|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Indie východní. Bramani. S. Tomáš apoštol indický. Jmeno Indestán. Řád a správa tam znamenitá. China, země lidnatá, na nejvýš vzdělaná. Siam. Království Udia, Pegu, Narsinga, Cambay a j. Portugalští v Indiích východních. Vasco Gama. Goa město. Jich města a přístavy. Království Bengala, Cambaya. Města Diu, Ormus. Někdejší Babylon. Chrám. Věže Nimrod. Bagdet město. Války Portugalských s Turky. Holandčané v Indiích Východních. Tamerlan chán Tatarský. Quinsai město v zemi Mangi. Palác chanův u města Cambalu. Tataři kolikeří jsou.
India jedním jmenem nazvaná jsou mnohá království a krajiny, kteráž od západu mezují s zeměmi Parapomissadskou, o níž Plinius lib. 6. c. 20. 23., Arachosií, o níž Strabo lib. 1 1. a Ptolom, lib. 6. c. 20., a Gedrosií, jinak Tarsis, o níž Sabellicus zmínku činí.
Od půlnoci začíná se od hory Imao, kteráž jest díl vrchův Caucasus řečených; od východu stýká se s královstvím China a od poledne spojuje se s mořem Oceanus, kteréžto (jakž Pomponius píše) do šedesáte dní a nocí cesty po moři břehy indické smáčí a zalévá.
Nejvíce pak dělí se India na dvé: jedna jest z této strany řeky Ganges ležící, totiž od západu počínajíc až k řece Ganges se vztahující; druhá za řekou Ganges, totiž z oné strany řeky až k Chině dosahující, a vůbec všecky země mezi řekou Indus a Ganges ležící Indie slovou.
Ti národové a krajiny byli vždycky všech časův velmi vznešení, netoliko proto, že všelijakých umění a řemesel, kupectví a zboží pilni byli, ale také nikdy cizím králům a mocnářům, krom jediného Alexandra Velikého, kterýž jen toliko skrze zemi jejich s lidem válečným projev a některé jejich krále přemohv, zase zpátkem odtáhl a jim vlády zanechal, o čemž Quintus Curtius a Diodorus píší, poddáni nebyli, tak že se neví, aby od počátku světa který národ býti mohl, ješto by svých svobod a řádův tak chvalitebně hájil a je zachoval, jako tento indiánský.
Národ jest a byl všech časův pohanský, a slavně vystavené kostely svým modlám, místy naše kostely nákladem, velikostí i lepostí převyšující, měl a má.
Toho národu lidé byli v svém pohanském náboženství nejvycvičenější mezi všemi národy, a to náboženství své tajívali, jiným ho v žádné příčině nezjevujíce. Věřili pak v jednoho boha, modl a obrazů v kostelích netrpěli, přirození všech věcí zpytování možných zpytovati se cvičívali; snažovávali se také věštím duchem uměti hádati atd., sami však žádného cizího tomu nevyučovali. Kněží svých od starodávna brachmanes řečených na tisíce mívali, kteřížto vším náboženstvím vládli a Pythagoritský život vedli; jakž o nich nemálo píší Pic. Mirand. lib. 1. de van. gent. c. 2. etc. lib. 7. de rer. etc. praenot. c. 9. Philostr. in vita Apoll. Bardessanes Syrus. i brachmanes byli u veliké vážnosti jmíni; nebo po králích nejpřednější bývali, úřady vládli a za proroky je měli, kteřížto lidu tomu mnohé ceremonie a řády vynalezli, a což podivení hodné jest, přes dva tisíce let v své podstatě a posloupnosti zůstávali, tak že se podnes ještě v Indiích nacházejí a bramanes slovou; jakž to svědčí Hugo de Lintschot lib. 2. Orient. Ind. c. 36. Odoardo Barbosa nell. somm. delle Indie, kdežto mnoho o jejich náboženství vypisují.
I toto se tolikéž o nich nachází v historii církevní Eusebiově a u jiných spisovatelův, že jest apoštol svatý Tomáš v Indiích evangelium kázal, a mnoho tam na víru křesťanskou obrátiv, návodem těch brachmanů mučedlnickou smrtí u nich život dokonal (ač sic Dorothaeus Synopsi svědčí, žeby svatý Bartoloměj v Indiích kázati měl); a podnes v těch zemích památky o svatém Tomášovi se nalézají, a to mezi křesťany těch krajin, kteříž do dnešního dne své náboženství tam konají a svobodné po všecky časy je vyznávali. Ti mají ještě mnohé paměti skutkův a divův od něho za živobytí jeho činěných, a nadto výše na památku jeho kostely jmenem jeho posvěcené, až i město svatého Tomáše, jináč Meliapor nazvané mají. V tom podnes jest kostel, v němžto kaplička dřevěná stojí, udělaná z toho dříví, kteréž za času svatého Tomáše zázračně k tomu obráceno bylo. Nebo že jest (prý) sv. Tomáš žádal při králi, aby mu dovolil kapličku vystavěti, v níž by kázati mohl, a král původem Brachmanů nejprv nechtěl tomu dovoliti; ale že potomně musil, kdyžto něco dříví velikého v jedné řece se zastavilo, tak že pro ně s žádnými lodími projížděti nemohli, kteréžto dříví že žádnou lidskou mocí, ani skrze spřež tří set slonův, jež král dal zapřáhnouti, z té řeky vyvleci se nemohlo, až je svatému Tomášovi dovolil vytáhnouti: ten že je svým pasem beze vší nesnáze na sucho vytáhl, a z něho tu kapličku vystavěti měl. Hugo de Lintschot cap. 15. Orient. hist.
V té tehdy kapličce jest hrob, a v něm zůstatky neb kosti svatého Tomáše ukazují, kteréž u veliké vážnosti chovají.
Dotčení křesťané indiánští své církevní služby a řády řeckým sic obyčejem, ale řečí chaldejskou konají, a mají své biskupy, z nichž jeden nedávno v Římě byl, a potvrzení služeb v náboženství jejich, pro bezpečenství před Portugalci obdržel; nebo oni od Portugalcův všemi obyčeji a obchody se dělí, a jim sebe v ničemž předčiti dáti nechtí, a protož pro snadnější rozdíl křesťany svatého Tomáše se jmenují. Hugo de Lint. S. Giovan de Barros nell' historia. Ta země India slove jazykem jejich Indestan, od řeky Indus, kteroužto oni sobě za velmi svatou pokládají, proto že z ní zdaleka na poštovních koních vodu jinam sobě nositi dávají a ní těla svá obmývají, upřímě tak se nadějíce, že takovým jí se mytím své hříchy smývají; anobrž komu jen se toho může dostati, aby jsa velmi nemocen a obávaje se smrti, mohl se dáti donesti k té řece a nohy do ní s břehu vstrčiti, a tu tak umra jináč nemyslí, než že upřímo do nebe se dostane; a kdo nemůže živý k vodě té dostačiti, ten poručí po smrti své kosti neb tělo na prach spálené do té řeky metati, aby vždy tím spůsobem spasen byl. S. Giov. de Barros.
Obsahuje pak v sobě několikero království, z nichž nejpřednější jest Malabar, jehož král bydlí v městě Calicut, někdy nejpřednějším ve všech východních zemích, a to pro obchody, cla aneb poplatky z lodí, jichž tam veliké množství ze všech stran východních přijíždívalo, a král odtud největší důchod míval; ale nyní že mu Španielové mnoho zemí odňali a obchody jinam obrátili, o mnoho chudší jest. Osorius lib. 2.
Abych pak k cíli, k němuž směřuji, přišel a o obchodu Portugalcův v těch zemích dostatečnou zprávu učinil, věděti sluší, že těchto let jmenují se Indií všecka království východní, kteráž Turku, Peršanu a Tatarskému chánu poddána nejsou; mezi kterýmižto stará Indie výš oznámená jedna provincia a kraj toliko jest. S. Giov. de Barros pěkně Asii na devět dílů vedlé položení zeměpisného a stupňův rozděluje, u něhož se o těch všech Indiích výborně vyrozuměti může. Item, l'universale Fabrica del Mondo di M. Gio. Loren. d'Anania. O těch zemích a královstvích, o jejich vládě, obyčejích, městech atd. bylo by mnoho psáti; toliko však kratičce dotknu, že jsou od starodávna vždycky dobrý řád i správu nejlepší, nerci-li mimo tyto naše, ale raději mimo všecky země na světě měly, obchody, kupectví znamenité vedly, řemesla důvtipná a všelijaká slavná u nás umění, nic našim zemím napřed nedadouce, provozovaly, a mnohých věcí u nás žádný by dělati nedovedl. Odkudž také za našich let to převelmi platné a téměř napořád všechněm lidem prospěšné tlačení kněh do našich krajin se dostalo, totiž léta 1450. Sabel. En. 10. Nástroj také děl odtudž k nám přišel léta 1354. Munst. Stephan. Torcatulus, Barth. Tacius. A jakž Stumph. 13. Helv, píše, že děla léta 1380 od jednoho Bertholda Švorce nalezena jsou, a před tím o nich v Evropě ani v Africe nevěděli: v Indiích pak měli je před tisíci lety. Les essais du Montag. lib. 3. Nebo když se tam nejprv Portugalští dostali, tedy v některém místě kusů děl na sta nalezli, a některé tak veliké, že sto volův jedno mělo co táhnouti. Hugo de Lintschot.
Netoliko pak děla, ale všelijaké jiné vojenské potřeby a zbraně mají, a to nejen k dobývání měst, ale i do pole k tažení; anobrž s tím se vším, s čímžkoli k nim Portugalští, domnívajíce se jakoby u nich za divné býti mělo, přijeli, to oni za hřičky proti svým nástrojům pokládali a lepší své věci jim ukazovali, říkajíce o sobě, že všickni toliko jedním okem, oni pak sami že dvěma hledí. Nicol. di Conti.
Knihy v jazycích jejich rozličných a na pěkném papíru tištěné do křesťanstva se vozí; odkudž znáti se může, že ten národ z přirozené živlův mírnosti a dokonalosti ve všech věcech tělesných právě dokonalý jest. Města a domy pěkně vystavené mají, aniž my s těžkem bychom tomu věřili, co se píše o jejich nákladných. palácích, o svršcích, nábytcích, klénotích a jiných věcech od bohatství, nádhernosti a rozkoši v nich, jež by zúplna vyčítati celá kniha nestačila. Viz o tom spis Diversi avisi particolari del' Indie dalli Rev. Padri della Comp. di Giesu. Kupci místy mezi nimi jsou tak bohatí, že mnohý vlastních lodí má 30, 40 i víc v svém obchodu, a časem všecky naloží rozličným zbožím, že obyčejně lodí s tím, co v ní jest, za 50.000 dukátův státi bude. Nicolo di Conti narrat.
Mají mezi sebou všelijaké řemeslníky a obchodníky rovně jako u nás; látek k šatstvu od zlatohlavu, stříbrohlavu a hedbáví více nežli u nás; potom od cukrovaného, ovocí a pamlskův velikou hojnost, od ptactva, zvěři a všelijakých dobytkův pitomých i ryb dostatek, a toho všeho umějí velmi nádherně a úpravně s vonnými věcmi, zvláště pak ženské pohlaví, užívati.
Není zajisté chlipnějších žen na světě, které by více toho šetřily, jakby mužům pokrmy a jinými obmysly k rozkoši těla příčinu dávaly, jako v těch zemích; pročež také všudy tam nevěstek plno jest, a za žádný téměř hřích smilstva nemají, jakž toho plné historie jsou o těch věcech svědčící. A však manželky, zvláště vzácnější, tak svým manželům věrné jsou, že po smrti mužův svých na hranice, na nichž těla mrtvá na prach spalují, u přítomnosti přátel a známých, jimž k libosti ty manžely pojímaly, tu s nimi se rozžehnávajíce, při velikém zvuku hudby a s pochvalou všech přítomných, dobrovolně s radostí skákají a se s nimi za živa upalují. M. Ant. Pigafetta Viag. Nicolo di Conti.
Lidé ti v oděvu nejednostejný spůsob zachovávají: někteří odpolu nazí, jiní v jednoduchých sukních, jiní nákladně, jiní zas prostě chodí; nebo pro nesmírné horko nelze tam mnoho šatův na sobě nositi, o čemž by také bylo mnoho psáti.
Již pak tuto některá toliko přední království ze jmena položím. Nejpřednější a zvláštní v těch zemích království jmenuje se China, a to pro zahrady, řeky, rozličná ovoce i jiné lidskému srdci žádostivé věci, za nejrozkošnější a nejbohatší všeho světa se pokládá; a to dělí se na patnáctero království, v nichžto se najde všech přes 440 pěkných a hražených měst, kromě městeček, tvrzí atd., jichž nesčíslný počet jest; obyvatelův pak do 70 millionů, kterýžto počet sotva by se ve vší Evropě shledati mohl. Giovan di Barros. Odoardo Barbosa. Všickni napořád, kdo rukama, nohama a jakým jiným údem vládnouti mohou, byť jednou rukou neb nohou bylo, pracovati musejí, a žádnému zaháleti, ovšem žebrati nedají, tak že v jednom městě Cantan do 4000 slepých, kteříž mlýny ručními mlíti musejí, pokládají, a tou příčinou všecka země na nejvýš dobře se vzdělává, a nikdež nic prázdno a zahálivo není. Boterus.
Z té příčiny není se čemu diviti, že v té zemi ani v jiných okolních nikdy moru nebývá, ani tak mnohých nemocí jako u nás, když to tak vše středmostí svou a zdravým povětřím i také ustavičným pracováním oni přemáhají. Nicolo di Conti. Boterus.
Krále mají své vlastní, kteříž v tom dobrém spůsobu a řádu již na dva tisíce let pasovali, a tak všecky věci, co se obchodův a důchodův dotýče, vedli, že každoročně do 120 millionů korun důchodů jemu se schází; o čemž, ač zdá se k víře nepodobná věc býti, však toho Boterus lib. 2. par. 2. příčiny přivozuje, že tak jest, a pojišťuje.
Píše Pigafetta o jednom slavném paláci a hradu toho krále v jednom městě (v němž od jedné brány až k druhé celý den se jeti musí), že má sedmery zdi vůkol, a při každé některý tisíc strážných, kteříž se jednak ve dne, jednak v noci mění. Uvnitř že jest množství palácův, a mezi nimi čtyři královští, v nichž slyšení přespolním vyslancům dává; jeden že jest vnitř i zevnitř mědí pobitý, druhý stříbrem, třetí zlatem, čtvrtý perlami a drahým kamením krumplovaný a osazený. Zahrady pak a jiné věci k víře nepodobné že tam býti mají, jakž o tom o všem jiní mnozí odtud přijíždějíce vysvědčují. Osorius lib. 11. píše, že lid v Chině obojího pohlaví život a obcování vedou ku podobenství franckého a německého národu, totiž velmi pobožný a chvalitebný.
Po tomto království jest nejpřednější Siam, jináč Menan slove, jehožto král má devatero jiných království pod mocí svou; lidé v nich nejsou řádem a správou podobní, ani důvtipnými obchody Chinenským rovní, než místy v některých pomořských městech dosti vlídní a vycvičení jsou v obchodních a potřebách vezdejších, nejvíc však na urozenosti a starožitnostech rodu sobě zakládajíce, málo se jich na řemesla oddává, než každý chce zemanem býti. V tom království jest samých Arabův mahometského náboženství kupčících přes 25 tisíc.
Po něm jest Udia, v němž do 400.000 obyvatelův a sousedův býti, a do 200.000 lodí malých i velikých se nacházeti má, proto že jako Benátky u vodě leží, a 50 tisíc vybraných jonáků k boji to samo město vypraviti může. Král jejich má 6000 drabantův a 200 slonův při dvoře; k boji pak hotových má 3000 slonův, dva tisíce jízdných a 250.000 pěších, kterýmž z rok do roka plat a vychování dává, bez utiskování obyvatelův a poddaných. Boferus a Som. delle Indie Orient.
Po něm jest království Pegu, vším dobrým ve vší hojnosti oplývající, a zvláště výbornými porcellány, kteréž dělají tímto spůsobem : vezmouce trupel bílé hlíny vonné, s tou rozdělají na prach stlučené škořepiny, na mořském břehu sbírané, z jistých živočichův, a vaječné škořepiny přidadouce udělají, že bude jako těsto, a z toho potom učiní jakou chtějí nádobu, i všelijakými barvami je napouštějí, tak jako u nás skla. Kterouž, jak hotová jest, do země spěšně, aby se neztlačila, zasypí, a v zemi do 80 i do 100 let nechají. Že pak z nich žádný, kdo kterou zakopá, živobytím svým nedočká, protož vystavují jistá znamení, a při tom čas poznamenají, aby dědicové jejich nádoby takové potomně najíti mohli a vyzdvihli. Tímhle spůsobem rodičové potomky své jako nějakým podílem otcovským zachystávají, tak že potomci jejich takové nádoby třebas každého roku nacházívají, a nedostatku v nich žádného nemají; k jídlu pak a ku pití nejvíc jich potřebují, proto že žádného jedu v sobě netrpí, nýbrž neb jej vyrazí z sebe ven, anebo se rozpukne; z nich tedy píti a jísti bezpečno jest. Odoar. Barbosa. Pigafetta.
O jejich obyčejích, králi a věcech v těch zemích rostoucích vypisuje Lodov. Barthema cap. 15. 16. a Somm. dell' Indie. Po nich jest Bengala, Aracan, Indostan, Orixa, Narsinga jináč Bisnagar, všecko obzvláštní království mocná; zvlášť pak král z Narsinga, kterýž prý samého ženského pohlaví v službách užívá, a mnoho set panen, co nejpěknějších může vyhledati, při svém dvoře chová. Tolikéž když na vojnu táhne, několik tisíc jich povolá, a ty již na to plat jistý v čas pokoje i války berou, a mnohé z nich své manžely mají, však pro samu krásu jen k tomu obrané jsou, a jim odtud veliká čest se děje; nebojují pak ony s nepřátely, ale aby toliko svou přítomností tím více jonáků a mládeže po sobě na vojnu potáhly, kteříž by před nimi udatněji sobě počínali a od nich za milovníky oblibováni byli; jakož pak některá z nich nejen při dvoře, ale i na vojně sto i víc milovníkův má, a král často do pole s 700.000 lidu válečného vyjíždívá. Pietro Alvarez, Oduardo Barbosa, Boterus. Obzvláštně Joh. Barros píše o jednom tažení, že v něm 12.000 samých svodníků, a nevěstek obecných trojnásobní počet byl, kromě od krále žold majících. Střelby veliké několik kusův, a jiných válečných nástrojův k víře népodobný počet.
Potom Malipur, Coromandel, Cael, Pescaria, Malabar, Canara, Decam, Guzurat jináč Cambay, jehožto král, jakž P. Maffeo píše, že jednoho času 150.000 jízdných a 500.000 pěchoty, 1000 kusů střelby, 500 vozů pro prachy a koule, 200 slonův proti velikému Mogor do pole vyvedl, a však pořažen byl. Město v něm jest Cambaya, sto třidceti tisíc domů v sobě mající. Boterus. Také prý obyčej má král Cambaye jakési listí a koření jedovaté jísti a z mladosti jeho tak požívati, kteréž se mu potom v starším věku v pokrm obrací a jemu nic neškodí, ale jiné samým dechnutím neb plinutím na někoho škodlivě uráží i jistou smrt přináší, jakož to prý dělává, když koho umořiti chce, že naň toliko dechne. Praví také, že každou osobu ženskou, s kterou obcuje přes jednu noc, umoří, a na zejtří mrtvá od jeho duchu se nachází, pro kterouž příčinu vždycky v záloze 4000 panen v palácích svých chová a doplňuje. Lodov. Barthema lib. 1. dell India c. 1. 2. Sommar. delle Indie Orient. Až potud jsem o nejpřednějších při moři toliko ležících zemích a královstvích Indiánských dotekl, o nichž by bylo mnoho psáti, též o jiných královstvích, kteráž za těmito jmenovanými dál do země leží. Item o ostrovích, jichž na tisíce někteří pokládají býti, a přední jsou: Java, Japon, China, Moro, d'Amboino, Moluch, Borneo, Samatra, Zeilam, Diu a jiní, z nichž někteří na několikero království se dělí. O čemž o všem zavru, co Plinius píše lib. 6. cap. 19., že za onoho starého věku byli králové v Indiích, kteříž do 600.000 pěších, 30.000 jízdných a 9000 slonův na mzdě ustavičně chovali. Píše také, že Alexander Veliký, když do Indie táhl, po samé řece Indus pět měsíců pořád se plavil, a každého dne 600 honův ujížděl, a však že Ganges řeka v též zemi mnohem delším tokem teče. Item pokládá 5000 měst hražených a 122 národů jazyků rozdílných a jiných věcí paměti hodných, cap. 17. 18. 20. Podlé čehož rozuměti se může, když jsou Indiánové předešlých časův v takovém množství a slávě byli, že těchto nynějších let, když se všecko opravuje a množí, dobře k víře podobnější zpráva jest těch, kteříž o těch zemích neslýchané věci vypisují a vypravují.
Ale abych vypravovati začal, kterak jsou se do těch zemí Portugalští dostali, jak a co tam řídí, spravují, protož všeho jiného pomíjím; jest naděje, že žádostivý čtenář Mendezium, Navig. Petro Alvarez, Vasco di Gama, Thom. Lopez Epist. di Mass. Transilvano. Relat. di Gio. Gaetan, Inform. dell' isola del Giapan, a jiné mnohé bude sobě moci přečísti.
Když se psalo léta 1497 měsíce Července, král Emanuel v Portugallii (jest země a díl Hišpanie, ta tehdáž měla své vlastní krále, ale potom králi Castillie řečenému po příbuzenství připadla, ale na ten čas vší Hišpanie pánu a králi Hišpanskému náleží, a za jeden národ se pokládá s jinými Španěly) maje toho zprávu, a dočetv se ze světopiscův, žeby se po moři do Indií mohlo dojeti, a vyslav skrze Egypt po zemi některé, kteříž by v Arabii a dále vůkol moře a spůsob plavení shlédli a vyzvěděli, vypravil s počátku 4 lodí s lidem válečným, aby toho šetřili, kterak by se přímo po moři do Indií projeti mohlo. Vůdce té výpravy vojenské sloul Vascus Gama stavu rytířského; ten drže se břehův Afrických vždycky na východ slunce táhl, až se dostal k horám převelmi velikým a na 6000 vlaských mil do moře od země se táhnoucím. Mimo ty maje se dále pustiti byl velmi přestrašen hroznými bouřkami větrův, dešťův, zimy, tmy a vln mořských, kteréž jistým časem (jako ku příkladu u nás na podzim) tak hrozné a strašlivé jsou, že tudy nelze žádným lodím projeti, a však obyčejně a přes celý rok dosti nebezpečné jsou, příčinou větrův, kteříž z obojí strany těch hor od země se srážejí do moře a ním tak násilně pohybují, že pamětníka není, aby se kdy kdo měl tudy dále pustiti, nýbrž každý odtud zpátkem se vracíval, domnívaje se zajisto tu konec světa býti. On pak Gama proti vůli všech svých marinářů pustil se s svými mezi to vlnobití, kteřížto za mnoho dní v těch bouřech se plavili, nevědouce nic kdy den neb noc byla, tak se životův svých opováživše toho nejvíc šetřili, aby zpátkem s hanbou od větrův domů hnáni nebyli; jakož se jim pak toho po mnohém nebezpečenství dostalo, že jsou s radostí projeli na tiché moře, kdež poznali, že ty hory za sebou měli, a po straně pěkné, úrodné země spatřili, k nimž se obrátili; však že v naději až dotud jeli, a v naději bázlivé každý podnes ty hory míjeti musí, nazval je nejprv Promontorium bona spei, vlasky Capo di buona speranza, totiž "předhoří dobré naděje". Tu nejvíce lodí, a někdy celé výpravy vojenské v zkázu přicházejí, a to když se chybívají s pěkným počasím, kteréž tu řídké bývá. Osorius lib. 1. Edoar. Lopez, dell' reg. Congo c. 8.
