|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Klášter v Kandii. Výjezd z Kandie. Vrch Santa Croce.
Když byla jako hodina na den, patron nám oznámil, abychom poutníci s písařem a s některými marináři do města se strojili. Tu my s ochotností vsedše s nimi na menší bárku, s jednou plachtou malou roztaženou jsme jeli; ale jsouce sotva na polovici cesty, od nenadálého prudkého větru a z něho veliké bouře a vlnobití povstalého byli jsme postíženi, a jinák nemyslili, než že tu stopeni budem. Písař, kterýž zadu opačinu spravoval, ač nas nejprvé jak mohl těšil, však naposledy opravdově ode vší dobré naděje upustil, a nevěděl coby činiti měl. A však s pomocí pána boha všemohoucího vždy jsme zachováni, že jsme se k městu přibližovali a z města spatříni byli, v jakém nebezpečenství jsme trvali, tak že někteří s velikou bárkou nám na pomoc vstříc jeli a s sebou okolo snídaní s pomocí boží šťastně přivezli. A tak již dobrý díl cesty naší jsme vykonali, z Benátek do Candie 1400 vlaských mílí, českých 280, a z Zante 500, českých pak 100 mil učiní. Po vystoupení na břeh šli jsme do města, a v něm do kláštera, v němž mnoho bosákův řádu sv. Františka se zdržovalo. Tu jsme gvardiana za propůjčení komor, i někoho nám ku pomoci a tovaryšstvu přidání, dokudbychom tam zůstati musili, žádali; a tak dvě komory od něho zjednali i bosáka jednoho obdrželi, kterýžby nám potřeby a potravy skupoval a naším nákupníkem byl; neb jsme se sami stravovali. Prvé než oběd přistrojili, šli jsme do kostela na modlitbu, a jej čistý, prostranný i nákladný býti spatřili, krom že klenutý nebyl; ale strop jeho jest střecha, do níž se z důli hledí, a všecko dříví, jako krokve, lati atd. z cypřišového vonného dříví stojí. Stavení kláštera jest dosti veliké, od kamene stavené, bez krovův u nás obyčejných, však s podlahami rovnými z vápna a cihel; a místem podlahy jsou klenuté a vápnem obmazané, na příklad věží sv. Jiří na hradě Pražském. Potom šli jsme k obědu do jedné naší komory, a tu našeho mnicha pilnosti a správě se podivili. Neb od pěkného chleba, masa, kuřat, melounů, vína v hrozních, citronů a nejlepšího malvazí za málo peněz dostatek jsme měli, a toho s velikou chutí požívali.
Po obědích oznámil nám gvardian, že se nešpor držeti bude, abychom do kostela přišli; nebo nazejtří, totiž v sobotu, byla památka sv. Maří Magdalény, a to podlé jejich kalendáře, totiž starého, kterýž v těch ostrovích všudy drží a zachovávají, poněvadž vedlé nového před desíti dny již byl ten svátek minul. Po vykonání nešporu šli bosáci do jiného kláštera, k sv. Maří Magdaléně jménem, v kterémž bydlely jeptišky řádu sv. panny Kateřiny, a tam druhý nešpor drželi; a začavše zpívati figurate quinque vocum Magnificat, i mne povolali, abych pomáhal, jakož pak i Esurientes trium vocum se dvěma jinými jsem vyzpíval. Po nešpoře pozvali nás někteří kupci z města a mniši do conventu, a s sebou za stůl na collaci aneb svačinu zasadili, tak že jsme na ní arci přestati mohli; neb plný stůl konfektů a rozličného ovoce byl, a několikerého vína dostatek; k tomu všech k nám uctivost a vlídnost veliká, tak že jsme sobě lépe nežádali. Po rozžehnání se s některými, kteříž se zas s námi nevracovali, do kláštera jsme se vrátili, a tu odpočívali.
V tom ostrovu a městě Candii Zdržovali jsme se 14 dní, neb patron lodí naší některá zboží z Benátek přivezši, ty tu složil, a zase jiné naložil, až se nám spravedlivě stýskalo; a často jsme naň nabíhali, dotazujíce se na čas plavení, až jsme zajisto do dvou dní odloženo měli. V tom čase, co jsme v klášteře byli, poznavše od gvardiana a jeho bratří všelijaké dobré nám prokázané přátelství, přemýšleli jsme, jakbychom od nich za vděčné a zdvořilé, prvé nežbychom odjeli, poznáni býti mohli, až na tom jsme se snesli, abychom všemu conventu v jich refectorium hostinu přistrojiti a k tomu je pozvati dali. A tak jsme učinili, poručivše tu věc k opatření našemu duchovnímu nákupníkovi, kterýž tak správně a skvostně, zjednav dva kuchaře, všecko přistrojiti dal, žeby nerci-li convent a patron náš pozvaný, ale mnohem větší páni to zavděk přijíti mohli, až jsme pochybovali, zdaližby nám měšec náš na to dostačiti mohl, a dosti s strachem tu hostinu (při níž také byl jeden náš krajan, urozený pan Jan Ostrovec, kterýž u biskupa za dvořenína sloužil) jsme dokonali, aniž se spokojiti mohli, až jsme počet uhlédali; a ten byl dosti skrovný, ovšem mimo myšlení naše, a v čemž jsme upřímnost a věrnost hospodáře našeho shledali. Potom s radostí se rozžehnavše, z příbytku a dobrého přátelství všem jsme poděkování učinili.
Na druhý den, totiž ve čtvrtek po sv. Vavřinci 13. dne měsíce Srpna,
zjednavše sobě před tím osly, o polednách z města
Candie jsme
vyjeli, a roviny vedlé moře na pět vlaských mílí se drželi, až jsme k
jednomu velikému a skalnatému vrchu, jménem
Santa Croce,
přijeli. Tu jsme se zastavili a na místo, kde se sv. Pavel před Řeky
skryl, hleděli. Z toho vrchu dole z pouhé skály vyskakuje znamenitý a
veliký pramen sladké a čisté vody, nejinák nežli jakoby z nějakého
velikého rybníka do podtrubí vycházel, a teče od toho místa prudkým
tokem za dvě míle vlaské, na jehožto proudu hamry zbraní železných,
al armiro řečené, stojí a tím proudem jdou. Pravili nám, žeby
ten pramen před lety slaný bývati měl, ale jednoho času, když veliké
zemětřesení povstalo, že se v sladký obrátil. Odtud brali jsme se
přes veliké hory a doly, za dobrých pět i šest mil vlaských, až jsme k
lodí přijeli, kteráž za jedním vrchem, od břehu na půl míle vlaské,
stála. A přijevše dosti časně, na louce, kteráž tu byla, a v ní dva
domky klenuté bez krovův, obydli řeckého poustevníka a
kostelík malý, tu jsme se procházeli, i od toho eremity dvě slepice,
neb jich více neměl, koupili, a je opařivše osolili a k večeři upekli;
k tomu dobrou sladkou vodu nedaleko odtud majíce, pojedli jsme a
napili se s chutí. A tak v tom kostelíčku na zemi nocleh majíce, rána
jsme očekávali.
Další: