|
- Tomek | - Děje české | - |
Nastoupení Boleslava I. na stolec český bylo ihned začátkem nové války s Němci; nebot král německý Jindřich pokládal zavraždění Vácslava, který jemu věrně byl oddán, za úkor sobě učiněný. Hned chopil se této příležitosti zase jeden z lechů českých, nejpodobněji vojvoda lucký z nějakého novějšího rodu toho kmene, jal se odpírati poslušnosti knížeti zemskému, a dal se pod ochranu krále německého. Jindřich I. právě zemřel, dřív než mohl co předsevzíti. Ale syn a nástupce jeho Otto I, rovněž mohutný. kázal hned dvojímu vojsku, durynskému a saskému, vtrhnouti do Čech. Boleslav, udeřiv na jedno po druhém, obě porazil na hlavu a rozplašil; zrádného pak lecha přemohl, a hrad jeho rozvalil (936). Ale válka s Němci trvala odtud čtrnáct let, ač při menších půtkách toliko, pokud zaneprázdněn byl Otto I válkami a nepokoji v jiných stranách. Teprv když moc svou rozmnožil výbojem v Italii a spojením části této země s Německem pod jedním panstvím, udeřil sám s velikou mocí válečnou na Čechy (950), a vtrhnul hluboko do země až k samé Praze. Boleslav, ač vojsku královu velikou spůsobil škodu, nicméně musil před ním couvati, i sklíčil Otto nejstaršího syna jeho Boleslava na hradě Novém, to jest nejspíš na Staré Boleslavi. Tu se dal Boleslav ve smlouvání, a slíbil platiti předešlý poplatek.
I on, jako prvé Vácslav, hleděl od té chvíle přátelství s císařem německým, jehož moci Čechové na ten čas odolati nemohli. Naproti tomu dařila se mu brzy válečná předsevzetí v jiných stranách, kterými vydobyl sobě moci, jaké neměl dotud žádný z jeho předků.
Nedlouho po skončení války Boleslavovy s Němci osmělili se Maďaři ještě jednou k velké loupežné výpravě do Němec, kdež byl předtím Jindřich I pluky jejich porazil a tím na mnoho let je odstrašil. Vtrhliť s velikým vojskem, asi 100.000 mužů jízdných, do Bavor, do Šváb a do Frank, a počali zabíjeti a pleniti, až oblehli město Augsburk ve Švábích (955). Tu je porazil císař Otto v bitvě veliké a krvavé, kdež nesmírné množství jich zahynulo. Boleslav proti společnému tomuto nepříteli křesťanstva císaři pomáhal, poslav 1000 mužů českých k vojsku Ottovu; sám pak s hlavním vojskem českým postavil se na hranicích své země. Tisíc oněch mužů zahynulo v bitvě u Augsburka, poněvadž byli první, na něž nepřítel hned udeřil se vší silou svou. Ale když Madaři, ztrativše bitvu, s ostatní velikou silou chtěli vtrhnouti do Čech, tu je přijal Boleslav na hranici krvavou bitvou, v níž zajat jest vůdce jejich Lehél, a vojsko celé zahubeno. Boleslav neustal nyní ve válce s nimi, až dobyl celé staré Moravy i se Slovenskem a připojil země tyto k říši své.
Téhož času, ne-li již dříve, uvedl však také některé jiné části někdejší říše Svatoplukovy pod moc svou, větší část Slezska totiž a zemi Vislanů s Krakovem, někdejším sídlem jejich knížat.
V těch stranách stal se sousedem panství polského. jehož sídlo bylo ve Hnezdně, ve vlastním a prvotním čili Velkém Polsku. Tehdejší kníže polský Mečislav panoval však již také Mazovsku a jiným sousedním krajinám, jmenovitě také dolejším částem Slezska. Zde sousedil se říší Boleslavovou nově vzrostlou na straně polední, s německými markrabími v Milčanech čili Lužici a v jiných podmaněných krajinách Slovanů polabských na straně západní. Mezi oběma panovníky slovanskými, jimž říše německá vždy zůstávala mocí nebezpečnou, zavřeno brzy dobré přátelství. Mečislav pojal dceru Boleslavovu Doubravku v manželství (965), a přiveden tudy i s národem svým ku přijetí křesťanského náboženství (966).
Nelze pochybovati, že rozšíření panství českého Boleslavem I. za hranicemi země pomohlo samo sebou také k utvrzení knížecí moci v zemi, žeť vykonávána odtud s větším důrazem a nezápasila již tou měrou s předešlými překážkami. Rozsáhlé panství Zlické čili Libické musilo odtud přestati býti nebezpečenstvím pro jednotu země. Tehdáž byl vládařem jeho Slavník, synovec prý Radislavův, muž jak se zdá opatrný, který Boleslavovi prokazoval velké poslušenství a stál tedy k rodu knížecímu v poměru přátelském.
zpět na obsah 
Další: Boleslav II.