VI.
O visitacích a neb navštěvováních, skrze něž se k řádu dohledání děje.
Jisté jest, že žádný i nejušlechtilejší řád státi dlouho nemůže, jestliže se
k němu často nepřihlídá (Efez. 4, 16;
Žid. 12, 13). Pro ten zajisté cíl každý mistr k
učedlníkům, každý hospodář k čeládce a dělníkům, každý vojenský zprávce k svým
spořádaným žoldnéřům dochází a dohledá, že jinak není možné, aby lidé bez
pomoci, napomínání, pamatování způsobně, dobře, věrně konati mohli své
povinnosti. Tou příčinou v Jednotě Bratrské nejen dohledání zprávců ku
posluchačům, o čemž již oznámeno, ale i dohledání biskupů k zprávcům a celým
zborům nařízeno jest, a to příkladem apoštolským, kteříž štípené své církve
znovu navštěvovali; o čemž pěkné jest svědectví
(Skutk. 15, 36. 41. a
14, 21. 22. 23 etc.).
Takové dohledání jmenujeme navštěvováním zborů a neb (zvyklým i v
jiných církvích slovem) visitací. O nichž se oznámí:
Kdy bývají.
Od koho se konají.
Co se tu řídí a zpravuje.
Visitací zborů bývá obyčejně jednou v rok, a zejména času jarního, letního a
podzimního, a pakli příčina a potřeba přijde (buď pro opatření některého zboru
zprávcem neb pro zbránění nějakému nahodilému pohoršení) i v zimě, a nemohou-li
někdy starší pro veliké překážky dospěti a všech církví v jednom roce
vypořádati, do druhého roku odkládají (1. Tess. 2, 17. 18), a neb na svém místě
někoho vysílají.
Jest pak to vlastně povinnost seniora neb biskupa, kterýž spolu s
conseniory svými zbory sobě svěřené navštěvuje, a pakli sám kdy z jistých
příčin toho učiniti nemůže, tedy na svém místě své conseniory neb pomocníky
vysílá vedle příkladu sv. Pavla (1. Tess. 3, 1. 2).
Bývají také z okolních
zprávců jeden, dva, tři zavoláni pro větší lidu k tomu, což se tu konati bude
(když se pastýřů jednomyslnost vidí), dověrnost. O čemž zprávci místa toho
časně se jisté návěští dává.
Práce při visitací některé jsou stálé při každé visitací, jiné případné
časem toliko.
Stálé práce konají visitátorové předně soukromně při jistých osobách i vůbec
v shromáždění celém. Dostanouce se zajisté visitátorové časně (třeba před
polednem) promlouvají:
- S zprávcem a vyptávají se na potřeby zboru, co tu zpraviti a jaké služby
konati potřebí? Potom na něho samého, jestli živý a opravdový služebník, za
něhož by se nebylo proč styděti?
(2. Tim. 2, 15.) Jak
pilen učení (1. Tim. 4, 13), jak příkladný? Jak se
živí? Potom jak čeládku
Jednoty sobě svěřenou opatruje a vede? a jak se který z nich chová? jak
poslouchá? jak prospívá? Též i strany lidu dotazuje se, přibývá-li stáda Božího
či ubývá ? (kazíc sobě rejstřík posluchačů ukázati.) Má-li které pohoršitedlné,
potřebující nějaké pomoci k uléčení? Konají-li soudcové svou povinnost? též
starší sestry, almužníci?
- Mluví potom s čeládkou neb pomocníky (buď že kněží, neb Jahnové, neb
učedníci, neb pacholata jsou, vyptávajíce se): Stojí-li v úmyslu svého Bohu a
církvi se oddání? jak se v pobožnosti vzdělávají? jsou-li v svornosti a lásce
bratrské živi? (Koloss. 4, 8.) Jaké mají od zprávce
opatření ? Netrpí-li v
něčem škodného nedostatku? Mají-li dosti času k učení a jak ho užívají? V čem
kdo roku toho pracoval, aby učinil počet. (I to zajisté bývalo, že visitátor
jakož zprávci svému, tak i každému z pomocníků jistýho autora neb spis roku
toho ku přečtení neb přepsání jmenoval a při následující visitací, s jakým
užitkem to učinil, se doptával i novou zase při něčem práci ukládal.)
- Zatím zavolají i soudců zboru a jich od starších a zborů jiných pozdravíc,
vyptávají se na zprávce jejich, jak svou povinnost při lidu koná, též jak svou
manželku, dítky, pomocníky slovem i příkladem vzdělává ? Není-li skrze něho neb
někoho v domě jeho nějakého zhoršení ? Doptává se také i na lid, vidí-li co
potřebného při témž lidu k zpravení.
- S staršími sestrami (obešlíc je) také mluví: Jak se v povinnosti své
chovají? Jak k jiným mladším sestrám přihlédají? Není-li mezi nimi závisti,
nenávisti, klevet, různic, hadruňků (Řím. 16, 17),
šperků zbytečných?
- Dohledá se (třeba u přítomnosti hospodářů zboru a soudců) k inventáři věcí
domovních, nemrhají-li se, neopouští-li se stavení?
- Kde vrchnost jednomyslná jest, i při ní také visitátorové ohlásíc se
vyptávají: Jest-li s zprávcem svým spokojena? koná-li zprávce povinnost svou
etc.
Potom obecně v celém shromáždění práce jsou na ráno: Kázáním Božího slova
všechen lid rozhorliti, Večeří Páně všechny u víře a lásce Kristově posíliti a
napomenutím, k čemu kdy potřebí, v povinnostech křesťanských obnoviti.
Případné práce visitátorů jsou: buď mířiti svárlivé, jichž sám zprávce
smířiti nemůže, neb zavoditi mladého kněze k prvotinám úřadu kněžského, neb
uvozovati tu nového zprávce, neb říditi soudce a starší sestry, až i
posvěcovati chrámy.
Soudců řízení, když jich třeba, takto se děje: Poručí se všemu lidu mužského
pohlaví půl hodiny před nešporem se sjíti, a tu jeden každý, koho podlé dobrého
svědomí k té práci způsobného a hodného býti soudí, tomu hlas dává. Podlé hlasu
tedy vyvolených osob po nešpoře visitátor před celé shromáždění zavolaje,
povinnosti jich (z obzvláštní o tom vydané knížky) čte, chtějí-li je na se
přijíti, doptává se; oni pak k ostříhání jich starším Jednoty, zprávci svému i
všemu lidu slibem a ruky dáním se zavážíc, předním také v zboru místem, odkudž
by i v shromáždění na všecky pozor dávati mohli, poctěni bývají.
Chrámu neb zboru posvěcování děje se také při visitací, a to:
- Osvědčením, k čemu ten příbytek od těch, kteříž na něj náklad vedli,
vzdělán; jmenovitě, aby byl Betel, dům Boží, brána nebeská
(Gen. 28, v. 17. 19;
Izai. 56, 7;
Luk. 19, 46),
a k tomu nyní že oddán a zasvěcen býti má.
- Připomenutím, že posvětitel všeho jediný, pravý, dokonalý jest Bůh sám,
jakž dí: Já jsem Hospodin, kterýž posvěcuji vás
(Exod. 31, 13). A o stánku od
Mojžíše vzdělaném řekl: Posvětím stánku úmluvy, a posvěceno bude místo to
slávou mou (Exod. 29, 43. 44). A k Šalomounovi o
chrámu od něho vzdělaném:
Uslyšel sem tě a posvětil sem domu toho, kterýžs vystavěl
(3. Reg. 9, 3).
Protož aby k Bohu nyní obrátili zřetel svůj všickni a prosili pokorně, aby tu
položil jméno své, aby tam přebývalo
(Deut. 12, v. 5. 11).
- Tu kleknouce všickni, říkají po visitátorovi modlitbu horlivou, naschvál k
tomu z modliby Šalomounovy (3. Reg. 8) i odjinud
sformovanou.
- Napomenutí se děje a osvědčení, aby k jinému místa toho užíváno nebylo než
k tomu, aby svatá shromáždění k konání služeb svatých svatému Bohu u
přítomnosti angelů svatých v něm držána bývala.
- A poněvadž všecky věci slovem Božím a modlitbou posvěcují se
(1. Tim. 4, 5), činí se tu hned slovem Božím kázaní; a
za tím Večeře Páně se slaví.
- Naposledy ještě se vzývá jméno Boží, a požehnání Páně místu tomu i
všechněm, upřímým srdcem v něm Bohu sloužiti majícím, se zvěstuje.
zpět na obsah 
Další: O řádu kázně v Jednotě Bratrské
