|
- Anonym | - Satiry | - |
Počíná se řeč dobrá,
ješto se s vínem sváříše voda;
protož, ktož chce ten svár zvěděti,
mušíť tyto kniežky do konce přečísti.
Ve jméno Boží chciť počieti,
protož chciť o tom práci mieti;
dalť mi jest kněz tuto radu,
žeť chci vyložiti tuto svádu,
ještoť se vadí s vínem voda;
toť jest opilcóm hrozná škoda:
muóž-li toto voda obdržeti,
musí jistě oni vodu píti;
pakliť jim víno obdrží,
tehdyť opilcóm voda zmrzí.
Přimlúvajž se, ktož chce kterému,
pomoziž pak druhu svému;
nebo ktož lépe přeje komu,
tenť se ihned přitáhne k tomu.
Voda svú věc chváli hrdě,
pak se jí víno bráni tvrdě;
přimlúvatať sobě hrubě,
jednoť se před druhým chlubě;
jakož lidé ten obyčej mají,
když se vadie, rádiť sobě lají.
Kněže Letku, s kým ty pak držíš?
Protož komuž lépe přihovíš?
Jáť tobě pravím, kněže Letku,
vezmi sobě na pomoc bábu, tetku,
chceš-li lépe vodě pomoci,
čili vínu k jeho moci;
nepomóžeš-li pak našemu vínu,
budeš jmieti na se vinu,
ode všech kniežat i pánóv,
také mnohých jiných měšťanóv,
že jim závidíš jich skutkóv,
k tomu nešanuješ jich trunkóv,
ješto, víno pijíc, činie.
Protož tě oni sami zóstaví v příčině,
že ty toto proti nim činíš,
k tomu s jich nepřátely držíš.
Neboť oni víno vždy milují,
k tomu je velmi rádi pijí,
voda nenieť vzácna u nich,
protož u viněť jest kratochvíle jich.
Pakli chceš vodě rád pomoci,
tehdy nebudeš mieti proti také moci;
neboť mocnější s vinem držie,
protož tvéť řeči je zmrzie.
Pakli již potupíš vodu,
budeš mieti druhú škodu,
pak toto od obecnieho lida,
neboť jest chudým voda liba;
onu za víno nic netbají,
když zvláště studenú vodu mají.
Pak vy, opilci, s kým držíte?
Vy vždy vinu naložíte;
nebo neradi vody pijete,
protož vodě vy uškodíte.
Vy pak tento obyčej máte:
sedláčkóm vodu oddáte.
Sedláciť mnozí pijí mnoho vody,
v všední dni, v svátky nebo v hody;
za vínoť jest jim mnoho dáti
musieť se vodě neliknovati,
chtějíc své děti živiti,
musieť oni mnoho vody piti.
Pakli kto poctí vínem kterého sedláka,
dáť jeho žena jemu za to hrnek mléka;
neboť má z toho chválu i veselé,
žeť její muž jedl jalové zelé,
že nemohl jeho tehdáž požíti,
musil je vínem smočiti:
Potom jemu děkovati bude,
že on prvé toho zelé zbude.
Držiž, ktož chce, s kterýmkoli,
jižť chceta mieti svú vóli;
protož chceta se o ni slovy séci
dobře, lépe nežli kteří meči.
Nelzeť jich jest rozvaditi,
musieť se dosti navaditi:
kdyžť sobě řeči dosti dáta,
potom se o vše srovnáta.
Mistr svatého Písma jeden
svý vóle byl jest nezbeden;
povoli sobě jednú v téj lakotě,
ažť se umdli na svém životě:
jedl krmí lahodných mnoho,
k tomu se opie vínem z toho,
až sebú nic již nevládnieše,
protož nevěděl, což sám bieše;
tehdáž ho tovařišie jeho
odejdú jakžto umrlého.
V téj otrapě jemu se zdáše,
žeť jej anjel pěstováše,
a nesieše jej v třetie nebe,
ani bieše právě jakžto bez sebe.
Tuť jest tajné věci viděl,
potom svým bratřím pověděl,
řka: "Viděch Boha na výsosti,
sedícieho v své velebnosti;
tohoť velmi pilně patřich,
až se strachy vešken třasiech,
co toto bude nebo má býti,
zdaliť chtieše súd tu býti.
Voda s vínem se svadily,
proti sobě se zasadily,
protož voda velmi víno hanieše,
dobře hrze nežli víno býti chtieše.
A tak se velmi spolu haniechu,
až bieše podobno k smiechu.
Vodať se chváli již počátkem:
"Protož tiem velebným ostatkem,"
řkúc, "nenie oheň, země, vietr a voda?
