|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Kair město. Kostely. Nemocnice. Kotce. Trhy. Správa a důchody jeho. Lidnatost. Almužny a záduší. Turecké sýpky. Kratochvilný osel. Girafa a tatou. Kairští nosiči. Turecká obřízka. Vypsání Kairu. Velikost a lidnatost města. Povaha obyvatelův Kairských. Ostrov Míra. Rozvodnění řeky Nilu. Výroční slavnost v Kairu.
Nemohše tedy, jakž výš řečeno, k těm pyramidám ven z města pro vody vyjeti, i abychom času užili k jiným věcem, dali jsme se do procházení ulic a k spatřování všeho, co bychom jen mohli spatřiti. A nejprvé šli jsme skrze jednu přední ulici města, od brány Nansre až k bráně Zuaila, v níž nejpřednější kupci a páni bydlí; v té několik kollejí a škol vystavených jest, a nejpřednější Gemelhazar slove, kteráž má ročních důchodův čtyrykrát sto tisíc na vychování studentův a jejich potřeby, a tu se učí zákonu jejich, a čtou o tom doktorův svých mnohé knihy, divných básní plné, kdež někdo povycviče se něčemu, spíš bývá potřebován k úřadům, nežli jiný nic neuměje; a zvláště z jiných měst, když potřebují soudce a správce v náboženství i v právích, jehož cady jmenují, tehdy když do takové školy vzkáží, bývají jim propuštěné osoby hodné, jako z nějakého seminarium, totiž zahrady.
Kostely také přední jsme viděli, z nichž každý na den 10 dukátův platu stálého má. Při jednom, kterýž na nejbližším náměstí proti zámku stojí, praví, že škola byla, v níž léta 1566 vyšed oheň, do 9000 exemplářův a kněh jiných a jiných, a to psaných, a do několika set zlatými neb stříbrnými puklami ozdobených shořelo; a ten kostel jest podnes na větším díle pobořený, bez střechy a podlahy povrchu, toliko jsou na něm zábradla, a v okních mříže mosazné a železné, po čemž znáti, že jest znamenitá věc před časy býti musila, anobrž nejspíše od křesťanův za císařův Římských aneb Konstantinopolitánských vystaven býti musil.
Dál viděli jsme nemocnice, z nichž některé mají do sta tisíc důchodův každoročně, a každého z jakéhokoli národu do nich bez osob šetření přijímají a hojná pohodlí jemu prokazují, i lékařství pilně dávají, a to darmo, tak že kdo se vyhojí, může odtud vyjíti, zaplatě prostým penízem Deo gratias pakli by tam umřel, tedy co při sobě měl, toho žádnému nevydávati tam za právo mají.
Potom jsme skrze nejedny kotce kupecké, jež oni bazars a Vlaši fondiques jmenují, se procházeli; v některých nic jiného než plátna a kmenty rozličné indiánské, persiánské, Alexandrinské a jiné se prodávaly; v jiném jsme viděli tkaniny hedbávné všelijaké, jakéž se vymysliti mohou, a jim podobných v těchto našich zemích nevídáme, nerci-li takového množství nemíváme; v jiných sama rozličných barev sukna, a nejvíc englická, florentská a francouzská; v jiných šamlaty a muchejry.
Potom jsme přišli k pěkně vystaveným kotcům, ze jmena canelhalily, a v těch na větším díle Peršané svá zboží měli od látek, zlatohlavů, stříbrohlavů, čalounů a drahých kamení atd. i rozličných z Indií kupectví. Za kterýmižto hned stojí jiní krámové samých vonných věcí plní, jako ambry, pížma a co tomu podobného můž vymyšleno býti, v takovém množství, že kdo libru žádá koupiti, oni na sto liber ho nabízeti smějí.
Nejpřednější ze všech kotců viděli jsme, kancala slove, kdež nic jiného, nežli co zlatého, stříbrného, od drahých kamení a perel jest, se nenachází.
Jak pak koli mnohé obchody a u velikém množství aneb počtu v těch rozdílných kotcích a po různu po městě od rozličných národů se provozují a prodávají, však toho Turci pilně šetří, aby se ve všem každý spravedlivě choval a míry i váhy výsadné užíval; kdož by toho neučinil a shledán v tom byl, že nepravou váhou neb měrou prodával, ten bez milosti tímto spůsobem trestán bývá: totiž zavěsí mu na hrdlo veliký hliněný hrnec jako zvon, anebo opravdový zvon mají, vsadíc mu na hlavu čepici s vocásky, vede jej pacholík za provázek skrze nos jemu protažený, a jde před ním, a janičar jde vedlé něho tluka na ten zvonec holí, aby lidé slyšeli, že takového tudy z pokuty vedou. Potom pak když se s ním, jak kterému daleko a jisté místo uloženo, navodí, ještě mu peněžitou pokutu uloží, kterouž dáti musí.
Potom jsme šli skrze uličky, kdež v některých sami ševci prodávali, v jiných sami krejčí, všecko již na prodej udělané a shotovené věci, a tak po řemeslech jiných mnohých, až i kuchaři svou ulici mají, kdež maso skopové, velbloudové, bůvolové a jiných dobytkův, na mnoze pečené i vařené s jiným vařením, jako rejží, hrachem, bobem, jáhlami atd. přistrojené, item slepice, ryby a jiné věci prodávají; obzvláštně pak viděl jsem to svýma očima, že jsou skopce měli s tak velikými ocasy, že na nich samých tak mnoho masa bylo, co na největší skopové kýtě, jakož pak nám to jistili, že mnohý patnáct i dvacet liber, však s koží a vlnou, kterouž jest velmi obrostlý, váží, jakýchž beranův tam na mnoze živých jsem viděl, že dosti měli činiti ocas za sebou táhnouti.
Také jsme šli přes náměstí, na nichž samo rozličné ovoce v hojnosti prodávali; item saláty a čerstvé byliny, netoliko v Egyptě rostlé, ale také z Syrie, z Cypru a od jinud po vodě přivezené, bez nedostatku; potom kde samé oleje, loje a jiné tučné věci prodávají; jinde kde mouku, chléb a koláče. Jiné náměstí jsme viděli, na němž válečné nástroje, oštípy, šípy, terče, šavle a jiné věci s dostatkem na prodej byly.
Nedaleko zámku jiné náměstí jest, na němž koně arabské a egyptské, velbloudy, mezky, osly a jiná potvorná zvířata prodávali, nad kterýmižto jejich koňmi největší jsme zalíbení měli, a v pravdě nikdy jsem pěknějších a spanilejších koní tak pospolu a tak na mnoze neviděl. Nebo jsou vysocí, vytáhlí, silní, útlí a srsti lesknaté, tak že by s těžkem pěknější namalovati mohl; ovšem pak jsou rychlí, k tomu dobří a cviční, že by nad ty tuším pěknějších a lepších na světě býti nemohlo. O takových egyptských koních činí se zmínka v třetích knihách královských v 10. kap. těmito slovy: "Přivedli také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné, a vodívali spřež vozníkův z Egypta za šest set lotů stříbra; koně pak jednoho za sto a padesáte;" což Budaus de asse, lib. 4. na šedesáte korun vykládá, tak že čtyry koně za 240 korun stály. Na těch koních také umějí výborně Kairští se projížděti a jimi hrdě sobě vésti, okrášlíce je pěknými tkaninami a pokryvadly, aneb jiným pěkným nádobím, a kdo téměř může s to býti, aby koně chovati mohl, ten musí ale jednoho, nemůže-li víc míti, a k sousedu třebas přes jednu ulici, ovšem pak dále, na něm jeti.
Nedaleko těch kotcův kancali řečených jest stranou ulice úzká, v níž jsme viděli mnoho mužského i ženského, mladého i starého pohlaví z rozličných národův, však nejvíce mouřenínův, v služebnost a otroctví prodávati, a byli všickni nazí beze všech šatův, kromě někteří měli kus hadru z předu zavěšeného. Tu jsme se dívali, jak některý kupec přišed, divně sobě některou osobu z nich natahoval, ohledával, jako jiné hovado, a odejda ten, jiný přišel totéž čině, a některému musili běhati, skákati, aby zvěděl, jsou-li čerstvého těla. Ti otroci na větším díle řetězy. a provazy v hromadu svázáni, a vedlé mladostí aneb starosti, umění a hodnosti se prodávali.
Pan Černín chtěl mermo jedno mouřenínské pachole koupiti, a sotva jsem jej z toho svedl, předkládaje mu příčinu nebezpečenství a pokuty, nemajíce té svobody sobě propůjčené, a také by je nám byli nepropustili v Alexandrii na lodí; rovně jako koně, jakovéhož jsme velmi žádostivi byli koupiti, ale peněz jsme k tomu málo měli, a také, bychom byli svobodu sobě vyžádali, však nebyli bychom ho po moři tak lehce dopraviti mohli. Jiného všeho, jako kamení drahých, a zvláště pěkných a laciných rubínů, čalounů, porcellán, kobercův a věcí indiánských mohli jsme hojně nakoupiti, kdybychom byli dostatek peněz měli, čehož nám velmi líto bylo.
Naprocházevše se až k nešpornímu času do libosti, obrátili jsme se do příbytku našeho, kdež jsme toho janičara Francouza, jejž jsme ráno pozvali, čekajícího na nás našli, a tak jsme spolu obědvali. Tu jsme rozličné věci rozprávěli, až se nám ten janičar dal do naříkání na svou bídu a neštěstí, od té doby co se poturčil a křesťanství se zhostil, litujíc toho s pláčem a pravě, že by se rád do vlasti své navrátil, a že v srdci věří v Krista pána; však poněvadž se v Cairu oženil, na ženu a děti laskav jest, že na ně nemůže zapomenouti ani je opustiti; a ledacos jiného promlouval, až jsme nad ním lítost měli, i zase pochybovali, aby snad toho, podlé tureckého obyčeje příčinu dávaje k ponuknutí nás něco prati víře pohanské mluviti, naschvál nečinil, a nás polapě u vrchnosti neosočil, jakž se to jiným mnohým a často k velikému zlému jejich přihodilo; ale my se pamatovali na povědění: Chi ti fa piu carezze che non suole, o ingannato t' ha, o ingannar te voule, Totiž : "Kdo ti víc pochlebuje nežli žádáš, nebo tě chce oklamati, anebo tě již oklamal;" jakož v té příčině Španělové moudře říkají: Del enimigo no fabler as mal, mas piensa lo, "aby o nepříteli toho, co myslí, nemluvil", a zvláště v jeho zemi; a jsou tam obzvláštní vyzvědači a zrádci na to, aby přespolní kupce připochlebíc se k nim prozrazovali a je o všecko připravovali, neb z toho mají částku svou; a nejvíce Židé tam s tím zacházejí, před nimiž každému varovati se radím. Protož jsme jemu na taková naříkání nic neodpovídali, ale všelijak se do jiných řečí dávali; jako ku příkladu ptali jsme se ho, čím by to bylo, že na větším díle lid v Cairu tak hrubě nestatečného zraku jest a očí bolavých, ovšem pak velmi mnoho slepých se nachází? jakož pak i sám ten janičar velmi bolavé oči měl. Dal nám tu odpověd, že, poněvadž nečasto v Cairu pršívá a pro tu příčinu prachu tlustě po ulicích jest, lid jízdný i pěší u velikém množství po ulicích chodící jej vzbuzují, tak že se přes celý den saditi nemůže, nýbrž vznáší se jsa velmi drobný, náčerný co popel a sanitrovatý (jako i všecka země při Nilu řece), pročež do očí, jako i všudy po tváři a šatech padá, a zrak vyžírá a hubí. Alpinas. de med. Agypt, pokládá příčinu zapáleného od slunečné horkosti prachu a písku drobného, kterýž se po ulicích tak hustě jako nějaká mlha vznáší, a tou horkostí svou že zrak vypaluje a vysušuje. Ale já mimo ty příčiny také jejich lenosti a nečistotě přičítám jednu býti. Nebo viděl jsem to, že velicí Arabové a Egyptčané; jdouce po ulici, plné oči osazené budou míti muchami a komáry, však pro lenost neseženou jich, ani rukou k tváři nesáhnou, nežli někdy chtíce je jako přestrašiti, zachrochtají v své řeči, a otevřenými ústy zakřiknou, jmenujíce: Roch! načež mouchy neplaché a hladovité málo dbají. Anobrž i matky jsem viděl děti malé nositi před sebou na ramenou, a vidouc plno much okolo očí seděti, že nebylo lze očí dítěti viděti, však je z nich nesehnaly; z čehož soudím, že hned z mládí mouchy a těm podobné jedovaté žížaly jim oči nanečistí, obžerou a nakazí.
