|
- Hněvkovský | - Děvín | - |
1. Noc hned první, co své ležení
vojsko mužské před Děvínem vyměřilo,
Přemysl měl divné vidění,
- které vůbec všecky poděsilo.
Přišla k němu ve snách dívka ozbrojená,
podávajíc číše s krví jemu;
přišla nebožka v tom žena rozzlobená,
hrozeci naň: "Pij si," řekla k němu.
2. Jako když kdo večerního času
vedle krbu o strašidlech vypravuje,
hrůza líce posluchačů proměňuje,
viděti je povstávání vzhůru vlasů,
jak by jim to na záda již sahalo
aneb venku na ně čekalo,
žádný by z nich nešel z dveří ven:
nejináče všecky muže poděsil ten sen.
3. Vůdce mužův dal, kde která věštkyně,
kde co bylo v blízku za hadače,
losovníka, ptakopravce, navázače,
povolati. Tito jemu patrně
nejsouc dary porušeni v umění,
vykládali zhola smutné znamení.
Nenabyv tu nižádného odlehčení,
panoší dal svolat v shromáždění.
4. Napřed Ťuťa hrdým hlasem v sněmu
počal: "Kníže mocný, co zas radit mám,
povězte mi! Jistě radu osud nám
ve zlé zvrátí, věřte zkušenému!
Ondy se mi zdálo, že byl silný lijavec,
moji volové že v chlívě zašli od vody.
Dal jsem je vést na hůru hned přes schody,
chlív pad, neušel jsem škody přec."
5. Na to bratr Trulda vykřik: "Milý brachu,
vám se leckdys leccos přihodí.
Dobrý jest sněm, leccos se v něm prohodí,
co nám ulevuje strachu.
Má jest rada: nechoďme jen domů přec,
vždyť jest pohaněno celé mužské pohlaví,
i my! Při tom máme spravedlivou věc.
Trestat budou sami bohové to bezpráví."
6. "Jak se mi zdá, reci prozřetedlní,"
pravil Lapák, "vy jen šaškujete.
Nebo jestli bohové nám nesmrtedlní
usoudili dívky, tak jich nabudete
zrovna doma! Bděte, by vás neminuly.
Vždyť jest k zvítězení třeba práce málo.
Kdyby štěstí pravdě vždycky přálo,
sbory Samoslavovy by nezhynuly.
7. Zanechme snů na starosti navázačům,
nevěřme snům, tím míň vykladačům!
Nechme váhavosti, volme raděj činy,
jimiž bychom došli dívek hradu,
přivedouc je šťastně na dědmy.
Já bych myslil oblehnout hrad a je z hladu
přinutiti znova k poslušenství,
pokoje tím nabyt v člověčenství."
8. Na to Radislav dí: "Od rouhače navržení
nezbedného žádný nepochválí!
Bohové jsou odporníkům odvrácení.
S dívkami se nepořídí mnoho z dálí;
přímo pojďme, vždyť jest nás víc do porážky,
co víc pro žezlo mít budem za překážky?
Když je vyhladíme maní,
žádné nenapadne věčně chtít být paní'"
9. "Což vy," Hovák počal, "nesmyslní,
myslíte nám kořist rozsápati ?
Nejste-li vy bláznivosti plni,
dívky k milování chtíce rozsekati ?
Jakž tak můžete mít srdce zuřivé,
či-li vám se zdají být tak strašlivé,
že jen pomoc znáte v zahlazení ? -
Pomohlo by lépe lichocení."
10. "Holoubečku sladký!" Halislav dí, "rady
své si zanech, půtka musí býti.
Co mít z toho budem za náhrady,
když se dáme zponenáhla zbíti ?
Přece bez nich neosiří Česká země;
zač stát po nich bude vydařilé plémě?
Lépe peleš časně vyhladiti,
nežli potomkům zas bouře nasaditi."
11. Na to Přibral počal: "Lopotové!
Věčnou hanu, nečest, potupení
budou moci předhazovat potomkové
řkouce: "Oni ženské, ženské pozdvižení,
meči jenom v stavu byli zmoci.
Přičítat nám budou všecku vinu:
otec proti dceři, dcera proti otci
válčí, matka proti svému synu.
12. Bratr sestru, syn pak matku zahubuje,
s krví válčí vlastní krev;
vražda k vraždě zase popuzuje.
Dobrým byste měli krotit hněv!
Vraťte práva, kteráž patří témuž pohlaví,
toť vás jistě vůkol nade všecky oslaví!
Práv těch mohli jste jim již již dávno přáti
a tím zhoubným svárům výhost dáti."
13. Načež Rozhoň: "Kdy pak přijde na mne slovo ?
Což jste vy ti v sněmu nejpřednější
aneb v radách nejzběhlejší ?
Znám, že jest to nabádání Přemyslovo!
Což tu žvou ti pošetilí panoši ?
O jacích tu právích dívkám patřících ?
Chtí se jim vzdát na kolenách klečících ?
Jeví, že jsou neženatí jinoši!
14.Nevědí nic, co jest za soužení
tu, kde žena žezlo opanuje,
co muž káže, tím vždy povrhujc,
poručení vlastní stokrát mění.
Jestli muž to bláznovství jí předhazuje,
tuť hrad zbouří celý, k tomu za tu
moudrou radu notně vypeskuje,
za pokutu uváže ho ještě k kolovratu."
15. Na to zkřikne Pecek: "Jaké chybné změny ?
Uzdy zprostit chcete koně bujného?
Bez nucení nečinějí ženy
jaktě živy něco dobrého.
Přikované jen jsou hodné. Byl jsem se zlou saní
spojen v Libušmu dvoře;
nechtěje jí nechat býti paní,
jaké jsem to vystál hoře!
16. Onať nevěřila ani v bohy,
šlechtila mou hlavu často rohy.
Já jsem posléz musil v koutku sedět,
nesměl jsem pak ani nevesele hledět.
Co jsem dělati měl? Šlo to o mou kůži,
hrozilať mi, že mne v tmavou
pošle říši stínův za prvními muži,
které zprovodila vraždou přenepravou.
17. Hle, co žena jako paní činí!
Tenkrát byly ještě v naší moci;
kdybych ale měl, co pokusili jiní,
vypravovat, povídal bych do půlnoci.
Vy však, co se děvčat zastáváte,
ženatých se ptejte z každičkého hejna,
tuť se jiných věcí domakáte.
Nuže, děvčího jen vydobuďte tejna!"
18. Hádalo se ještě dlouho shromáždění.
Jako když dva odporníci při vypsané
hádce nevědí, kdy přestat v rozhorlení,
až pak pedel žezlem hrdě vstane,
od hudbářův požádaje poslušenství,
trub a bubnů rozlíhá se slavný zvuk:
Přemysl tak, jestli projde podobenství
malé s velkým, upokojil v sněmu hluk.
19. Aneb jako listové když přilepení
po ulicích zovou Prahu k vyražení,
hádku vedouc praví sestry nesjednocené -
první: "Na ostrově bude množství hochů;"
druhá: "Vždyť jest divadlo dnes osvícené;"
třetí: "Nedvěda štvát chci dnes vidět trochu;"
až pak skončí máti pobožná to hádání:
"Jářku, půjdete dnes na požehnání!" -
20. takto Přemysl jsa mírná Čechův hlava,
zkoušeti chtě mírných prostředků,
vyslal výmluvného Čujislava
skončit hrdost ženských popletků,
káže mu, by dotíral jim chyby
a je přichláchohl sliby.
Ochotně se ten rek k Vlastě bral,
neb se na svůj jazyk spoléhal.
21. "K vám jsa vyslán, statná Vlasto, od knížete,
též i od slovutných otcův národu,
nesu pokoj, nesu vojnu, co jen chcete.
Vyberte si, co by nebylo vám na škodu!
Máte dcerušky jim, mužům ženy
navrátiti jedenkrát již zpátky,
zanechati nepříslušné změny,
skončit boje, protržky a hádky.
22. Co vám bouře tropit prospěje
proti přirození, proti vůli bohův ?
Brzy zbavějí vás nedorostlých rohův,
kam se potom smělost vaše poděje ?