Gama tehdy minuv to nebezpečné moře, držel se břehův a zastavoval se u mnoha měst a zemí, kdež místy mnohého přátelství užil, a vůbec tam všechněm s svými lodími a lidem divný byl, neb nikdá jim podobných na tom moři neviděli; až naposledy do Indií se dostal do Kalikut, kdež od krále slavně a s radostí byl přijat. Však nedlouho to trvalo, pro Araby a Mahometány, kteříž v tom městě u velikém množstí z Turek a odjinud obchody vedli, a odtud do svých zemí koření a drahé kamení vozili; kteřížto obávajíce se, aby jich Portugalští neodstrčili a jim obchodů nepřetrhli, osočili je u krále, až i bouřku proti nim v městě stropili, v níž do 50 Portugalcův zahynulo. Pročež Gama byv na lodích svých, vypověděl králi pokoj a dal se do plenění lodí v přístavu Kalekutském, v nichž mnohá zboží nalezl a pobral, ostatek děly roztřískal a popálil, do města střílel a hojně škod za to králi nadělal; odkudž se potom hnul a k jednomu králi, poplatníku Kalekutského, se obrátil, kteréhož na to navedl, že jest od Kalekutského odpadl a s Gamau proti němu bojoval, o čemž by šíř vypravovati dlouho bylo. Naposledy však Gama naloživ své lodí drahými věcmi, jel zpátkem domů, a přijel ve zdraví se třmi lodími léta 1499, jehož domácí poctivě přivítali.
Potom léta 1500 vypravil král Emanuel jiných 13 lodí, a na nich 1500 vojákův, s tím poručením, aby sobě tam pevnosti a byty spravovali; nejvyšším byl Alvarus Capralis. Ten šťastně jel až k těm horám dobré naděje, kdež jak se dostal, hned tmy a hroznými větry a bouřemi byl obklíčen, že dříve nežli je projel, čtyry lodí viděl vichřicí zachvácené a se všemi, což na nich bylo, potopené, tak že když projel, šest toliko lodí shledal, tři byly jinam zahnány a zpátkem se domů dostaly.
Těmi šesti lodími proti Kalekutskému králi válku vedli, až potomně jiných deset, potom pět léta 1502 z Portugallie, léta 1503 šest, a po ta léta pořád vždycky král po 10, 6, 4 a více i méně lodích do těch zemí vysílal, z nichž každého roku větší díl kupectvím naložených a s dobrým krále užitkem za všecken náklad, do Hišpanie se vracel.
Jiní pak, kteříž tam zůstávali pro obchody a přízeň, kterouž měli s některými králi, a zase pro snadnější odpor nepřátelským králům, všelijak o to usilovali, kterak by co nejvíce pevností v přátelských i nepřátelských zemích sobě vzdělali, však pod jiným a jiným zámyslem, totiž u jedněch pěkným a přátelským spůsobem, pro ochranu jich proti okolním králům, nepřátelům jejich, jako v Cochim, tu nejprvnější pevnost vystavěli proti králi Kalikutskému, a tak i jinde atd.; u druhých pak nepřátelskou mocí, jakožto u těch, jež mocně přemáhali, proto aby se více nepozdvihovali, nýbrž jím poplatky dávali a kupcům křesťanským z národu jejich nepřekáželi, jako v Ormus a jinde, což vše připomínati velmi obšírně by přišlo; a však toliko toho dotknu, že pomalu vždy větší a větší vojska král Emanuel do těch zemí posílal, jimiž jsou tam celá království válečně a vítězně obdrželi, a léta 1510 město Goa řečené, veliké, pevné, pěkné a téměř u prostřed těch pomořských Indií ležící, mocí a útokem dobyli, v němž nejpřednější sídlo pro místodržícího krále španělského zarazili. Nebo tak se hrubě v těch zemích v málo letech zsílili, města jiná mnohá a pevnosti národem svým zosázeli, že svého nejvyššího správce, jímž by se jiní správcové řídili, míti musejí, a ten slove Vicerex, totiž místodržící krále. Ten ve třech letech se mění a jiný na jeho místo vysílán bývá. Má svůj soud dvorský, kancelář a právní řízení, vše spůsobem krále Hišpanského; však když by se jaké znamenité věci dotýkalo, tedy do Hišpanie do tejné rady královské odvolání bráti se může. Též má své strážné a drabanty, dvořany, trubače, a vede královský dvůr; důchodův do roka několikráte sto tisíc, kromě darův, kteréž mu při přistupování k úřadu všickni králové, vasallové a smluvami dědičnými připojení, též správcové pevností a měst, úřadové a co vedlé jiných důchodův kupci a lidé poddaní na přivítanou a obnovení smluv dědičných a tak dále, od zlata, drahých kamení a j. dávají a odsílají.
Před některými časy Patres Jesuitští (kteříž netoliko tu v Goa ale i jinde v zemích pěkně vystavené kolleje mají) vyprosili sobě to na králi Hišpanském, aby jim a tak do kolleje jejich všecky královské pocty a darové od místodržících postupováni bývali; čehož mnoho let požívali, až léta 1584 jeden místodržící, Don Luys de Layde, nechtěl jim jich dopříti, ale co mu darováno bylo, to sobě zanechal, než s nesnází velikou to obdržel; což jiní do dnešního dne po něm činí.
V tom městě jako i v jiných Portugalských mají svobodu kupectví a obchody vésti jacíkoli národové: pohané, Indiánové, Arabové, Armenové, Peršané, Abyssinové, Židé a jiní mnozí, toliko když zjevně svého modlářství v městech zapověděných, a v nichž všecko křesťané bydlejí, jako aby mrtvých nepálili, se neoddávali atd. a těm podobných věcí nevykonávají, jinak sic zprudili by na sebe inquisicí, kteráž se tam dosti přísná drží.
Portugalští, nemajíce na mnoze manželek z svých krajin, z poručení svých nejvyšších brali sobě rodilé ženy a panny v těch všech zemích, kde se jim nahodilo osaditi a bytem býti, a slovou podnes děti takových, totiž z otce Španěle neb Portugalce (nebo to dvoje jmeno již o jednom národu se míní) a matky Indiánky, mestycos, jakoby řekl cvikéři, a ti ješto od otce a matky Portugalské zplozeni jsou, slovou castisos, a však všickni jednostejně snědé a mouřenínské barvy jsou, vedlé přirození místa, kdež přebývají.
Vedou slavný život, od zlata a stříbra nádherný, čeledi od zajatých chlapův a chlapkyní co nejvíc mohou chovají, kteřížto dílem a řemesly rozličnými musejí pána a paní stravou vychovávati. Nebo sami za řemeslo své se stydí a všecko toliko páni slouti a býti chtějí, byť on krám řemeslnický držel, třebas mistrem uzdářem, ševcem, krejčím atd. byl, však chová své chlapy, a ráno ukážíc jim, co mají dělati, sám se celý den procházeti bude pod řetězem, aneb na koni pod nebesy jako jiný pán, a s té nádheře třebas s hromadou služebníkův přijede k někomu, aby mu vzal míru na šaty, a když to vykoná, zase jako pán odjede. A vůbec všickni vespolek, i ti rozliční mistři řemesel, nejvíce se o to snažují, aby slavných titulův užívali, a od místodržícího samého aneb skrze někoho při dvoře v Hišpanii na list pod pečetí titul sobě koupili, buďto aby se psal fidalgo da caza de roy nossa sennor, totiž "dvořenínem královským", aneb cavalliero fidalgo, totiž "rytířem", byť se on jak živ zbroje nedotekl, aneb mosos de camarado numero e de serviso, to jest "královským komorníkem" a jinak; již pak tomu ať žádný do kaše nefouká, slovy hanebně odseká, však vedlé přísloví, "předce se sedlák se vším neumí skrýti, byť se i pod lavici schoval, však mu vždy boty vyhlídají", a jakž Vlaši říkají : ha il cervello sopra la beretta, že "má mozek neb rozum nad birétem".
