|
- Jednota | - Řád | - |
Zprávcové Bratrští bydlení své mají na větším díle v domích svých, kteříž Bratrští slovou. Do nichž přijímají mládenečky neb pacholátka taková, kteráž z poctivých rodičů řádně zplozeni jsou a mají milost, chut k Božím, církevním věcem; a tu při nich pilnou práci vedou, vyučujíce je Písmům svatým, známosti Boha, pobožnosti pravé, pokoře, poslušenství, mravům lidským dobrým i umění liternímu, zvláště tu, kdež jaké školy jsou. Časem i do práce tělesné je (4. Král. 6, 14) zavozují pro uvarování hříšné zahálky i pro vlastní potřebu, též i v ochotné (2. Tim. 4, 11) sloužení, zvláště pak svým starším a předloženým. A taková cvičení i práce jistým pořádkem a vedle vyměřeného času (Kaz. 3, 1) se konávala před vyhnáním a rozptýlením naším; a ještě, kdež možné jest, i v tom pohostinství se konají. Nebo v jistou a uloženou hodinu vstávají, v jistý čas modlení mívají, v určité hodiny obědvávají i večeřívají. Vstanouce zajisté, když se zvoněním neb zavoláním návěští dá, hned jakž se připraví, modlení první mají (Žalm 5, 4), za ochranu Pánu Bohu děkujíce, a každý k učení se obrací. Po hodině drží se modlení druhé (Žalm 88, 14; Žalm 119, 147. 148; Přísl. 8, 34); a tu se již všecka čelednost obojího pohlaví shromáždí, píseň se přezpívá, díl svatého Písma přečte, povysvětlí, a z něho napomenutí k modlení učiní buď předložený; neb čí pořádka jest (poněvadž ji všickni jedni po druhých držívají); a pomodléce se, obracejí se k učení do jisté hodiny; a tu, co komu vyměřeno, sobě čtou, neb přepisují, neb z paměti se učí, a kdež to býti může, i lekcí a jiná školní cvičení mívají. A kteříž tak doma počátků umění literního nabudou, potom do větších škol i akademií buď na svůj vlastní neb starších náklad vysíláni bývají podlé uznání potřeby a možnosti. Poobědní pak čas, jakožto k učení ne tak příhodný, na větším díle ku pracem tělesným obrácen bývá až do večeře (krom preceptorů, kteříž v škole práci svou s žáky celý den mívají).
V nešporní čas (Skutk. 3, 1) opět modlení společné všech-něch bývá, a zase ku pracem se obracejí a někteří k lekcím. Po večeři co času zůstává, k znívání buď figurálnímu (kdež jest větší čeládka a žákovstvo), neb prostému písniček a žalmů se užívá až do modlení. Naposledy modlení (Žalm 55, 18) společné vykonajíc, na odpočinutí se všickni obracejí, a žádnému nočního sedání neb jakého koutkování, ovšem ven z domu toulání se nedopouští. Pročež zprávce na všecky pozor má, jsou-li doma, dům uzavírati a klíče od domu schovati pilně poroučí neb sám schovává.
Pro hojnější pak cvičení při jídle mladší pacholátka katechismus, mravy, žalmy a jiná Písma svatá případná podlé ukázání, vyrostlejší pak svatá Písma, každý nějaký díl z paměti říkají; a potom, co času zbude, toho se k pravení na nějakou theologickou otázku užívá, na níž všickni své zdání vážně oznamují, od mladších začínajíce, a naposledy zprávce neb jeho pomocník, pravý místný smysl otázky vysvětlíc, zavírku činí, a někde podlé příčin místo otázky kapitola z biblí se čte.
Mají také mezi sebou rozdělené povinnosti všickni, což jich jest v které čelednosti, aby každý z nich věděl a měl oč pečovati a učil se hned z mládi zvykati prácem a pozorlivosti na povolání své, aby na světě darmo chleba (2. Tess. 3, 8. 10) nejedl. Starší a přednější o větší, mladší o menší věci pečují.
Pořádku pak v pracech církevního povolání dvojí mívá čeládka Boží.
První pořádka v domě všechněch kněží, jáhnů i učedlníků, kteříž jedni po druhých, starší předně, potom mladší, jedni jeden den, druzí v druhý, třetí v třetí a tak dále, až se vypořádají, pořádku drží. A toho každého pořádečníka povinnost jest na vstávání zvoniti, rozsvítiti, o modlení pečovati, písně případné i k modlení i před jídlem i po jídle, což by se zpívati mělo, vyhledávati, na zprávce neb v nepřítomnosti jeho na předního pomocníka podávati, verše začínati, Písma svatého díl nějaký neb kapitolu přečísti, k modlitbám napomínati, otázku užitečnou při jídle předložiti, kdo by modlení zanedbal neb zaspal, oznámiti.
Druhá pořádka v shromáždění lidu Božího samých kněží a jáhnů a dorostlejších učedlníků; a ta záleží v kázaní ve dny všední, střední, páteční neb svátky, aby se tak všickni prorokovati učili (4. Mojž. 11, 29; 1. Kor. 14, 31) a v daru kazatelství zmocňovali.
K kterémuž cvičení i tento napomáhající způsob uveden jest, že, kdekoli okolní zborové vlastních svých zprávců nemají, a jimž by do zboru toho, kde zprávce jejich jest, daleko a pracno bylo docházeti, i vysílá zprávce (každou neděli neb přes dvě, tři, jak kde býti může) některého z pomocníků svých, kterýž by jim slovo Boží mluvil, tak aby žádný nikdež nebyl obmeškán, a mladší cvičiti se příčinu měli. Což aby s větším ještě vzděláním bylo, začínají všickni hned v pátek o službách nastávající neděle přemyšlovati. Protož v sobotu ráno po modlení každý, co a jak na svaté evangelium promlouvati míní (byť i nevěděl, bude-li kázati), povídá, od učedlníků začínajíc, až pak zprávce zavírá, a k čemu by pro jednomyslnost a podlé času i příčin všickni směřovati měli, poučuje a teprv, kam kdo jíti, kde a jaké služby konati má, oznamuje. Také pro vyvarování se mnohého zlého i tomuto řádu jsou a musejí býti poddáni, kteříž v takové čelednosti Jednoty místo mají, aby o své újmě a o své vůli nic nedělali, z domu nikam bez slušné příčiny a dovolení předloženého neb jeho předního pomocníka nechodili, nic sobě nejednali, listů (na nichž by co záleželo) nepsávali, nerozsílali, cizího k sobě nic k schování nepřijímali bez vědomí a povolení předloženého svého; rad jakýchkoli nedávali, smluv, zápisů, jistot lidem nespisovali a v jakékoli cizí a světské věci ani kněží ani nejpřednější pomocníci se nepletli. S mladšími pak pacholaty a učedlníky držán bývá i exámen téhodní jakož proto, aby počet vydali z toho, čemu se kdy který tejden naučí, tak i proto, aby se vědělo, všickni-li se pobožně a náležitě v dobrém řádu ostříhali a chovali. Tohoto domovního řádu a povinností rozdělených bývá obnovování jednou v rok (obyčejně v advent neb o Novém létě) v každém domě, kdež větší i menší čeládka jest, nejen za příčinou změnění tytýž čeládky, ale i pro napomenutí a probuzení všechněch ku povinnostem i posilnění každého v dověrnosti při témž řádu a poslušenství, i ochotném práce další vedení a zachování ve všem tom dobrého svědomí.
Kdež také exámen bývá, co kdo celý rok ten četl a přečetl a jak které knihy užil. Tu také zase znovu, co by nastávajícího roku čísti měl (aby se vždy v jistém něčem prospěšně pracovalo), se ukládá.
Naposledy řád Jednoty toto s sebou také nese, aby zprávcové ani jejich pomocníci bez vědomí starších svých na cesty se nevydávali, stavuňku neb noclehu mimo domy Bratrské, pokudž v místech těch jsou, kamž se dostávají, nečinívali. Kde pak koli do domů Bratrských přijdou, tu své opatření vedle slušnosti a možnosti mají; a kdež tak přes noc zůstávají, tu jsou povinni buď k modlení napomínati v domě, neb kázaní v zboru činiti, aby tak v učení jednomyslnost a Bratrská svornost vidina byla; čehož příklad v prvotní církvi se ukazuje (Skutk. 13, 15).
Další: