|
- Čelakovský | - Slov. nár. písně | - |
Z křoví do křovíčka
honí ptáček ptáčka;
a já vám začínám
zpívat krakoviáčka.
Milá mi ta strana,
kde slunéčko vzchodí,
ale ta milejší,
kde Marýnka chodí.
Oči, moje oči,
čemu pohlédáte
v ty strany, kde žádné
naděje nemáte.
Běží voda, běží,
po kaménkách hučí:
kdo vzdychat neumí,
láska ho naučí.
Nikdo neví, neví,
am vědět móže,
co mé srdce trápí,
jenom ty, můj Bože.
Ne každému blaze,
kdo zpívá a skáče,
časem sobě také
v koutečku zapláče.
Čemuže mne, Bože,
na světě necháváš,
když mojím žalostem
ulevy nedáváš.
Rád temnými mraky
slzy své pokryju,
nechže nikdo nezví,
v jakém hoři žiju.
Darmo lásku chovám,
bez naděje vzdychám,
ledva jsem rozkvetnul,
žalostí usychám.
Tam včelička letí,
kde jsou sladké květy;
a srdce tam práhne,
kam mne láska táhne.
Běž, hlase, po rose
v kraj milenky mojí,
pověz jí ode mne,
že budeme svoji.
Konec krakoviáka,
přestávám tančiti;
panstvo moje milé,
račte odpustiti.
Běží koník, běží,
trávka pod ním leží,
přešťastné to děvče,
co hochům nevěří.
Marné mé myšlení,
marné mé vzdychání,
žít s tebou nedáno,
osud mi v tom brání.
Zdali jsem se na ten
bídný svět rodila,
abych život celý
v trápení prožila?
Jedněm slunce jasné
vystupuje vzhůru,
a mně ubožátku
skrývá se za chmúru.
Čemu žití moje,
nebe, prodlužuješ?
čemu nad neštěstím
mým se neslituješ?
Dříve mi zahrají
po smrti při hrobě,
nežli já ustanu
toužiti po tobě.
Modré oči, modré,
co vy za moc máte,
že vy srdci mému
pokoje nedáte.
Sivá holubička,
holoubek sivější -
a můj je miláček
ze všech nejmilejší.
Březová halúzka
ku zemi se sklání, -
neznají mé oči
ještě milování.
V šírém poli sádek
trním otrněný; -
miluj mne, Marýnko,
nebo nemám ženy.
Jedna mne nechtěla,
druhá mne odbývá,
ale třetí děvče
samo na mne kývá.
Nechoď za vdanými,
ulánečku hladký,
budeš v pekle hořet
po samé lopatky.
Tři věci na světě
hojí všecky rány:
vínečko, panenka,
a sáček nacpaný.
zpět na obsah 
Další: Zpěv ruský