|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Barcochab svůdce. Nový Jerusalém. Julianus Apostata. Heraclius. Saracenové. Gotfrid, první křesťanský král Jerusalémský, a nástupcové jeho. Žoldán Egyptský. Častá tažení k dobývání země Svaté. Vypsání přednějších míst nového města Jerusaléma. Správa města.
Město Jerusalém po svém vyvrácení za celých šedesáte let pusté leželo, a v něm loupežníci a vražedlníci své jeskyně a peleše měli; divoká také zvířata, vlci a jiná v těch zbořeninách se hnízdily, a žádný z Židův tam bydleti nesměl. Nýbrž po odjezdu Titovu do Říma zanecháni jsou v zemi vládařové, jako Lucilius Bassus, Flavius Sylva, Liberius Maximus, a jiní na jich místa tam z Říma vysíláni byli, a čím dál tím víc Židy sužovali; ostatní města a pevnosti v zemi dobývali, a všecko, co se bránilo, zabíjeli, daně a berně nesmírné na Židy ukládali, až i to, co prvé do chrámu páně Jerusalémského dávali, modle Jovis Capitolini do Říma skládati musili.
Potom povstal nějaký Žid, řečený Barcochab, ten se křivě za mesiáše vydával a v městě Bethoron, blízko od městečka Emausu, mnoho tisíc Židů po sobě potáhl, města některá zdobýval, křesťany a pohany ukrutně vraždil a takovým spůsobem do 18 let tyranství své provozoval; jakkoli nejednou poražen byl, však vždycky zase povstal, až císař Aelius Adrianus hejtmana svého předního, Julia Severa řečeného, s nejlepším lidem vojenským vyslal, kterýž toho pokladače v Bethoron, a s ním padesáte tisíc Židův porazil a pobil.
Dotčený Barcochab potahoval na se proroctví z knihy 4. Mojžíšovy v 24. kapitole, v těchto slovích : "Vyjde hvězda z Jákoba," poněvadž sloul Barcochab, to jest "Syn hvězdy", aby tím spíše za mesiáše držán a přijat byl.
Po vyhlazení Židův císař Aelius Adrianus dal to kamení a štukoví, kteréž ještě po zbořeném městě a chrámu Jerusalémském v celosti zůstávalo, ze základů vykopati a zdobývati, ztlouci a zdrobiti, aby se vždy v pravdě naplnilo, což prvé syn boží prorokoval: "Amen pravím vám, nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýžby nebyl zbořen." Matt. 24.
A tak císař všecko to, což ještě zbořeného města zůstávalo, v popel a v prach obrátil. A však znovu jiné město založil, téměř na témž místě, kdež prvé stálo, kromě že většího dílu vrchu Sion, palácu Šalomounova, domu královny, domu z Libánu, brány nárožní, zámku Assyrských, a vší té půlnoční strany až k bráně Hnojné, a k bráně Efraim, za městem nechal. Euseb. in Chron. et hist. Eccl. lib. 4. c. 6. Hieronymus in loc. Actorum Apost. lit. H. Niceph. 3, hist. 24. Broc. in loc. ter. S. itin. 6. zase vrch Golgatha a díl Gihon hory do města pojal, nazvav je po svém jménu Aelia; v němžto dal chrám modle Jovis a bohyni Venus řečené vystavěti, a kde prvé v chrámě stála svatyně svatých, v tom místě postavil equestrem statuam, totiž obraz svůj jízdný na vysokém sloupě postavený, kterýž tu ještě za času sv. Jeronýma stál.
Dále také na kameně mramorovém dal vytesati svini, a ku potupě Židům nad branou města Aelia postaviti, rozkázav městu říkati Aelia Capitolina, totiž město modly Jovis, kteréž chrám v Římě na bradě Capitolium řečeném byl.
Židům pak pod ztracením hrdla zapověděl, aby do toho města nechodili a v něm nebydleli, než toliko sami křesťané a pohané; o čemž Dion a Josephus píší.
