|
- Dačický | - Paměti | - |
Hora Kutna
O ouřady v minci přišli na Horách Kutnách Jan z Skalice a Martin Vrabec a pan Prokop Kroupa z Chocemic ssazen z hofmistrství horního a pan Jaroš Slon z urburéřství; a na ta místa učiněni: Václav Krása z Vlkanova hofmistrem, Jan Masník urburéřem a pan Žampach Jan nejvyšším mincmejstrem. Potom brzo týž Václav Krása složen jest z ouřadu hofmistrství a nařízen k tomu Jakub Pivonoska.
Měsíce máje umřel pan Michal z Vrchovišť, starý hofmistr horní, a pohřben jest v kaple své v kostele Barborském tu na Horách Kutnách.
Ztratil jse jest těch dnuov Melichar kupec. Sixt kramář jej k sobě uvedl do domu a od té doby jeho žádný neviděl; skrze což potom tejž Sixt vzat a mučen jest a u vězení šatlavním umřel.
Měsíce Novembris Jan z Práchňan pojal k manželství pannu Annu, dceru pana Jana Janovského z Soutic.
Umřel pan Jan Hrabaně v Praze; potom umřela Alžběta z Vlkanova, manželka jeho, kteráž před ním měla Řehoře krejčího na Horách Kutnách. Kterážto Alžběta na díle statek svuoj poručila kšaftem takto: Item, co jse dotýče domu mého u Hory a stolice pregýřské a louky mé dědičné, svobodné, o tom poroučím a ustanovuji a mocné poručníky toho činím pana Václava, bratra Burjanova, pana Bohuslava Janovského z Suchotlesk a pana Zacha, aby oni to prodadouce koupili za to ves, a ty platy obracovali jednostejně upřímo pro milý Buoh na kaplanství u sv. Barbory tak, jakž oni maji tam pořádek u Hory, jinač toho nečiníce. Naposledy oznamuji, že jmám dvě vsi, jednu zápisnou, řečenou Hlízov, s jejím příslušenstvím, s listy, zápisy a dobrými vólemi na ni svědčícími. O té vsi takto řídím a ustanovuji poručníky juž dotčené, dávajíce jim plnou moc a právo, jako bych na to zvláštní list dobré vůle učinila, aby oni, když přijde vejplata její, ty peníze obrátili vedle jiných platuov tu, kdež jse jim poroučí. Druhou ves, řečenou Kořenice, dědičnou, a ve vsi Bořeticích dva člověky, také dědičná, jakž dcky zemské ukazují, ty také dávám a odkazuji týmž poručníkuom, aby oni plat z toho vybírajíce, i přišla-li by vejplata vsi Hlízova, to obrátili upřímo pro milý Buoh na skutky milosrdné za spasení duše mé a manželuov mých i jiných duší věrných křesťanuov, jinak toho nečiníce, jakž jim toho věřím docela a úplně, a to aby učinili pro odplatu boží; pakli by toho neučinili, Pán Buoh buď toho věčná pomsta nad nimi. A kdož jsou mi co dlužni chudí lidé, všem odpouštím. Též Jaroslavovi Hrabaňovi z té sumy platuov svrchu psaných 20 kop gr. českých a Krásovi 25 kop gr. českých aby vydali. Na potvrzení i budoucí pamět toho prosila jsem Víta Šípeckého z Újezdce, v ty časy rychtáře, a slovutné opatrnosti pana Víta starého Porybného, a Daniele Bakaláře z Tarmarku, konšeluov přísežných Starého Města pražského, že jsou pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu kšaftovnímu, jenž jest dán léta od narození syna božího 1511. - Nota. Avšak po letech potomci týchž poručníkuov sami sobě ten statek zosobili dědičně, aniž se vejplata vsi Hlízova vykonala a tomu kšaftu se zadosti nestalo. Měsíce Decembris dobyto jest u Vysokém kostele na Horách Kutnách z hrobu tělo kněze Filipa biskupa, kdež bylo pohřbeno, a přenešeno slavně do chrámu Barborského a v kaple havéřské v hrobě, z kamene opukového pěkně s obrazem jeho vytesaného, položeno.
Měsíce Februarii Václav Lorecký z Elkuše dobyl jse z vězení šatlavního a utekl preč.
Zabit Adam z Práchňan nočně a u kostela sv. Barbory pohřben.
Měsíce Februarii pan Lev, nejvyšší purkrabí pražský, oznámil na Vlaském dvoře na Horách Kutnách přede všemi, že král Jeho Milost pana Jana Žampacha mincmejstrem jmíti nechce, aby jeho víceji neposlouchali.
Mense Junii zarazili důl horní pode vsí Poličany mezi mlejny, davše mu jméno Dobrá mysl. Brzo spustili.
Páni zemští v soudu dali stanné právo knězi Klementovi, opatu sedleckému, na Horníky; nebo když jich pohnal z Štamprochu, lomu kamenného, oni k tomu půhonu nestáli, a on položil pokuty dva tisíce a šest set kop grošův českých.
Havéři hor stříbrných na Horách Kutnách koupili sobě ku pořádku svému duom Václavkové nad Mejšnarovským domem; čehož předkové Horníci nikdy jim nechtěli dopustiti. Potomně
Mense Aprilis pan Zikmund Anjel z Ronovce přinesl listovní poručení od krále pana mincmejstrovi, aby témuž Anjelovi dán byl ouřad v minci tu na Horách Kutnách. Ale pan mincmejstr jse toho spečoval učiniti, ale na radu nejvyššího pana kancléře a pana z Pernštejna jest v ten ouřad uveden.
Mense Maji pan Jindřich Tunkl, nejvyšší mincmejstr, a pan Prokop Kroupa přijeli z Uher z Budína od krále a Machek Libenický s Janem Nebozízkem přinesli sobě majestát na erb od krále.
Pan Lev, pan z Rožmberka, pan Vilém z Pernštejna, pan kancléř, pan podkomoří, pan Mikuláš Trčka, písař zemský, sjeli jse a tu tejná jměli rozmlouvání na Horách Kutnách.
Měsíce Februarii pan Vojtěch, nejvyšší hofmistr, pan Jaroslav z Šellenberka, nejvyšší komorník království Českého, přijeli jsou do Hory Kutny, jsa vysláni od pánuov zemských, kteříž na ten čas v Praze shromážděni byli, poroučejíce, aby páni Horníci pana Viléma Kostku z Postupic za mincmejstra nepřijímali; ale oni páni Horníci, jmaje od krále Jeho Milosti přisné psaní a poručení, téhož pana Kostku jsou přece za mincmejstra poctivě a laskavě přijali, kterýž přijel do Hory se 300 koní.
Vysláni jsou k králi Vladislavovi do Uher do Prešpurku pan Mikuláš z Práchňan a pan Prokop Kroupa z Chocemic. A jsa od krále darováni, zas jse vrátili.
Měsice Augusti, srpna, vzat ouřad urburéřství horního N. Šášovi a dán Samuelovi Lavičkovi.
Archa, tabule velká, malovaná, velmi pěkná, postavena jest na velkém oltáři v kostele Vysokém sv. Jakuba; a stála jest okolo tří set a padesáte kop gr. českých.
Karel kníže minstrberské a nejvyšší pan káncléř, jsouce posláni od krále Vladislava, aby pan mincmejstr Kostka slib učinil čtyrem regentům, jež král v nebytí svém v království Českém naříditi a v Uhřích zůstávati ráčil; ale Horníci toho podniknouti jse spečovali, pročež není o nápravu hor jednáno. Potomně
Páni literáti latinští ná Horách Kutnách vyžádali sobě na páních šepmistřích kaplu Charvátovskou v kostele Vysokostelském na Hoře, aby tu své matury zpívali, a stolice sobě tam vzdělati dali.
Mense Junii páni šepmistři a konšelé odsoudili kšaft Kateřiny, Jandové sestry, za neřádný a ten všecek statek jeji vzali v svou moc a Pavla Klenovského pro spisování téhož kšaftu vzali v svou kázeň a trestání, pročež potomně velikou těžkost měli a museli svými statky nahražovati Dorotě zlatnici a Marketě Hanstrojové.
Pan Vilém Kostka z Postupic, nejvyšší mincmejstr, se pány šepmistry a konšely, též s ouřadem horním a pány staršími obecními Hor Kuten, uznavše chudobu a neužitečnost cougu a pramene horního greifského v dolích Hruškovém a Truhle tak řečených, k tomu dovolili, aby ti dolové byli upuštěni. Též oznámeno, že Jeho Milost královská dolu Rejzího nad klášterem Sedleckým ležícího držeti chtíti neráčí.
Pan Heřman Zvířetický z Vartnberka stal na Hrádku Mikešku, služebníka svého, spějícího.
Starší havéřští hor stříbrných na Horách Kutnách dali udělati kostelík ke cti a chvále Pánu Bohu na památku těch havéřův u Poděbrad, na tom místě, kdež stínáni byli, a poui tam činíce, kalich tam darovali.
Měsíce září na týchž Horách Kutnách dali utíti dvěma trubačům po ruce, že na rychtáře městského sáhli, jej posekavše. A ruce jich zutínané na pranéř přibité jsou vprostřed rynku.
Vyšel oheň z domu, jenž sluje u Konvářů, v té ulici jdouce s rynku po levé straně podle domu řečeného u Hrušků a shořelo v tom pořadí několik domuov.
Mense Februarii pan Vilém Kostka, mincmejstr, měl svatební veselí na Horách Kutnách, pojímaje k manželství pannu Anežku, sestru pana Jana Vrbíka.
Měsíce Martii Petr, syn pana Škrovada, sestru pana Mikuláše z Práchňan, pannu Apolonu, obeslal před kněží z slibu manželského, a když bratří její proti tomu byli, uloudil ji a oddáni jsou spolu v Čáslavi městě, jednu míli od Hory.
Měsíce Septembris čerti, zlí duchové, u Hory Kutny po čtyrmecítmé hodině lítali, což mnozí lidé viděli.
Toho času povstala jest hádka a různice mezi havéři na Horách Kutnách o víru, že Buoh netrpěl a že by byl nuzný Buoh, aby měl trpěti, a o jiné neslušné věci o velebné svátosti jse hádajíce. I stalo jse o to srovnání a spokojení skrze poctivé kněží, skrze kněze Jana Buchala, děkana na týchž Horách Kutnách, mistra Duchka, kněze Jana Cifru od chrámu Barborského, kněze Václava, faráře od Náměti, kněze Jana od sv. Jiří, kněze Tomáše a jiných kněží v přitomnosti pánuov šepmistruov a některých spoluradních. A vyznali jsou ti páni preláti, že jest božství netrpělo, ale Buoh člověk trpěl jest pro nás hříšné; a ti havéři pro takové všetečné hádky jsou trestáni vězením šatlavním, totiž Tomášek Bzeneckého, David a N. Dubina, havéř.
Novembris kamna nová, pěkná, s kachly pozlacenýma jsou udělána na rathauze, velké radní světnici na Horách Kutnách. - Po letech vyvrženy a prosté udělány.
Páni šepmistři a spoluradní poslali rychtáře svého městského s houfem žoldnéřův na Hrádek tu v městě Hoře Kutně, aby vzal pana Kryštofa Smíška z Vrchovišť do vězéní šatlavního, i nenašli ho. Nazejtří pak týž pan Kryštof vzdal panu Heřmanovi Zvířetickému z Vartnberka všecek svůj statek pod šos tu na Horách Kutnách náležející v přítomnosti pana mincmejstra.
Pan Samson a pan Sankturin, ouředníci mince na Horách Kutnách, nechtěli na rozkázání pana mincmejstra do mince jíti a platiti, až pan Sankturin (jsa k tomu od pánuov šepmistruov přiveden) šel a platil, a pan Samson odjel; po placení pak zbil pana Sankturina kyjem. A vzavše oběma ouřad mince i klíče od též mince, dal a poručil ten úřad panu Janovi z Práchňan.
Měsíce Julii duha barevná vyšla po zemi na Tarmarce v městě Hoře Kutně, což mnozí lidé viděli. - Nota. To nějaké horní vítrování.
Septembris Jiřík Dobeš s Vondráčkem z Jičínského dvoru vylámali se z šatlavy a utekli.
Martii, v klášteře Sedleckém nedaleko Hory Kutny umřel kněz Klement, opat téhož kláštera, v Praze, a do téhož kláštera přivezen a tu pohřben jest. A potom měsíce Aprilis konvent téhož kláštera zvolili sobě k témuž klášteru za opata kněze Georgia, opata skalického.
Na den památky sv. Marka evanjelisty u města faa Čáslavě na obci sešlo jse uhléřuov horních do šesti I tisíc, a jeli mezi ně páni Horníci z Hory Kutny; ale ti uhléři, nadavše jim zrádcuov, zbíti je chtěli, zavázavše je, aby jse jim nazejtří postavili, potom je z toho propustili. Odtad táhli na pana Dobrovitovského a na svobodníky.
Dne měsíce máje 13. v outerý v noci na středu po velikém dešťovém přívalu, krupách a hromobití obořil se veliký kus zdi krchovní u kostela Barborského proti kapli mincířské a těla mrtvá vypadaly na zahradu a tu zakopána jsou.
Pan Heřman Zvířetický z Vartnberka zabil Buriana Kostku na Pečkách blíž Hory Kutny.
Prorazili jse havéři na vodu v dole Haléřích do dolu Žab, i stopilo jse šestnácte hašpléřuov a dva havéři, a třetímu pomoženo třetí den.
Mense Martii, král český a uherský Ludovicus s královnou Marii, manželkou svou, přijeli do Hory Kutny, oba jezdecky na koních, a od pánuov Horníkuov jsou přivítáni. A když na dvuor Vlaský přijeli, dáno jest jim ke dvoru pocty: jeden drejlink vína a čtrnácte sudův piva a chleba dostatek; havéři obojích hor dvě laky malvazí; erckaféři jeden drejlink vína. Potom nazejtří, ve čtvrtek, presentovali Jeho Milosti královské páni šepmistři dva koflíky, jeden vážil 12 hřiven, druhý přes 6 hřiven, a grošuov tlustých stříbrných drahně. A královně dán koflík, vážil 12 hřiven, panu markraběti též koflík, ten vážil přes 5 1/2 hřivny.
Julii, panu Janovi Susovi vzat ouřad mince a dán panu Janovi Jeptiškovi.
Septembris, roura vodní nová udělána jest na Ovesném trhu; naloženo na ni přes 90 kop gr.
Octobris, oběsil jse nějaký zeman v domě řečeném u Zlaté husy na Horách Kutnách.
Novembris, umřela jakási tlustá žena, velmi vodnateldná byla; řezali ji umrlou a vyteklo z ní vody s hradecký sud pivní.
Měsíce Januarii, falešníci, jenž falešné peníze dělali, nalezeni jsou v zahradě Kuklově a tam pod zemí skrejš měli. A když na ně rychtář přišel, stříleli falešníci z ručnic a zastřelili syna Pavla Landova, Štefka, šenkýře od Konvářů, a Trojanka, pacholka rychtářova; i jsou zjímáni, totiž: Vaněk Laštovička a Stanislav Polák s Vaňkem, Kuklové synem; a jiní v té skrejši ohněm zdušeni. A potom Vaněk Vlaštovička zmučen a upálen.
Král Ludvík, jsa na Horách Kutnách, když se vydal pěšky na Kaňk, nějaká kráva dvakráte jse k němu rozbíhala, chtěje krále trkati, i zabili ji tu.
Novembris, tejž král Ludvík, jsa v království Uherském v Prešpurce, ráčil jest všecka práva stvrditi Horníkuom, mincířům a pregýřům.
Februarii, pan Adam z Říčan pojal paní Annu Machkovou, vdovu z Rybného trhu, k manželství.
Martii, pan Karel kníže minstrberské učinil horním hofmistrem na Horách Kutnách Štěpánka Drahélito a urburéřem Jiříka Rycha.
Martii, manželka pana Petra Bohdaneckého porodila pojednou dvě dcery a syna.
Petr Škrovad uloudil mistru Brikcímu ženu a mnoho mu pobral.
Augusti, Hynek Slavíkovec zabil jse dřevcem honě na koni.
Septembris, vejpověď učiněna mezi Horníky na Horách Kutnách o berně proti Turku a o pomoc, takže jsou toho Horníci osvobozeni a při svobodách jich zůstaveni. - Nota. Jaká pak obdarování týchž Horníkuov jsou na onen čas a jaké jich svobody, vejpis toho doleji ukazuje v slova tato:
My Vladislav, z boží milosti uherský, český etc. král etc., oznamujem tímto listem všem, že, poněvadž nám to podle důstojenství našeho dobře přísluší, čím větší slávou božské milosti a povýšením obdařeni jsme, tím větší a zvláštní milostí k poddaných našim všech stavuov, kteréž sobě u věrné poddanosti shledámé, ukazovati jse jmáme, na tom jsouce vždyckny, abychom laskavěji a dobrotivěji k nim jse naklonili, aby tudy věrní poddaní odplatú a milostí naší mimo jiné jsouce obdařeni a ku potomkům našim tím povinnější a stvrzenější byli, a jiní příkladem takovým živi jsouce, dobrého a chvalitebného jména aby s prospěchem sobě zasluhovati mohli. Protož my, shledavše mnohé věrné, pilné, hotové i platné poddanosti a služby poctivých šepmistruov, konšeluov a vší obce na Horách Kutnách, věrných našich milých, v kterýchž předkuom našim i k nám také vždyckny upřímně a věrně jsú jse zachovali, poddaně a služebně jse ukazovali a podnes jse skutečně ukazují, i nechtíce, aby k nám a k předkuom našim, králuom českým, jich poddaná upřimnost odplaty nésti nejměla, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich, mocí královskou v Čechách tyto dole psané milosti jim Horníkuom na Horách Kutnách činíce, na věčnost jsme dali a tímto listem dáváme, aby oni, čím nás milostivějšího pána k sobě poznají, tím tužší a pevnější v své víře jsouce k nám a budúcím našim, králuom českým, v stálosti, kterúž jsú v sobě vždycky jměli, zůstali a upevněni byli. Jakož pak ani proti nám, ani předkuom našim v žádné stranní punty, zápisy neb vejtržnosti nikdy jsou jse nedali a jakož pak věkové lidští, též také lidé jse v nich mění: protož aby potomci jich a budoucí před očima jmaje, co jim od nás skrze jich předkuov věrnou poddanost a zachovávání užitkuov a svobody přineslo, jich následujíce, aby panuov svých věrně, stále a služebně jse přidrželi. Kteréžto milosti v tomto listu psané jim dáváme: Nejprve z milosti a moci naší královské týmž měšťanuom a Horníkuom našim tuto milost činíme, aby oni k žádným vojnám ven z země ani v zemi od nás ani budoucích našich, králuov českých, potahováni nebyli; nýbrž je osvobozujem před námi i budoucími králi českými i všelijakými lidmi; toliko hor našich pilně obhajovati povinni jsouce, kdož by užitky naše a koruny této kaziti chtěli, pokudž nejdéle jich možnost stačiti moci bude, jakž nepochybujeme o nich, že on i s budoucími svými tak jse zachovají. Item, týmž měštanuom našim puojčujeme a dáváme, že oni i potomci jich místa a hlasu svého hned po městech pražských napřed a přede všemi jinými městy v království Českém užívati mají v chození, stání, sedění, jakž tak vždyckny za předkův našich i za nás zachováni jsou byli; ale my za jich víry hodnost, chtějíce je v tom lépeji ujistiti, tímto obdarováním zvláštním milostí naší královskou je upevňujíce, půjčujeme jim a na budoucí časy dáváme, aby toho tak užívali a užívati mohli na časy budoucí bez překážky všech lidí. Item, tuto milost jim další činíme při tom, aby k žádným sněmům obsíláni nebyli, kromě když by král k zemi volen býti jměl, k tomu obesláni býti a podle jiných měst hlasu svého po Pražanech užíti jmají. A jsúce k tomu obesláni, v tom jmají a povinni jsou jse hotově míti a k takovému obeslání přijeti beze vší omluvy. Ještě chtíce, aby čím od nás hodnějšími a štědřejšími milostmi a dary obdařeni budou, tím horlivěji u víře své k nám a budoucím našim, králuom českým, zůstali a nám jse zachovávali: z berní, kteréž nám a budoucím našim, králuom českým, podle práva povinni platiti jsou a v kterýchž země Česká nám i budoucím králům českým povinna jest a sedí, z těch a z takových berní je a město jich nyní i na budoucí časy vynímáme a z nich mocí královskou vysvobozujem milostivě, přikazujíce všem pánuom, rytířuom, Pražanuom i jiným městuom i vší povahy lidem, a zvláště úřadníku našemu, mincmejstru království Českého, nynějšímu i budoucím, věrným našim milým, abyšte je, Horníky svrchupsané, ve všech těch milostech jim od nás tímto listem daných a půjčených zachovali a přes to na ně nesáhali, ač jse hněvu našeho a nemilosti naší uvarovati chcete. Tomu na svědomí pečeť naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí po Třech králích léta 1503 království našich uherského 13. a českého 32. - Nota. Kde originál tohoto majestátu? Zpráva, že to potomně od krále Ferdinanda Prvního 1547 odňato a pobráno jest, když Čechové pro zbouření proti němu trestáni a pokutováni byli.