Nebo to čtvero jest světu zploda,
jimižto veškeren svět živ jest,
protož toho voda jmá čest."
Chváléci se násilně tiem,
žeť jest stvořena Bohem samým,
Duchem svatým počištěna bieše,
nebo se nad ní před věkem vznášiše;
a že jest stvořena na počátce
všeho světa, řkúc na krátce,
z tohoť jest chtěla mieti chválu,
dobře nad víno nemalú.
Vino k tomu odpovědě
potom vodě, tak povědě:
"Obyčej tento lidé mají,
žeť mě mnozí rádi požívají;
když kto chce z nich hody činiti,
žeť mnohý k tomu vína musí dobyti;
a žeť napřed dadie pitie sprostnější,
a potom pak po něm lahodnější:
též Buóh milý chtělť tě napřed dáti
tomuto světu tebe požívati;
protož mne potom lahodnějšie,
k tomu pitie ušlechtilejšie,
byl všichni hřiešníci pili,
potom tiem chutnější byli."
Voda k tomu odpovědě
řkúc: "Jáť to do sebe vědě,
niněť kořen Buóh dal sladkosti,
všie chuti i velebnosti;
protož sám mne Buóh chtěl požíti,
když sobě byl kázal vody dáti,
tehdáž, kdyžto nad studnici seděl
a oné pohance tak pověděl:
'Ženo, daj mi také vody píti!'
Tuť žádal mne Kristus požíti,
čisté vodičky nápoje;
zdali toto nenie chvála moje,
že já, voda, toto stvořenie,
teku již z rajského kořenie?"
Víno odpovědě tomu tak,
řka: "Jáť pak lepšie vědě však!
Nebo u vinné mé jahodě
nelzeť jest tuto přijíti vodě;
protož Buóh tomu koření moc dal,
v němžto jest pitie zachoval:
ktož pie víno miese s vodú,
shyzdí víno, učiní škodu.
Protož má z toho hubený hřiech,
potom učiní lidem smiech;
čili to pro mdlú činí hlavu?
Protož opatř svú postavu!"
Voda odpovědě tomu take
řkúc: "Jáť to vědě všake.
Jsúť mnozí na světě lidé,
ještoť se za to oni nic nestydie,
žel mne rádi vždy požívají,
protož toho lékařstvie mají:
v létě, kdyžto velmi horko bývá,
onen pije, tento tvář umývá.
Ve Čteníť jest o tom psáno,
žeť jest vodě lékařstvie dáno:
v rybníce, v kterýž anjel stupoval,
mnohéť jest nemocné uzdravoval.
Protož, což jich jest zdrávo na duši
skrze křest, toť každý řéci muší."
Víno vece: "Toť jest tak,
toť já také vědě však,
že jsi ty tak sprostná ta voděna
a právě hlúpá jsi chudina;
protož jsi pravá chudomačka,
vždyť se s tebe strhá sračka.
Protož jsi ty hrubé stvořenie;
ale měť jest hrdé kořenie:
v toběť se vždy válejí svině,
ale toť jim jest draho u víně.
Poněvadž apoštol, take Buóh celé,
že Thymotheus na svém těle
uzdraven byl v svém životě
vínem skrze jeho skrovné napitie.
Ktož mě kdy skrovně požívají,
mnohých neduhóv zbývají."
Voda vece proti vínu
a dá jemu takovú vinu,
řkúc: "Kéž Naaman byl zdráv vínem?
Protož ho měl dosti plným činem.
Kéžť jest byl zbaven malomoci?
Nemohlo jemu toto spomoci.
Jeliž se kúpal u vodě,
sedmkrát svému zdraví hodě,
v Jordáně, v tom přerozkošném,
teprv jest byl zdráv v životě svém;
od vodyť jest on lékařstvie vzal,
protož když jest proroka poslúchal.
Kéž jeho jest víno uzdravilo,
malomocenstvie jeho zbavilo?"
Víno vece: "Nemluv toho;
ktož se tebe napie mnoho,
nadmeť se pak jakožto buben,
budeť na životě jistě huben.
Ve mněť jest jistě lékařstvie pravé,
jáť jsem raněným lidem k zdraví.
Znamenajž, kterak jest onen zléčen,
ješto bieše na púšti zsečen.
Samaritán byl jest raněn,
potom svého neduhu jest zbaven;
nebo jsú neměli čáky k němu,
by co již mohlo spomoci jemu:
i byly jeho rány zmyty vínem,
ihned byl potom uzdraven tiem činem. "
Voda vece: "Toť mi jest divno,
k tomu tak velmi protivno,
že ty již žádáš chlúby mnoho,
nemoha nikda dostati toho;
všaks ty již nesmiery počátek,
nebť jest v tobě hrozný zmatek:
ktož se smie vínem opíti,
mělť by se vodú schladiti.
