|
- Vrchlický | - Mod. básníci angl. | - |
Narodil se v selské chatrči v Atloway, kde jeho otec byl venkovským zahradníkem. Po nezdařených pokusech se samostatným hospodářstvím chtěl se vystěhovati na Jamaiku, když první vydání básní učinilo jej náhle slavným, a výtěžek z knihy mu pomohl ke koupi nového statku. Po různých ztrátách vzdal se rolnictví a přijal místo akcisního úředníka v Dumfriesu, začal záhy churavěti a zemřel.
Burns jest jedním z největších lyriků světových a doma snad nejpopulárnější básník milosti, svobody, lásky k vlasti, společenského pospolitého života, humoru a hrdé satiry. Hlavní jeho říš jest píseň v duchu národním, ač i větší skladby nesou pečet jeho neobyčejného básnického genia.
Výtečný překlad "Výboru z písní a ballad", který vydal J. V.Sládek v 12. svazku "Sborníku světové poesie", jest příčinou, ze přinášíme z Burnse jen málo čísel a to z básní, jichž Sládkův vzorný výbor nemá; celkem tam čtenáře odkazujeme.
Ať kde chce vichr duje si,
já toužím na západ,
mé dobré děvče bydlí tam,
ta, již mám nejvíc rád!
Tam šumí les, zdroj tká svůj ples
a mnohý ční tam chlum,
však v noc i den jest Jean můj sen,
Jean nevyjde z mých dum.
Já zřím ji v rodné květině,
ta něha, kouzlo, jas!
Ji v ptačím slyším prozpěvu,
vzduch kol to její hlas!
A každá jarní květina,
luh, keř, hvozd, zdroje šum
i ptačí zpěv jest příčina:
Jean nevyjde z mých dum.
Na zimních záhonech, ó kvítí,
vzpláš svěžím květem jara zas,
kde vadne vše, tam bude zníti,
ó ptáčata; váš sladký hlas!
Žel, pro mne vše se ztápí v šeru,
pták v lese, kvítko na poli,
ó s bohem, luzné stráně Ayru,
buď s bohem, drahé údolí!
Tvým vděkem vším ku ňadrům svým
má všecko tebe stisknout,
víc od nebes já za ten ples
neždám, než blahem výsknout!
Při očích tvých, tak modravých,
se přísahou chví hruď,
polibkem svým to spečetím,
a pro vždy mojí buď!
DVORNÝ TKADLEC.
Kde Cart má v moři cíl svých cest,
strom bujet zříš a kvítí kvést,
hoch pěkný pro mne živ tam jest,
a on je dvorný tkadlec
Já měla devět hochů snad,
ten prsten nes, ten pentle, šat,
o srdce začla jsem se bát,
tož dostal je můj tkadlec.
Psal otec smlouvu svatební,
pro bohatého napsal ji,
leč hruď je vše, dlaň patří k ní,
a tak ji má můj tkadlec.
Pták s písní dokud brázdí vzduch,
a včel je slyšet v kvítí ruch,
a v pršce usmívá se luh,
mým jest jen dvorný tkadlec.
Ty Neznám! Mocná Příčino
mých nadějí, mých strachů!
před nímž snad v chvíli nejbližší
se octnu, vyrván prachu.
Ó, jestli žití po stezkách
se v blud mé srdce dalo,
a leccos dí to v srdci mém,
že tak se často stalo.
Ty víš, že takto stvořil's mne
i s vášněmi i pudy,
že svůdný hlas jich svedl mne,
až zabředl jsem v bludy.
Kde lidskou pouze křehkostí
jsem dopustil se viny,
Ty lásko, vše ztaj milostí
a stop to v noční stíny!
A kde jsem hřešil úmyslem,
tam těchy pro mne není,
jen že Jsi dobrý, dobrotě
že slastí odpuštění!
Další: