První kázání na svatého Václava

Vidouce, nejmilejší bratři, sbíhati se, jak se sluší, množství lidu do chrámu Páně jako včely do úlu, velmi plesáme v Pánu a se radujeme, neboť hodno a spravedlivo jest, abychom v Něm plesali a se radovali. Toto naše plesání a radování, které dnes slavíme, nepochází z klamnosti tohoto světa, ježto pomíjí svět i jeho dychtivost, nýbrž z milosrdenství Božího a pravdy; neboť milosrdenství Jeho plna jest země.

Odtud je tedy naše radování, poněvadž sama Boží láska a milosrdenství, které blahoslaveného Václava, našeho totiž patrona, dnešního dne na nebi i na zemi oslavily, vás k tomuto svátku shromáždily jako v jednom duchu a jedné mysli. Pročež, bratří nejmilejší, plesejme a radujme se, Boha chválíce v jeho službě, nikoliv v nádheře šatů a hostinách popíjejících. Je dobrá taková radost a svatá, též bohumilá a tím více nám bude ve všem prospěšná, bude-li oslavována v bázni Boží, míru a bratrské svornosti.

V tento tedy nejsvětější den tak se radujme, nejmilejší, abychom zasloužili dojíti k věčné a pravé radosti, kterou ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, jakou Bůh připravil jej milujícím. Jestliže však tam, bratří, toužíme dojíti, je to možno jen, zasloužíme-li toho dobrými činy. Kdyby se mne však někdo z vás zeptal: "Které jsou to činy?": je to pokora především, trpělivost, milosrdenství a jiné dobré činy, jichž jest bezpočet, Zda můžeme říci, bratří moji, že svatý náš patron Václav neměl pokoru tu největší? Jistě měl co největší. V noci totiž, vstávaje ze svého vznešeného lože a směřuje na pole, on, tak mocný, svýma svatýma rukama kosil pšenici a vloživ si ji na bedra, nosil ji domů a zde připravoval oplatky k službě Boží. Stejně, vstoupiv tajně na vinici, víno lisoval a sám po kostelích rozděloval.

A zda snad neměl v srdci svém trpělivost, když vstávaje o půlnoci, obcházel bos všechny kostely, takže šlépěje jeho nohou se jevily krví zkropeny?

Nebyl-liž milosrdný? On, jenž sedě v soudě, když byl přiveden některý viník, který měl být k smrti odsouzen, nemohl-li jejrukou soudců vysvoboditi, vycházel ven, boje se božského napomenutí: "Nepotupujte a nebudete potupeni; nesuďte a nebudete souzeni."

A zdaž nebyl pln lásky k Bohu a bližnímu? Když jej bratr jeho Boleslav, druhý Kain, chtěl mečem probodnouti, srazil mu svatý Václav meč k zemi a uchopiv jej za jilec, stanul nad ním a pravil: "Vidíš, bratře nespravedlivý, mohl bych ruku svou vztáhnouti na tebe, budiž mne to však daleko, aby se neposkvrnily mé ruce krví bratrskou."

Nuže, bratří, vidíte a slyšíte, jak oplýval nejen zmíněnými činy, ale i jinými; neboť maje nad ním převahu, neuplatnil ji a moha učiniti zlo, neučinil tak, Avšak, hle, již odpočívá na věčnosti se všemi svatými ten, jenž si na tomto světě nepopřál odpočinku. Co k tomu můžeme říci, my bídní, kteří ani Sami dobře nejednáme, ani jiné sobě svěřené nevybízíme dobro činiti? Dobře proto náš Spasitel o nás odsudek pronesl: "Žeň zajisté mnohá jest, ale dělníků málo." Vy, bratří moji, jste mnohá Boží žeň, to málo dělníků jsme my kněží, což nemůžeme říci bez velkého zármutku; neboť ačkoliv jsou i někteří dobří křesťané, kteří vnímají dobré o Bohu a o spáse duše své, chybějí kazatelé, kteří by je povzbudili potěchou svatých Písem k dobrým činům. Ejhle, svět pln jest kněží, avšak dělníků přece jen málo; neboť přijímáme sice kněžské poslání, co jest však naší povinností, neplníme. Ti, kteří jsou nám svěřeni, opouštějí Boha, a my mlčíme, trvají ve všech zlých činech, a nechceme k nim vztáhnouti ruku své nápravy, aby po našich výtkách povstali ze svých nepravostí. Denně hynou na své nepravosti, a nechceme je, dobrovolně jdoucí do pekel, vyzývati k pokání.

Pročež, bratři moji, pohleďme se vší bedlivostí sami na sebe a pokud jeden každý z nás může, nechť neodpírá na slova Boží poukazovati i na hrůzu věčného soudce a na sladkost nebeského království; neboť volá nás Bůh prorokem: "Volej, nepřestávej, jako trouba povyš hlasu svého a oznam lidu mému nešlechetnosti jejich." Jestliže totiž budeme zvěstovati lidu a on se neobrátí, krev jeho na něm bude. Volej-lne k Bohu za lidi, kteří jsou nám svěřeni; obořme se na psa ďábelského, aby snad nerozchvátil ovce Páně, a my, vidouce jej přicházeti mezi ovce, abychom neuprchli jako nájemci.

Vyzývejme předně knížata a mocné tohoto světa, aby nejednali zpupně, aby nevkládali naději svou v nejistotu bohatství, neboť psáno jest: "Zboží jestliže by vám přibývalo, nepřikládejte k němu srdce, nechť se nevyzdvihují a jsou však mezi svými jako jeden z nich." Vyzývejme soudce zemské, aby spravedlivě soudili, neboť psáno jest: "Spravedlivě suďte, synové lidští," a aby nepřijímali úplatky proti nevinným, sirotky a vdovy aby hájili. Kleriky vyzývejme, aby tak žili na tomto světě, aby dávali dobrý příklad života věčného lidem světským. Vyzývejme dobré a spravedlivé, aby ještě lépe vzrůstali v dobrých činech, ty pak, kdož jsou dosud špatní, žádejme, aby se napravili, aby kdokoliv se ke knězi přiblíží, odcházel od něho upevněn solí jeho moudrosti. Všechny křesťany stejně vyzývejme, aby drželi pravou víru Pána našeho Ježíše Krista a přicházeli častěji do kostela, aby činili opravdové vyznání svých vin Bohu a svému knězi, aby milovali cudnost, opilství se vyhnuli, zpupnost odložili, závist a nenávist jako jed aby zavrhli, krádež nepáchali, křivé svědectví nevydávali, aby nelhali, nepřísahali křivě, cizoložství se nedopouštěli, z plodů svých aby neokusili. dokud dříve něco Bohu neobětují, desátky své aby odváděli, aby svým kněžím úctu prokazovali, svým knížatům a pánům věrně sloužili, věštby a kouzla aby za nic považovali, nýbrž všechnu svou naději na Pána vložili.

Hle, jak jste slyšeli, bratří nejmilejší, tak se sluší, abychom jiné napomínali, aby dobře žili, i abychom my sami, co kážeme, činili. Jestliže oni vpravdě nebudou dbáti sluch tornu propůjčiti a v mysli to podržeti. nepravost jejich na nich bude, neboť, jako pro nás jest nebezpečno, kdybychom jim to vše neoznámili, tak i je čeká neuhasitelný oheň, jestliže pohrdnou křesťanské činy konati.

Volejme tedy nyní, bratří a sestry, jednohlasně k Pánu našemu Ježíši Kristu, aby ve svém velkém milosrdenství a na přímluvu svatého patrona našeho Václava a všech svých svatých nad námi se ráčil smilovati a dal nám slyšeti svůj nejsladší hlas v soudný den své vyvolené zvoucí:

"Pojďte, požehnaní Otce mého, vládněte královstvím," uniknouti pak onomu strašnému hlasu: "Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu a andělům jeho." Jenž s Bohem Otcem a Duchem svatým kraluje Bůh na věky věkův. Amen.

zpět na obsah Další: Druhé kázání na svatého Václava