několik mílí až za Jericho;. a jeli jsme při malém světle měsíčném, kteréhož tehdáž první čtvrt nastala, až k jednomu místu a vrchu skalnatému, osm mil vlaských od Betanie, na němž někdy bylo městečko a zámek Bahurim, což se vykládá "vybraný", o němž se zmínka činí 2. Reg. 3., že jest onen Phaltiel až k němu ženu svou Michol vyprovázel, a s ní se tu s pláčem rozžehnal.
Nedaleko při stráni toho místa Semey, kterýž v něm obyvatelem byl, králi Davidovi, tudy na poušť k Jerichu před synem svým Absolonem utíkajícímu, zlořečil a naň s vrchu dolův kamením házel. 2. Reg. 16. 3. Reg. 2.
Nedaleko odtud ukazuje se kámen v údolí, nápodobný mramoru, o němž se zmínka činí v knize Josue 15. kap. a jmenuje se kámen Boem syna Rubenova; leží při cestě na levé ruce, když se z Jerusaléma jede. Pravili nám, což dosti podobné jest, že kdykoli Kristus pán tudy do Jericha putoval, že často na témž kamenu posedě odpočíval.
Málo dále od toho městečka zbořeného a do kořen vyvráceného jedouc, v jakési dolině jsme se zastavili a hovadům našim obrok dávali, a zatím pospali, kteří jsme chtěli.
Po hodině zase Turci na koně a my na osly vsedali, a jeli jsme skrze veliké hory zlou skalnatou cestou, tak že s námi nejednou oslové i koní padali. Jakož pak s jedním chudinou bosákem mnichem již letitým osel jeho mezi skalím padl, a jemu nohu pod kolenem zlámal; nad čímž jsme všickni zarmoucení byli, zvláště že nebyl, kdoby ho uvázal a hojil; z čehož velikou bolest a mdlobu snášel, až i ty Turky k lítosti pohnul, tak že jeden z nich ssedši s svého koně, jemu ho přivedl a na něj vsednouti pomohl, sám pak na osla, na němž ten mnich jel, vsedl.
Od Bahurim ujevše půl míle české, přijeli jsme k jinému vrchu aneb hoře, na němž nám kusy starých zdí ukazovali; a pravili, že tu zámek Adomin neb Adumim, to jest "krvavé místo", byl (Joh. 15 ). Sloulo také Maledomim (Hier. in loc. Hebr.). Bylo právě u prostřed cesty mezi Jerusalémem a Jerichem, a pomezní pokolení Juda a Beniamin. Ten zámek vystavený byl pro stráž putujících, aby z něho průvod sobě bráti a bezpečně přes poušt k Jordánu a dále jinam putovati mohli, pro veliké loupeže a vraždy, kteréž se v těch místech vždycky až do těchto časův daly a dějí. Na té poušti nedaleko odtud onen nebohý člověk, kterýž z Jerusaléma do Jericha putoval, mezi lotry upadl, kteříž ho obloupili a těžce zranili. Lucae 10. kap.
Táhnou se pak od toho místa a zámku hory pusté až k moři Mrtvému za Engaddy, o nichž doleji oznámím.
Od toho místa jedouce těma zlýma cestami předce k východní straně, vyjeli jsme z hor, když se počalo rozednívati, a to bylo v středu po narození panny Marie, to jest 9, dne měsíce Září, a jeli rovinkou, až jsme okolo hodiny na den přijeli k jednomu vysokému vrchu, pustému, beze všech porostlin, toliko z pouhé skály; kdež jsme s našich oslův ssedli a na týž vrch se jíti strojili, Turci pak jízdní, hned jak jsme z hor vyjeli, upřímo do Jericha jeli, a tam na nás čekali.
Jest pak vrch ten týmž jménem, jako poušť okolo něho, Quarantena, totiž "čtyřidceti dní", nazvaný, proto že na té poušti vrchu Kristus pán, postiv se čtyřidceti dní a nocí, od ďábla pokoušín byl. Math. 4. Mar. 1. Lucae 4.
My tedy majíce některé z pěchoty turecké, kteříž napřed šli a nám cestu ukazovali, i lezli jsme na ten vrch nahoru jeden za druhým, po stezce úzké k straně západní velmi nebezpečné; nebo s pravé strany jest skála vysoká a hladká, nahoru se jako stěna vynášející, při kteréž se držeti ani zachytiti nemůže; s druhé levé strany dolů jest údolí mnoho set láter hluboké, a též skála rovná co nějaká zed, tak že toliko ta úzká cesta a po straně v té skále příkře nahoru vytesaná jest; až jsme do polovice toho vrchu s velikou prací a strachem vylezli, a tam jakousi jeskyni v té stěně skály dosti velikou a prostrannou našli, kteráž na polední stranu otevřená jest.
O té jeskyni pravil gvardian, že v ní Kristus pán 40 dní a nocí se postiti ráčil, a do ní pokušitel ďábel s kameny přistoupil, chtěje aby Kristus pán z nich chléb sobě učinil. Matt. Lucae 4. Mar. 1. Tu nám na jakémsi velikém kamenu z skály vyrostlém vicarius mši četl; a má býti ten kámen, na němž Kristus pán seděti ráčil, a jest nápodobný k nějakému oltáříku; jakož pak zprávu dávají, že císařová Helena dala tu jeskyni ozdobiti oltářem a malováním jako nějakou kaplu, ale nyní se toho nic nespatřuje, všecko sešlo, toliko ta jeskyně tak prostá zůstává.