Vladislav, z boží milosti uherský, český král a markrabě moravský etc.
Slovutný věrný náš milý! Zpraveni jsme, kterak ty jse k nám v službách svých hotově a povolně jmáš a při nás jakožto pánu svém nepohnutě stojíš i s přáteli svými, jiné po sobě vedeš a k mincmejstru našemu též jako i k nám poslušně jse zachováváš, kdež my to o tobě slyšíce tu vůli a lásku, kterúž my skrze tvé věrné zachování k tobě jmáme, tohoť sme před tebou zatajiti nemohli, než abychom tu psaním svým tobě znáti dali, aby ty jse k nám v stvrzené víře jako ku pánu svému věrně jmaje a zachovávaje, tím potěšen byl. Kdež my znajíce takovou tvú víru neproměniteldnú k sobě, tobě to vším dobrým časy potomními zpomínati ráčíme, i těm všem, kteříž jse k nám tak zachovávati budou, milostí naší okazovati chcem. Datum Budae feria VI. post Egidii Anno Domini MDVI, Regnorum autem nostrorum Hungariae XVII. Bohemiae vero XXXVI. Ex commissione propria Regiae Majestatis.
Vejpověď krále Vladislava mezi stavem panským a rytířským strany jedné a stavem městským v království Českém strany druhé.
V prvních Václava z Chvojence, v sobotu po sv. Vítu D. 18. R. 19.
My Vladislav etc. Tu my slyševše žalobu Pražan a jiných měst a odpověd zase stavu panského a rytířského a jich z obú stran pře líčení, dcky, májestáty, bulle zlaté a v ně pilně nahlédše a je váživše, takto o tom vypovídáme a nalézáme: Nejprve, jakož Pražané i jiná města ten kus žalovali, že stav panský a rytířský jse zavírají bez nich na sněmích a ledačemus bez nich svolují, že to panský a rytířský stav při sněmích o své práva mohou dobře učiniti a sami jse zavrúc říditi a ustanoviti bez měst, pokudž jim jse zdáti bude, a což svých práv přičiní nebo ujmou, že to města mají podniknouti z toho, což na zemi mají svobodného. Co jse pak hlasu třetího dotejče o volení krále, jakož jsou páni a rytířstvo ukázali bulli zlatou císaře Karla, prapraděda našeho, kterážto v sobě odevřeně drží, že týž císař vyznává, že krále jmají voliti preláti, knížata a páni, rytířstvo a vobec království Českého, a protož v tom tak vypovídáme a nalézáme: poněvadž Pražané a jiná města jsou znamenitější a prvnější oud království Českého, že jmají také hlasu třetího užíti svobodně podle pánuov a rytířstva království Českého při volení krále. A též také co jse vojen vyzdvižení dotýče ven z země pro potřeby královské a zemské, anebo o berni, v kteréž z práva království Českého nesedí, že v tom také Pražané a jiná města hlas jmíti jmají podle jiných panuov a rytířstva nyní i budoucí časy, a to z té příčiny, poněvadž Pražané a jiná města, oč by jse svolili, vedle pánuov a rytířstva pomáhati povinni byli, aby také při tom, v čem z práva nesedí, třetího hlasu užívali. A na ten kus, kdež Pražané a jiná města jsú v své žalobě položili, že král český nemá jinde volen býti nežli v Starém Městě pražském na rathauze, dokládajíce jse desk tu, kdež jest všeckna země svolila na sněmě obecním, aby král na Starém Městě na rathauze volen byl; i poněvadž jsú jse nadepsané strany, totiž páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, před námi stojíc o to dobrovolně svolili a z toho jse propustili, aby ta všecka jednání na tom sněmě mezi nimi zjednaná jminula, že z té příčiny ten artikul jim Pražanuom a městům k užitku není. Co jse pak dotejče listu našeho, kterýž jsme Pražanům dali o volení našem na království české, kteréž jse jest stalo na Horách Kutnách; že to volení nemá býti na škodu Pražanuom ani k ujmě, než že jich privilegia starodávní v své moci a pevnosti zústati jmají, kde král jmá volen býti; i poněvadž jsú nic neukázali starodávního, aby na to kterou vejsadu jměli od předkuov našich, aby král nejměl jinde volen býti nežli v Praze, že jim v tom ten list náš nemůž ku pomoci býti, poněvadž jse na jiné nevztahuje, nežli že při starobylých privilegiích a vejsadách mají zůstaveni býti, kterých jsú neukázali. A protož, když by na to přišlo, aby král měl volen býti po smrti naší, aby volen byl podle starobylého obyčeje tu a na tom místě, kdež by jse o to všickni tři stavové království Českého svolili.
V druhém kusu stav městský vinil stav panský a rytířský o piva vaření, kterak páni a rytířstvo i s lidmi svými některými selskými obchod a živnost městskou starodávní, kteréž stav městský od jeho počátku a začetí vždyckny jest byl v požívání, a z toho i služby i pomoc činili i sumy hromničné platívali králuom českým, to tižto v dělání a prodávání sladuov, vaření a šenkování piv všelijakých, v to že jsou jim stáv panský a rytířský bez práva a vejsady na to zvláštní vkročili ládováním, po vsech svých dopouštějíce tak, jakž žaloba jich šířeji ukazuje, a na to ukázali dcky památné, tu při tom města mnohá rozdílná privilegia ukazujíce. O tom takto nalézáme a vypovídáme: jakož jsou Pražané a jiná města privilegia svá ukázali, kteráž jmají od starodávna od předkuov našich o pivo vaření, že sedláci nemají okolo nich v míli nikdež po vsech piva vařiti, šenkovati a jiných řemesel dělati, jakožto listové jich šířeji ukazují a na to jsú ukázali nález krále Jiřího, předka našeho, že sedláci v míli okolo měst jim ke škodě na prodaj vařiti nemají i ani šenkovati; ale o páních a rytířstvu tu žádné zmínky není, protož pány a rytířstvo při jich starobylé svobodě zůstavujeme, aby oni mohli piva vařiti a slady dělati ku potřebě své i také k užitku svému, i řemeslníky jmíti na svých zámcích a v tvrzech k svým potřebám; Pražané pak i jiná města v tom, což jse piva vaření dotejče, aby zachováni byli při svých vejsadách, pokudž jednoho každého města vejsada ukazuje, a nálezu krále Jiřího, kterýžto v sobě zní: že v míli okolo měst sedláci pivo vařiti nemají ani šenkovati, aby užili.
Item, jakož páni a rytířstvo zhajovali stavu městskému statkuov svobodných zemských deskami zemskými zapisovati etc., v tom takto vypovídáme a nalézáme, jakož jsou města ukázali nález za krále Ladislava, předka našeho, učiněný dckami, kterýžto v sobě zjevně drží a zavírá toto: Aby žádný měštěnín po dnešní den žádných dědin a zboží svobodných nekupoval bez královské Milosti obzvláštního povolení, že při tom nálezu zůstavujeme, jakž jsou předci naši od starodávna jměli, tak aby městuom ve dcky kladeno nebylo, leč s povolením naším nebo budoucích králuov českých; než co jse Pražan dotýče, ti jmají při té svobodě zůstaveni býti, kteréž jsú prve užívali, aby jim ve dcky od relátoruov kladeno bylo, I i kšaftové jich aby byli vpisováni, poněvadž jsú páni a rytířstvo proti tomu nic neříkali a neodpírali. Což jse pak Horníkuov dotejče, těm také aby ve dcky kladeno bylo bez relatora tak, jakž jmají dckami památnými povolení od panuov a vladyk z plného soudu léta MDI v sobotu po sv. Řehoři.
zpět na obsah 
Další: Léta 1527-1546