|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Rudé moře, jak veliké jest. Plavba na něm. Města s přístavy. Obchod po moři Rudém z Indií východních.
Červené aneb Rudé moře latině slove rozličnými jmeny, z jiných a jiných příčin, jako Erythraeuml od jmena krále Erythraea tak nazvané (Curt. lib. 7. Plin. lib. 6. c. 22 ); jinak v písmích svatých moře Třtinovaté, mare Carectosum, židovsky Jamsuph; Červené od hor červených a barvy železné, kteréž červený mramor vydávají (Hugo de Lintschot 2. parte c. 4. Ind. Orient.), aneb od země a písku červeného na dně, kteréhož však v těch místech u Sues jsem neviděl; nebo voda nikoli červená není, jakž se někteří domnívají, ale čistá a sklené barvy; ještě jmenuje se Sinus Arabicus, moře Arabské, proto že při Arabii leží a jako do země Arabské se táhne.
Velikost jeho vztahuje se na dýl, a to jakž Lopez lib. 2. c. 10. desur. Reg. Congo. na 1200 vlaských, učiní českých 240 mil; šířka pak místy na pět, patnáct a nejvíce dvacet mil se táhne. Počíná se nedaleko města Aden, totiž tu, kdež nejuzší vrchy z obou stran země Arabské a Afriky má, jako nějaké dvě bašty a brány, a slovou ti vrchové vlastními jmeny z té strany Arabie Capo de Gvadafu, jináč Capo d'Ara; z druhé strany Afriky Capo Rosbet. Od Capo de Gvadafu táhne se Arabská země až právě k Sues, z jedné polovice; z druhé strany od Capo Rosbet jest země Abyssinská, po ní Troglodytská a Egyptská až k Sues, kteréž na druhém konci proti těm horám a jako vratům leží.
Obsahuje v sobě, mimo mnohé jiné malé, tři hlavní ostrovy, na nichž lidé bydlejí : Camaran, Delaque a Svaquem. K tomu prvnímu ostrovu může se od počátku s všelijakými nákladem obtíženými lodími jeti bezpečně, ale odtud dále až k Sues nelze jinudy než prostředkem, kdežto, jakoby údolí neb příkop byl, nejhlouběji jde voda, však divně se točí; a velmi nebezpečně tu s malými a nehlubokými lodími jeti se musí, a to pro skalí a mělkost velikou; jinudy není možné projeti, nýbrž ani skrze ten příkop aneb prostředek, leč ve dne, není bezpečno jeti. Nebo v noci vrcholky skal a točenice viděti se nemohou, an dosti ve dne činiti mají, aby jich pilně šetřili.
Jest moře na ryby nehojné, tak že dost málo jich v něm chytají, a to z těch příčin, že nemá okolo sebe nikdež žádné řeky, která by do něho padala a s sebou ryby drobné vnášela; druhé že vůkol něho ani v něm žádné trávy dobré rybám k pastvě neroste, než toliko místem rákosí, kteréž k žádnému pohodlí a úžitku nejsou. A však jest vzácné pro korály, kteréž v něm rostou, a pro plavbu.
Korály v něm dobývají pěkné červené, bílé i strakaté, a místem co ruka tlusté, však vnitř duté, nerovné, zpukané a děravé; co se menších cinků a rohův neb proutkův dotýče, ty jsou celistvé, hladké a mocné ke všem potřebám. Protož těch velikých pařézkův nepotřebují nežli na okrašlování oken, dveří, truhel a jiných potřeb, netoliko při mešitích, špitálích, ale i při dvořích neb tvrzích.
Plavby se užívá pro mnohá kupectví, kteráž z Indií východních od mnoha set mil po tom moři až do Sues se dodávaly; však jak jsem výš dotekl, že od jistých míst na větším díle na malých lodkách do Sues se vozily a vozí, a ty nejvíce z palmového dříví a listí spletené, provazy lýčen ými svázané a hřebíky dřevěnými sbíjené jsou. Odkudž někteří spisovatelé tak smý šleli a psali, jakoby tam lidé proto žádných želez na lodech svých neužívali, že (prý ) magnetových skalí v tom moři mnoho jest, kteréžby pro nejmenší kus železa lodí k sobě táhly a na kusy roztříštily. Ale v tom jsou se velmi omýlili; nebo tu se žádného magnetu nenachází, ač barvou hrubě všecky okolní skály magnetu nápodobné; jsou a blyští se, jakoby je olejem namazal: raději sama pouhá chudoba a nedostatek dříví i železa k tomu je vede, že tak malé, z proutí a listí palmových spletené a svázané lodí, a ne z fošen tak jako jinde mají. K tomu není magnet takové moci, aby mohl pro kus železa lodí s nákladem přes moc větru a lidskou vesly pomoc k sobě přitahovati. Ale že se nikam ven z toho moře nepouštějí, proto že toliko k přístavům těm dojíždějí, do kterýchž veliké lodí mohou, a z nich kupectví berou; a přes to že jest to moře tiché pro svou úzkost a mělčinu, i nebezpečné pro skalí, nepotřebují jiných větších a nákladnějších lodí. Naposledy poráží se ten omyl skutkem, poněvadž císař Turecký do třidcíti galejí v Sues ustavičně má, a ty od železa dobře opatřeny jsou, těmi však bez překážky magnetu, ač pro skalí velmi nebezpečně, vždy od jednoho konce k druhému každoročně projíždějí a se plaví.
O tom moři v písmích svatých činí se zmínka pro obzvláštní div a skutek boží, totiž převedení lidu Izraelského prostředkem toho moře, kdež se vody rozstoupily a byly jako zdi, po pravé i po levé straně, tak že lid suchou nohou na druhou stranu nad městem Sues (o čemž jsem nahoře zmínku učinil) přešel. Což vida král Farao a lid jeho vojenský, kteříž Izraele honili, když se také do něho pustili a projeti myslili, byli od vod zatopeni a do prostřed moře vraženi, tak že nezůstal z nich ani jeden, jakž se to obšírněji vypisuje v druhých knihách Mojžíšových v kapitole 14. a 15.
Připomíná to též jeden starožitný dějepisec, Berosus in Ascatade, toho smyslu slovy : "Léta osmého Ascatadis, král Egyptský Cancres řečený, byv kouzly židovskými přemožen, zahynul v moři Rudém." Tuto čtenář pobožný nemusí se na tom zastavovati, že dokládá "kouzly Židův", kdyžto nám jest z písem svatých povědomo, že mocí boží to se stalo, nebo ten jistý píše o tom jako neznaboh a pohan, neměv o tom skutku božím od jiných nežli od pohanův zprávu; a však proto jsem jej tu přiložil, aby vědomé bylo, že i pohanští spisovatelé strany zahynutí Faraona s písmy svatými se srovnávají, a ta věc že všemu světu tehdáž známa býti musila.
Měst, při nichž by přístavy byly, málo jest, pro nepřístupnost k břehům, a však nejpřednější pokládají se z té strany Arabie: Sues, Thor, Zibith, Zidem, Adem, z druhé strany Svaquem, Erioco, kteréžto všecky Turecký císař drží, kromě Zidem, neb přináleží k městu Meccha, kteréž od něho dne cesty vzdáli leží a svého vlastního pána má; a druhé, Erioco, to jest krále Abyssinského vlastní.
Bylo Rudé moře po všecka léta, jakž se v pamětech snáší, slovoutné pro obchody a dodávání po něm z Indií východních všelijakých drahých věcí a kupectví do Evropy, Afriky a na větším díle do Asie; nebo nebylo žádné jiné cesty před lety obyčejnější, jako skrze Egypt od Alexandrie po Nilu nahoru, až kudy se po zemi k moři Červenému vozilo, a zase od moře dolů po Nilu do Alexandrie, odkudž potomně na všecky strany světa docházeli. Nebo nacházejí se předešlých císařův Římských mnohá v právích císařských in Codice et Novellis constitutionibus, o důchodech, clech atd. země Egyptské vyměření a poručení; obzvláštně pak císaře Marca a Commoda, z kterých by se věcí, a co ungeltu neb cla při moři Červeném platiti mělo, nařízení jest. Odkudž se poznati může, jaké jsou se znamenité věci na onen čas z Indií do Egypta dodávaly, jmenovitě: skořice, pepř dlouhý, pepř bílý, hřebiček, špikanard, cassie, costus, xylocassie, myrra, kadidlo, cassia fistula, thymiama, kadidlo skládané, zázvor, ammoniacum, amamum, galgan, galbanum, lazúr, dřínová houba, gummi, rajská zrna, skořicové dřevo, carpesium, teničké kmenty všelijakých barev, slonové kosti, ebenové dřevo, všelijaké drahé kamení, jako perly, diamanty, smaragdy, safíry, rubíny atd., hedbáví, šarlat a zvířata divná.
Těchto pak časův přes ty všecky vyčítané věci známé jsou i nám tyto věci z Indií pocházející, totiž : porcelány, muškátový květ, kůlky, indigo barva drahá, myrabolanum, tamarimium, camphora, opium, amfion, bangue, ambra, rhabarbarum, manna, tamarindi, jaqua, turbith, cubeby, duriacon, iambos, mangas, ananas, samaca, bettele, arecca, sanguis draconis, vannanas jiných podobných ovocí, letkvaří, aromatum etc., jež by dlouho bylo vyčítati, zvláště od pomorančí, citronů atd. v Evropě se nacházejících, jichž tam všech hojnost mají; tolikéž nám neznámých zvířat rozličných pokolení mnoho se z těch zemí vozí, o čemž Hugo de Lintschot v čtvrtém dílu o východní Indii obšírně vypisuje.
Z kteréhožto tak rozličných věcí poznamenání rozuměti se může, jak obyčejná i užitečná plavba po moři Rudém bývala. Nebo svědčí to mezi jinými spisovateli Cicero v jedné své řeči, že za jeho časů král Ptolomaeus Auleta, otec královny Cleopatry poslední, měl z Egypta samého důchodu a platu ročního 12500 talentů neb hřiven, v naší sumě počítajíc, půl osma milionů zlata, ješto tehdejších časův nedobře bylo spravováno. Potom přišlo to království v moc Římanům, ti jsou ovšem lepší užitky z něho brali, jakž mnohá a častá v pravích o tom nařízení před rukama jsou. Posledních pak těchto časův, když z Římské moci žoldánům Egypt se dostal, ze všeho nemírné, nýbrž dvojnásobné daně a cla dávati musili, a kde za starodávna na tom moři sotva patnácte neb dvaceti lodí pospolu bývalo, nyní velké armády semo tam se vídají.
Protož každý souditi může, jak veliká suma peněz žoldánům, a těchto nynějších let Turku se scházela a posavad schází. A kdyby překážky od portugalcův nebylo, kteříž před některýma léty do Indií z Hišpanie začali jinou dalekou, neobyčejnou a velmi nebezpečnou cestou po moři Oceanu svými lodími dojížděti, a odtud sami sobě i pro jiná křesťanská království všecka těch zemi bohatství a kupectví nakládati, ano také mimo to ani Turkům kupčiti v Indiích téměř v ničemž nedopouštějí, sami mnohá království tam opanovavše, a přes to všecko i po moři Červeném začasté vyjíždějíce i města plení a Turky všelijak sužují, o čemž v následující kapitole obšírněji toho doložím; takových řku překážek kdyby nebylo, nebylo by na důchod v světě bohatšího a jistějšího království, jako toto Egyptské.
Někteří staří Egyptští králové, znajíce takové toho moře příležitosti,
chtěli moře Rudé s mořem Prostředzemním, a jiní s Nilem řekou spojiti,
tak aby se z jednoho do druhého plaviti a tím volněji všelijaké věci
do Egypta dodávati mohly.
Herodotus lib. 2. píše, že král
Sesostris začal od moře Rudého příkop k Nilu dělati, a ten čtyř
dní cesty dýl v sobě obsahoval, a čelem byl, co by dvě lodí největší
se minouti mohly; a však po ztracení při tom kopání a díle do 120.000
lidu, a jsa věštím duchem, aby toho zanechal, napomenut, od
předsevzetí svého přestal a toho příkopu nedokonal. Darius král
Perský tutouž věc před sebe vzal, a dělal příkop široký 70 loket, a
hluboký co mohla lodí nesoucí deset tisíc liber ztíži stačiti, ale nic
nedovedl. Až po něm král
Ptolomaeus udělal strouhu sto
střevíců šíří, třidceti hlubokou a dlouhou 37 mil vlaských, do kteréž
vody z moře napustil, a potud plaviti se mohlo; však když dokonati
chtěl, porozuměl, že moře Rudé bylo o tři lokty vyšší nežli země
Egyptská a Nilus, kteréžto kdyby se bylo mělo pustiti, bylo by
netoliko řeku Nilu svou slaností nakazilo (nebo Nilus všemu Egyptu
vláhu, úrodu i nápoj dává), alebrž všecken Egypt potopilo, a protož
musil toho tolikéž tak nechati; jakž o tom
Plinius, Strabo,
Basilius in
4. hom. Sex. dierum.
Aneas Sylv. in Cosmogr. Batt. Ram. tom. 1. fol. 371. dále
vysvědčují. O královně Kleopatře píše
Plutarchus in vita
Antonii, že chtějíc oznámeným příčinám vyhnouti, dala se
do kopání jiného příkopu, aby tu úžinu zemskou mezi mořem Rudým a
Prostředzemním na 300 honův v sobě obsahující otevřela, žeby moře
jedno jako druhé slané jsouc, tím bezpečnější průjezd dalo a Egyptu k
žádné škodě nebylo. Ale měla překážku od Arabův, a potom brzo smrt
její v to vkročila, tak že opět nic nebylo dokonáno. Příkopů těch
ještě nedaleko od
Sues i jinde po poušti dosti mnoho patrných
znamení podnes jest, a to jsem já vše tak býti očitě spatřil.
zpět na obsah 
Další: Zpráva o Indiích východních, jaké jsou to země, jak jsou se do nich Portugalští dostali a jak tam podnes hospodaří.