|
- Hněvkovský | - Děvín | - |
1. Množství bouří, jenž se v světě dály, svědčí,
že tak snadný ouřad není zemské řízení,
ale že jest těžkost mnohem větší
spravovati krásné stvoření.
Dotvrzují každodenní rozbrojové,
stěžují si na ženy i mudrcové,
že jim jedné nelze přivést k poslušnosti
a že sami jsou jim časem v poddanosti.
2. Putysila nyní vedla ředitelství.
Tato neukojitedlná rekyně
proti mužům věčné cítíc nepřátelství,
po cti dychtila jen jedině.
Pověst slavných činů vznešeného ducha
jejího jen mocně kojila,
zvuk jen trouby polní do jejího ucha
líbezně zněl, ji jen půtka těšila.
3. "Statné dívky," praví, "uzdu správy
Vlasta do mých rukou popustila!
Což vy mníte, dobudem-li slávy ?
Zdaž-li Vlasta sama zvítězila ?
Vojsko statné mocí svou a silou vlastní
vítězství si jistě dobývá,
žádný vůdce ani způsob šťastný
slabým něco k slávě prospívá.
4. Nejsem Vladislavy nepřítelkyně,
ale kdyby byla tato rekyně
uposlechla vroucné rady,
ležely by rozdrcené mužské hrady,
bídný by byl mužský stav,
nemohli by více zdvihnout hrdých hlav,
nebyla bych uzavřela pokoje,
aby zase mohly počít rozbroje.
5. Nemáme se co bát ještě otročení;
ale za ten čas, co nyní k podmanění
mužů krev zas naše marně teče,
co jsme zahálely v pošvách majíc meče,
podrobit jsme si již mohly jiné krajiny.
Šla by pověst o nás věčná
skrze všetky světa končiny,
jak jest naše moc všem nebezpečná.
6. Panovat má naše pokolení!
Zplozeno jest pro žezlo a správy.
Vštípena jest nám všem žádost k vladaření,
vložena též v mysl žádostivost slávy.
Muži tu ctnou vlastnost naši dobře znají,
z nenávisti chlubností ji nazývají;
ale jaký podnět šlechetnější jest
k skutkům ušlechtilým nežli čest?
7. Počtem přemáhajíce nás nepřátelé,
myslejí již jisté míti vítězství,
úsilí jich opovážlivé a smělé
směřuje nás přivést k otroctví.
Ale padnout musí někdo do poroku.
Jaké jest to panství bez otroků ?
Toť pak rozlosují meč a pravice,
má-li otročiti muž neb dívčice.
8. K půtce nevzbuzuje nás jen sláva,
čest by o nás zněla u všech národů,
nýbrž náleží nám válčit pro svá práva,
zachovati zlatou svobodu!
Nechtěla bych dočkat toho okamžení,
kde by přepadnout nás měla jistota
nového zas otročení,
mečem bych si ukrátila života."
9. Domluvila; vůkol zněla pochvala,
každá dívka udatností plésala.
Ó jak k změnám náchylné jest srdce ženské!
Před tím vážilo si lásky velice,
náhle dychtí zase každá dívčice
po půtkách a po vojenské
slávě! Ach, což věřit ženě!
Poddána jest každá náhlé změně!
10. Jejich vychválená Vladislava,
kterouž ctily jako bohyni,
nebyla již prozřetedlná hlava;
chválily teď Putysilu rekyni.
Nebyla již Vlasta více srdnatá,
nebyla již mocná ochránkyně,
ale byla bázní marnou podjatá,
ospalá jen vévodkyně.
11. Dokonce pak mnohé poklepačky
věděly hned o ní povídačky,
že jest odjezd její podezřelý,
že byl včera pohled její neveselý.
Ihned mnohé její skutky prázdné viny
vykládaly za hanebné činy.
Jediná jen Svatna, její přítelkyně,
ujala se takto statné vévodkyně:
12. "Která vyvedla z vás tolik činů slavných,
která založila nová řízení,
která ze všech k žezla vás jest vedení ?
Která tolik vítězství tak slavných
vydobyla ? Toť vám vyšlo z paměti,
jakou porobu jest ještě viděti ?
Ať pak někdy z nenadání
nechválíte jejího zas spravování!"
13. Na to Vadka řekla: "Která války nechce,
té já nenávidím jako Putysila!
Napravme, v čem Vlasta pochybila,
nepřátely potřem lehce!
Vítězné jsme ještě ženy, dívčice,
ochroměné nejsou naše pravice,
není mysl naše přemožena,
ani horlivost pak ochlazena."
14. Hravka, paní hrdá, přišla k slovu:
"K čemu volnost mužům, k zkáze naší?
Hovění jen ponouká zas k bouři znovu,
přísnost nepřátely poráží a plaší.
S přemoženými vše dělat povoleno.
V kolíbkách hned potřít sluší příští ourazy!
Panování bázní bývá upevněno;
vydejme též prozřetedlné rozkazy!
15. Jest-li zameziti chceme příští nevole,
v zákoně ať prohlédáme přehluboko!
Každé, jak se narodí jen pachole,
ať jest vyloupeno jemu pravé oko,
aby nemohlo víc měřit z luku!
Zohavit mu musíme též pravou ruku,
utít dáti nejméně dva prsty,
aby jilce držet nemohlo víc v hrsti.
16. Zakázáno budiž mužům nosit zbraně!
Ty jen přináleží panně.
Když svou muži předhazují sílu,
ať si s silnějšími voly
u pluhu ji ukrocují v poli
aneb v jiném hmotném dílu!
My pak z mládí zvyknouc nosit zbroje,
povedeme statné boje.
17. Každé dívce, jak se mile zrodí,
která jen se k potýkání hodí,
budiž uřezán prs pravý,
by jí přes čas neškodil vést lučiště;
ať hned z mládi zvyká vidět bojiště,
ať se časně bázlivosti zbaví!
Když tak utvrdnou v tom z mládi,
nesnází a půtek budou žádat rády.
18. Za to budiž každé dívce v moci
vybrat sobě hocha bez nucení
podle svého oblíbení.
Po ní děti a ne po služebném otci
buďte jmíny. Ona bude jeho paní,
panující též i nad životem jeho,
on ať se jí jako kněžně klaní,
jestli nechce dojít konce zlého."
19. Když tak skončila své přednešení,
bylo s pochvalou hned od všech potvrzeno,
za svaté též vůbec rozhlášeno;
jediné však vyloučily předložení,
jenž se dotklo vyloupnutí oka,
že by tuze zohavily svého soka,
že by bylo nelibé naň pohlídnutí,
při tom cítíce s nimi ustrnutí.
20. Po ní smělá Stratka slyšeti se dala,
ana nesla pomstu věčnou na Přibrala,
že jest lásku její opovrh.
Ó jak ženám pomsta sladne!
Není u nich odpuštění snadné.
"Ten," tak praví, "ten, co k hradu první vtrh,
ten, co vzbouřil naše nepřátele,
chodí po Děvínu převesele.
21. Jestli škůdcům, kteří hledí úkladů,
neukážem přísných trestů příkladů,
rozmnožíme více nepřátele,
zkázy tropiti nám budou směle.
Která Přibrala z nás nezná zrádce?"
Všecky volaly hned: "Dělejme s ním krátce!
Nádherný ať visí hrdina!
Bouře nové jest on příčina."
22. Statná Putysila, na vtipného Přibrala
sama nevrouc, rozkaz k smrti vydala.
Jak pak, chytráku, se tobě povede?
Žádný z reků na pomoc ti nejede?
Ani nemáš Bruncvíkova meče,
abys zkusil kruté seče,
ani nemáš pohotově Šemíka
ani příbuzného diblíka.
23. Žádný z bohů, žádná bohyně,
nevzal si tě zvláště pod ochranu?
Žádná nevymlouvá tebe rekyně?
Na kterou se tedy vrhneš stranu?
Sestry Hrubny jest sic srdce rozníceno,
ale pro pláč slova přednést není v stavu.
Meč již vytažený čeká na tvou hlavu.
Nelekáš se? Vždyť jest tobě mluvit povoleno!
24. "Umříti mám," pravíl, "dívky rozhlášené!
Mocný rozkaz váš to poroučí.
Brzy uvidíte nařízení vyplněné,
však se duch můj lehce od vás odloučí!
Neb já umru, dívky, rád a mile,
že vám věštím duchem v prodloužené chvíle
mohu přednést umírající
slávu vaši věčně zůstávající.
25. Slyšte, spanilé a statné rekyně!
Vítězství vám dají bohové a bohyně.
Vaše slavné pokolení,
jehož síla Ivová,
uvrhne zas muže v podrobení,
sláva o vás půjde nová.
Přemožení muži bez šrůtek a vády
budou poslouchat vás zase rádi.
26. Pověst vaší slavné statečnosti
rozlíhá se od končmy do končiny.
Vaše přehrdinské činy
docházejí všude poctivosti.
Ale víc než skutkové tak smělí
rozšiřují slávu vaše zřejmé ctnosti,
šlechta, mírnost, šetření též spravedlnosti;
tyto nakloňují vám svět celý.
27. Neboť vskutku každé ukrutenství
jeví nestatnost a tupost národů,
zbouří proti sobě člověčenství,
nejvíc sobě bývá na škodu.
Nelítostným bývá clověk nad krutostí,
odměňuje zuřivost zas zuřivostí,
kdežto při lichotné lahodnosti
přivykne jhu nelehkému poddanosti.
28. To vy dobře víte, dívky osvícené,
jenž se stkvíte ve všem umění,
jsoucc v umělosti rozhlášené;
protož vám jen patří řízení!
Neb jest vskutku tupé naše pohlaví,
nikdy moudrost podrobena tuposti
nemá býti, jako světlo temnosti!
Jak pak tupost zemi oslaví?
29. Vaše krása, vaše sličnost přespanilá,
vaše líce libá, kvetoucí,
vaše líbeznost a lepost ušlechtilá
podjaly mne dychtivostí žádoucí!
Ach, ta nad srdcemi zvítězuje!
Její přemilostný zhled
srdce lichotivou láskou opanuje,
podrobit si může celý svět.
30. Žádná žádost vzít vám žezlo spravedlivé,
žádná krutá mysl k boji
ani vášeň po cti lichotivé
mne sem nepřivedla; dychtím po pokoji.
Chci být v spokojnosti živ.
Ale, že mi ucházel věk bez radosti,
co jsem povzdálen byl od sličnosti,
že jsem já se spustil cesty, jakýž jest to div?
31. Není v světě trpčejšího trápení,
jako živu býti bez dívčice
v pouhém jenom dychtění!
Ach, snad také lásku znáte, bojovnice!
Nikdy-li pak ještě rozhněvaný Lel
do srdcí vám nevypustil trpkých střel ? -
Zdaliž nikdy dychtivostí neopojil,
nikdy milujících nerozdvojil ?
32. K čemu s vámi mluvím o milosti?
Vy jen znáte slávu udatnosti;
Láda není vaše bohyně!
K čemu žádám na vás outrpnosti,
když mne máte nevinného v ošklivosti.
Umru já rád, ale nevinně.
Nejsem této bouře svůdcem,
aniž kdy jsem vám byl vaším škůdcem!
33. Potrestaný od přemocných bohů
jest již Vacek, bouře původce;
leží zahrabaný na bojišti hluboce,
vzal trest spravedlivý za polohu!
Pozdvih bouře jenom právě
k nové vaší slávě.
On se boje vašeho pak mštení,
vinu na mne vzkládal pozdvižení.
34. Byl jsem jak živ na vás laskavý,
vychvaloval jsem vždy vaše přednosti,
též i povýšené schopnosti,
jimiž předčíte vy nad mé pohlaví.
Jestli umění já jaké znám,
komu jinému je děkovat co mám
nežli vaší vážné učenosti;
s ní jsem nabyl k vám jen náklonnosti !
35. Často toto paždí nahé
ochránilo v nebezpečenství
proti škudcům mnohé panenství,
zachovalo mnohým živobytí drahé.
Často bránila má ústa
vaší slávy, vasí vznešenosti,
často, ó jak příliš zhusta,
radívala k milé poddanosti.
36. Neporušena jest ještě vaše sláva.
Vy ji nezprzníte krví nevinného,
znajíc pronárodní mírná práva,
ježto brání zabit chyceného.
Ta vždy setrvati mají svatá;
neb nic nezůstane v světě tajné!
Může mnohá náhodou z vás býti jata,
za bezpráví dojít odplaty zas stejné.
37. Bohové vám z přízně pouhé
dají panování dlouhé,
povýší vás zase nad nepřátele!
Jestli přece smrt má býti vaše velení,
darmo vsecko loučení!
Umru, krásné dívky, umru vesele;
nebo kdo si přeje mezi vámi žíti ?
Milo jest mu také od vás sjíti."
38. Takto mluvil haně muže,
mysle, by jen spomohlo, co spomoci tu může.
Stoje obnažený, celý bledý,
ve kvetoucí síle spanilosti,
pohledem svým pojít hledí
srdcí dívek outrpností,
mysle, že i kráse zbývá síly,
by mu prospěla v té chvíli.
39. Povídá se, že i Putysila
outrpností hnuta byla.
Odvrátila líce zarmoucené,
aby krásou jeho osoby
srdce neodměklo přemožené.
Neví se, zdaž jemu sličnost, způsoby,
čili jazyk prospěl v smutné době;
jistě že mu posloužily věci obě!
40. Odměkčené bojovnice, jaký div!
volaly hned všecky: "Ať jest živ!"
Jak by mohly shladit rekův ozdobu?
Uvěřily všemu bez všech důvodů.
Jedinké pak vévodkyni bylo podezřelé
jeho vylíčené přednešení.
Obdržel i od ní odpuštění.
41. Slunce bylo vysoko již na obloze
a dnes ještě chtěla dobyt mužská sídla.
Kázala hned dívkám požit jídla,
přednesla jim o poloze,
že chce outok zrovna učiniti.
Květava ji chtěla přemluviti,
že nic nezvítězí mocným outokem,
ale vojenským jen ouskokem,
42. Ale ona v rozhorlení,
cítíc sílu slavné statečnosti,
opovrhla ziskem lstivé zchytralosti,
nenávidíc všeho prodloužení.
Sotva dychtivostí něco jedla,
když již svolávala množství pluků;
rozlíhal se hlahol hudebního zvuku.
Spořádané vojsko sama vedla.
43. Dvakrát outok jako líté učinily
přes zákopy v mužské ležení,
dvakrát s ztrátou zbity byly,
po třetí pak poštěstilo se jim tažení.
Neb kde Putysila potýkala
a kde Vádka s zástupem zlých žen,
tam krev cedila se jen,
tam strach lítal, tam smrt panovala.
44. Nemohouce muži zmoci toho křídla,
oddali se již již na outěk,
již již opouštěli pevného jsou sídla,
když tam právě přitáh Kasal, slavný rek.
Kdyby nebyl přispěl v této době,
podnes bychom byli u porobě.
Mnohý, an to drží za smyšlené bajky,
rnusil by příst, děvčit, dělat krajky.
45. Vida, že tu zkázu tropí ženy zlostné,
pustil se hned s chasou na ně,
potříti chtě tyto nelítostné;
ale ony kruté jak zlá saně,
rozkacené jako dračice,
statnou mysl v sobě cítíce,
na něj křikem statně udeřily,
vůkol jeho obklíčily.
46. Nejináče než když z všetečnosti kdosi
píchne tyčkou mezi vosy,
vyvalí se z hnízda krutý roj,
huče vůkol obletuje,
na tvář zlostně zaražuje
jednomyslně svou zbroj:
tak se vyrojily tyto ženice,
zbraní na panoše dorážejíce.
47. Nic pak platen nebyl jejich vztek
proti síle Kasalově.
Kam se koliv vrhnul tento rek,
tuť hned bylo zvítězení nové;
tuť pak uši s krajkami, tuť třepky s nohou,
tam zas byly s hlavou čepce,
tuť bez nosu bylo vidět mnohou,
tam pod koněm hlavu v hrdé lebce.
48. Muži vidouce to rekovství
v řadách pospíchali k pomoci;
ženy majíc vydobyté vítězství
nechtí z tuhé bitvy utéci.
Udatností Kasalovou pobodnutí
obnovili muži potýkání;
ženy dlouho nemajíc se k utíkání
našly v poli zahynutí.
49. Přeběda. zlé ženy! Z vás šel strach!
Hodny jste, bych zpíval o vás žalozpěv.
Potomkyně zdárné, ctěte jejich prach,
neb jste jejich opravdová krev!
Dosavad vře ve vás jejich hněv.
Mnohý lituje vás pravě: "Škoda, ach,
že rač nezhynulo všecko zlých žen plémě
blažena by byla Česká země!"
50. Jak ty zahynuly, druhý vůbec šmahem
utíkaly nedajíc se zadržeti.
Umko, stkvějí-li se v rouchu drahém,
hled' mi umdlenému pověděti,
neb máš všecko lépe v paměti,
která ze všech nejlíp znala běžeti.
Tu čest zasluhuje sice mnohá,
předčila však všecky Lída dlouhonohá.
51. Sotva že se země dotýkaly nohy,
ztratíc zbraně, ztratíc hrdé rohy,
letět víc než běžeti se zdála;
všecko utíkalo maní,
ale přece zdlouhaveji za ní.
Jenom Putysila stála,
raděj v boji sejít chtěla,
než by první outěk přečkat měla.
52. Obklíčena byvši od zástupu,
byla by pak sešla dívkám na potupu;
Květava však chytrá její chyby
při bitvě hned napravovala,
cesty k utíkání přes zákopy dělala;
o půl více bylo by jich sešlo, kdyby
nezaskakovala jízdným sborem,
pozdržujíc muže kvapným vzdorem.
53. Též i vévodkyni statné cestu proklestila,
jenž si v bitvě sejít pevně uložila,
volajíc k ní: "Vrať se, Putysilo statná,
tvá smrt dnes jest dívkám bez prospěchu,
když ty sejdeš, co mít budem za útěchu ?
Jindy bude tvá msta více platná!"
Uposlechla, vrátila se tesklivá,
V outěku jsouc ještě mužům strašlivá.
54. Náhoda však udatného hrdinu
od rekovství pozdržela;
slyše na bojišti novinu,
že by v Buštěhradě byla Běla,
hned mu ochroměla pravice,
mysle, že by spatřiti moh této dívčice.
Zatím roztahovala noc tmavá křídla,
muži vrátili se od děvčího sídla.
55. Všecka mužská hejna plésala
nad vítězstvím nenadálým,
nebylo nic slyšet nežli jméno Kasala
s radováním neustálým.
Vstříc mu přišel český vévoda,
přišli reka vítat vládykové,
že jest vydobyta mužům svoboda,
že jsou rozplašeni děvčí zástupové.
56. Učiněn jsa vůdcem v poli nad vším plukem,
veden byl co vítěz přeradostným hlukem
do obydlí Přemyslova.
Pohnula ho vévodova libá slova,
pohnulo též všeobecné plésání;
neradoval se přec nad tou službou,
naplněno bylo srdce jeho tužbou,
ponukla ho tesknost často k vzdychání,
zpět na obsah 
Další: Zpěv devátý.