Byť vám štěstí přálo dlouhý čas,
musíte jen posléz zas
podrobit se síle,
hanebného dosáhnouce cíle.
23. Přestaňte již jednou muže hubit!
Jak se můžete tím chlubit,
že vlast vraždami jen ztenčujete ?
Neboť snadněji si budou moci Němci,
též i jiní cizozemci,
podrobit nás. Což svou vlast tak málo milujete ?
Zdali chcete býti s námi cizích otrokyní?
V tom vás sama země Česká, matka naše, viní,
24. Nechte mužům k spravování práva,
v jiném pozůstává vaše sláva.
Co my pro vlast neneseme za břemena,
svůj i život nakládajíc v bitvách míle,
kde nás na bojišti u krvavé chvíle
na tisíce scjde, kdežto žena,
dajíc vejhost nepříslušné válce,
život tráví v pohodlí a u zahálce.
25. Nám jest břímě uloženo vésti péče
o vaše a dítek živobytí,
šatstvo, šperky, jídlo, mlsky, pití,
konat práce, až pot teče.
Za to můžete nám panství přáti.
Rádi bychom chtěli vám je dáti,
kdybyste je zastat byly v stavu;
vrtkavou vždy máte hlavu."
26. Načež Vlasta: "Válku chceme, válku!
Nestojíme o zahálku!
Dívky, které chcete zpátkem vylouditi,
váží sobě ušlechtilé svobody,
hotovy jsouc pro ni podstoupiti
všecky nesnáze i nehody.
Nenávidí mrzké poddanosti,
mstít chtí zastaralé nespravedlnosti.
27. Ne my, vy pak proti bohům povstáváte
utiskujíc naše pohlaví.
K zbrani proti vám nás sami ponoukáte.
Bohové nám byli k pravdě laskaví,
ale vás již trestali a budou trestat,
vaše křivé oumysly vám zmatou,
že vy zprzňujete svornost svatou,
nechtíc od křivd těžkých přestat.
28. Nás vám dali za přítelkyně,
a vy nešlechetně s námi nakládáte,
majíce nás za otrokyně,
s námi jako s manželkami nejednáte.
Neb když sobě jednu vyvolíte,
hned jak přestane jí krása kvésti,
odprodáním pryč ji zapudíte
nedbajíce, jak se dál jí bude vésti.
29. Dokud s ní jste, mníte, že jest narozena
nelidskosti vaší, byste divné zlosti
na ni vylit mohli dle libosti,
by vám byla ve všem ponížena,
všecky vaší svévolnosti způsoby
mile snesla bez vší žaloby,
ve všem byla po vůli, i v bití.
Protiví-li se, jste hned jak lítí!
30. Otcové nám berou všecko volení,
koho strčí, byť byl sebe protivnější,
mocí má nám býti nejmilejší,
s ním pak máme žíti v dobrém snášení,
jemu lichotit a pochlebovat,
jeho láskou pravou pomilovat!
Jaká máme býti bídná stvoření!
Zdaliž láska snese nucení?
31. Byly jsme sic od vás povrženy,
nejsme ale přec tak ubohé a bídné,
bychom byly vždycky potlačeny.
Najednou svět jiné věci shlídne.
Známe práva svá i cenu,
šlechetné i cítíme teď hrdosti!
Mečem vymůžem si slavnou změnu,
když jsme prosbou nepohnuly vaší tvrdosti.
32. Pravíte sic, že my vlasti na škodu
muže ozbrojené hubíme ?
Co nám po té vlasti, kde ne svobodu,
nýbrž otroctví ctít musíme ?
Bylo by pak lépe od moci
nepřátelské zahynout a sjíti,
nežli v otroctví tam dlíti
neb si k hanbě pouta kovat pomoci.
33. I my schopny jsme sc chopit pro vlast zbraně!
Vytejkáte mnohých bojácnost nam k haně!
Tot však oučinek jest vychování
nejspíš, byste neměli nás k obavám,
nás jste z mládí k bázni vedli
Kdybyste nás s sebou stejně k všemu měli,
rozdílnosti žádné byste neviděh,
rozumem i silou bychom co vy svedly.
34. Smích jste si z nás strhh a hle, začátnice
muže zkušené již porazily'
Dokázaly, že jsou bojovnice,
jako slavné Amazonky byly
Za neschopné držeh nás k panování
a hle, Libušino ženské spravování
u všech jiných žen se bude věčně stkvíti,
slávu věčnou u potomků míti
35. Proč pak máme býti nad vás níže ?
Proč vám uvržené do poroby?
Zdaž to právem čmí přemnohých žen mdloby
Čili chlouba, žc jim dobýváte špíže ?
Což pak ony s vámi nenesou též tíže,
neživí vás mnohá? Kdežto přirození
jiné nebezpečné břimě nás nést víže,
kteréž na tisíce vede k zahubení
36. Vyřiď otcům aneb správcům národu,
že si chceme zachovati svobodu
Pro ni jsme se uchopily meče
a ne pro panování neb podrobenost,
pro ni ať krev ještě teče!
Zjinačit spíš naši přirozenost
musíte, než volně budem otrokyně
Pojď a slyšiž nyní druhé vévodkyně!"
37. Jako když kdos opojen jsa horlivostí
aneb chválou, odpadlce jde obraceti
přemyšlené věci začne vyváděti,
pak i řeč svou skončí s výmluvností,
ale jak se lekne, odpadlci když naposledy
odpovídat neví vida, že jest tedy
od něho sám převrácený
tak ten vyslanec stál ohromený
38. Vlasta dala svolat vévodkyně,
pohromadě v malem okamžení
šlechetné to bylo shromáždění
Známost se hned dala o příčině
že chtí muži, by se domů odebraly
sic že budou mečem zahubeny,
že jsou mužův sbory připraveny
aby domů táhnout nemeškaly
39. Napřed počala řeč Putysila:
"Neděsí nás ještě vaši zástupové
am vaši prvních válek vítězové!
Kdyby sebe větší vaše hejna byla,
nepřivedou nás přec k vrtkavosti!
Čím víc vás jest, tím víc slávy
dobudem si v udatnosti;
nepřestanouť naše zemské správy!
40. Dokud bude moci tato pravice
mečem, kopím vládnout, smrtedlnými nástroji,
dokud zůstane z nás jedna dívčice,
nenecháme vás žít v pokoji,
ale tepat budem srdcem nelaskavým.
Odbeřte se radši domů zas,
dokud máte k podrobení čas,
nechcete-li za pokrm být ptákům dravým!"
41. "Jak se můžeš," Květava dí, "nás jen ptáti,
mocná Vlasto! Kde se může slávy dobyt,
jak bychom se mohly jenom vzdáti,
když zas můžem hejna mužův pobit ?
Tepejme je! Proč zas sami zavrhují
pokoj, jehož jim tvá přála dobrota ?
Utlačiti nás jen usilují,
nad námi chce panovati holota.
42. Vímť já, že se ptáš jen pro zkoumání,
neb se ještě udatnost tě nespustila,
tys vždy ochrankyní naší byla!
Nesvolíš též k hanebnému vzdání;
netáhnou-li nás i předešlé zas příčiny,
pro které jsme někdy k zbrani sáhly,
bychom proti škůdcům v bitvu táhly?
Čili máme děvčit jíti v dědiny?"
43. Ryňka v rozhorlení vece: "Již jest čas,
bychom mužům zcela vzaly panování!
Což nám nese naše shovívání,
nežli že se sesilnili zas ?
Dostiť oni dlouho vladařili,
teď nám právem patří k správě třída.
Nepotkala by nás jaktě živy bída,
kdybychom jim vždycky nehovily!"
44. Na to Krasoběla z věže bílé,
která se stkví u Vltavy z dálky,
praví: "Žádala bych také války,
kdyby rameno mé vaší síle
rovné bylo, kdyby ruka tu moc měla
vykonati, co by mysl chtěla;
kdyby samé Vlasty, Putysily,
Častavy a Radky v hejnu byly."
45. Po čemž Mladka: "Někdy neškodí
nižších dívek slyšet mínění;
k čemu," praví, "naše bránění,
když nám milovníků nevodí ?
K čemu máme si dát líce rozsápati ?
