Přástevnice

V stínu chladna borka
malá chatrč stála;
mladá přástevnice
před ní sedávala.

Zpívala vám písně
plné veselosti,
ale kdo je zaslech´
plakal túžebností.

A kdo spatřil její
sladké usmívání,
tomu tlouklo srdce
láskou bez ustání.

Kdo jí ale v plamen
černých očí zhlednul,
ten v náruči smrti
zvolna touhou zblednul. -

Najednou veselé
písně přástevnice
utichly a nikdy
nezazněly více.

A to její sladké
jasné usmívání,
změnilo se v temné
hořké žalování.

Ztichla; - vypadlo jí
z rukou tenké přáslo,
a to černé oko
zkalilo se - zhaslo. -

Bor mi vypravoval,
že v tu samou chvíli
projel jeho stíny
kůň a jezdec bílý.

Jezdec na smrt bledý
s hrdým běsným okem -
a za ním že na sta
víl se hnalo skokem.