Unzmarkt a Neumarkt

Zde mezi horami, jenž dále a dále znamenitěji do oblaků svá vypínají čela, mnohý podívání hodný předmět chůzi odplatí. Dnes jsem za šera vyjel, abych se před poledním ochránil vedrem. Jitro roztomilé přirozenost pozdravovalo a vůkol vše v jasném stálo vysvětlení, když na horách vysokých ještě husté mlhy ležely. Po půlhodině, v oudolí když se vše v osvícení usmívalo a slavíci v houšti plesali, tu se lehce ze mlhy vytočily, ale že bělostí čela skalám poprášily, divné pohlednutí na ně bylo.

Příkrost vrchu mé koně a mne tak unavila, že kdyby městečko Unzmarkt bylo přívětivější bylo, rád bych zde byl přenocoval. Mimo starého hradu Frauenberku, jenž knížeti Švarcenberkovi náleží, nic znamenání hodného jsem nespatřil. Dokud oheň Unzmarktu tak tuze nepoplenil, špatně vyhlížeti nemusil. K hanbě Štyrským slouží, že ohně, v této krajině velmi časté, nesmírné škody tropí. Na dnešní své cestě čtyry vyhořelá místa jsem prošel.

Dnes v té samé hospodě, kdež jsem nocoval, chasa z celého okolí držela plesy. Hoši nesli větším dílem zelené klobouky s hedbávnými lemovkami všelikých barev, za kterými kytky rozmarýnové a pávova péra zastrkaná stála. Jinák nosí Štyrští šněrovací botky, červené neb zelené punčochy a v těch k rovinám se blížících položeních více se fintí než obyvatelé příkrých hor. Kabát jejich jest větším dílem šedivý neb pozelenalé barvy, který z zadu nevystřížený jest a záponkami se zavírá; nechává se též otevřený, aby barevné šle, na které Štyrský mnoho drží, vykoukaly.

Ženstvo nosí velmi krátký kabátek a mnoho sukní, které rozličné barvy jsou. Plná prsa v silné se zavírají brnění, které dálšímu vzrůstu jich a rozšiřování se protiví, a tak ve svých strašných šněrovačkách jako rytířové třináctého století vyhlížejí, a přece sem tam spatřujeme, že tato ušněrovaná náprsnice násilnému vzrůstu odolati nemůže a slabostí se ohýbá.

Švihlý vzrůst ženstvo nemiluje, a nejvíce sporé, podstatné, širokoramenné nalezáme. Takovými štyrskými sporými dívkami a chasníky dnes nalívárna nacpána byla; kdež s nevypsanou veselostí, v nesmírném vedru, a následovně v potu tváři tančili. Kůr celý pozůstával z jedinkého, na pravé oko slepého, hrbatého kovkopa na berlici, kterýž by se dle všeho práva s Orfeem o přednost hádati mohl, poněvadž rozpukanou, bezklapnou, falešnou píšťalou vstavu byl více než osmdesáte osob nejpříjemněji baviti, nevidanou mocí nohy jim ohybovati a vejskání radostné z hrdel jim vyluzovati. Ba hudba jeho míločarodějná nejen na ucho a srdce lidské tak velmi oučinkovala, nýbrž i nerozumní tvorové moc její cítili; o čemž mne můj Vpolihoň dosti přesvědčil, an při zaznění té neslýchané harmonie strašně výti počal. Nohou hudebník takt dával, k čemu jeho dřevěnky dobře se hodily, jejichž klepot jakýmsi basem mu byl a prázdnost pískanice o něco pozdvihoval.

V protější hospodě však slavnější bál se držel, kdež řemeslníci tančili, a protož také, aby před selstvem nějak se vyznamenali, obsazenou hudbu si najali. Jejich dva břískací klarinety hrozně mne trápily a polní trouba, která celou noc ani chvílkou zvuk neměnila a o půl tónu výše zněla, tak nepříjemně do uší se vtírala, že za nešťastného jsem se pokládal. Tito hudebníci na sta tanců štyrských dohromady nadudlali, které v nádobu hozené v jedinký by se svařiti daly.

V celé téměř zemi, zvlášť ale na horách, veliké množství trpaslíků a nepodařilců se nachází. Někteří z nich jsou strašného vzezření, s křivýma nohama a velikými volaty. Často o samotě mezi horami, potkav takové panáky, s duchy horními jsem se scházeti myslil.

Po rozcestích, na dubích starých a lípách, místo znamení cesty obrazy zázračné a plácaniny nad nimi napsané nacházíme. - Proti nábožným obyčejům kdo by reptal? Kdyby jen takové vypodobnění tak docela strašně omazáno a nejnesmyslnějšími propovídkami popsáno nebylo; které škrábanice všady ná chaloupkách, dveřích, lomenicích, kam se kdo podívá, v hojnosti nachází.

zpět na obsah Další: Friesach