Okolo 200 let po narození Krista pána počali se zase shromažďovati Židé a v zemi se bouřiti; ale císař Severus Pertinax dal je přísně mečem a ohněm atd. skrobiti.
Za času císaře Konstantina Velikého léta 316. usilovali Židé opět město a chrám zase v prvnější spůsob uvesti a stavěti; ale císař je rozplašiti poručil, a všem tam postíženým uši zuřezati kázal, proto že uši měli, ale Krista pána slyšeti a uposlechnouti nechtěli. Jerem. 6.
Svatá Helena, císaře Konstantina matka, zbořila v městě chrámy modlářské, a na hoře Golgatha jiný chrám vystavěla, davši mu jméno Templum Golgathanum, to jest "kostel hrobu božího"; a mnoho jiných kostelův vystavěti dala, jakž o tom nahoře na svých místech doloženo bylo.
Léta po narození Krista pána 363. poběhlý od víry křesťanské císař Julianus Apostata, navzdory křesťanům, od nichž odstoupil, dovolil Židům, aby chrám Šalomounův znova stavěli, usilujíc řeč Krista pána křivou učiniti, kterouž u sv. Matouše v 23. kapitole pověděl: "A bude dům váš pustý zanechán."
Tou příčinou veliké množství Židův se všech stran rozptylení svého sběhlo se do Jerusaléma, a ti nadělavše sobě stříbrných lopat a jiných nástrojů, nákladně ten chrám stavěti se strojili; ale zemětřesení, oheň nebeský a jiné boží pokuty jim to dílo zastavily, že od svého předsevzetí upustiti musili a z bázně a strachu vyznati, že ten Ježíš, kteréhož jsou předkové jejich na tom místě ukřižovali, jest pravý bůh atd., jakž o tom nahoře něco doloženo. Eusebius, Tripartita Histor. a Nicephorus o tom obšírně vypisují. Svatý Jeroným a Nazianzenus, učitelové církevní, napsali, že každého roku na ten den, když město vyvráceno bylo, Židé na to zbořené místo přicházeli, a nad tou zkázou plakávali a žalostivě kvílívali; a však i to velikými penězi každoročně uplacovati musili, aby jim svobodně na ta místa přijíti a plakati dopuštěno bylo.
Léta páně 615. Kosroës, král Perský, vpadl do města Aelia aneb Jerusaléma, a pobil v něm 90.000 křesťanův, kříž Krista pána s patriarchou a jinými předními křesťany zavezl s sebou do Persie. Horolanus, Jacob. de Vorag. in Lomb. hist. Petrus de Nat. lib. 8. c. 76. Ale císař Heraclius sebrav vojsko táhl na něho, a zemi jeho mečem a ohněm pohubil, krále Kosroa a lid jeho porazil i zahnal, patriarchy Zachariáše a kříže páně zase dobyl, a na místo jeho do kostela na hoře Golgatha s velikou a nábožnou slavností na svých ramenách vnesl, jakž jsem toho nahoře dotekl. Pomponius Laetus, Sigbertus.
Ten císař brzo potom všecky Židy v svém císařství k tomu, aby se pokřtiti dali, nutil, obávaje se proroctví, v kterémž mu předpovědíno bylo, že má od obřezance zabit býti; z té příčiny mnoho Židů, kteříž se nechtěli dáti pokřtiti, pobito bylo; a spůsobil to císař, že i jiní mocnářové, jako Dagobert, král Francký, Sesebot, král Hišpanský, a jiní to též v svých zemích Židům činili.
Léta 637. Saracenové s knížetem svým Homarem, kterýž byl třetí po Machometovi, velmi se zsilivše a zmocnivše, všecku Syrskou a Židovskou zemi sobě podmanili, a město Aelia neb Jerusalém za dvě léta pořád oblehli a je dobyli, a tehdáž začavše pohané, do půl páta sta let v své tyranské moci drželi.
Potom když se psalo od narození božího 1011., Kalipha, žoldán Egyptský, vzal město Aelia, a ten slavný chrám Heleny nad hrobem Krista pána pobořil. Palmerius.
Ale brzo opět Turci, kteříž Machometovo náboženství přijali a Saraceny přemohli, město Jerusalém opanovali; a ti začali od křesťanů z dílu města, kde hrob boží byl, tribut a plat bráti, a tehdáž s pomocí císaře Konstantinopolitánského chrám hrobu božího opravili a vystavěli. Blondus.
Léta páně 1094. papež Urban toho jména druhý držel sněm církevní v městě Claremontu v zemi Francké, kdežto přišel nějaký mnich, řečený Petrus Eremita, žádaje jménem patriarchy Jerusalémského, aby nějaká pomoc učiněná byla, skrz nižby město v moc křesťanskou přišlo. A protož na ponuknutí papeže mnoho knížat a pánův, též i obecného lidu do několikráte sto tisíc, tažení slavné z těchto zemí do země Svaté předsevzali.
Mnich Petr Eremita nemoha dočkati obecného tažení, a jiní po něm dva mniši, jeden Volckmar a druhý Gotschalk řečení, majíce s sebou každý několik tisíc lidu obzvláštně, táhli napřed skrze Uherskou zemi; ale všickni na cestě poraženi a pobiti byli. Volaterranus, Nauclerus, Platina, Abbas Urspergensis, Otto Frisingensis, Rupertus. Když se pak množství lidu, totiž 300.000 pěších a 100.000 jízdných na tu cestu shotovilo, majíce všickni za znamení na svých oděvích červené kříže, kníže Gotfrid z Bullionu nad tím lidem za nejvyššího volen, a ten hned tažení statečné nařídil. Pročež táhli skrze zemi Uherskou, Sedmihradskou, Řeckou, Asii, Lycaonii, Cilicii, Mesopotamii a jiné daleké země, mnohé z nich s městy sobě podmaňujíc, a veliké krve prolití nad pohany provozujíc, až se do země Syrské a teprv do Judské a Svaté k Jerusalému dostali; a toho také útokem a brannou rukou na pohanech dobyvše, volili sobě za krále Jerusalémského Gotfrida kníže Lotharinské z Bullionu, nejvyššího svého, kterýžto ač k sobě správu království přijal, však proto ani titule ani koruny královské nésti nechtěl, pravě, že není hodné, aby který jiný král v Jerusalémě kralovati měl, kromě samého krále Židovského, pána Jesu Krista; a žeby nebylo slušné člověku hříšnému korunu zlatou na své hlavě nésti v tom místě, kdež nejvyšší král nad králi, Kristus, trnovou korunu na své nejsvětější hlavě nesl. A však předce železnou korunou korunovati se dal.
To když se tak šťastně zvedlo, množství křesťanů na východu z Antiochie, Alexandrie atd, a zemí okolních, ano z většího dílu Evropy, veřejně do země Svaté táhli; ale mnoho jich na cestách od Řekův a jiných pobito bylo, mnoho hladem a žízní pomřelo atd.
Kníže Gotfrid rozdělil zemi dobytou na čtvero knížetství: první v Jerusalémě, druhé v Antiochii, třetí v Edesse a čtvrté v Tripoli bylo. Nasázel také hrabat v Beritu, v Silonu, v Caesarei, v Galilei, v Joppen a Aškalonu, kteříž všickni k králi Jerusalémskému zření své míti měli, a to se stalo léta 1099. Potom umřel král Gotfrid na červenou nemoc, v druhém roce kralování svého.
Po něm byl králem bratr jeho vlastní Baldvin toho jména první; ten byl bojem přemožen od žoldána Egyptského, ztrativ před tím jádro vojska svého prostředkem rány morové; ano naposledy téměř nebylo lze koho z západních zemí tam najíti, tak mnoho jich tam vymřelo. Volaterranus, Lycosthenes Urspergensis. Když pak 18 let kraloval, umřel bez dědiců, a vedlé bratra svého pochován jest.
Baldvin de Burgo, toho jména druhý, byl za krále volen a ustanoven od Baldvina druhého, strýce svého; porazil Turky a krále z Damašku.
Potom přitáhl Balach, král Perský, a jal krále Baldvina s mnohými urozenými, kteréžto zavezl s sebou do vězení. Král pak pomohv sobě z vězení výplatou a penězi, zase do království svého se navrátil, kteréž zatím pod správou patriarchy Jerusalémského bylo; kralovav třinácte let umřel bez dědicův, a království Fulkovi, zeti svému, zanechal. Blondus lib. 5. dec. 1.
Fulko kraloval v Jerusalémě 11 let, udatně s Turky bojoval a je porazil. Potom když u města Accon zajíce honil, kůň s ním těžce upadl, a on od toho pádu umřel, dvou synů po sobě zanechav, z nichžto jednoho jméno bylo Baldvin, druhého Almerich.
Baldvin toho jména třetí kraloval po svém otci 12 let; ten silně oblehl a dobyl město Ascalon, vystavěl město Gazam, a osadil je rytíři Templáři řečenými. Potom umřel na morní zimnici, nezůstaviv po sobě žádného dědice.
Po něm byl králem Almerich, bratr jeho, a kraloval 12 let. Za času jeho vytáhl žoldán Egyptský, a mnoho Templářů pobil; jichž chtěje král Almerich pomstiti, táhl s velikým vojskem do Egypta, a oblehl veliké a mocné město Cairo, zabíjel a plenil, nač přišel, ale nemoha města dobyti, s velikou kořistí od něho odtrhl. Naposledy na zimnici umřel, zanechav po sobě tré dětí, jednoho syna Baldvina a dvou dcer, Sibilly a Isabelly.
Baldvin, toho jména čtvrtý, kraloval po otci svém 12 let; na toho pán bůh dopustil ránu malomocenství, kteréž při něm trvalo až do smrti. Ustanovil po sobě za krále syna sestry své Sibilly, jménem Baldvina, kterýž ještě malým dítětem byl. Mátě toho dítěte měla druhého manžela, jménem Gvidona z Lusignanu, a byl otčimem jeho. Král pak malomocný poručil správu království i syrotka Reimundovi hraběti z Tripoli. Po smrti malomocného krále umřel i ten syrotek Baldvin v osmi měsících. Matka jeho usilovala o to, aby králem v Jerusalémě byl manžel její hrabě Gvido; k čemuž když správce a vladař Reimund hrabě povoliti nechtěl, tou jejich nesvorností dali se do války, až jeden z nich na pomoc žoldána Egyptského povolal.
Žoldán se tím pohnul, a sebrav silné vojska vpadl mocně do země Židovské, a opanovav zemi Svatou, do 30.000 křesťanův ukrutně pobil, až i Jerusaléma dobyl, mnoho stavení v něm pobořil, z kostelův konských stájí nadělal, neušanovav nežli toliko samého chrámu na hoře Golgatha, jehož samého tehdáž, proto že Krista pána za velikého proroka mají, ušanoval. Ostatní křesťané, patriarcha a jiní, na díle do Antiochie, na díle do Tyru, Alexandrie a jinam zutíkali. Ale ani tu dlouho neostali, neb žoldán bral napořád, vzal Antiochii a jiná města, a křesťané leželi u města Ptolomais a Tyru, nebránili se, ale vadili a tahali se o královský titul, až je rána morová rozehnala, a z toho rodu Baldvinův ženského pohlaví všecky pobrala, a konec království učinila, kteréž v Jerusalémě za 80 let trvalo. Vilhel. Tyrius hist. sac. bello.
Ačkoli pak potom nejednou křesťané o to usilovali, aby to království zase vyzdvihli, však vždycky jim jich uložení a předsevzetí chybovalo. Nebo nejprvé Kundrát, císař Německý, a Ludvík, král Francký, spolu s mnohými knížaty do Asie táhli, aby křesťanům pomocí svou přispěli, ale divným božím dopuštěním, morem, hladem a nebezpečnými cestami velice sužováni byli; až také obávajíce se jich Řekové a císař Konstantinopolitánský, aby k jeho císařství nesměřovali, a spíše toho dobývati nechtěli, kde mohl, ujímal jim potrav, a ničehož dodávati nedopustil, ale všecko pokažené, jako chléb s sklem, vápnem atd. zadělávaný, a jiné tráveniny nebohým vojákům prodával, tak že mřeli napořád; a sotva císař s králem s celou kůží domův, nic nespůsobivše, se navrátili.