V Písměť toto psáno stojí:
"Ve mněť se všechno stvoření kojí;
řeky, vody nejednaké
obveselé města, hrady také."
Víno vece vodě takto:
"Ó' že smieš mluviti pak to!
Jáť jsem tebe dražší po vše časy,
žeť mne nenie žádná voda dražší;
nebi vodu lijí pryč pod lavici,
pak mě potom v čistú stklenici;
víno lejí v lahvice nebo v zlatnice,
ale vodu v střepy a v hrnce.
Voda jest nápoj všech hlúpostí,
krav, koní, koz, husí dosti.
Všeckoť se v tobě toto válé,
protož mnohokrát ústa zkálé:
vínoť pak smutku pryč velí,
mnoháť smutná srdce obveselí."
Voda vece: "Což dieš k tomu?
Nebo jsem já potřeba v domu.
Čímť jest lidem živu býti?
Protož beze mne žádný nemóž býti;
mnú svářeno, také učištěno,
a k mnohému jich užitku přivedeno:
v lesiech, v sadiech, kdež dřevo jest,
všechno beze mne obmeškáno jest;
toť voda pěkně uchladí,
protož víno, toť je shladí."
Víno takto (jí) povědě:
"Zajisté toť já dobře vědě,
žeť toto hlúpé hody budú,
když k tomu vína nedobudú;
jest-lil pak on k tomu bohatý,
velmiť jest skutek mrzatý,
když vína nemají dáti,
na voduť pro nic nemají zváti.
A k tomu řka: 'Chciť šenkovati
pintu, nebo což jest libo tobě,'
teprv ochotně pójde k tobě;
tuž teprve veseli budú,
ještoť vínem smutka pozbudú."
Voda vece vínu tak:
"Ty toto dobře vieš však,
protož sem já toto sama učinila,
nebo jsem vieře vrata otevřela,
kdyžto sem syna Božieho, Jezu Krista,
v Jordáně křtila od Jana Baptista,
podobenstvie Starého Zákona skonala;
toť jsem všechno dokonala,
kdyžť (jsem) tekla z jeho boka,
vše pro hřiešného člověka.
Protož užitečnáť jsem tu byla,
hřiechy lidské jsem omyla;
nenie-liť mně pak toto chvála?
Kéž se vínu tato čest stala?"
Víno vece: "Znám to také,
protož pomohuť toho také:
skrze tě a tvé poškvrněnie
majíť duše své utěšenie;
hřiešnýtni jest smyta jich vina
milostí Jezu Krista, Božieho syna,
skrze mě vše spravedlivější
k tomu při jímá i zvolenější.
Čte se, že jest toto víno bylo,
o němž jest tak psáno bylo:
'Toť krev má a z boka jest mého
vylita pro člověka hřiešného'."
Voda vece vínu také:
"Však nejsi potřeby veliké,
viece dobré lidi oklamáváš,
nežli jim užitka dáváš.
Milé víno! To-li jest tvá moc,
že tě mnohý pije přes moc?
Potom zítra bláznem bude,
pak za tři dni toho nenabude,
na svém životě téjto škody,
zaplatíť tyto hřiešné hody.
Vodať jest mátě všie země,
živého všeho stvořenie;
protož jsem matka všie skrovnosti,
každému dám darmo dosti:
suchým lúkám odvlaženie,
k tomu dědinám rozpařenie.
Vínoť, tebe málo ulévají,
jedinéť tebú pochlebují. "
Víno odpovědě tomu:
"Protož což dieš, vodo, k tomu?"
Mezi tiem na ni velmi křiče:
"Milá, stul kabelku a mlč viece,
nemluv tak hrdě o tom!
Však máš chvály málo potom.
Proto-li, žes svěcena v kostele?
Však tě pie kráva, takéž tele,
k tomu zvieřata tě lokají,
nebo tě sobě lacino mají:
čím na světě viece čeho jest,
tiem ta věc laciněji jest.
Protož já z svého kořene
jdu do čistého stvořenie;
v čistém orudí já přebývám,
v životě svój přébytek mám. "
Voda vece: "Toť jest pravda,
žeť mnohý tebe již požádá,
mníť, byl co byl tiem lepí:
potom jeho pak oslepí,
že očima vše bude viděti,
ale smyslem bude blúditi;
nebo lahodně přídeš k němu,
a chce se slíbiti jemu.
Protož, když se již nalé tebe,
tuť nezná lidí ani sám sebe;
byli by déle živ na tom světě,
muší spieše umřieti pro tě,
opiv se, mluviti nic nemoha,
avšak nectí lidi ani k tomu Boha. "
Víno vece takto k vodě,
haněje ji k jejé škodě:
"Protož ty pitie jsi velmi marné,
k tomu tak velmi ohavné;
nebo zlé věci v sobě mieváš,
žáby, hady, štiery k tomu máš;
přetrhneš se běžéc z skály,
jestiť v tobě již užitek malý.
Neboť jest tě Kristus proměnil u mě,
protož z toho chvála jest mně;
Kristus toť jest sám proměnil,
žeť jest z vody víno učinil;
protož z vína vody nenie,
tehdyť jest mé povýšenie.
Ktož se vínem podpil směle,
mni, byl měl za sto hřiven cele,
mníť sám, byť byl pravý vítěz,
protož sám snad nestojí za peniez."
Vodať vece: "Nemluv toho,
styď se, víno, skutku zlého;
nebo se otec Noe opil tebe,
až právě sám již nečil sebe;
protož ležal tak rozmetav se,
neřádně velmi odkryv se.
Tehda jeho syn smál se tomu,
přivedl jiné bratřie k tomu,
maje za zlé otci toho svému;
pak jiný bratr přikryl hanbu jemu.
Pro tě na svět přišel zlý rod,
když Lot opil se tebú i vydal plod;
opiv se Lot, vlastnie dcery
z své vlastnie učinil matery:
protož zlý skutek z tebe pocházie,
na jich zbytku lidem scházie."
Tuto mistr přišel sám k sobě,
ze sna se probudiv jako robě.
K tomu mistr tento, jenž se opil,
bez meškánie se vzhuóru zchopil.
Protož jeho oba spolu počesta prositi,
zdalil by je mohl smieřiti;
nebo se voda trháše,
a mistr toho se již báše,
proto, aby se nestala škoda,
ať by nezabila vína voda:
potom by snad neměl co mistr píti,
tehda chtieše toto rád staviti;
nebť jest vody viece na tom světě
nežli vína, toť vie malé dietě.
Protož se voda na to trháše,
nebo sobě dobře úfáše;
víno pak zrnaté bieše,
jednoť se tomu smějíše.
Tuto mistr měl myšlenie k tomu,
aby nepochleboval nikomu.
Veceť mistr tento tak stoje:
"Bylať by toto hanba moje,
byť se co mezi vámi zlého stalo;
přeslyšta mě velmi málo,
chciť se k tomu přimluviti,
toť vám nebude nic škoditi,
proto, abyšte sě viece nevadili,
k tomu sobě rádi slúžili,
potom svoji přátelé byli
takež jakož kdy dřéve milí.
Chciť toto vzieti v ruce sám,
mluviti vám již o tom nedám. "
Oba své řeči přestasta,
k tomu jemu vše v ruce poručista.
Mistr takto mezi nimi stoje vece:
"Slyšta, paní moje,
již já také povědě vám
to, což najlepšieho viem k vám:
Pán Buóh, ješto všechno stvořil,
vodu, víno k tomu jest zpósobil,
dal jest vodu bydlu světskému
a vínoť jest dal duchovniemu.
Toto obé jest Božie vzplozenie,
jestiť kniežěcieho urozenie:
nebo duchovní stav bez světského,
k tomu světský bez duchovnieho,
sám jeden stav nemóže státi,
aniž Pánu Bohu chvály vzdáti.
Jeden bez druhého státi nemuóž,
tol každý věděti muóž:
mše bez vína nemóže býti,
vodyť jest také k vínu vždy přilíti;
neboť jest toto sám Buóh ustavil,
ktož jest pak ten, ješto by to stavil,
nebo zbořil takú vieru naši?
Byl by podoben k Jidáši.
Tuto mistr chce pravdu pověděti,
protož račtež poslúchati chtieti.
Vodyť jest světu potřeba,
potom vína také třeba;
protož oba sta již dobrého rodu,
nebuďtaž sobě na tu škodu.
Pomáhajž pak jeden druhému,
slíbíta se oba pánu svému, jenž vás sem mezi ny poslal,
tomuto světu k požitku dal.
Nehněvajtež viece sebe;
dokudž jest země i nebe,
dotud mezi vámi příměří ukládám
túto mocí, ještoť od vás mám.
Mluvtež dobré vždy o sobě,
nemajíce závisti viece k sobě,
nečiňte sobě v tom škody,
ktož pije viece vína nežli vody:
nebo ktož chce viece vody píti,
snad nemá vína čím platiti;
protož poručtaž toto spolu Bohu,
ať lidé pijí, cožť koli mohú."
zpět na obsah 
Další: O ženě zlobivé