Nahoře pak na temeně toho vrchu jest zbořená kaplička, a má býti na tom místě, kde jest satan pojal pána Ježíše a jemu království a země ukazoval, slibujíc mu je dáti, jest-li žeby padna jemu se klaněl. Ačkoli na míli českou jest odtud jiný vrch, kterýž od obyvatelův křesťanských v té zemi "vrch ďáblů" slove, o kterémž praví, žeby na něm měl ďábel Kristu pánu království světa ukazovati; ale mně se nevidí, proto že vrch Quarantena mnohem vyšší jest, a také mnohem více se s něho spatřiti může.
S toho vrchu jest viděti s jedné strany Arabii skalnatou i pustou, zemi Moabskou, Ammonitskou; s druhá strany hory Armeniae, velmi vysoké, na nichž se, jak staří psali, koráb Noe po potopě postavil (Munsterus a, jiní cosmographové); s třetí strany Galilejskou zemi, kudy Jordán teče, a Samaří; s čtvrté zemi Judskou a města některá paměti hodná, se všech stran, dosti patrně v svém položení, o nichžby bylo mnoho psáti; toliko některých doložím.
S té strany k řece Jordánu, kteréž jsme s okršlkem Mrtvého moře dosti veliký díl s vrchu spatřili, bylo nám ukazováno místo a říceniny někdy města slavného, při údolí Achor (o němž níže budu psáti) ležícího, jménem Gilgal aneb Galgala, totiž "okrouhlé údolí", od položení okrouhlého a pěkného údolí, kteréž, jakž z daleka znáti, v tom místě bylo. To město leželo mezi Jordánem a Jericho, od Jordánu do padesáti honův. Tu jsou synové Israelští, přešedše Jordán, nejprvé stany své v zemi zaslíbené rozbili. Tu Josue všecky zrozené na poušti podruhé, a neobřezané ponejprvé obřezal. Na tom místě synové Israelští nejprvnější velikonoc slavili, ovoce země té jedli, a mana jim s nebe pršeti přestala. Tam archa úmluvy páně za některý čas v stánku stála. Tu také 12 kamenů, na znamení dvanáctera pokolení Israelského, z Jordánu přinešených, položeno bylo. Josuae 4. 5. 15. A rozuměti, že jsou ti kamenové mnoho časův tam zůstávali, ale potom buď od Jeroboama aneb potomkův jeho rozmetáni byli. Neb tehdáž hned od úmyslu božího odstoupili a to kamení jináč, nežli proč postaveno bylo, vykládali, tu chrám a oltář vzdělali, slavnou pout a nepravou službu boží sobě zarazili, a boha tu milostivějšího nežli jinde hledali; jakž se to z prorokův Ozeáše 2., Ezdreáše 12., Amosa 5. kap. poznati může. Tam Saul od Samuele na království pomazán byl. 1. Reg. 7. 10. 11. 13. 15. cap.
Ehud, třetí soudce Israelský, v Gilgal, kdež Židé modlám pohanským obětovali, přijal dary od synův Israelských, kteréž Eglonovi, králi Moabskému, donesti měl, a když toho krále potom až do smrti probodl, utekl zase do Gilgal. Judic. 3.
Prorok Eliáš, maje býti do nebe vzat, s Eliseem nejprvé do Gilgal přišel. 4. Reg. 2. Hieron. in loc. Hebr.
Viděli jsme také položení města Hay, kteréž Josue ohněm vypálil (Josue 7. 8.), okolo čtyr mílí vlaských od hory Quarantena. A od Hay na dvě míle vlaské vrch, na němž bylo město Lux, česky "líska" aneb "lískoví", jsme spatřili; u něhož když patriarcha Jakob, odpočívaje na jednom kameni, žebřík od země až k nebi dosahující a anděly boží vstupující a sstupující po něm viděl, a bůh mu svrchu nad tím žebříkem slib svůj obnovil, nazval to místo Bethel, to jest "dům boží". 1. Mojžíš. 28. Na tom místě Bethel potomně bylo město přistaveno k Luz, a sloulo oboje Bethel. Do něho k tomu kamenu chodívali se synové Israelští modlívati, bezpochyby žeť, jest v nějaké schránce a pod střechou byl; nebo Jeroboam, král bezbožný, postavil tam tele zlaté, na znamení, aby tam lid obětoval, a z jeho správy desatero pokolení Israelské do Jerusaléma aby nechodilo. 3. Reg. 12. A z toho přišlo, že jsou proroci jméno města Bethel převrátili na Bethauen, totiž "dům hřícha, nepravosti aneb modly". Amos 3., Osee 4. cap.
Za času svatého Jeronýma byl nad tím kamenem kostel vystavený, a v něm také hrob Debory, chůvy Rebeky, kteráž tam pod dubem pochována byla, ukazovali. 1. Gen. 35. cap.
Nyní tam všecko pobořeno, ač ještě ten kámen ukazují; a leží malá víska na tom místě.
Nahleděvše se do vůle, obrátili jsme se zase dolů, a jak těžce a nebezpečně nahoru, tak mnohem tížeji dolů jsme lezli. Jakož pak jeden mnich obtížného těla nevěděl, jak zase měl dolů sjíti, pro boha mne prosil, abych ho neopouštěl, ale jemu dolů pomáhal, tak že obávaje se, aby dolů nespadl, s velikou těžkostí nad ním se slitovati, jej za ruku vésti, jej zdržovati a jemu nohy dostavovati jsem musil atd., téměř jako nějaký slepý slepého, když se bojí, aby oba nepadli, semotam makají a nastupují, tak nám se dostalo činiti, a to bosýma nohama po křemenitém písku, abychom nepoklouzli, až jsme vždy s pomocí pána boha dolů se dobrali, a jako z mrtvých vstavše vespolek se radovali.
zpět na obsah 
Další: O příjezdu našem k studýnce Eliseově a do Jericha.