|
- Jednota | - Konfessí Bratrská | - |
Sedmnácté učí o svatých a poctě jejich, předně tomu, že žádný nikdy od počátku světa sám sebou a skutky svými svatý nebyl, není a nebude, až se svět skoná, podle oné řeči Davida služebníka Božího, jenž dí:17.1 Nevcházej Hospodine v soud s služebníkem svým, neboťby nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. A v knize Jobově napsáno takto:17.2 Což jest člověk, aby se mohl očistiti? (totiž před Bohem) aneb spravedliv býti, narozený z ženy? Ano při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho. Ovšem ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. A že byli i jsou všickni lidé hned z přirození hříšní, tak že nebylo a není spravedlivého neb svatého (samého od sebe) nižádného, ale všickni se uchýlili od Boha a neužiteční, i také velmi nehodní učiněni jsou: to mnohá Písma Svatá zřetedlně ukazují17.3.
Že pak někteří svatí a Bohu milí učiněni jsou, to že jim bezevší hodnosti a zasloužení jejich od toho, jenž sám svatý jest, přišlo, a že je k tomu sám Bůh z pouhé nevýmluvné milosti své přivedl, aby byli vyvoleni17.4, povoláni17.5, Pánem Kristem vykoupeni17.6, krví jeho očištěni a posvěceni17.7, Duchem svatým pomazáni17.8, skrze víru Kristovu ospravedlněni17.9, a svatí učiněni17.10, cnostmi a skutky dobrými ozdobeni17.11, a po skonání životů svých věčnou radostí17.12 v nebi (kdež je Bůh korunovati ráčí) naplněni.
Také učí, že jest Pán Bůh některé z nich zvláštní milostí svou a svými dary daroval, k službě a k užitku obecnému církve své, jako:17.13 patriarchy, proroky a jiné otce svaté; též apoštoly, evangelisty, biskupy, mnohé učitele a pastýře církve i jiné znamenité a zvláštní mocí Ducha Páně naplněné muže, jejichžto prací památka i užitek v Zákoně Božím a v církvi svaté zůstává podnes.
Obzvláštně pak o Panně Marii učí věřiti a vyznávati, že jest dcerka z rodu královského, z domu a z čeledi Davida krále, služebníka Božího17.14, a že jest od Boha Otce vyvolená, požehnaná, Duchem svatým mimo jiné navštívená a posvěcená; kteráž zvláštní milosti Boží v tom došla, aby byla pravá matka17.15 Syna Božího, Pána Jezukrista, z níž on přirození naše17.16 přijíti ráčil17.17, Panna čistá před porodem, při porodu i po porodu vždy zůstávající, Synem svým nejmilejším a Synem Boha živého, skrze smrt a vylití krve přesvaté jeho draze vykoupená17.18, Duchem svatým skrze víru oučastnice jeho učiněná a posvěcená17.19, cnostmi svatými a skutky dobrými ozdobená, nad jiné blahoslavená17.20, a tak věčného života dědička jistá. Jakož pak i památky její některé ku poctivosti a k chvále Boží slaví, písničky pobožné o ní zpívají, ty věci veliké, kteréž jí Bůh nad jiné učiníti ráčil17.21, s milostí a s potěšením k svému posilnění připomínají, z spasení svého se přitom radují a toho velice vděčni jsouce, blahoslavenou ji se všemi národy křesťanskými býti vyznávají; z toho zevšeho Boha chválí, v životě svatém a v skutcích dobrých jí podle možnosti své věrně následují, rozkaz její17.22 v poslušenství Krista Pána skutečně zachovávají a s ní vždycky v nebi býti žádají. A to vše činí podle naučení Písem Svatých.
Také učí, že svatých a světic žádný nemá tak jako Boha, aneb tou poctou a poklonou, kteráž na samého Boha přísluší, ctíti a tak je Boží pocty spolu oučastny činiti; ovšem pak chrámů ke jmenu jejich a obrazů ku poctě jejich vzdělávati a vystavovati. Nebť jest skrze proroka Izaiáše takto pověděl:17.23 Já jsem Hospodin, toť jest Jmeno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. Ale učí, svaté a světice takto ctíti, aby lidé v uložené dny a časy památek jejich sejdouce se k službě Boží, rozjímali sobě dobrodiní Božská, svatým a skrze ně církvi učiněná, také i povolání jich, učení, víru, obcování pobožné i skonání života sobě připomínali, a skrze to Božím slovem v témž dobrém se vzdělávali, Pánu Bohu z nich čest a chválu vzdávali, písničky pobožné o nich zpívali, ku poslušenství i k následování víry a skutků dobrých, i ctného obcování jejich se vzbuzovali a napomínali, a za to se Pánu Bohu modlili, aby jim ráčil dáti tovaryšství s nimi zde v milosti a potom u věčné slávě, a to vše podle pravidla Písem Svatých. Nebo psáno jest:17.24 Zpomínejte na vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujtež jejich víry.
A jakož cti Boží na svaté přenášeti nechtějí, tak také nikoli toho nedopouštějí, aby kdo měl důstojnost a ouřad prorocký, kněžský a královský, na samého Beránka Krista Pána příslušný, na ně přenášeti, to jest, z nich a z jejich utrpení zde vykupitele, v nebi pak přímluvce a orodovníky sobě činiti. Takž také i modliti se jim a k nim volati zbraňují, a netoliko jim, ale i svatým angelům; nebi Bohové nejsou, ale jediný jest toliko Vykupitel, kterýž skrze tělo a krev svou, jednou zde na smrt obětovanou, vykoupení způsobil17.25; a tentýž jediný v nebi přímluvce17.26 a orodovník, Kristus Pán nejmilostivější.
Také učí věřiti a věděti netoliko o těch svatých, kteříž předešli, a zesnuvše v Pánu, již v radosti odpočívají, ale i o těch, kteříž jsou (jakož každého věku bývali) nyní na zemi kdežkoli mezi národy. A ti že jsou všickni praví a dobří křestané, svatým křtem ve jmeno Páně posvěcení, věrou v Syna Božího obdaření, milostí a láskou Boží vespolek naplnění, jenž také ospravedlňování a rozhřešení, i svátosti těla a krve Páně užívají a dobrých skutků plni jsou. Jakož takové křesťany věřící, zde na zemi ještě putující, apoštolé svatými nazývali17.27, řkouce:17.28 Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý17.29. Item:17.30 Pozdravují vás všickni svatí. Item:17.31 Pozdravtež všech zprávců svých, i všech svatých; totiž křesťanů věřících.
Tou příčinou učí, ke všechněm křesťanům srdečnou milost a lásku mimo jiné jakékoli lidi míti17.32, jim v potřebě a v nouzi skutečně z milosti sloužiti17.33, s těmi pak, kteříž jsou milovníci i následovníci Kristovy pravdy, učí v svatém tovaryšství býti17.34, k nim dověrnost míti, je sobě pro Krista vážiti, poctivost náležitou jim z křestanské lásky činiti17.35, i skutečně ve všem dobrém hleděti prospěti17.36, od nich za sebe modliteb svatých žádati17.37. Pozbloudilé pak a v hříších bez bázně Boží sobě povolující křesťany z milosti dobrotivě napravovati17.38, lítostivost nad nimi míti17.39, trpělivě v lásce snášeti17.40, a ně se Pánu Bohu modliti17.41, aby je na cestu spasení navésti ráčil, k chvále evangelium slávy Kristovy.
zpět na obsah 
Další: o postech