Vždyť se na nás žádný podívati
pro ohavy nebude pak chtíti!
Jakou rozkoš v světě budem míti ?"
46. Sotva domluvila Mladka,
když hned roznícená Vadka,
budto majíc hádku starou v paměti
aneb z velké vlastní horlivosti
praví: "Ó, zrcadlo bázlivosti!
Zdaliž byste neměly se v hrdlo styděti,
krásné, ušlechtilé setnice,
mluvit jako nezkušené dívčice?
47. Rekyněmi býti chccte času pokoje,
chodit v lebkách vyšňořeně,
vypínat se utěšeně ?
Ale nechce se vám do boje!
Jak my víme, že se lépe v křepčení
nežli v bojování znáte.
Táhněte pryč,. . . dobře uděláte !
Však my pro vás nepřijdeme k snížení.'
48. Chtěla dále mluvit, v toml jí Hodka skočila
do řeči: "Hle, vizte tyto šrámy!
Hádejte, kde jsem jich nabyla!
Myslíte snad, dívky statné, v boji s vámi ?
Nikoli. I vězte, že jsem přezkušená,
v čtyrech letech dvanáctému muži
byvši podrobena,
od každého památku mám na své kůži.
40. První podržel mne přec dvě léta,
druhý den hned bylo u zlých, bylo veta
po radosti, neb zle se mnou nakládaje
tak, jak všickni muži měli v zvyku,
ten zvyk právem mužským nazývaje,
popouzel mne denně k křiku,
až v moc posléz jinému mne vydal,
na mne svini za krásnější přidal.
50. Od druhého brzy jsem již třetímu
laciněji byla prodána,
až jsem darem poslednímu
jako za podnožku byla vydána.
Jazyka jsem nedržela za zuby;
však kdo v stavu zdržet jest se od huby,
když ho zjevné tlačí bezpráví ?
Tať mu drobet bolest napraví!"
51. Na to Květka praví: "Dívky statné!
Opravdu jest nakládání špatné,
zkusila má máti stejné příhody;
na bojišti v bitvě umírající
řekla: "Dcero, važ si svobody,
muže tep ji potlačující!
Kdož jim dal to právo ženy prodávati,
proč bychom se měly jim v tom poddávati!
52. Přisahej mi, že chceš mstitelkyní býti
nad nátisky mužův přehorlivou !
Přeblaze jest umřít pro věc spravedlivou !"
Já, hned, že se budu věčně mstíti,
jsem jí věrně přísahala,
ona v spokojnosti dokonala.
Co mám nyní nežli bitvy chtíti?
Což vy, dívky, chcete: 'jho či vojnu míti ?"
53. "Vojnu, vojnu!" všecky zvolaly,
"Vojnu," v ležení též opakovali
zástupové. Na to dívek hlava,
prozřetedlná řekla Vladislava:
"Ano, lépeť před tím hradem v boji sjíti
aneb dát se s věžemi zde děvínskými
zahrabati, nežli s nepravými
muži v záhubný nám pokoj vjíti!
54. Vaše mysl, statné bojovnice,
předpovídá vítězství zas nové.
Zahlazeni budou zpupní hrdinové!
Nebo života si nevážíce,
čehož pak se máme báti ?
Jak jen můžem hanebně se mužům vzdáti ?
Pro bezpráví, vyslanče, jsi přišel,
za odpověď měj, cos slyšel!"
55. Jakož ten, an nebezpečnou věc
převzal k vyjednání,
kteráž bere smutné skoncování,
raduje a vyráží se přec,
ne, že sobě vybral věc tak smělou,
jako že jest ušel šibenice:
tak i řečník slavný plésal, že přec s celou
kůží pustily ho bojovnice.
56. Bez křiku se skončil tento sněm:
nebylo tam slyšet žádné klevety
ani jakés prázdné štěbety,
jak by ani ženy nemluvily v něm.
Mnohé přednesly sic dlouhé stížnosti,
těch má Umka nechce opakovat z lenosti.
Na sněm následoval stkvostný kvas,
k němuž dívky propustiti jest již čas.
zpět na obsah 
Další: Zpěv pátý.