|
- Králík | - Legendy | - |
překlad z latiny
Blahoslavený Cyril, národností Řek od dětství vzdělaný jak v latinském, tak v řeckém písmu, ozdobený ctnostmi, pečoval všude, kamkoli přišel, o setbu semen z proroků a z evangelií.
Později přišel do Říma, byl dobrotivě přijat od papeže a potom byl spolu se svatým Metodějem poslán do země Bulharské. Přišed tam snažil se ze všech sil, aby božskými krměmi osvěžoval srdce všech. Přitom "podmaňoval tělo své a v službu podroboval, aby snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný" (1 Kor. 9, 27).
Když však blahoslavený Cyril s přispěním boží milosti obrátil Bulhary na víru, zaměřil spásonosné kroky do země Moravské, do země plné husté mlhy bludu. Podivoval se zemi rozlehlé a utěšené, která překypovala úrodou plodin. Podivoval se rovněž obyvatelům, kteří vynikali tělesným vzhledem a byli počestní vážností mravů, mužům velkoduchým, výborným bojovníkům, vhodným k vojenské službě královské a důstojně utvářeným pro pozemský život všelikou obratností v svém podnikání. Poněvadž však podle slov žalmistových (Ž. 31, 9) "jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají", byli sevřeni ohlávkou a uzdou satanovou, podváděli zákon boží, byli poskvrněni smilstvy, loupežemi, křivými přísahami, podvody i vraždami a jako divocí psi, kteří se navzájem koušou, ve zhoubné zuřivosti pobíjeli jedni druhé.
Vida tedy muž evangelia, jak oni jsou v svých skutcích vrcholně zlí, starostlivě za ně pracoval kázáními, bděním, slzami i modlitbami, aby lidi tak schopné nepohltil hltavým chřtánem nenasytný ďábel. Každodenně s blahoslaveným Metodějem procházel městy, městečky i vesnicemi a tak dlouho vléval slova života v uši nevěřících, až získal křesťanské víře samého krále s veškerým množstvím jeho lidu.
"Toť jsou dvě olivy a dva svícnové" (Zjev. 11, 4), od nichž byl svrchu řečený král poučen o cestě boží a vyrván z tlamy šelmy oheň sršící, takže ze slitování božího nikoli bojem, nýbrž vírou vešel do brány trvalé bezpečnosti s nejskvělejším lidem moravským. A proto se z tohoto lidu stal "národ svatý, lid dobytý, aby v něm byly zvěstovány ctnosti toho, kterýž je povolal ze tmy v předivné světlo své" (1 Petr. 2, 9).
Když se však velmi vzmáhala mezi lidem pověst blahoslaveného biskupa, začal se obávat, že se těší přílišné přízni v hovorech lidu, a s velikou ostražitostí se rozhodl být znám více jenom Bohu nežli světu. Proto se vrátil do Říma, tam oblékl roucho mnišské a po mnohých trýznivých zápasech (chvalitebně naplniv počet dní, třpytě se leskem zásluh a odevzdávaje pozemskou schránu zemi šťastně zesnul v Pánu.
Nežli si však blahoslavený Cyril umínil odejít ze svého působiště, zanechal tam po sobě svatého Metoděje, muže proslulého slavnými zásluhami, a jemu v zájmu věčného jasu, jako svědomitý učitel svému milému žákovi, s oddanou láskou odevzdal úkol pastýřské péče. I stal se blahoslavený Metoděj arcibiskupem Moravským a svítilnou nebeskou. Zanícen duchovní láskou, učil stádo, svěřené své péči, chodit po cestě spásy i milosti a každého napomínal, aby se vzdaloval od poskvrněného náboženství pohanského.
Vida pak šalebný klamač duší, ďábel, jak je mu odnímán lid, dotud vždy přenechaný jemu k službám, a jak se přiklání k pravému Kristu Ježíšovi, oděv se zbraněmi mrzkostí vydráždil nenávistníky boží k tak věrolomné zlomyslnosti, že bouřlivácký Svatopluk, tvůrce a strůjce lsti, se svými stoupenci a pomocníky klamu začal kněze Páně krutě pronásledovat a obviňovat, že jeho sladce plynoucí učení je liché a že rozsévá bludy.
Tu Kristův vzácně pevný hlasatel, obrněn zákony božskými, v hlubokém přemítání odvažoval, kterak jedny, kteří zbožně věřili, zanítil jas světla, a po druhých, kteří bezbožně odpírali, se rozlila hnusná mrákota, a kterak stoupenci dobra směřují k slávě, proradníci však jsou vlečeni k trestu. I chtěje se vyhnout tvrdošíjnosti těch druhých a odmítaje jakýkoli styk s nimi, řekl sám sobě, opřen o příklad Davidův (Ž. 25, 4-6): "Od této chvíle nebudu sedati se zlovolníky v radě a nesetrvám se zlotřilci, ale přivinu se k nevinným a obstoupím oltář Boha svého." Protož jak na samotného nestoudného knížete Svatopluka, tak na jeho nohsledy a všechnu jeho tělesnou stráž vyřkl plamenný odsudek vyobcování. Učiniv tak vrátil se ve jménu Kristově do Říma, odkud byl přišel.
Další: