|
- Komenský | - O sirobě | - |
V životě tomto nechává se k milosti naděje i těm nejbezbožnějším, tak že by ještě odpolu sirotci slouti mohli. Ale když k bráně smrti a na onen hrozný soud ti, kteříž bez pokání sešli, přijdou, tu se jim strašlivá stane výpověd: Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž připraven jest ďáblu i angelům jeho (Mat. 25, 41). I půjdou a vehnáni budou do hlubokého pekelného žaláře, a zavřína bude nad nimi propast a zapečetěna neproměnným Božím hněvem na věčnost, aniž uzří tváře Boží, ani jaké milosti krůpěje dočekají na věky věkův.
Ach, přeneštastní sirotci; jichž žádný tvor nepolituje, ani se Bůh nad nimi neslituje. Ach, žalost, ach, nevypravitedlná bída! Bože, smiluj se nad námi živými ještě a nedejž na tu strašlivou, věčnou sirobu přicházeti, Bože, pro milosrdenství své. Bože, přijmiž nás časně na milost, Bože, buď a zůstávej nám v životu i v smrti laskavým otcem a my poslušnými, dověrnými dítkami tvými neproměnitedlně pro Ježíše Krista, Syna tvého, v Duchu svatém. Kterýž ó, zdržuj nás v bázni tvé a veď po cestách tvých až do života věčného. Bože, naučiž i mne bídného doufání skládati v samém tobě; nechť mne opustí otec i matka i svět, nedbám. Naposledy nechť tělo i srdce mé zhyne, ty jen zůstávej díl můj na věky (Žalm 73, 26). A dostiť mi jest. Amen, milosrdný Bože, Amen i Amen.