Nicméně aby poněkud prach smočovali po ulicích, jest několik tisíc velbloudův a oslův, na nichž vodu z Nilu po městě roznášejí a ji lidem netoliko prodávají, ale někteří z almužny, nadání a povinnosti do jistých nádob kamenných neb hliněných před domy vylévají, a tou potom několikráte za den ulice před domy, kupci před krámy a jinde vedlé libosti pokropují a prach smáčejí. Ale jest tak nesmírné horko, že v malé chvílce hned všecko zas vyschne, a také že ne všudy, zvlášť co opodál řeky leží, kde veliká náměstí, kde říceniny a místa nemožná k polívání jsou, polívati se může, tak tehdy kde polito není, odtud se snadno prachem místo opodál mokré zanese a přikryje.
Dále s týmž janičarem také jsme nemálo o řádu tureckém v témž městě rozprávěli, kterak v něm a všeho Egypta správcím a místodržícím císaře Tureckého jest baše, a ten pod sebou sangiachův a hejtmanův měst a krajin má dvamecítma, kteříž co těžkého a zvláštního k rozsuzování se hodí, k němu ukázati a k němu odvolávati se dovoliti musejí. Má přidaných 3000 janičarů pěších střelců, 4000 spachiův jízdných, a ty po městech a městečkách onde i onde rozložené vychovává, a v čas potřeby v rychlosti shromážditi je může.
Důchodův co se schází každoročně, buďto z Cairu aneb ze všeho Egypta, důkladně jsem se vyptati nemohl; toliko to nám pravil, že z města Cairu mimo vydání do šestkrát stotisíc důkátův se schází, což jest ovšem dosti, když se soudí, jak veliké vydání na dvůr bašete, na nařízení předešlých králů mamalukských na rozličná záduší, item na zbrojnici moře Červeného, kteráž v Cairu při Nilu leží, a v ní lodí a jiné potřeby válečné den po dni dělají, udělané po kusích rozkladené na velbloudích tam přes pouště přenášejí, se potřebuje a přichází.
Když bylo po obědě, starali jsme se o příhodnost jízdy naší po vodě do Alexandrie, a posílali jsme k vodě, kteříž by nám lodí jednali, tak že očekávajíce na odpověd, ten den jsme v příbytku sedě strávili, a že toho dne ani druhého žádná lodí dolů nepojede, tím jsme zpraveni byli.
Dne dvacátého devátého téhož měsíce, vstavše ráno, vyšli jsme na procházku, a jakkoli ráno se nám zdálo, však již lidu bylo plno po ulicích. Nebo takový tam mají obyčej, že co kdo říditi má, ráno před slunce východem, a večer po západu slunce vychází a to řídí; o polednách pak doma zůstává pro nesmírné horko, tak že mnohý co sobě v noci na snu utrhne, to sobě o polednách nahradí; a přes to jsouce lidé tam suchého mozku a přirození, nespí tak mnoho jako my v našich krajinách, kteříž pro studenější krajiny vlhčejšího jsme přirození, mozku těžšího a ospánlivějšího. A v pravdě jest věc víře odporná, jak veliké množství lidu po ulicích jízdného i pěšího viděti, a zvláště kdež město veliké jest, zdá se nám nepodobná věc, aby tak všudy plné a osazené lidem býti mělo. Já pak mohu to jistiti, že ta nejmenší ulice tak jest tam lidnatá, jako v Praze most, přes kterýž nevíc lidu za den chodí i jezdí; a jaké množství v jiných předních ulicích obchází, to k žádným Pražským ulicem rovnáno býti nemůže, a k víře řku nepodobná věc jest, že se skrze ně jdoucí sotva protlačiti může, a našinec ovšem často do jiných postranních uliček uchylovati a obcházeti musil, nemohouce projíti, a to ne bez mnohého posměchu, jak od pyšných neustupných Turkův, tak od jízdných pacholat, kteříž jedouce domů s koňmi ode dvora aneb od jinud, nám klobouky s hlav strhovali, aneb nám je na hlavách co čamrhou zatočili, což se pro nic jiného nedálo, nežli že veliké tlačení lidu a koní vespolek bylo, a tak jedni druhým na překážku byli.
Vedlé toho, ač jsem výše poznamenal, že každé řemeslo a obchody svá jistá místa po městě k prodaji mají, však přes to na tisíce osob po ulicích chodí přes celý den, kteříž všelijaké věci na prodej nosí a tím se živí; nejvíce pak od potrav, jichž Turci a těch zemí obyvatelé malé zásobení doma mívají, a raději sobě něco od masa neb jiného pokrmu kupují za hotový groš, nežli by se o to doma měli starati. Pročež chodíc jeden s tím, druhý s jiným, každý křičí a vyvolává to, co na prodej nese, nejináč než jako v Praze studený kovář kladivem na železo tluka zvoní, aby o něm, že tudy jde, v domích věděli.
Zase chodí mnozí po městě, kteříž jsou od bohatých k tomu na den aneb na téhodny za peníze najati, aby vodu, chléb neb jiné věci roznášeli a lidem z almužny a darmo jistou míru a váhu dávali; a to činí mnozí, že záduší své na živé a za živobytí svého obracejí, a zase takových dobrodiní mnozí bohatí, nerci-li chudí, na ulici požívati se nestydí, majíce takové věci a dary za posvěcené a lepší, nežli které doma v hojnosti mají.
A tu vodu v velikých kozlových kůžích chlupatých i jiných, a k tomu pozlacené nádoby, z kterýchž se pije, z almužny po městě roznášejí, a lidi, aby ji pili, téměř nutkají; kterouž jsme i my z mdloby a velikého horka (vidouce že se každému, kdož jen žádá, uděluje) také pili.
Z čehož se souditi může, že ačkoli téměř bez počtu lidí v tom městě jest, však potrav hojnost mají, tak že se není obávati, jakž to jinde v velikých městech bývá: a boun hora in pescaria, e tardo in beccaria, "časně aby šel na rybný trh, a pozdě do krámu", kdo chce lacino koupiti; tu vždycky v mírnosti dostati se může, nebo vesnice, města a městečka všeho Egypta odevšad tam dodávají. A nejvíc obilím a drůbeží rozličnou se živí, jako holuby, slepicemi a kuřaty; a toho všeho mnohý veliká stáda chová. Ale není divu, neb jim to snadno přichází pro hojnost obilí, teplo a spůsob nasazování u nás nevídaný. Nebo mají pece naschvál dělané, do nichž nakladouce velbloudových lejn usušených, ty podpálí, kteréž z sebe tejný plamen dávají, nejináč nežli jako místy v Vestfalii a Flandrii drn a zemi "dorp" jich jazykem řečenou, a těmi obloží tu pec, mezi něž mnoho set a třebas na tisíce vajec slepicích nakladou, a šetří mírný plamen a teplo těm vejcím dávati za některý den, až by se počínaly vyklubávati; a takž veliké hejno kuřátek se vylíhne, že jich častokrát počísti nemohou, ale hned je tak úhrnkem maličké na košíky měří, a jinému za laciné peníze prodají, anebo málem vychovají. Což u nich nic nového není, nýbrž před mnoha sty lety, že to tak činívali, svědčí to Aristoteles lib. 6. cap. 2. hist. animal: "Ptačím na vejcích sedáním, aby se mladé vyléhaly, ten samého přirození spůsob jest; však ne jen tak toliko vejce se otvírají, ale také sama od sebe v zemi, jako v Egyptě jsouce zahrabána v hnoji, kuřátka zplozují; a v Syrakusu městě nějaký bumbal v truskách do země vajec nakladv, tak je dlouho zavlažoval, až by se v nich mladé zarodili; potom pak když se v ňákých teplých nádobách převařila, tedy vejce ta sama od sebe kuřátka vydala." Anobrž mnozí chodí po ulicích, kteříž pícky malé na kolečku aneb na zádech nosí, a v nich koláče, vaření a jiné věci od lahůdek jejich, zastavíce se před některým domem strojí, a teplé, jak kdo mnoho čeho chce, každému prodávají. Jakož pak takových semotam se trakujících a tulákův mnoho a často trescí, proto že se tito domnívají, že jsouce oni dnes v jednom místě, zítra se octnou v druhém, co. pekou neb vaří a v jaké váze, to že se tak při nich, jako při těch, kteříž v kotcích sedí; neděje, ale často se mýlí a přehlídnou; pročež také jisté na ně pokuty ukládají. Když totiž pekaři chléb malý pekou, mezi dvě prkna krk jejich dají, co do nějaké klády, a nakladouc toho nevážného od něho napečeného chleba, vodí je po městě a klinkají zvoncemi na řetízkách visutými, aby to všem po ulicích povědomo bylo.
Mezi tím naším procházením přišli jsme k jednomu velikému canalu aneb příkopu, kterýž od Nilu téměř skrze všecko město jde a do něho voda vychází, z něho pak do jiných menších po městě, jímž se město čistí, svlažuje a občerstvuje; a však jakž jsem slyšel, že do roka tři měsíce bez vody a bahnité bývá, kdyžto Nilus hrubě odpadne. Ale tehdáž byla v něm vysoko voda, až se po mostech dřevěných i kamenných přes něj přecházelo, a do toho také příkop u příbytku našeho vcházel a rameno z něho byl. Při kteréžto straně a začátku příkopu viděli jsme několik čtverhraných domův z kamene a vysokých zdí bez krovův vystavených, do nichž žádných dveří dole nebylo, než nahoře vysoko okny se do nich lezti mohlo. O těch pravili, že jsou sýpky Tureckého císaře, do nichž baše každého roku mnoho tisíc strychů obilí nakoupiti a nasypati musí, a v těch místech se tu chová pro vláhu, jíž se občerstvuje od spodku a tak hrubě nevyschne; jež často přemítati, a odtud do Konstantinopole a jiných míst, jako pomořských pevností atd. voziti dává.
Toho dne viděli jsme všelijaké kratochvíle od kejklířův a zvířat rozličných provozovati. Však mezi jinými věcmi měli osla, kterýž divné věci provozoval; když k němu vůdce jeho promluvil na hlas řka, že slyšel, kterak se má veliké stavení v městě stavěti, a že voláno jest, aby všickni oslové shledáni byli pro nošení vápna, kamení a co potřebí: to jakž ten osel uslyšel, hned jakoby ho mor porazil, na zem padl, a zdvihši nohy nahoru, očima zavřenýma ležel, jakoby mrtvý byl. Co ten vůdce jeho naříkal, že by svého milého osla ztratil; co ním hýbal, za nohy táhl, však nechtěl prohlédnouti; až jej také kyjem bil dosti hrubě, předce nehýbaje se ležel; až namluviv se ten Turek do vůle, dal se slyšeti těmito slovy: "Páni milí! vězte že zítra bohdá proti žoldánovi všecko množství vstříc slavně vyjeti má, a co nejpěknější paní na pěkných oslích pojedou, a těm oslům dají ječmene dobrého a vody z Nilu čerstvé" - těch slov ještě dobře nedomluvil, schopil se ten jeho osel, a jakoby se také jedním pro paní hodil, divné skoky radostí velikou prokazoval. Však když opět jeho pán řekl, že jest žádán od svého souseda, aby svého osla pro jeho ženu starou a šerednou půjčil, kteráž také vyjeti se strojí, tu ten osel hned jednu nohu skřivil, jakoby na ní chromý byl a kulhal. Na to když se zeptal pán jeho : "Proč kulháš maje starou nésti? musíš ty na mladé laskav býti?" kýval hlavou, jakoby toho posvědčoval; pročež vece k němu: "Ukažiž, která jest mladá v tom zástupu ?" On chodil kolem, až k jedné dosti pěkně přistrojené přistoupil a hubou se jí dotýkal, z čehož veliký smích pošel. A podobných divných zvůlí; jako ptáčky mají, kteříž, když jim kdo okáže peníz, zdaleka letí k němu a vezmou jej mezi pysky a nesou svému pánu; a tu na mísce budou cedulky, v nichž napsány jsou věci šťastné neb nešťastné přihoditi se mající, z kterýchžto cedulek vezmou jednu, a tu tomu, kdo jim dal peníz, donesou; kterouž otevrouc, co mu dobrého neb zlého předpovídá, na tom mnoho pověrně zakládati bude, jakoby to věrná pravda byla.
Také jsme jedno zvíře mezi jinými, nikdy u nás nevídané, viděli, kteréž latině camelopardalin, jakoby řekl na česko velbloud leopard slove. To zvíře má škvrny černé po srsti jako leopard, a dlouhý krk i hlavu co velbloud, a jak Strabo lib. 16. vypisuje, má přední nohy vysoké a zadní nízké o polovici. Velmi pěkné a spanilé zvíře jest a žádnému nic neublíží; a jest jistá věc, že z dvojího těch dvou pokolení, jichž obraz nese, pochází, a to v městech libických a afrických, kdež v pustinách řídko kde voda se nachází; pročež kde místem studénka jest, tam se všelijaká zvířata a zeměplazové k napájení scházejí, a tehdáž se často přihází, že pokolení cizí s druhým se spojuje, odkudž rozličné potvory a stvoření pocházejí, jako i toto z velblouda a z leoparda. Slove arabsky zurnapa. Galeot. Mart. de doctr. prom. c. 6. píše, že za jeho času žoldán Egyptský takové zvíře nejprvé do Evropy a do Vlach poslal knížeti Florentskému Laurentio Medices. A tentýž jmenuje je jináč giraffa; podlé čeho tak sluje, to v kapitole 8. vysvětluje.
Také viděli jsme jiný spůsob nežli u nás, místo káry, vozu neb smyku, veliké sudy a baly kupectví neb čehokoli jiného nositi: totiž jak uznají co za tíž, která věc má mnoho aneb málo, s tu potřebu se osob najme, buďto deset, víc neb méně; ti se rozdělí na dvé, a vždycky k jednomu sochoru z předu dva a zadu dva se srovnávají. Pakli jest věc těžká, žeby ji ti čtyři na jednom sochoru přivázanou provazy, a nízko od země vyzdviženou unesti nemohli, přivezmou druhý sochor aneb třetí s nosiči jinými, a ti tak spolu velikou tíž unesou; však když nesou, přední jedni druhým ruce na ramena kladou, též i zadní jedni na druhé, a tak jako svázaní se přidržují a zvednouce nesou, nemohouce jedni před druhými vystupováním z řadu, shýbáním se a jináč klamův užívati.
Viděli jsme také zvíře z Indií přenešené, kteréž šupiny tvrdé po těle má co krokodil a na spůsob zbroje, jako náramky a jiné kusy, po těle má přirostlé; není větší nežli prase desíti aneb dvanácti nedělí, a dávali mu pšenici jísti. O něm zvláštní kapitolu napsal Nicol. Monardes de med. ex Occid. Ind. delatis.
Potom když čas byl obědu, vrátili jsme se do příbytku a poobědvali tím dříve; neb jsme zprávu měli, že jednoho mladého pána k obřízce povedou, pročež žádostivi jsme byli na jeho komonstvo se podívati. I šli jsme do ulice, kudy jeti měl, a náš tulmač s námi, kamž po chvíli valil se lid zástupem, až nám těsno bylo; za tím lidem jelo mnoho tureckých pánův a bohatých kupcův Kairských na spanilých koních, nádherně a v drahých šatech přistrojení, vše po dvou; po těch jelo rozličných, hudcův, trubačův, bubeníkův, pískačův, gejdařův a jiných hudeb. Za těmi šlo mnoho janičarův s holemi a ti cestu dělali; po té jelo pacholátko v 6 neb 7 letech stáří, v bílém stříbrohlavě a v bílém tulbantu aneb čepici, a to na bílém velmi pěkném koni sedící, na kterémž všecko nádobí co kment bílé, od hedbáví a divně stříbrem krumplované bylo; toho koně vedli dva, z každé strany jeden, za votěže uzdy, a vedlé těch šli jiní dva, každý nesa ratolest od stromu velikou, na níž rozličného kvítí a kytek mistrovsky a pěkně navěšeno bylo. Za tím pacholátkem jelo jiných několik po dvou, však ne v jednostejné barvě, ale v rozdílných šatech, i srsti koňův ne jedné; za těmi jelo mnoho žen na pěkných a nákladně obestřených mezcích aneb oslích, kteréž divně křičíce zpívaly, nejináč než jakoby jazyků neměly, a. skrze samý chřtán se nadíraly velmi nelibým hlasem, a ty byly mateře a příbuzné těch pacholat, a jiné k tovaryšstvu tomu pozvané ženy, kteréž všecky sedla, jako jiní muži, obkročily a tak jely, spanile sobě na těch hovadách počínajíce.
Jest pak ten obyčej netoliko v Cairu, ale i jinde v zemi Turecké, že když některého baši, sangiaka, aneb některého předního pána u nich syn obřezán býti má, jiní chudší měšťané a rodičové naschvál své děti k tomu chovají, aby s tím mladým pánem na týž den a v témž tovaryšstvu děti své obřezati dáti mohli, byť několik let čekati měli, a to proto samo, že sobě to za poctivost zvláštní a památku dětem svým pokládají, když povídají, kterého léta syn jejich obřezán jest, jmenujíce čas, když toho aneb onoho pána obřezali; kterýž také přijda k důstojnosti nějaké, takovým svým spolutovaryšům mimo jiné pomáhá a za účastníky svého musulmanství je má a drží.
Dne třidcátého téhož měsíce byla nám od pana consula oznámena dobrá novina, abychom se strojili, že toho dne k večeru některé lodí dolů do Rosetty pojedou, a jednu z těch že pro nás smluviti dal. Pročež ochotně a s radostí jsme se strojili, a tím časněji, rozžehnavše se s panem consulem a všemi známými, a zaplativše co jsme protrávili, s poděkováním z dobrého chování na cestu z Cairu se vydali. Nebo nám ten večer před tím pan consul oznamoval, kterak by o nás zhusta po městě i při dvoře bašovém rozprávky procházely, a to takové, že bychom vyzvědači byli, radě nám co nejdříveji odtud povyhnouti, a nebudem-li moci míti příhodnosti, tedy aspoň z příbytku nevycházeti. Ale my nemeškali jsme vyjeti na oslátkách, s přidaným nám tulmačem a Židem, kteříž nás do Bulako (kdežto přístav a stanoviště pro lodí u Cairu jest) doprovoditi a s námi tu pobyti měli, až bychom se odtud poodplavili. Tuto pak dříveji nežli bych začátek jízdy dolů učinil, ještě stručné vypsání města Cairu doložím.
Cair aneb Ceir město, jináč Alcair, jakž Laonicus hist. vykládá, slove po arabsku Veliké město. Někteří je jmenují Missir, od starého jmena Mizraim, jímž všecka země Egyptská tak se jmenovala. Od starodávna sloulo Memphis, a bylo vystaveno před narozením Krista pána 1945 let. Dělí se na dvé, nejprvé starý Cair, jináč Mifrulbetich po arabsku nazvaný; potom nový Cair, jináč El chahira řečený, a předměstí Bulák, Medin, Caraffar aneb Massar, Bebzuaila, Gemethailon, Bebelloch, kterážto všecka obzvláštně a dosti po různu leží a veliká města jsou, každé z nich některý tisíc domův v sobě mající; však samý nový Cair, toliko zdmi a branami ohražený jest a se časem zavírá, a při tom zámek na vrchu vysokém vystavený jest, o němž jsem již napřed zmínku učinil. Ta všecka města v rovině leží, v položení čtverhraném, více na dýl k řece Nilu, kteráž při Buláko města dosahuje, a jinými stranami na půl míle od města. i více vzdáli s svými břehy se táhne, a z zámku výborně se spatřiti i postříleti mohou v čas války.
Okršlek všech spolu měst s předměstími soudím býti okolo čtyř neb pěti mílí českých, a kdyby pospolu ležely a mezi sebou na mnoho honův, místem na dobré čtvrt i více české míle, náměstí a zahrad neměly, byly by mnohem menší, a soudím že by sotva dvě Prahy převyšovaly. Avšak proto že malých a úzkých domův tam nejvíce jest, vidí mi se, že by se jich třikráte i čtyrykráte více nežli v Praze našlo a shledalo. Jsou tam domové na díle z hlíny, jiní z kamene, dříví při nich dost málo, dvéře obyčejně nízké, sotva přes pás člověka přesahující, tak že se velmi shýbati musí ten, kdo do domu vchází, a to snad proto, aby každý vcházející té síni a v ní přístojícím vol neb nevol poklonu činiti musil; anebo pro lepší bezpečnost v čas války, aby s koňmi do domův a síní jízdní ani pěší, nakloňujíce se tak s zbraní tělem k zemi, vskakovati nemohli; od nichž snad pošlo to přísloví A casa mia non intraria, si tu non lighi la bestia a l' uscio, to jest: "Do mého domu prvé nevkročuj mi, leč hovádko uvížeš přede dveřmi." Než kteří tam koně mívají, ti je v místech jiných při domích a zahradách chovají a do síně nevodí, proto že obyčejně sami v síni pro chládek bydlejí i líhají. Páni velicí pro svou důstojnost větší dvéře a vyšší při domích mají, a tím se zajisté od obecného lidu rozeznají. Také klíče domovní na větším díle dřevěné, rozličnými vzory dělané mají a jimi otvírají; podobně i zámků divného díla užívají.
Jaké pak množství lidu v něm jest, zdá se věc k víře nepodobná. Nebo ze všech těch zemí kupci a jiní obchodníci do Indií obchody vedoucí, opět kteří po Turecké zemi potravy z Egypta rozvážejí, též co se jich každého času (jakž doleji bude dotčeno) na pout do Mechy a Mediny odevšad jako včely k úlům se scházejí, a ze všeho Egypta obyvatelé hromadně se hrnou, tak že dobře všeho světa přední národové tam se nalézají, kteříž by se u velikém počtu vyčítati mohli; z samých křesťanských národův jsou tam Vlaši, Němci, Francouzové, Engličané, Řekové; Poláci, Uhři, Georgiáni, Abyssini, Nestoriáni, Goffiti, Armeniáni, Syriáni, a z jiných zemí k Kristu se přiznávající národové, kteříž tam několikeré kostely mají, a řecký patriarcha těch zemí tam bytem jest, a své náboženství bez překážky vykonávají. A k tomu ačkoli po všech stranách města ulice velmi lidnaté jsou, však kdyby ženské pohlaví, paní a děvečky, tak svobodně a často pro všecky potřeby z domů vycházeti měly jako u nás, zdálo by se v pravdě o mnoho lidnatější, nežli sic viděti jest. A však, jak jsem jistotně zpraven od křesťanů tam přebývajících i jiných osob toho povědomých, že téměř každého roku, anebo zajisto přes jeden rok, totiž ve dvou neb třech letech jednou, tam za 4, 5 aneb 6 měsíců nejdéle mor bývá, v němž do pětkrát stotisíc i víc lidu schází a umírává, a mimo to předce tam tak lidnato jest, jakoby žádný neumřel. Nebo tím bludem Turci všickni a pohané těch zemí jsou nakvašeni, že se žádný jakékoli nebezpečné a nakažující nemoci štítiti, ovšem strašiti neb ostýchati nemá, nýbrž že má na předzvědění boží tak cele spoléhati; byť i svou smrt jistou před očima viděl, však naprosto nikam neodchází, nýbrž tuze se drží toho přísloví: Quel que debbe essere, non puo mancare, že, "co na koho přijíti má, jeho nemine", jakž o tom na svém místě doleji více se doloží. A takž jedni druhých se v čas moru neštítí, anobrž jakkoli kdo nakažen jest, k němu směle chodí, s ním obcují, šatů po umrlém užívají, je svobodně mezi jinými věcmi prodávají, a nikoli pro mor z domu, ovšem z města se nehýbají; odkudž pochází to, že mohouce za času nakažení morní přetrhnouti, rozšafností a šetřením se životy zachovati, však svévolně se do nebezpečenství dávajíce, jako hovada zhusta mrou a se kácejí. A však jakž někteří píší, jako Jan Geilrif, Jan Tucher, Monsieur de Villamont a jiní. v svých putováních do těch zemí, že v tom městě 20.000 kostelův a far jest, a k té každé faře některá ulice malá anebo jedna velká přináleží, a při mnohé 1000, při některé 300, 200 až nejméň 100 osedlých že jest, a když mor přichází a při jedné faře toliko jedna osoba za den umře, že hned 20.000 osob učiní, za 30 pak dní že hned 600.000 a za některý měsíc na milliony přijde : tomu ničemuž já místa dáti nemohu; nebo nesoudím, aby tam 300 neb 400 mešitův a kapliček maličkých dohromady býti mělo a sotva více ulic, a však do 40.000 aneb 50.000 domův dobře tam jest i něco více; a kdyby toho tak na mnoze bylo, byl bych to také spatřiti mohl, rozuměje položení velikých měst jako i kdo jiný.
Obyvatelé města Cairu jsou lidé chytří, lstiví a obchodům kupeckým od všelijakých národův vycvičení, mnoho slibují, málo plní; již jest přísloví to jako chléb každodenní obecné u nich: Promettere non e dar, ma per matti contentar, totiž: "můžeš slíbit, neplniti, tak nemoudré podvoditi." A tak u nich: Dal ditto al fatto el ce un gran tratto, "od slibu k skutku dlouhými nedůjdeš hony mnohými." Kdo u nich s pěkné šaty může býti, ten se snaží, aby měl pěknou bílou košili, a přes ni něco kratší dolomán z aksamítu, karmazínu a jiné hedbávné látky. Ženské pohlaví toť nepřispořuje, ale jako kde u nás rádo pěkně a nádherně se strojí. Sukně nosí dlouhé rozličných barev, s knoflíky stříbrnými, zlatými aneb hedbávnými; rukávy mají úzké proti mužským, kteréž pro chládek, aby jim do nich vítr váti mohl, široké nosí; na hlavách drahým kamením a perlami, co nejdráž a nejpěkněji mohou, krumplované klobouky jakési vysoké co knížecí čepice, po stranách pěkné peří, a drahým kamením ozdobené, s mnohými obojky a náramky i mezi vlasy prosázenými perlami chodí, nejináč nežli jakoby nějaké kněžny byly; za nimiž tak doma v pokoji sedícimi a spolu rozprávějícími při zdi děvečky stojíce, s složenými rukama na službu hledějí. Doma mají čistou zvůli, nebo tam jest mnoho kupcův a bohatých, kteřížto svým ženám nic dělati, ani vařiti aneb strojiti jídla, a to jak bohatý tak i chudý, nedají, proto že se ony tomu neučí, a že všecko od kuchařův po městě hotové kupují. Protož přistrojíce se v roucho nádherné, pížmem a balsamem se natrouce a namažíce, projíždějí se na malých oslích, pěknými pokryvkami přistřených; nebo jedou navštěvovat jedna druhou, a při každé z nich jdou pěšky některé děvečky Slovanky a některý kleštěnec, a tak se místo jiného domácího díla procházejí. Čehož v jiných tureckých zemích ne tak zvolně svým ženám jako v tom městě obyvatelé dopouštějí, a nevím, aby kde v Turcích ženy takové svobody užívaly a tak lhostejné a líné byly; musejíť jinde ženy koberce, čalouny a rozličné tkaniny a díla drahá místo svých mužův dělati a muže tím živiti. Ale stává se těmto Kairským vedlé přísloví : Femine e galline per andar troppo fori se perdono. Totiž
Ženy jsou jako slepice: vejdouce jen na ulice,
Hned se zmaří nebo ztratí, v cele domů zřídka vrátí.
Uprostřed řeky Nilu proti starému Cairu jest ostrov Michias, totiž Míra nazvaný, pro míru, kteráž v něm postavená jest na jisté znamení z každého roku buďto hojnosti neb drahoty po vší zemi Egyptské, a to skrze menší neb větší té řeky se rozvodnění a země zanesení i zavlažení. Na tom ostrově jest některé sto domečků, a na konci pěkně vystavený palác, a při něm mešit vesele ležící, okolo nichž voda se obráží. Na druhé straně a konci ostrova jest malá ohrada do zdi, v nížto uprostřed stojí studnice nepřikrytá a čtverhraná, okolo 18 loket hluboká, do níž jest z Nilu strouha pod zemí při dně udělaná, kudyž voda tam přichází a vpadá; uprostřed na dně stojí kamenný sloup, také 18 loket vysoký a na lokty znamenaný. Nebo když řeky přibývá, což se stává 17. Června, tehdy vchází tam voda a vydýmá se tak jako na řece: první den na dva prsty, druhý na tři, až na 8, 15 i víc prstů, a tak dále až na lokty přichází. K tomu, aby jak jí mnoho přibývá, šetřili, jsou jisté osoby nařízené, kteřiž každého dne přicházejí a spatřují, jak mnoho okolo sloupu vody přibylo potom povědí to jistým pacholatům v žlutých čepicích chodícím, ti to rozhlašují po městě všem všudy, a za to každý z radostné naděje a z štědroty, aby jim také štědře vody přibývalo, těm pacholatům něco peněz daruje, což oni svým vůdcům přinášejí a z toho dobrý zisk mají. Nebo mají to z jistého od několika set let zkušení: jest-li že Nilu přibude do patnácti loket, tedy že bude hojné a úrodné léto; pakli jen bude do 12 loket, aneb čím doleji a menší, tím také neúrodnější počasí znamenají. Zase naproti tomu, jest-li že dochází 18 loket, znamená veliké povodně a dlouho trvající vody; když přes 18 přejde, tehdy i veliké nebezpečenství na stavení v městech a vesnicích následuje, tak že všecken Egypt zatopí a tim dlouhým vod nad zemí stáním země také dlouho úrod nemůže vydávati, odkudž nemůže nežli veliká drahota povstati a od bahen povětří nakažené a mor atd. Protož v čas docházení těch 18 loket volají po městě a jinde k tomu nařízení, napomínajíce lid těmi slovy : "Lidé, lidé, poroučejte se pánu bohu, nebo voda dochází stavidel a bran do příkopův !" Nad čímž se každý leká, almužny dává a modlení pilen jest. Proti tomu zas když vidí, v jak dobré míře vody přibylo, tehdy hned zřízení úředníci taxu a cenu všechněch věcí, jak by se toho celého roku prodávati měly, nařídí a vyhlásí; nebo vědí, jak mnoho země, které položení voda zatopí a zavlaží, a jaké množství úrod z nich bude; a tu se žádného krupobití, žádného vyhynutí, ani květu ublížení při obilí nestrachují, proto že toho tam nikdy nebývá, ale jak mnoho země zavlaží, tak mnoho vydá v zrůstu, a kde nezavlaží, tu nic neporoste.
Vody pak té každoroční a obyčejné pořád za 40 dní a nocí přibývá, a
hned zas jiných 40 ubývá a uchází; což když se vykoná a to se pozná,
že v dobré naději voda byla i opadla, ve třech měsících od začátku
přibývání vody (kteráž někdy od Června měsíce až do Října neschází, a
někdy skoro do půl léta, což bývá s velikou škodou vší země) po všem
Egyptě veliká radost ode všech všudy bývá, a za celých sedm dní a nocí
takovou štědrost boží budoucí, nic nedělajíce, posvěcují, že kdo co z
řemeslníků a jiných mnohých obchodníkův za celý rok vypracoval a
získal, to za těch sedm dní prohýří a promrhá, neohlédaje se na to :
Un bon pasto e cento quai, totiž : "jednou dobré bydlo, a
potom sté hoře." Obzvláštně pak v
Cairu veliká radost a
kratochvíle
nevýmluvné se dějí. Mají do velikého
příkopu, o němž jsem výš něco dotekl, při Nilu stavidlo; to otevrou s
velikou slavností, jakoby nějaké
Římské jubilaum bylo, a tu
voda naběhne po všech kanálích aneb příkopích do města, že se zdá
město jako Benátky u vodě býti; a tehdáž každému se zechce po vodě
voziti a plaviti na pěknými koberci ozdobených lodech, s hudbou a
jinými nástroji. K tomu rozhazují cukrové a jiné věci z oken a z těch
lodí mezi lidi, a to nejvíce v noci, tak že za těch sedm dní málo kdo
v noci spí, všecko se toulá po městě, hoduje a kratochvíle podlé
nejvyšší možnosti provozuje; tolikéž mnoho tisíc světel po ulicích,
věžech a na lodích přes ty celé noci hoří, až bude co ve dne; a kdož
by toho všeho s nimi nevykonával, nebyl by jmín za dobrého, aniž také
se nemnoho kdo k tomu prositi dá, ale jakž může dopomůže, aby ním
nescházelo. (Nebol sic lidé všickni raději k rozkošem a marnostem
nežli od nich pospíchají.) Což vše odjinud nepochází, nežli od starých
pohanských Egyptčanův, kteříž řeku
Nilus za boha ctili; nebo
jako on jim štědrý byl a štědrou naději kdy učinil, tak oni se štědře
zas v žraní, pití a v jiné marnosti vydávali, znamení jistého své k
němu vděčnosti tudy dokazujíce. O tom o všem vysvědčují staří
spisovatelé :
Strabo lib. ult. Plin, lib. 5. c. 9. Heliod.
lib. 9. Athiop. Giov. Lioni 8. parte etc.
zpět na obsah 
Další: Vypsání řeky Nilu, krokodilův, vodních koní a jiných věcí při tom.