Tušení

Již dosti bolů, nač mi tato tíže,
vždyť nesmím dolů - k životu mne víže
posvátný úkol a ta družka věrná,
jíž beze mne jen zkáza hrozí černá!
Aj, vzhůru vzchop se, němý duchu můj,
pronikni mrak a zapěj - prorokuj!
Nadarmo! - hloub a hloub to srdce postonává,
ta ňadra hrobem jsou, v nějž duch se pochovává -
Což vrchol žalů ještě nedospěl sem,
což pravou píseň dosud nezapěl sem?
A když ji vyzpívám, všech rájů obětí -
což musí píseň má být písní labutí? -

(1859)

zpět na obsah Další: Honba životem