|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Místa svatá v Jerusalémě. Klášter hory Sion. Palác Davidův, jeho hrob. Rybník Bersabe. Dům Annáše biskupa. Palác Herodesův. Vězení sv. Petra.
V pátek 11. dne Září, poodpočinuvše po té zlé cestě až do nešporů, vyšli jsme po nešpořích s vicariem ven z kláštera, a šli, i trucelman s námi, k jednomu místu 350 krokův od kláštera vzdálí, o kterémž nám pravil vicarius, žeby bylo to místo, na němž se Kristus pán po svém z mrtvých vstání nejprvé s ženami potkal, pozdravujíc jich slovy těmito : "Zdrávy buďte!" A ony přistoupily a chopily se noh jeho, a klaněly se jemu. Mat. 28.
Odtud jsme šli 150 krokův dále, nedaleko od brány Jordánské; tu nás vicarius uvedl do jakéhosi dosti velikého kostela, staveného z štukoví, a drží jej v své moci křesťané armenští.
Do něho dveřmi proti západu postavenými všedše, viděli jsme, že klenutý byl, na čtyrech sloupích postavený, a v prostřed díra v klenutí, skrz niž světlo jde do kostela.
Na levé ruce jest kaplička klenutá a malovaná, v níž několik lamp hořelo. V té při straně východní stojí oltář kamenný, kterýž má na tom místě býti, na kterémž svatý Jakub Veliký, apoštol páně, z poručení Herodesa krále sťat byl (Act. 12.), od čehož slove týž kostel "svatého Jakuba Velikého".
Před lety byl tu špitál od Španělův vystavený a nadaný, jehož důchody k sobě Turci obrátili.
Za času Krista pána byl tu ryňk a trh pro ryby a ovoce. A za vládaře Flora správy, z rozkazu jeho, vojáci Římští všecko na tom trhu lidem brali a loupili, je vraždíce a domy vytloukajíce. Joseph. 1 1.ant. 2. et 2. bell. 14. 15. 16.
Vyšedše z toho kostela, šli jsme skrze bránu Jordánskou, železnýma plechy obitou, ven z města na horu Sion, 335 krokův od dotčeného svatého Jakuba kostela, až k jakési ohradě zděné; a v té jest neveliký kostelík, na tom (prý) místě ustavený, kde prvé za času Krista pána byl dům Kajfášův, nejvyššího biskupa, kterýž onu radu Židům dal: "že jest užitečné, aby člověk jeden umřel za lid." Joh. 18. Do jeho domu Kristus pán svázaný přiveden a v něm posmíván, uplván i poličkován byl. Mat. 26. a jiní evangelistové.
V tom kostelíku na oltáři místo stolu jest hrubý kámen čtverhraný, pídi velké ztlouští, půl šesté dlouhý a půltřetí široký, krom na jednom konci, kdež ho kus malý ulomeného jest, kterým byly dvéře hrobu Krista pána zavalené. Na levé straně toho kamene jde se malýma dveřmi do jakéhos sklípku, v kterémž Kristus pán, dřív nežli se rada židovská sešla k Kajfášovi, držán býti měl.
Vně před kostelíkem v té ohradě, ješto byla síň biskupova, ukazuje se štěp pomorančový, kde svatý Petr třikráte pána Krista zapřel. Též tu stojí kus sloupu z kamene bílého, na kterém tehdáž kohout státi a zakokrhati měl.
Toho kostelíku i té ohrady jsou v držení armenští křesťané, a sloul u "svatého Salvatora". Svatá Helena dala jej vystavěti. Niceph. 8. c. 30. hist. Eccl.
Potom vedl nás vicarius skrze Armenův obydlí, po jakýchsi schodech kamenných nahoru na altán, kdež Armenové líhají, jedné podlahy zvýší; a přes zed na poledne nám ukazoval klášter hory Sion, v kterémž předešle mniši naši bydleli, a z něho, jakž nahoře dotknuto, od Turkův vytisknuti byli.
Ten byl od toho místa, s kterého jsme hleděli, coby se jednou z lučiště dostřeliti mohlo; a nesměli jsme se nežli tejně, každý z nás hlavu toliko pod oči přes zed vyzdvihše, dívati, pro ty lotrovské kněží turecké, kteříž velmi bedlivě okolo svého meschitu, v kterýž klášter hory Sion obrátili, obcházejí, aby se žádný z jiného náboženství k jejich místům posvěceným nepřiblížil a jich, jakž za to mají, nepoškvrnil.
Leží pak téměř v polovici vrchu hory Sion a dosti prostranné i pěkné stavení býti musí. Nebo obsahuje v svém zavření předně dam večeře poslední a nejsvětější Krista pána s učedlníky (Mat. 26., Mar. 14., Luc. 22., Joh. 13.); v kterémž místě zavřenými dveřmi k učedlníkům všed, jim se po z mrtvých vstání ukázal; dechv na ně, ducha svatého jim dal, a moc hříchy odpouštěti a zadržeti. V témdni svatému Tomášovi ruce a boky raněné dal makati. Joh. 20. Dům blahoslavené panny Marie, v kterémž, po vstoupení na nebe syna svého, s svatým Janem apoštolem bydlela; kdež po čtrnácti letech po vstoupení páně umřela, mající let věku svého 63; a na tom místě od křesťanův kostel panny Marie byl ustaven. Niceph. 2. hist. 3. et 21. Euseb. in Chron. Obsahuje v sobě také místo, kde jsou, po vstoupení páně na nebe, svatého Matěje na místo Jidáše zrádce losem k apoštolství povolali (Actor. 1.). Item, kde na apoštoly shromážděné duch svatý v spůsobu ohnivých jazykův seslán byl (Actor. 2.); kde prvním svatého Petra kázaním 3000 osob na víru křesťanskou obráceno bylo; kde svatý Jakub prvním biskupem Jerusalémským učiněn byl, svatý pak Štěpán, s jinými šesti, za jahny voleni byli. Tam také apoštolé nejprvnější sněm církevní drželi, a tu se spolu rozžehnávali, když po světě kázati odjíti měli. Actorum 6.
V též ohradě byl hrob svatého Štěpána, Nikodéma a Gamaliele, učitele svatého Pavla apoštola, kteříž mučedlnickou smrtí zemřeli a do 360 let v údolí Josafat zahrabáni byli, až za času Honoria císaře pěkná vonná těla jejich nalezena, tu blízko domu večeře páně pochována a pěkným hrobem ozdobena byla. Beda in martirol. Brev. Rom. Vil. 8. bell. sac. 5.
V tom klášteře byl celý sloup, na němž byl Kristus pán přivázán a bičován; kteréhož kus v kostele hrobu božího zůstává (jakž o něm výš zmínka jest), a druhý kus v Římě v kostele svatého Petra z Vaticanu se ukazuje.
Císařová Helena dala ta místa slavným stavením ozdobiti a ve zdi klášterské zavříti, ale byla několikráte od Tamerlana, Tatara, a jiných pohanův, kteříž Jerusaléma dobyli, z většího dílu pobořená; však z většího dílu od křesťanův a mnichův svatého Františka, dokud tam bydleli, opravená; však vždy některá nevystavená zůstávají, jako kostel domu panny Marie, okolo něhož toliko zídka stojí, a některá jiná místa, kterýchž jsme dobře spatřiti nemohli. Hier. tom. 1. epist. 27. ad Eustoc. Brocard. iti. 6. Breid. 12. Julii. Salign. tom. 7. cap. 2. et 3. o tom klášteře obšírněji vypisují. Turci jej u veliké vážnosti mají a v něm bez obuví chodí; jakož i mnichy z něho léta 1561, do kláštera sv, Salvatora vyhnali.
Při tom klášteře jest kaplička, na tom místě vystavená, kdež někdy za času krále Davida stánek z Cortin na 40 let stál, až Šalomoun král chrám vystavěl, a z toho stánku archu úmluvy do chrámu přestěhoval. 2. Reg. 6. 7., 1. Par. 16. Hier. ibid. Joseph. 7. ant. 4. V tom stánku David po cizoložství svém a vraždě nad Uriášem provedené sedm žalmův kajících složiti a říkati měl. Indiánští kněží tu kaplu v držení měli, ale od Turkův jim odňata jest.
Nedaleko kaply hrobu Davidova ukazovali nám hřbitov pro samé katolíky, domácí a přespolní; však za přespolní musí convent dáti jistou sumu peněz sangiachovi.
Na témž vrchu proti západu, za hřbitovem a klášterem, ukazovali nám kopec, kde předešle zámek a palác krále Davida a jiných králův Judských stál. Byl na nejvyšším místě hory Sion postavený a pevně, pro ochranu města a chrámu, ohražený. Před časy Davida krále bydleli v něm Jebusejští, kteréž David vyhnal, a nákladně jej, dostav od krále Hirama Tyrského kamení, dříví cedrového a řemeslníků, opravil a vystavěl, a stolici královskou. v něm ustanovil. 2. Reg. 5. 7., 1 i. 3. Reg. 1., 1. Paral. 17. Sloul dům Davidů, dům královský, trůn a dvůr Davidů atd.
Toho zámku potom král Antioch Syrský Epiphanes dobyl, a z něho Židy ssužoval; až ho zase Šimon Machabejský po dlouhém obležení dosáhl. 1. Macchab. 1. 13. 14. Joseph. 6. bell. 6. Za časův Krista pána v jiná stavení byl obrácen.
A jinde byli slavní dva palácové, kteříž se s chrámovým stavením od mramoru a jiného bohatství srovnati mohli, něco blíž k západu, od krále Herodesa Aškalonitského vystaveni, a ku poctivosti Římskému císaři Augustovi a Agrippovi, zeti císařovu, Caesareum a Agrippium nazváni byli. Joseph. 15. ant. 11. et 1. bell. 16. et 6. bell. 6. Nyní (když to vše při zkáze Jerusaléma pobořeno bylo) plno rumu a řícenin na tom místě zůstává.
Nedaleko od paláce Davidova na též hoře Sionské byl pohřeb krále Davida, a po něm některých potomkův jeho. 3. Reg. 2. 1. Paralipomen 29.
Josephus lib. 7. ant. 12. 13. cap. 16. de Bello Jud. 1. lib. cap. 2. Egesip. lib. 1. cap. 1. píší, že jest král Šalomoun do hrobu krále Davida, otce svého, veliké poklady vložil, ale po 1300 letech od jeho smrti Hirkánus biskup, byv od Antiocha v městě Jerusalémě obležen, že ten hrob Davidův otevřel, a tři tisíce hřiven zlata z něho vzal : pět set z nich Antiochovi dal, aby odtrhl a jeho při pokoji zanechal, ostatek na jiné potřeby obrátil. Potom Herodes král z lakomství, chtěje také něco pokladu složeného užiti, hroby ty otevříti dal, ale peněz žádných, než toliko některé zlaté a stříbrné nádobí tam našel, a ty hroby bílým mramorem ozdobiti dal; kdež sobě Turci nad místem tím mešit vystavěli, a žádný tam z křesťanův nesmí.
Nicephorus lib. 8, cap. 30. píše, že jest sv. Helena hrob jeho po levé straně kláštera k západu nad zemi vyvýšiti a ozdobně okrášliti dala.
Pod strání hory Sion proti západu viděli jsme rybník Bersabe, tak podnes řečený od Bersabe, ženy Uriáše, kterouž král David z palácu svého mýti se spatřiv, k cizoložství požádal. A mohla tu někdy Uriášova zahrada býti, proto že, jakž Josephus píše (ant. lib. 7. cap. 7.), Uriášův dům v té straně nedaleko paláce královského byl; a Uriáš byl jeden z předních rekův aneb hejtmanův královských. 1. Paral. 11.
Ten rybník jest nápodobný sádce malé, a hráz na polední stranu, s obou stran kamením vyzděnou má; přes niž jsme také z Jerusaléma do Betléma jeli, ale tehdáž žádné vody v něm neviděli.
Po spatření dotčených věcí obrátili jsme se zase zpátkem do Jerusaléma touž branou Jordánskou, okolo 200 krokův. I přišli jsme k jakémus dvorečku, zdí ohraženému, v němž kostelík malý čtverhraný jest, a dvéře do něho proti západu. Těmi když jsme do něho vešli, nic jsme neviděli, nežli že klenutý byl, a k němu proti východu připojený malý kůr, a po levé straně kůru jakás malá, obdloužní klenutá kaplička.
Na tom místě všeho stavení státi měl dům Annáše biskupa, kterýž při obležení Jerusaléma buřiči do kořen vypálili. Joseph. 2. bell. 17. V tom Kristus pán před Annášem svázaný divně tázán, posmíván, až i od jednoho z služebníkův jeho poličkem udeřen byl. Johan. 18.
Před kostelíkem na tom ohraženém dvorečku stojí starý a veliký olivový strom, na kterém toho času mnoho oliv bylo, a z nás každý sobě z něho pro památku kus větvičky utrhl. O tom pravil vicarius, že když k Annášovi Kristus pán veden byl (dřív než se kněžstvo některé a snad i sám biskup přihotovili, a chvíle se prodlívala), k tomu stromu přivázán býti měl; a snad z kořene neb z kmene pravého vyrostl teprv po zkáze Jerusaléma, poněvadž není podobné, aby od ohně, pro veliký nedostatek dříví, při obležení města celý zachován býti měl, ani potom, když po několikráte město rumem a popelem lehlo, a kámen na kameni nezůstal.
Toho kostela v držení jsou Armenové, a slove "u svatých andělův". Okolo toho dvorečka mají Armenové své komůrky, na spůsob malého kláštera.
Odtud šli jsme na 500 krokův a přišli v roh jedné ulice, kde státi měl před lety dům sv. Tomáše, apoštola páně; kdež potom kostel byl, ale nyní jest zbořený.
Odtud jsme šli na pravou ruku do jakési uličky, a z ní jsme se zase na levou ruku obrátili, a přišli nedaleko kostela hrobu božího k jakési staré bráně, kteráž po kusích a na díle stála. O té nám pravili, že před lety sloula "brána železná". Od té brány nedaleko ukazovali nám místo, kde jest někdy žalář stál, do kteréhož král Herodes Agrippa, ten kterýž svatého Jakuba stíti dal, sv. Petra vsaditi poručil a v něm jeho pilně hlídati dal, kterýžto však v noci ve snách od anděla páně probuzen a skrze trojí stráž proveden, až i skrze onu železnou bránu do města vyveden byl. Act. 12.
Ta pak brána železná byla v palácu krále Herodesa, kterýžto palác byl v straně západní města při zdech městských, nedaleko hory Calvariae; byl vystavený od Herodesa, pod nímž se Kristus pán narodil, z pěkného mramorového kamene, velmi nákladně a skvostně, ozdoben krásnými prampouchy, a mramorovými sloupy a jinými věcmi od zlata a stříbra se třpytícími vnitř i zevnitř. Byl obehnán zvláštní zdí z bílého mramoru stavenou, zvýší 30 loket; vůkol něho zahrady rozkošné a jiné věci slavné byly; nad to nade všecko tři věže z pěkného bílého mramoru měl, jmény Hippicus, Phaselus a Mariamne nazvané.
Hippicus byla čtverhraná, 85 loket zvýší, s dvojí střechou, jednou nad druhou, od jednoho jeho přítele nazvaná. Phaselus 90 loket vysoká (na spůsob Pharus Alexandrinského, totiž věže v přístavu, na níž v noci oheň a ve dne dým býval, pro plavící se na moři, o níž na svém místě doleji oznámím), ku poctivosti bratra jeho Phasela vystavená. Mariamne po krásné manželce jeho jmenovaná, a 55 loket vysoká.
Těchto tří věží císař Titus, když všecko město Jerusalémské vypálil, proto státi nechal a lidem válečným je osadil, na znamení a památku, aby budoucí po těch věžech poznati mohli, jak pěkné a slavné město Jerusalém býti musilo. Potom pak od císaře Adriána, když jsou se Židé zprotivili, do kořen pobořené byly. Joseph. 6. bell. 6. 12. ant. lib. 14. cap. 22. et 16. c. 5. et 17. c. 14.
V tom paláce byl jest Kristus pán od Piláta Herodesovi Antipovi Galilejskému, králi země Židovské a svatého Jana Křtitele vražedníku, předveden, posmíván a v bílém rouše, jakoby nesmyslným byl, zase vypraven. Lucae 23.
Nyní jest na tom místě škola dětí tureckých (Breidenb. 14. Julii), a před lety, za času křesťanského držení, byl palác rytířův "Jerusalémských", totiž jináč "hrobu božího".
To vězení tehdy svatého Petra bylo nazad za palácem a dvory, na nichž troje hlídka královská stráž držeti obyčej měla; skrze ty všecky dvory a stráže prošel sv. Petr, a vyšed branou železnou, kteráž se před andělem a sv. Petrem sama otevřela, šel do města, kteréž sloulo nižší; a z něho zase se obraceje, druhou branou pod dvorem královským do města, kteréž sloulo druhé a nové, do domu Marie, matky Jana Marka, jednoho z 70 učedlníkův páně, přišel, v kterémž se často apoštolé a jiní svatí shromažďovati obyčej mívali, až i v času vězení sv. Petra za něho na modlitbách v něm trvali (Actor. 12.). Na kterémžto místě domu jest kostel vystavený, tmavý a starého díla, jejž drží křesťané suriánští; v kterémžto jsme byli, a jest 60 krokův za místem vězení svatého Petra k straně půlnoční.
Po té šli jsme zpátkem k východu slunce, k místu, kteréž se stýká s místem hrobu božího; tu jest kostelík a při něm věže dosti vysoká a prostranná bez krovu. Na tu věž jsme vešli, a z ní město spatřovali. Znáti pak po děrách, kterýchž jsem v podlaze přes 20 načetl, skrze něž provazy dolů vycházely, že někdy mnoho zvonův v ní viseti musilo; nyní tam nic není nežli prázdné podlahy, a nahoře pouhé zdi vůkoi hrubě scházející.
O tom kostele a té věži pravil vicarius, že na tom místě stojí, kde prvé byl dům Zebedeův, kdež se sv. Jan evangelista a Jakub apoštol naroditi měli. Za času křesťanského držení byla tu škola a kolej, nyní jej Řekové v své moci mají.
Po vykonání té pouti navrátili jsme se k straně západní, a přišli v soumrak do našeho kláštera.
Ten večer bylo nám od
gvardiana oznámeno, abychom se hotovili,
že nazejtří ráno do Betléma pojedeme; což vše s radostí jsme slyšeli i
přijali.
zpět na obsah 
Další: O vyjetí našem z Jerusaléma do Betléma, a co jsme na té cestě spatřili.