Proč se o svobodu nebojíme?

N. N. 28. ledna 1849.

Po velikých bouřích nastalo nám nyní neobyčejné politické ticho, které jenom přetrhováno bývá množstvím podivných, obyčejně lživých pověstí. Kam by člověk přišel, kdyby chtěl jen polovičku toho věřit, co se nyní mluví! Ministerstvo naše učinivši jeden nepodařený pokus proti základním právům, chová se nyní zcela tiše a nechává sněm rokovat v pokoji. Jak se bude ale chovat, až bude sněm se základními právy u konce? Uzná je celé neb jen z části, a co z nich nebude chtět k sankci přivésti? To jsou otázky, které nyní nikdo zodpovídati nedovede, aokoli by každý rád již napřed odpověď věděl.

My se musíme přiznat, že křesťanskou zásadu: "Drž každého za dobrého, pokud se neukáže zlým!" na nynější ministerstvo neradi obracíme, nýbrž raději zásadu diplomatů, která zní: "Drž každého za zlého, třeba i dokázal, že je dobrý." A proto neočekáváme nic z pouhé dobré vůle: ale mnoho z nevyhnutelnosti. Nevyhnutelnost tato vyplyne sama cd sebe z jara: celé mocnářství jest rozkrušeno, veliká část jen mocí zbraně jest poražena, peněz všude, zvlášť v státních důchodech veliký nedostatek, ve Vlaších z jara bude třikrát dříve vojna než pokoj, Francouzi jsou skoro jako lavina, hrozící celé Evropě novým zavalením; tuď přece bude muset naše vláda o to dbáti, aby si aspoň nějaké přátely udržela. Slyšeli jsme kdysi hraběte Stadiona říci: "Ale věru nevím, jak se může dělit vláda a národ, ti musejí být vždy jedno. Vláda bez většiny národa není možná!" A jsme přesvědčeni, že se hr. Stadion podle této zásady držet bude, - když bude muset! My jsme přesvědčeni, že v r. 1849 opět se nebude moci vojsko považovat za většinu národa!

Praví se s velikou jistotou, že vláda chce svolati sněm všeobecný celého mocnářství, a že se teprve na tom konstituce ukončí. A kdo by přibyl na ten sněm: především bratří Srbové, Slováci, Chorvati, kteří jistě dobře voliti budou poslance své; z Maďarů musíme očekávati buď zuřivce neb sedmašedesátníky (oboje jest možné); v žádném pádu se ale většina sněmu nezmění a bude pro nás vždy dobrá. Ba nadějeme se, že takový zvětšený sněm mnohem větší váhy nabude u vlády samé, neboť se Srbům a Chorvatům se ctí upříti nemůže zásluha nesmírná a moc rovná této zásluze. - Zkrátka, my se o svobodu nebojíme!

zpět na obsah Další: Kyselé hrozny