|
- Tomek | - Děje české | - |
Král Albrecht, nedůvěřuje mnoho vojenské moci své, vypravil hned po smrti krále Vácslava posly do Prahy k jednání o mír s nástupcem jeho, mladým králem Vácslavem III; i stala se příliš lehce s české strany smlouva, kterou Vácslav III postoupil Chebska a Míšně Albrechtovi, za to pak Albrepht odřekl se všeho dalšího zakročování ve při o Uhry a Polsko.
Ale král Vácslav III, jinoch dobrého nadání a mnohých darů ducha, hned na počátku svého panování upadl ve zlou společnost, a liboval si v rozličných prostopášnostech. S mladými pány, kteří se ho přídrželi, hrával v kostky, pil, toulal se v noci po ulicích, v opilství rozdával jim korunní statky, a činil škodlivé zápisy, i tak podobně počínal si lehce v nejdůležitějších věcech říše své. Brzy po zavření míru s Albrechtem daroval korunu uherskou Ottovi vévodovi bavorskému, svému příteli, kterýž hned odebrav se do Uher, působil Karlu Robertovi ještě vždy dost veliké nesnáze. Zatím se do Polska byl vrátil Vladislav Lokietek hned při začátku války mezi Albrechtem a králem Vácslavem II (1304), a zjednav sobě mocnou stranu, nebezpečně dorážel na vládaře české, Mikuláše totiž kníže Opavské v Krakově a Jindřicha z Lipé ve Velkopolsku. Tu se odvážil ctihodný opat Konrad Zbraslavský, někdy milý rádce zemřelého krále, vážnými domluvami vytrhnouti mladého krále z lenivé jeho zhýralosti. Vácslav III spamatoval se, a sebrav vojsko, nastoupil osobně tažení do Polska. Na cestě však této když pomeškal v Olomouci. zabit jest oukladně od vraha, nepochybně najatého, rodem Durynka, kteréhož uchopivše stráže, na místě zabili (1306). Od koho zjednán byl, zůstalo na vždy tajno; mezi Čechy běžela toliko pověst, že byli k zabití Vácslava najati tři vrahové od císaře Albrechta, aby se rod jeho dostal ku panství nad Čechy.
zpět na obsah 
Další: Král Rudolf I.