|
- Čelakovský | - Slov. nár. písně | - |
Hlukot, šumot po doubravě,
mhla pole hustá pokryvá,
mať syna z domu vybývá:
Jdi mi, synu, s mojích očí,
nechže Turci tebe zajmou.
A mne, matko, Turci znají,
koně mi drahé darem dají.
Hlukot, šumot po doubravě,
mhla pole hustá pokryvá,
mať syna z domu vybývá:
Jdi mi, synu, s mojích očí,
nech Tataré tebe zajmou.
Mne Tataré, matko, znají,
šaty mi drahé darem dají.
Hlukot, šumot po doubravě,
mhla pole hustá pokryvá,
matka syna v dům přizývá:
Pojď, synáčku, do domečku,
umyju tobě hlavičku.
A mne, matko, deště zmyjí,
mne vyčeše husté trní,
a vysuší bujné větry.
Starší sestra koně vede,
a podstarší zbraň mu nese,
nejmladší se bratra táže:
Kdy, bratříčku, z vojny přijdeš?
Vezmi, sestro, hrstku písku,
posij písek na kamení;
přicházívej zořičkami,
zalévej ho slzičkami:
až ten písek, sestro, vzejde,
tenkrát bratr z vojny přijde.
Já botičky z safiánu
za dva ruble koupím v krámu,
ostruhama zacvakám,
k sobě hocha přilákám;
hej, hej, stesklo mi se očkama mrkati,
hej, hej, dej mi, Bože, milého se dočkati.
Připnu fěrtuch květovaný,
kolem zlatem lemovaný,
hej, stříbrná prostředma,
nejsem-liž hezká děvčina?
Hej, hej, stesklo mi se očkama mrkati,
hej, hej, dej mi, Bože, milého se dočkati.
Dokud jsem byla mladost,
bylo u mne krásy dost,
ach! a nyní z růže květy
i v zrcadle neviděti;
hej, hej, stesklo mi se očkama mrkati,
hej, hej, dej mi, Bože, milého se dočkati.
Půjdu, barvy nakoupím,
líce sobě nalepím,
tudy líce omladím,
milého si navnadím;
hej, hej, stesklo mi se očkama mrkati,
hej, hej, dej mi, Bože, milého se dočkati.
Vezmu kožich vyšívaný,
sobolinou vykládaný;
mámť já zlaté podkovky,
a stříbrné záponky;
ostruhama zacvakám,
milého si přilákám;
hej, hej, stesklo mi se očkama mrkati,
hej, hej, dej mi, Bože, milého se dočkati.
Oj ty děvčino, zasnoubena jsi,
a čemuže v smutku postavena jsi?
Oj, jakže já mám vesela býti,
z mysli milého těžko zapuditi.
Oj ty děvčino, Čemuže se trápíš,
proč v noci nespíš, černé oči máčíš?
Oh, černé oči příčinu daly,
duši i tělo i život zajaly.
Korál jsi s perlou, krev s mlékem bělounkým,
dívčino slíčná s očkem milounkým!
Či v krystalové umýváš se vodě,
či tě Bůh stvořil v té krásné úrodě?
Oj znáti, znáti, kdo neženatý,
pěkně si chodí, snadno jej poznati;
oj znáti, znáti, kdo oženil se,
skrčil se, shrbil se, a pomračil se.
Oh, kdo má ženu, přeběda tomu,
ušlapaná stezka do jeho domu.
Ale hůře tomu, kdo nemá ženy,
po noci tluče nohy o kameny.
Běda každému, běda ženatému!
Ale jak hrnéčku, tak svobodnému,
zespodu kypí, svrchu přebíhá,
kamkoli se vrhne, štěstí nemívá.
Tejden mlátila jsem,
dukát dostala jsem,
sama jsem se podivila,
s Laškem jsem ho utratila.
Peněz nelituju,
Laška pomiluju;
na Laškovi kontuš ladný,
na Laškovi pas hedvábný.
Lašek švarný, Lašek milý,
půjdu s Laškem do mohyly,
tam travička zeleňounká,
tam vyspím se já mlaďounká.
Dub, dub zeleničký,
Lašeček můj mladičký;
jak nemám ho ráda míti,
kdy mi s Laškem dobře žíti.
U Laška šavle, u Laška vousy,
jej za muže vyberu si;
Lašek očko má čerňounké,
Lašek tělo má bělounké.
Bídu jsem si koupila
ze statečku svého,
milovati muže mám
sobě odporného.
Proč mne, muži, proč mne biješ,
co jsem ti zavedla?
Zda jsem tobě dvě předánka
za rok nenapředla?
Ty mi nejsi žinka,
nejsi hospodinka;
tři dni domek neklizený,
tři dni smeti nemeteny.
Prodej, muži, kravičku,
kup, muži, kobyličku,
budu smeti vyvážeti
v hrobě na tvou hlavičku.
zpět na obsah 
Další: Zpěv srbský