Císař Fridrich, toho jména první, příjmím Rudovous, táhl léta 1190. s velikým vojskem, a protáhl šťastně i vítězně až do Armenie; a však v nejlepším štěstí svém, koupaje se v řece Sarra řečené, utonul, a tehdáž naději jistou dobytí Jerusaléma (nebo žoldán pevnosti přední sám na cestě pobořiti dal, a odporu žádného jim nečinil, ale strachem zašancovav se v Egyptě, tam se brániti strojil) křesťané pozůstalí ztratili, nýbrž jako ovce bez pastýře se rozprchli, a z většího dílu zahynuli.
Potom táhl Richart, král Anglický, po něm Filip, král Francký; ti sjeli se s silou svou u města Accon, ale když se raditi měli o předsevzetí proti pohanům, dali se v nesnadění, kdoby z nich králem Jerusalémským v skutku býti a titule královského užívati měl. A nemohouce se srovnati, ujel král Filip Francký domů, a druhý učiniv s žoldánem příměří za pět let, některá pomořská města lidem svým osadil, jsa úmyslu s větší silou na jaro přitáhnouti. Ale domů se navrátiv, od svých vlastních zabit byl. Bergomensis, Urspergensis.
Léta 1228. císař Fridrich, toho jména druhý, táhl s vojskem do země Židovské k Acconu a Ptolomaidě, kdežto pokojně leže udělal příměří a pokoj s žoldánem Egyptským; odtud jel do zbořeného města Jerusaléma, slavil tam svátek pod korunou, a některá stavení zase opravil a město křesťany osadil.
Léta páně 1246. Kasanus, Tatarský král, přitáhl do země Židovské s vojskem velikým, vzal město Jerusalém, křesťany v něm pobil a město velice zohavil, nemnoho v něm celého pozůstaviv. Nad to potom bylo od Tamerlána, císaře Tatarského, a od Machometa, císaře Tureckého, mocí opanováno a velice popleněno, že se ho téměř žádný neujímal; a však vždy křesťané hrob boží a kostely přední obnovovali, a když potom ta země žoldánům Egyptským v pokojné držení přišla, jim z něho každého roku poplatek dávali. Palmerius in Chron. Massaeus in Chron. Onuphrius in Chron. Naposledy když se psalo léta 1517., Selimus, císař Turecký, poraziv žoldána Egyptského Campsona, odjal mu všecky jeho země, Syrskou, Židovskou i Egyptskou. A maje do Egypta táhnouti skrze Židovstvo, aby i té země dobyl, poslal napřed své vojsko k městu Gaza, sám pak s nevelikým počtem lidu přijel do Jerusaléma, chtěje to slavné a svaté město shlédnouti a spatřiti; ale nenalezl tam nic nežli chatrné a malé, a z většího dílu pobořené město, v němž málo křesťanův bydlelo.
Selimus slitovav se nad nimi, dal jim mnohé dary a peníze na vychování, sám pak modle se tam svému Machometovi, a zůstav tam přes jednu noc, jel k vojsku svému, a odtud táhl do Egypta, kdežto vzal město Cairo, a žoldánovo království dokonce v svou moc uvedl, dav samému žoldánovi Tomombejovi (kterýž po smrti Campsona byl), nejprvé zardoušenému, hlavu stíti; a podnes město Jerusalém v jeho moci zůstává. Leuenclavius hist. Musulman. Tur. lib. 17. Lonicerus Turc. hist. lib. 1. Jovius hist.
Za panování tureckého to město čím dál tím více se zlepšuje. Nebo Solimannus, císař Turecký, léta 1542. dal je jednou zdí obehnati, tak aby proti útoku nenadálému v těch zemích a zvláště od Arabů ohražené a bezpečné bylo. Však proti křesťanské moci nic není, a samý zřetel vnitř i zevnitř znáti dává, že slabé a tenké zdi jsou, a všudy může se schody nahoru jíti, kteréž tlustosti zdi mnoho ujímají; pročež také Turci nedají křesťanům mnoho okolo zdí choditi.
Nynějšího času jmenují je Turci Gozumberech aneb Cuzumobarech, a Codsbarich, to jest na česko "Svaté město", a jiného jména neužívají ani nevědí.
Vypsání míst přednějších nového města Jerusaléma:
1. Dvůr kostela božího hrobu. - 2. Kostel božího hrobu. - 3. Zámek turecký, příkopy zděnými a zdmi dosti dobře opatřený, a byl od křesťanův vystavený, však neví se od kterých; neb někteří jistí, že od obce Pisanského města, ve Vlaších podnes tak řečeného, a jiní že od rytířův tovaryšstva sv. Jana. Turci v něm posádku drží, a žádného tam ani z křesťanů ani z jiných pohanův [leč Turky důstojníky a vojáky, kteříž jsou v platu císařském] nepouštějí, nýbrž ani komu blízko k němu přistoupiti dadí, a pro strach toho několik kusů děl okolo brány postavených mají, aby křesťany a zvláště Armeny, Georgiány, Abyssiny etc., ješto do města na svátky své u velikém počtu putují, tím spíše přestrašili. - 4. Brána Joppenská. - 5. Stará brána, skrz niž Kristus pán na smrt veden byl. - 6. Dům sv. Veroniky. - 7. Kde panna Maria, vidouc Krista pána syna svého podlé těla ukrutně ztrýzněného, omdlela. - 8. Pavlač, kde nález vydán od Piláta proti Kristu pánu. - 9. Dům bohatce. - 10. Brána Damašská. 11. Dům sv. Marty. - 12. Dům a kostel narození panny Marie. - 13. Brána svatého Štěpána. - 14. Dům Herodesa. - 15. Dům Pilátův. - 16. Jedna z šesti věží vysoká. - 17. Bravný rybník. - 18. Zlatá brána. - 19. Kde svatý Štěpán ukamenován. 20. Dvůr chrámu Šalomounova a kostela tureckého. - 21. Kde panna Maria představena. - 22. Loubí klenuté. - 23. Brána Jordánská. - 24. Dům Kajfášův aneb klášter Armenův. - 25. Dům panny Marie. - 26. Pohřbové Abyssinův. - 27. Pohřeb poutníkův. - 28. Klášter hory Sion. - 29. Kde pečen beránek velikonoční Kristu pánu a učedlníkům jeho. - 30. Hrob krále Davida. - 31. Hora Sion. - 32. Dům zlé rady. - 33. Studénka Siloah. - 34. Studénka Rágel. - 35. Údolí Josafat. -36. Potok Cedron. - 37. Hrob panny Marie. - 38. Kostel svatého Jakuba. - 39. Kde svatý Jakub sťat. - 40. Hakeldema, totiž pole krve.
V městě Jerusalémě jest několik ulic překlenutých, a v těch některých kupci, křesťané, Židé a Turci, v jiných řemeslníci, jako ševci, tkadlci atd., v jiných kuchaři, na spůsob kotcův v Starém městě Pražském, klenuté krámy mají.
V létě pro horko lid se tam drží a prochází, však nevolně, pro veliký prach, kterýž pro nevymítání ho a jiné nečistoty jejich tlustě na zemi leží, a šlepěje do něho se tlačí. Nebo Turci téměř napořád jídel doma nestrojí; ale když čas jídla jest, pošlíc do krámův, koupí sobě co chtí hotového. Jakož pak velmi mnoho od všelijakých neobyčejných jinde v Turcích lahůdek, od paštyk, tortův a cukrových věcí za laciné peníze dostati každý může. Všecko vaří v měděných pocínovaných hrncích; a když kdo co chce koupiti, mají váhu visutou, do ní dadí vaření neb masa, jakého kdo chce, do jedné misky váhy, a odváží, jak kdo mnoho koupiti chce. Kteří maso syrové prodávají, i kuchaři, když je na krámích věšejí, musejí hlavu a nohy při něm pověsiti, aby vědět každý, jakého masa koupiti. Vína zjevně neprodávají, než toliko tejně. A sumou všech potřeb, od tkanin drahých a řemeslných vzorův všelikého domácího i přespolního díla z zemí východních hojnost tam se nachází.
Domy po městě z velkého dílu dosti celé jsou a na větším díle bez střech s altány toliko, ostatek s klenutými střechami; však třetí díl pobořených a pustých domův jest. Náměstí mnoho a třetí díl města obsahujících jest. Dříví v staveních málo, sotvaby se ho po všem městě tolik co v některém domě v Praze našlo, tak že jest od ohňův dosti bezpečné. Velikost města může býti co Hora Kutná zde v České zemi.
Studnic pramenitých nemají, než toliko dvě neb tři ve všem městě; ale na to místo veliký počet čisteren pod zemí v skalách, jako studnic nějakých, při každém domě mají; když prší, s krovů a dvorův domu vede se voda do nich a chová. Že pak někdy v roce sotva dvakráte déšť veliký prší, kterýžby jim čisterny naplňoval, pročež musejí se někdy dosti skrovně a dlouho 7, 8 i 10 měsícův až zase do jiného přívalu přechovávati. Ač ještě pozůstávají trouby kamenné, aguaeductus latině řečené, na klenutí stavené, po nichž se voda místem ode tří, místem od čtyř mílí i dále do města vedla a do kašen tekla; a byly od králův Židovských a křesťanských s velikým nákladem staveny, kteréž na ten čas sešly, a. více se neužívají.
Lázně pěkné a několikeré, pěkným mramorovým štukovím obkládané, mají, do nichž každý křesťan aneb pohan jíti a v nich se mýti může za mírné peníze.
V městě obyčejně má své sídlo sangiach a vládař turecký toho kraje (jaký to úřad jest, na svém místě o tom v druhé knize psáti budu) a jiní jeho důstojníci. Když kdo do jeho domu a jiných správců, ano i do domu otce svého z předních lidí jíti chce, tedy obuv svou zzuje a jí přede dveřmi nechá, tím na sobě pokoru a uctivost znáti dávaje.
Spravedlnost přísnou sangiach v Jerusalému zachovává. Nebo Arabů a loupežníkův, když je v skutku zlém postihne a dopadne, neživí, ale tímto obyčejným spůsobem z světa zprovoditi dává : Předně vsadí zločince na velblouda, a jest-li jich kdy více, každého na jedno hovado, ruce jemu na prkno aneb dřevo roztažené co na kříž přibijí, a nahého (hanbu mu zakryjíc) skrze město ven na popravní místo vedou. Potom ssadí ho dolů, a čtyři pacholci jsou pohotově, kteříž jej za ruce a nohy každý obzvláštně držíc, roztáhnou, a nad zemí v povětří drží; potom přistoupí jeden s šavlí, a ten ho nejprvé na dvé, a potom na čtvero přetne, a tak ty čtvrti na štěpí rozvěsí.
Šat a kroj turecký jest obyčejný, kromě že křesťané dvojí neb trojí barvy vinutí, Židé všecko žluté a Armenové modré na hlavě nosí.
Ženy v témž spůsobu jeden kroj zachovávají, a tak přísně jako jinde
zavřené jsou, že kromě na altáních jejich (kdež každý den ráno a večer
k modlitbě choditi, a tancovati s nezakrytou tváří s hlasitým voláním
a zpíváním, a tím od chodících po ulicech snadno se spatřiti mohou)
jinde jich viděti nelze; a k stavu manželskému tak dobře křesťané jako
Turci od rodičův dcery kupovati musejí, o čemž v druhé knize doloženo
bude.
zpět na obsah 
Další: Spůsob a řád, kterýmž někteří poutníci na rytířství hrobu božího pasováni bývají.