Koho pak místodržící zvelebiti chce a slavnými tituly též důchody obdařiti, toho učiní správcem, tomu lodí, dvě i více pod správu dá, a pod plat najme sto, dvě i víc neb méně těch cavallierův, a jim vedlé titulův jejich mzdu, a což náležitého jest, dá a zaplatí, jmena jejich všech do knihy neb register popíše, a to na tři neb šest měsícův, a vyšle je, aby proti nepřátelům bojovali. Ti vyjedouce jezdí po některých okolních městech přátelských, a častokrát třebas od toho, k kterému ponejprv přitáhnou, nikam se jinam nehnou; a když tři měsíce aneb jiný uložený čas přečkají, již právo zase mají se vrátiti tam, odkud vysláni byli. A navrátíce se, tu jakž nejvyšší, tak jiní jeho tovaryši slavných svědectví docházejí od místodržícího, jak jsou se rytířsky chovali, na královské armádě proti nepřátelům bojovali atd., tak jakž komu mnoho cti přeje aneb ji sobě kdo skrze dary vykoupí, tolik jí požije a nabude. Ta pak svědectví když do Hišpanie odešlí aneb sami přinesou, neřekl by žádný, v jaké tam vážnosti a poctivosti bývají, a mnozí tudy úřadů, jako hejtmanského, richtářského a jiných více nežli jeden, netoliko pro sebe, ale třebas pro dobrého přítele, jemuž by jej mohli prodati, nabývají. A vůbec tak velice cti a slávy žádostivi jsou, že učinil-li by jeden druhému poctivost na potkání zdaleka beso tas manos, s poklonou a snětím klobouka až k zemi, a druhý by se tak nízko nesklonil aneb nesmekl; anebo když k druhému služebníka před sebou pošle s návěštím takovým, že ho navštíviti chce, a ten k němu do dveří domových s kloboukem v ruce držícím nevyjde, a jej do domu k sobě neuvede a na stolici pod nebesy, neb na polštáři neposadí, s tím věčné nepřátelství míti bude, a mnohý všelijak přemýšleti a s přátely o to se snažiti bude, kterak by jej z tohoto světa sklídil, jako nejúhlavnějšího nepřítele svého.
Dále, jaký obyčej zachovávají při oddavcích, křtinách, hostinách, do kostela chození, i po domích, jak nestoudného a chlipného života ženské pohlaví jest, jakých rozkoší v jídle i v šatstvu užívají, s jakými obmysly a chytrostmi k oklamání mužův zacházejí, o čemž již výš jest ponavrženo, jak horliví manželé jsou a jaký spůsob trestání všelijakých přestoupení u nich jest, též jaké nemoci a počasí tam bývají, jaké obchody vedou a mince neb míry své mají, o tom o všem, i více nežli položeno může býti, vypisují: Hugo de Lintschot, Gotthard Arthus, Edoard Lopez, Thoma Lopez, v knihách naschvále o těch a jiných národech vůbec vydaných.
Majíť pak Portugalští na ten čas přednost na moři indiánském, a páni většího dílu přístavův a měst pomořských jsou. Nebo počítajíc od začátku Indie, od města Daman až k městu Goa, kdež arcibiskupská stolice jest, učiní 65 mil, to všecko popořád Portugalští drží, a mnoho v tom položení pěkných měst a přístavův, jako Basayn, Chaul etc. mají.
Od Goa začíná se krajina Mulabar od Capo de Ramos, kteréž od Goa 10 mil vzdáli jest, až do Capo de Comarin, učiní 108 mil; v tom vůkolí mají měst a pevností několik, jako Onor 10 mil od Capo de Ramos, Barsalor 15 mil od Onor, Mangalor 9 mil od Barsalor, Cananor 15 mil od Mangalor. Od Cananor jest toliko 8 mil do Calicut, kdež Comoryn, totiž král někdy nejpřednější v Indiích pomořských dvorem jest, a však na moři s nic nemůže býti, a chce-li, aby k jeho přístavům jezdili kupci, musí poplatek Portugalským dávati, a bez toho sotva pátý díl zemí svých drží. Z Calicut do Cranganor jest 10 mil, kdež Portugalští pevnost mají; odtud Choin 10 mil, kdež také bydlí Portugalští, a tu biskupská stolice jest; od Cochin do Caulon 12 mil, tu také pevnost mají, a odtud až k Capo de Comorin jestiť 20 mil. Dále se začíná Choramandel jináč Narsinga neb Bisnagar království, tu jest od Negapatan až do Musulepatan 90 mil, kdež mají několik pevností, a zvláště svatého Tomáše město.
Potom následuje království Bengalen, 12 mil zšíři při moři, až k řece Ganges dosahující, a po něm království Bengala na 50 mil zšíři, kdež Portugalští několik měst a přístavů drží, jako Porto grando, Porto Pigveno etc. Za tím jde království Aragan, Pegu a Syan, v kterýchžto několik měst mají v své moci, a tam svobodně obchody vedou; ačkoli ty země své vlastní a mocné krále mají, však někteří poplatek dávají, a jiní z přízně jim všeho dovolují, zvláště v Sian, kdežto mají město veliké a znamenité pro všecky příležitosti, a v skutku nejpřednější kupecké město v těch zemích, buďto pro nakládání tu mnoho lodí všelijakými drahými věcmi, aneb pro blízkost k dojíždění odtud do Chiny, Javy, Samatry etc. Tu mají pevnost i také biskupskou stolici; a dobyli toho města s velikým krve prolitím týchž obyvatelův, v němž tehdáž našli 9000 kusův střelby veliké a jiných znamenitých věcí, jakž o všem Osorius dostatečně vypisuje.
Od Malaca začíná se Capo singapura až do Capo Sinosura 18 mil, odtud začínají se království Pan a Patane, kteráž na 80 mil zšíři jsou, až k samému království China, kteréž se vztahuje na 400 mil, kdež také Portugalští obchody vedou; v Machau a Canton etc. však žádných pevností nemají, proto že král z Chiny proti nim příliš mocný jest a všech věcí vojenských dostatek má, a snad kdyby tak cizích zemí a království žádostiv byl, jako jsou Španělové, mohl by všecky z té strany španělského držení pod svou moc přivesti, ale přestává na svých 15 královstvích, kteráž jsou v jednom položení a obmezení od hor, řek a zdí, a jednoho národu, tak že za nedobytá příčinou takových znamenitých hranic se pokládají, a jako nějaké město hradbami, tak tuto král zámky a pevnostmi ohraditi dal, o čemž tuto šířiti nebudu.
Po Chině začíná se království Tatara Chána, o němž doleji dotknu. Proti těm jmenovaným zemím jsou mnozí ostrovové, v nichž veliká a mnohá království jsou : jako Java, Sumatra, Japan etc., kdež místy Portugalští obchody vedou, místy páni jsou a jimi vládnou, jež by také všecky vyčítati dlouho bylo.
Ale já navrátím se zase tam, kde jsem počátek Indií položil. A protož tuto věděti již náleží, že mají Portugalští ještě jiné země a pevnosti blíže sem od města Daman. Nebo tu se začíná království Cambaja okolo 18 mil zšíři, a má svého krále možného a na všecky věci drahé bohatého; odtud 15 mil jest ostrov a město Diu, někdy krále z Cambaja, a nyní Portugalských, kdež také pevnost nedobytou mají. Od Diu až k řece Indus do 70 mil, odtud 180 až k městu Ormus táhnou se mnohá, převelice úrodná, a všelijakých lidskému pohodlí podlé chuti a žádosti hojných potřeb výnosná království.
V Ormus mají Portugalští pevnost a obchod znamenitý, a tam obchod vedou Turci, Peršané, Tataři, Francouzové, Benátčané, Engličané a jiní mnozí národové, tak že ty dvě města Ormus a Diu nejpřednější jsou pro drahé kamení, perly, hedbáví, tkaniny zlatohlavové a stříbrohlavové, čalouny, vonné věci, cukroviny a všelijaké lahůdky ve všech Indiích.
Král země Ormus nebydlí v městě, proto že je Španělové opevnili, ale za městem a v jiných městech svých, však poplatek králi Španělskému dává, a Španělům v Ormus cla a jiné důchody vedlé jich vůle pustiti musil. Vybírá se pak tam znamenitý důchod od kupectví, kteréž z Turek, z Persie a z Evropy do Indií, a zas odtud zpátkem do Asie a Evropy se dodávají, tak že se Španělové nejvíce, po místodržení v Goa, o těchto dvou míst správcovství derou, pro veliké užitky a dary od mocnářův a kupcův jim náležející.
Aby se pak lépe vyrozuměti mohlo, jaký tam obchod z Evropy jest, protož sluší věděti, že každého roku do města Alepu v Syrii, tři dni cesty od Tripoli města, mnoho tisíc kupcův se sjíždí, a to ze všelijakých národův: Vlachův, Francouzův, Řekův, Nizozemcův, Engličanův, Němcův a pohanův z tureckých zemí, a ti smlouvu s baší v Alepu učiní, co by mu dáti měli za průvod skrze turecké země až do města Balsari ; a tak když smluví, jistý počet vedlé možnosti zástupu, kterýž slove caravana jináč gaffila, totiž některé sto janičarův sobě přidané majíce, vyjedou před město do pole, a tu zvolí mezi sebou důstojníky, nejinak než jako v ležení stráže drží; markytány, kteříž za nimi všelijaké potravy vezou, s sebou mají, a všecky věci od kupectví, co do Indií vézti míní, také zbraně, stany a jiného nádobí na koně, dromedáře, velbloudy a mezky atd. naložíce, vydají se na cestu po zemi skrze pouště veliké, tak že místy dvě neděle žádné vody nenacházejí, a to v Arabii pusté, potom skrze Mezopotamii, Assyrii atd. až do města Bagdetu 40 i 50 dní cesty přijíždějí. Do toho města z Halepu jezdí také po vodě Eufrates, k němuž u města Bir tři dni cesty od Halepu, a odtud po vodě mimo mnohá města veliká a starožitná do 40 dní cesty, a někdy do 2 měsícův, jak kdy voda veliká neb malá bývá, dojíždějí.
Bagdet město jest z řícenin někdy slavného města Babylona v Chaldejské zemi vystaveno, však opodál od starého stanoviště, okolo půldruhého dne cesty.
O tom starém Babylonu mnohé divné věci vypravují, jako že u něho byly zdi 200 střevíců vysoké, 50 široké, sto bran mosazných; dále o zámku, o štěpnici a lesu na sloupích, mostu a jiných věcech, kteréž mezi sedmi divy světa pokládali, jakž je také Plinius, Strabo, Q. Curtius obšírně vypisují. Ale já toliko o chrámu dotknu, jejž Herodotus lib. 1. vypisuje. Chrám ten byl čtverhraný, zšíři i zdýli dvou honův; u toho byla věže při každé straně po jednom honu široká při základě, a výška též jednoho honu, na té byla jiná užší, na té zase třetí, a tak až do sedmé; schody šly zevnitř vůkol, a všudy po stranách schodů stolice a odpočivadla udělaná, aby jdoucí nahoru odpočívati mohli. Nejvýš pak nahoře byla kapla, v níž lůžko a stůl zlatý byl, kdež ustavičně jedna osoba ženského pohlaví bydleti musila. V tom chrámě byly tři modly : Jovis, Junonis a Opis. Jovis byla 40 šlepějí vysoká z samého zlata 1000 Babylonských talentův, totiž centnéřů (Budaus na 800 korun počítá jeden), Junonis 800 centnéřů, Opis 1000 centnéřů, a před tou stáli dva lvové a několik hadův stříbrných, každý kus 30 centnéřův. Před těmi modlami stál stůl 40 střevíců dlouhý, 12 široký, 50 centnéřů stíži. Potom samo zlatých nádob, kadidlnic a jiných věcí při tom stálo oučtem do 1800 centnéřů vážících. Diodorus lib. 1. c. 4.
Při tom městě byla také věže Nimrod, kterouž synové lidští až do nebe vystavěti chtěli, a bůh zmátl jazyky vší země. Genes. 11. O kteréž mezi jinými svatý Jeronym in com. in Daniel. cap. 1. a lib. 5. in Esai. c. 14. píše, že jest byla čtyry tisíce krokův vysoká, však nedostavená.
Toho tak někdy slavného města nyní toliko říceniny se nacházejí, velmi předivné od divných věží, zdí, kteréž ještě jako vrchové okolo roviny pískem zavaté znáti se mohou, i ta věže také, kteráž jako největší hora stojí obrostlá, a velmi zdaleka spatřiti se může, a doposavad znáti, že jest z cihel na slunci sušených a smolou místo vápna stavená; a táhnou se ty říceniny toho města na půldruhého dne cesty, odkudž velikost jeho, jaké někdy bylo, jest znáti.
Bagdet nový jest pěkné a veliké město při řece Tygris proti. Persii za pevnost, kdež Turek baši svého s mnohými vojáky chová, a je nevelmi dávno Peršanům se vší tou zemí odňal; nyní pak jistá zpráva dochází, že by zase Perský král to město s jinými okolními opanovati měl. Od Bagdetu po řece nejvíce plaví se kupci do Balsary, tureckého města, při moři Perském ležícího, kteréž tolikéž Turek Peršanům předešle odňal; ale nyní zase pod Perského mocí jest, a tu v Balsary své stanoviště mají a skládají, tak že kam kdo chce, odtud dále a bezpečně po moři se rozjíždějí, a zase když se zpátkem domů vraceti chtějí, v Balsary v jistý čas, totiž měsíce Dubna a Září, všickni se sjíždívají, odkudž až do Halepu v zástupích jedou, potom do Tripoli, a z Tripoli po moři do Konstantinopole, Alexandrie, do Evropy a do Afriky, a vůbec kamžkoli jednomu každému náleží, se rozjíždějí, a co s sebou přivezli, to jiným rozvožují.
V té straně často se pokoušeli Portugalští proti vodě Eufrates a Tygris nahoru do Turek vtrhnouti, ale pro prudkost řek a veliké skalí v nich nemohli velikými a těžce naloženými lodími projeti, po zemi pak snadno mohli, třebas tudy až do Syrie protáhnouti, a odtud dále atd., však k tomu nedostává se jim svornosti, aby některý tisíc lidu sebrali a něco na válečné nástroje naložili. Nebo v pravdě velmi špatně v té straně Turek jest opatřen a nemá tam žádných bezpečných pevností, krom některé dosti chatrné, a to na mále, jen proti samým Peršanům, o nichž ví, že se mnoho dobýváním a děly neobírají. To pak nejhorší jest nyní mezi Španěly těch zemí, že se všickni na lakomství a obchody vydali, a každý nejvyšší nehledí nežli do času krátkého jemu k vladařství uloženého se nahltati do vole a s plným měšcem domů vrátiti, tak že se při nich plní : Se danno bene gl' offici, ma non se danno le discretioni, "všelijaké v světě správy a úřady snadno jest dáti, než byť rozum a soud pravý mohl se správcům také dáti", aby věděli a znali, jakým by úmyslem chvalitebným od krále a pána svého do těch zemí vysíláni bývali, jmenovitě ne aby svého vlastního toliko hleděli, ale obecného a královského dobrého, kteréž by vůbec všemu křesťanstvu prospěšné bylo, kdyby ten cíl vladařův královských byl, aby v těch končinách všeho křesťanstva nejúhlavnějšímu nepříteli Turku škoditi hleděli, jemu země odnímali a k ruce svému králi dobývali, jakž jsou toho chvalitebně jejich předkové před sta lety v těch zemích dokazovali, od kteréž chvíle nic nepřibývá, nýbrž jak doleji oznámím, ubývá.
Turci pokoušeli se po několikráte na zbrojném lodstvu v té straně Ormus Španělům překážeti, i dříve nežli Ormus a Diu měli, ale byli na hlavu poraženi, pobiti a zvláště od Almeidy a Albuquercia, nejvyšších Hišpanských, kteříž po těch porážkách, neumějíce prvé na to mysliti, taková pevná a příležitá města Diu a Ormus mocí dobyli a dosáhli. Pročež Turci v té straně vol neb nevol pokoj zachovávati a Portugalským veliká cla a platy ze všech kupectví, kteréž buď do Indií vozí, aneb zase odtud vynášejí, dávati musejí; nebo jinudy projížděti, krom mimo ty pevnosti, nemohou a nesmějí. Caspar Balbiriag. Osorius.
Proti Ormus na druhé straně předhoří země, kteráž se jmenuje Capo de Moncadon, mezi kterýmžto a Ormus jde k Balsarie moře úzké, a slove Sinus Persicus, totiž moře Perské, proto že z jedné strany sebe Persii má a z druhé Arabii; a tu se začíná země Arabská, odkudž až k druhému předhoří té země při začátku moře Rudého, Capo de Guardafum, do tří set mil jest. Na tom Rudém moři poněkud ještě Turek panuje, a to za příčinou pevností dobře opatřených, jichž Portugalští, ač se o některé pokoušeli, dostati nemohli, a Turek je na větším díle lstivě a pod přátelstvím opanoval. Avšak často jsou se na tom moři spolu na lodích potýkali, a hned ještě za času žoldánův Egyptských, jako Campsona etc.; kdež ačkoli někdy vítězství obdrželi, však že Turci do pevností ujeli, pročež naši prázdní odtud vraceti se musili. Než podnes sic doskakují tam svými výpady, pročež Turek v Sues, v Thor, v Aden etc. galery a jiné lodí s velikým nákladem chovati musí; anobrž kdyby to moře od přirození přístupné a tak hluboké bylo, aby po něm s velikými lodími svými naši až k Sues volně mohli projížděti, jest jistá věc, žeby bylo Turkům veta tu jaký díl země držeti, a snad i Egypt a země Svatá byla by zase v moci křesťanův. Viagg. di un Comito Venetiano, dal Mar Rosso. Osorius. Ale jak jsem výše dotekl, sami svým lakomstvím a leností z rozkoší velikých pošlou, příčinu dali obyvatelům těch zemí Indiánských na větším díle, že když jsou před něco málo lety Holandčané, jináč Stádové, o touž cestu se do těch zemí pokusili a tam dojeli, i u mnohých králův přátelsky přijati byli, tak že netoliko posavad v nemalém počtu lodí každoročně tam dojíždějí, a kupecké obchody do svých zemí, a odtud do našich, item do Dánské, Švédské, Polské, Moskevské atd. zemí obracují, a tudy netoliko velmi hrubě důchody krále Španělského a všech zemí jeho zmenšili, ale také mnohá království v Indiích proti Španělům zbouřili, jako království Candy, Sumatra, Bantam, Ternate, Patani, Achin, Mertecalo, Ior, Calicut a jiná, kterážto nerci-li všelijaká kupectví Nizozemcům dobrovolně prodávají, ale z nich některá jim tam pevnosti vystavěti a se osaditi dovolili, z čehož co potomně pojde, čas budoucí to ukáže.
Titíž Holandčané pokoušeli se léta 1594 jinou cestou z druhé strany světa do Indií Východních po moři jeti, totiž kdež nyní stranou polední horky velikými okolo vší Afriky na 15000 vlaských mil až do Goa, a odtud do Malaky také 15000 mil jeti musejí, Edoardo Lopez c. 8. lib. 2. reg. Congo., a tak k straně půlnoční studenými kraji, okolo Norvegie, Švédské, Moskevské, Tatarské země do Cathay a Chiny, o mnoho kratší cestou projeti mínili, ale pro nedostatek potrav, lodí a moře zamrzlé na ten čas toliko až za Novou zemi se dostali a odtud domů vrátili. Gerar. de Weer, Navig.
Před lety, dokavad císařství Trebizondské stálo, jezdívali do Trebizondu města Benátčané, Genuenští a jiní přes moře Prostředzemní a moře Černé, a tu zboží z Indií Východních skrze Albanii neb Georgiánskou zemi na moře Chvalinské, a odtud po zemi nedaleko do Trebizondu dodávaných brali a do našich těchto krajin vozili; ale po Tureckém těch měst dobytí a záhubě z té plavby sešlo, a jakž jsem výš položil, z Balsary po řece Euphrates do Halepu se dodávají. A o té cesty otevření pokoušelo se jedno kníže Moskevské, skrze zemi Permii k řece Varziga, k moři Půlnočnímu, po něm až k řece veliké Oby řečené, kdež jest konec zemí jeho a začátek země i moře Tatarského, odkudž dvou měsíců cesty do města hlavního Cambalu Tatara Chána jest; ale pro války, kteréž tehdáž s Tatary měl, toho předsevzetí zanechal. Ramusio disc. Soprali viag. delle spetierie. Navig. di Sebast. Cabota. A to potud o Indiích povědíno buď; kdo chce více věděti mimo výš přivozované spisovatele, může přečísti Urban. Calcet. descrip. India, Conr. Leonem, Giov. Empoli, And. Corsoli, Joseph. Ind. navig. Joh. Mettell. Joh. Gonsales de Mendoza, Lud. Rom. Navig. a zavírku tohoto spisu mého o těch zemích východních a Indiánských doložím další položení z druhé strany země Chiny, kdo tam dále a jaké krajiny drží, abych tou prací všecken okršlek Azie po moři přeběhl a o něm oznámil.
Slove pak nejbližší země, kteráž po Chině doleji jde, Cathay, po ní Zagathay, a po té Scythia jináč Tartaria, kteráž jde až k zemi knížete Moskevského, a ty se opět dělí více nežli na dvanáctero království, o nichž šířiti tuto nemíním.
Mají také rozličné krále a knížata, jako v Sarmacanda městě, odkudž onen Tamerlan (kterýž desetkráte stotisíc lidu, ač Matt. di Micheovo tract. 1. c. 8. pokládá dvanáctekrát stotisíc) do Turek byl vtrhl, a císaře Tureckého Bajazetha živého jal a do zlaté klece uzavřev jeho k divadlu za sebou voziti dal. Volater. in Geogr. Bacara a Cathay a jiní, kteřížto všickni tomu v Cathay poddáni jsou a jemu poplatek dávají.
Ten pro rozdíl jiných sobě poddaných králův slove veliký chán, neb Tatar chán z Cathay, turecky Ulu Cam, totiž veliký císař, o jehož podstatnosti, síle, bohatství a řádu bylo by mnoho psáti nám k víře nepodobného. Nebo má znamenité úrodné země, v nichž všelijaké věci k životu našemu potřebné, jako zlato, stříbro, drahé kamení, koření, obilí, ovoce, tkaniny hedbávné a jiné věci ve vší hojnosti se nacházejí, a vůbec za nejbohatšího a nejpřednějšího mocnáře všeho světa se pokládá. Že pak tak málo o něm před lety v historiích se vědělo, toho byly příčinou daleké tam cesty, pro divoké národy a pustiny, skrze něž po zemi téměř nemožné z těchto krajin jest se tam dopraviti; ale nyní po moři obchody tam vedou Portugalští a jiní Evropští u velikém počtu, tak že se o jeho všem řádu a jiných znamenitých věcech mnohem více věděti může. Pro jehožto vždy ňáké vyrozumění položím vypsání jednoho města jeho v zemi řečené Mangi, v nížto samé do 1200 měst velikých a hražených jest; odkudž každý pozná, jaká sláva, řád a předivné věci v těch všech zemích býti musejí. To město vypisujíc Marco Polo lib. 2. c. 6. 8. dei viag. praví:
Jest město Quinsai, kteréž má v okršlku svém 100 mil vlaských, českých učiní 20. Leží při jednom jezeru, a skrze město veliká řeka teče, kteráž se na mnoho struh a příkopů velikých dělí, a přes město skrz několikeré ulice teče; mostů praví býti v něm 12000 malých i velikých. To město jest tím nejvíc tak rozšířené, že jsou v něm veliká náměstí. Nebo ku příkladu, jedna ulice jde skrze město od jedné brány k druhé, v té po každých čtyřech mílích vlaských jest náměstí čtverhrané, vůkolí dvě míle vlaské obsahující, a do každého náměstí může se po těch struhách na lodí jeti, kdež pro všelijaké sklady kupecké domy a kotce pěkné od kamene vystavené jsou. Na těch náměstích nachází se nad pomyšlení množství všelijakých potrav ku potřebě, pohodlí a rozkoši každého dne, a zvláště v trhové dny, tak že do 40 i 50 tisíc lidu na jednom náměstí počísti by se mohlo. Mnoho by bylo vypisovati o kupeckých krámích, řemeslnických a jiných obchodníkův, jimiž netoliko všecka náměstí jsou při domích zastavena, ale téměř všecky ulice jich plny. Pizarus hist. Pers. lib. 9. Lazar. Soranzius. Jsou tam mnohé kolleje a školy, v nichž filosofii nejvíce vyučují, a zvláště astrologii aneb hvězdářství, až by se tam dobře na tisíce hvězdářův našlo. Při každém náměstí jsou radnice, kdež se soudové držívají a všelicí neřádové přetrhují. Domy mají veliké, nákladné, na spůsob vlaských palácův vnitř i zevnitř, a při každém téměř zahrádka, v nichž s velikou rozkoší a zvůlí skvostně živi jsou, obzvláštně ženy, kteréž velmi krásné a bílé, nádherně přistrojené, a k cizím i domácím, beze vší překážky a horlivosti mužův svých, vlídné a přívětivé jsou. Po ulicích nachází se dosti koní a lodí, na nichž kdo se chce, mužského i ženského pohlaví, projeti a provezti dáti, může toho podlé své libosti za malý úplatek dovesti. V každé ulici města toho jest vystavená věž, vnitř i zevnitř klenutá od kamene, do nichž, když by kde hořelo, každý své věci vnésti a tam před ohněm zachovati může.
Stráže se drží silné na každém mostu, ve dne pět a v noci zas jiných pět ponocují, a po městě jich mnoho chodí, pro povyků přetrhování, a koho přes uloženou hodinu na ulici zastihnou, toho ráno na radnici postaví před pány; ve dne pak šetří povalečův a žebrákův, majíce pozor, jak kdo často po ulicech se toulá a s jakým obchodem zachází. Nebo kdo může pracovati, dají mu dílo; kdo nemůže údy svými vládnouti, toho vedou do chorobnic bohatě nadaných. A když v noci oheň vejde, žádný z domu nesmí, leč v té ulici obyvatelé nejbližší a ponocní, jichž se hned sběhne některé sto i na tisíce, a ti nosí do těch věží, co mohou. uchvátiti před ohněm, sic jiní by ztrestáni byli. Také v tom i v jiných všech městech chán veliký strážné a vojáky své chová, jichž se, kdyby je shloučil, na několikrát stotisíc shledati může, a těm z rok do roka platy dává; v tomto městě do 30.000 jich drží. Aby pak v čas bouře nějaké jedni druhé zachovati a k sobě přispěti mohli, jsou v jistých místech naschvál nanešení vrchové, na nichž mají boudy a stráže drží; a jest-li že v kterém úsadí co nebezpečného poznají, tedy na desku dřevěnou k tomu udělanou holí tlukou, že se k druhému vrchu rozlíhá, a tím sobě návěští dávají a kde potřebí se sběhnou.
Čeledi pokládají býti v tom městě některé sto tisíc, jako i domův, a musí každý hospodář, když mu čeledi a dětí přibude neb ubude, poznamenané, kdež uloženo jest, podobně i v hostinských domích, když by se kdo do města dostal aneb z města se odebral, dáti.
Vůkol toho jezera velmi divná a nákladná stavení a besedy jsou; a mezi jinými když kdo veselí neb jaké hody strojiti chce, tedy do některého z mnohých těch paláců při jezeře vystaveného vzkáže, na kolik osob a za jakou sumu přistrojiti mají, tehdy v čas uložený všeho hojnost od jídel, nábytkův, služby a jiných víře skoro odporných rozkoší a zvůle za dost lacino dostane, a jak dlouho chce, požívati může.
V témž městě jest zámek královský 10 mil vlaských v svém okršlku. V tom jsou rozliční palácové mramoroví, zlatem, stříbrem a malováním okrášlení : první jest pro přední pány a rady královské, potom pro dávání sluchu, za tím pro vlastní byt krále a královny, a nejposléze pro ženstvo. Všickni ti příbytkové jedni od druhých zdmi, zahradami a rybníky, v nichž množství ryb bývá, rozděleni jsou. V tom městě a zámku Ulu Cam nebývá ve mnoha letech jednou, ale bydlí obyčejně u města velikého Cambalu řečeného, o němž pomíjeje psáti, toliko o paláci krátce dotknu. Jest nejprvé zeď jedna vůkol, však čtverhraná, a každá strana 8 vlaských mil dlouhá; vůkol těch zdí hluboké příkopy plné vody. V té každé straně zdi jest brána, do níž jak se vejde, jest ulice do vnitřka do kola vystavená; v níž hlídači bydlejí. Potom přichází se k jiné zdi též čtverhrané a šest mil po každé straně dlouhé, a tu v každé zdi jest po třech branách. U těch pak obou zdi při každém rohu, a mezi těmi kraji u prostřed zdi jsou pěkní palácové, tak že vůkol těch dvou zdí 18 palácův stojí; a v těch chovají rozličné potřeby, jako v jednom koně a koňské úpravy neb odění, v druhém zbrojničné věci od rozličných zbraní a střeliv lehkých, v třetím děla a k nim potřeby, a tak dále v jiných etc. Potom jest třetí zeď z každé strany čtyry míle obsahující, a vůkol té tolikéž osm palácův vystaveno jest, v nichž poklady a oděvy chánovy se chovají. Mezi těmi trojíma zdmi jsou louky, zahrady, lesy, rybníky, zvěř, ptactvo rozličné, až jest se čemu podiviti. V té třetí ohradě prostřed místa jest hlavní palác chánův, v němž jsou večeřadla, komory a pokojové nad míru ozdobení, a z každé strany stupně mramorové rozličných barev do něho jdou. Tu se nemůže vypraviti, jaké bohatství v pokojích a slavné věci viděti se mohou, a vůbec není na světě podobného stavení, ani snad rovného bohatství v takové pospolnosti.
Chán když někam jede na procházku, vždycky má 12000 strážných na koních při sobě, kromě knížat a panstva s jich komonstvem, jichž v rozličných a nákladných oblecích do několika tisíc učiní.
Když na myslivost jezdí, tu mnoho tisíc samých myslivcův, psův, jestřábův a jiného ptactva, též mnoho leopardů a jiných zvířat s sebou vede, s nimiž dvůr, totiž panstvo a ženstvo všecko jede, a pod stany, jichž některé sto pospolu jest, některou neděli bydlí, vždy místa proměňujíc, jinam a jinam se projíždějí, někdy mezi vody, někdy mezi hory a lesy, a jinam s nesčíslným nákladem a s nevypravitedlnou slávou.
Důchodův stálých má do 23 millionův zlata, kteříž na jaký spůsob se mu
scházejí, jaké vydání proti tomu má, jaký řád při lidu vojenském, item
při správě politické zachovává; item o dvoru vedení, o náboženství a
zemích pod moc jeho náležejících, obchodech a živnostech v nich
poddaných jeho, vypisují
Marco Polo dei Viag. Montevilla dei
Viaggi. Toho toliko na zavírku doložím, že ti Tataři, kteříž se do
Uher dostávají, nejsou z těch východních Tatarův Katajských, ale jsou
z Evropy, latině z
Sarmatia a z Scythia, na díle Turku, něco
knížeti Moskevskému, a ostatek velikému kánu, však pod správou svých
zvláštních vrchností poddáni. Ti bydlejí v zemích pustých, neúrodných
a nepřístupných pro zimu, pro vody a neúrodu. Protož jest národ
divoký, bez náboženství, řádu dobrého a jiných dobrých věcí na lidi
náležejících; nemají mnoho měst, nežli jako Arabi tak se po zemi
semotam s dobytky a s čeledí toulají, a kdo. jich potřebuje, tomu
slouží. Pročež k Turkům na mzdu táhnou, vědouce že sobě v těch zemích
blíže křesťanstva více nežli doma uloviti mohou; a také Turek jistý
plat roční dává jednomu tatarskému knížeti, kterýž jest povinen Turku
lidu tatarského spotřebu, však na mzdu vypraviti. Ti se dělí
rozdílnými jmeny od Katajských, Bokarských a Sarmakandských, kteříž
města a dobrý řád mají, totižto jednak Prekopitští, Rosanští,
Nagajenští, Kasachenští, Zanolenští a Turkomanští slovou a s
oněmino malé obecenství mají; o nichž vypisují
Matth. di Micheovo
tractato 1. 2. et 3. Aless. Gvagnino nella descr. della Sarmatia
etc. Caterino Zen. nell Viag. Sigi. Baro de Herbersteino Legat.
Hayton Armeno nell' Hist. a jiní.
Další: