|
- Dačický | - Paměti | - |
Johannes Austriacus, postranní syn císaře Karla, toho jména Pátého, krále Hispaniarum slavné paměti, učiněn a nařízen jest od Filipa, krále hispanského etc., gubernatorem Belgarum, Germaniae inferioris, a jsa tam vypraven, vedl válku vojenskou proti stavuom v týchž zemích a krajinách, témuž králi Filipovi, pánu jich, sprotiveným, jenž jse nepřestávali pozdvihovati a pro religion, náboženství evanjelitské, a svobody jich, skrze což v týchž zemích od dávna veliké nesnáze, záhuby lidské a hrozná krveprolití nepřestávaly a trvaly na škodu všeho křesťanstva.
V království Českém město Most vyhořalo téměř všeckno, v ten outerej po památce sv. Floriana.
V sobotu po památce Zvěstování blahoslavené Panny Marie N. příjmím Škoda, hladký, urostlý, jsa v městě Novém Kolíně nad Labem, hrál, hodoval a frejem zacházel u Maruše Matrasky, sousedy v témž městě. I přišel jest do téhož domu rychtář městský, řečený N. Žemlička, a pohodl jse o nějaké psaní s týmž Škodou, kteréžto psaní bylo od práva z města Hory Kutny učiněno o nějaké peníze, kteréž byl tejž Škoda vyhrál na Janovi, synu Pavla Skřivana z Hory Kutny. Když pak tejž rychtář tuze jse na téhož Škodu domlouval, a dobyv tejž Škoda zbraně, jej Žemličku, rychtáře, i biřice jeho zabil; a tu hned od jiných jat jsa, do vězení dán jest. Potom při právě téhož města Kolína ortelován a do kola vpleten; a ta Maruše Matraska, jsa pro téhož Škodu v podezření a předešlá přečinění jí jse připomenuvše, do téhož vězení dána a zmučena jest, v kterémž i umřela. Zle na tom světě.
Při konci masopustu nějaký člověk, jda přes pole z města Králové Hradce, zastřelil psa k vlku podobného a nedomnívaje jse jináč, nežli že to vlk jest, daroval jej pro uctivost jednomu panu sousedu a on jinému; a tak se s ním sem i tam nosili, až se dostal k vydělání kožišníku, jenž jej také za vlka přijal. Až ten pes od toho, čí ten pes byl, nemoha se psa domů dočkati, jest poznán a z toho smích učiněn. Haf, haf, haf.
Umřel v Praze Jan Človíček, jenž jse psal a tituloval z Popovic, prokurátor, řečník při soudech vyšších.
V Antorfu, městě nydrlanském, Vilhelmus Orangius, hrabě z Nassau, jest od nějakého nešlechetníka zrádně postřelen, avšak živ zůstal a jse vyhojil, jsa stavův nydrlanských, králi hispanskému zprotivených, předním těch zemí gubernátorem.
Sněm říšský v Germanii, v městě říšském Augšpurku držán jest, v přítomnosti císaře Rudolfa, českého, uherského krále, a některých knížat říše.
Pan Heřman Bohdanecký z Hodkova, člověk zrostu těla skrovného, však správný a rozumný, umřel na Bračicích, sidle svém, ve středu post Stanislai.
Pan Vratislav z Pernštejna, pán český, vznešený, jsa nejvyšším kancléřem království Českého a rytířem aurei velleris, vysokého zrostu a velmi ryšavý, umřel a potomně na hradě pražském v kostele hlavním v jedné kaple, kdež mnoho reliquií shromážděno jest, pohřben; náboženství římského, fautor et defensor Jesuitarum.
Toho také roku drahota byla ve všech věcech. Nějaký chudý, pracovitý člověk, kopaje hlínu u města Kouřima, v širém poli trefil na čistou mouku a nabravše jí domů donesl, a chleba z ní napekše, jiným o tom oznámil, jenž týmž spůsobem učinili.
Pan Adam Slavata na Čestině Kostele dal stíti Jana Brodského, služebníka svého, pro zlíhání jedné děvečky z fraucimoru jeho; a to naň skrze kněze, jemuž jse zpovídal, vyjeveno.
U města Čáslavě blízko dvoru Řečice Martin Měnický zabil N. Pátka, švagra svého, svadivše jse o pastvy; o čež tejž Měnický těžkost jměl a jest naň soudem nastupováno, avšak toho očištěn jest, ukázav to, že on Pátek, jemu pohrůžku učinivše, příčinu k svádě a bitvě dal.
V Praze stat jest v rynku Staroměstském jeden soused N. řečený Bouda, že zabil v svádě druhého souseda N. Malvazího.
Umřel v Praze Abrham Hroch, prokurátor při vyšších soudech zemských, čímž byl zbohatl a vzešel. Nota: Blahoslavený jest člověk ten, kterýž prokurátoruov práv světských nepotřebuje. Ergo:
Kdo řečníka chce ujíti,
hleď na sebe pozor jmíti,
aby jse pokojně choval,
lidem příčiny nedával,
různic, šarvátek nedělal,
cizího neosoboval;
a tak můžeš pokoj jmíti,
řečníka škod prázen býti,
zůstávati s celou hlavou,
když jse spravíš radou zdravou.
V městě Novém Kolíně nad Labem sťat jest jeden soused téhož města, řečený N. Kurka, řemesla krejčovského, pro zabití souseda druhého, řečeného N. Hrabaní.
V městě Chrudimi zabit jest v svádě Jan Vorelský od nějakých řemeslníkuov.
Tiskly noviny, že ve vsi Pořečicích, na gruntech pana N. z Lobkovic, herka porodila hříbě o dvou hlavách.
Benjamin Kutovec z Ourazu, jsa hofrychtéřem měst králové v království Českém a odjevše z Prahy před morem, umřel v Solnici městě; po jehožto smrti dán jest ten ouřad Janovi Bunsonovi.
V outerej po neděli Smrteldné, Judica, paní Kateřina Prošovská se dvčma dcerkami svými, jeda na voze přes potok tehdáž rozvodněný, pode vsí Vrbčany nedaleko Plaňan stopily jsou jse žalostivě se dvěma koňmi při tom; nebo mostek přes tejž potok vodou přikryt byl, a vozka mostku chybil, a tak jse vuoz s nimi do proudu převrhl a převrátil. Napomínána byla táž paní Prošovská, aby nejela a posečkala, až voda opadne; nechtěla poslechnouti a tak k smrti pospíšila.
Umřel v Praze mistr Adam Daniel z Veleslavína, muž učený, jenž pěkné knihy tištěním vydával, českým jazykem, jako: Itinerarium, Putování svatých, Politiam a Herbarium Matheoli, knihy lékařské rozšířil, při tom Apatéku domácí etc.
Ve středu před památkou Tří králův Mudrcuov vyhořaly tři dvory selské ve vsi Miskovicích, nedaleko města Hory Kutny; a hned v noci na čtvrtek také ohněm domácím v městě Čáslavi vyhořalo několik domů, při tom krov na kostele farním i na věži.
N., syn jediný Václava z Kaliště, prokurátora v Praze, zůstávaje v nemilosti otce svého, jeda odněkad na koni, nalezen mrtvý u vodě s koněm při něm stojícím. Též jse stalo Janovi Herkulesovi, že upadše s koněm s nějakého vrchu mrtvý nalezen.
V neděli den památky Vzkříšení Krista Pána u pána N. Vlinského N. Smrčka zabil v svádě Joachyma Obšoce, přijimaje ten den předtím oba svátost večeře Páně.
Pekaři v Praze skrovný, malý chléb ku prodeji dělali, ježto obilí v mírné ceně kupováno bylo, a jsa v tom napomínáni, nic nedbali; i jsa v tom někteří vyhledáni, vzati jsou do vězení a potom z lopaty do řeky metáni a tak skoupáni. Pročež někteří z tovaryšuov řemesla pekařského jse spuntovavše jse vyzdvihli, zavázavše jse řemesla toho nedělati; ale jsou také do vězení sebráni a náležitě potrestáni, zvláště původcové toho spuntování, takže své svévolné předsevzetí opustiti museli.
Jeronym Makovský, z nízkého řádu pošlý, jsa životním služebníkem Jeho Milosti císařské Rudolfa a vzešedše tím, spejchal a mnohé nenáležité věci mimo vůli a vědomost Jeho Milosti císařské před sebe bral svou všetečností a vysokomyslností a při tom zbohatše páchal vůli svou; pročež v hněv a nemilost Jeho Milosti císařské vešel a vězením opatřen, do další o něm resolucí Jeho císařské Milosti.
Pan Jindřich Zejdlic, syn nebožtíka pana Hertvika Zejdlice, dal ustavěti lázeň novou na gruntech svých Přibyslavi, a jak jse v ní mejti počal, ta lázeň se na něj obořila a jej zasuvše umrtvila; jiným, jenž při něm byli, z rumu pomoženo.
V Praze Havel řečený Skočnodvorský z Moravy, jenž byl, dostav jse do Prahy a pojav k manželství Kateřinu od Kocourů v Novém Městě pražském, pozůstalou vdovu po Janovi z Řásné z města Hory Kutny, a přečkav ji živobytím a chtěje jse zase oženiti, vzal nenávist a hněv k Valentinovi Divišovi, prokurátoru, že by jedné přítelkyni své, již tejž Havel k manželství jmíti a dostati chtěl, v tom odrazoval, a přišedše v prchlivosti, an jse toho tejž Valentin nenadál, do přibytku jeho, jej nešlechetně zabil. Pročež jat a do vězení dán, potom souzen, ortelován a nemoha žádné milosti užíti sťat jest anno 1607 Julii mense.
Pan Ferdinand purkrabí z Donína, jsa v mládeneckém stavu a presidentem nad appelacími, pojal k manželství paní Marketu, rozenou Trčkovu z Lípy, pozůstalou vdovu po panu Václavovi Berkovi; sjezd byl v městě Chrudimi a svadební veselí na Chrasti s pompou a slávou světskou.
V Praze Kašpar Horňatecký zabit jest v půtce na ulici od Pavla Malovce.
Měsíce Januarii, ounora, pan Jaroslav mladý Smiřický, pán bohatý, pojal k manželství pannu Annu Alžbětu, rozenou Zapskou ze Zap. Actum Pragae.
V Praze N. Běšín, jmaje s N. Žampachem nevoli a bitvu a jsa od téhož Žampacha zraněn, vystřelil z ručnice, trefil pana N. Měsíčka přítomného a tak jej zastřelil; kterýžto pan Měsíček byl jest předním hejtmanem panství Jeho Milosti císařské v království Českém. Nota: Neslejcháno jest, aby jse v jiných zemích sami svoji tak v domácích ničemných šarvátkách o hrdla připravovali jako páni Čechové.
Panna Bohunka, dcera N. Vartovského, jsa při hejtmanu brandejském a manželce jeho, byvše zdráva, nalezena jest soukromí mrtva; o čež otec její na téhož hejtmana Pavla Neipaura a ženu jeho žalostivě nastupoval.
V Praze zabit jest v svádě N. Adam Trmal od N. Leskovce, kterýžto Trmal byl také zabil zastřelením Adama Byšického.
V Rakousích, v městě Vídni, vymrskán metlami a na káře vyvezen a vypovědín jest jeden měšťan, řečený N. Lev, že jse prej procesí katolické posmíval; starý člověk.
V Praze umřel pan Jindřich Kunrád Šanovec z Šanova, jenž předtím byl hejtmanem hradu pražského, zůstávaje v podagritské nemoci; zanechal po sobě v vdovství paní Lidmily, rozené Voděradské z Hrušova, manželky své, s niž žádných dětí nesplodil.
Též umřel v Praze pan Václav Albrecht Smiřický z Smiřic a slavné ceremonie tělu jeho tu v Praze jsou vykonány a odtad na Náchod ku pohřebu dovezen.
Pan Vilém z Vřesovic, jsa nejvyšším mincmejstrem království Českého, pojal k manželství paní Lidmilu z Hrušova, nadepsanou vdovu pozůstalou po příze jmenovaném panu Jindřichovi Kunrádovi Šanovcovi. Actum Pragae.
Také v Praze umřel pan Jakub, řečený Menšík, jenž z nízka vysoko vzešedše, učiněn byl purkrabím hradu pražského, jmaje manželku z rodu Pětipeských, s nímž veliký kříž a soužení jměla a snášela pro jinou postranní.
Pan David Horňatecký z Dobročovic, jeda na voze s manželkou svou, upadl těžce z vozu doluov, když jse koňové splašili, od kteréhožto pádu umřel.
V Praze vstoupili v stav manželský: Karel Přebozský z Zásmuk, se pannou Alžbětou, rozenou Horňateckou, sestrou příze psaného pana Davida Horňateckého.
Vstoupili v stav manželský: pan Hertvik Skalský z Dubu se pannou Annou Kateřinou, sirotkem, rozenou Salavkou z Lípy. Actum Pragae.
O masopustě urozený pán pan Adam starší z Valdštejna a na Žehušicích, zůstávaje v Praze na lécích, umřel tam a v kostele Tejnském v Starém Městě pražském pohřben.
V postě umřel pan Ctibor Tiburcí Žďárský, člověk bohatý, byv jedním místodržícím Jeho Milosti císařské v království Českém a purkrabím karlštejnským.
Měsíce července, Julii, na Ratajích Hražených pan Jiří z Talmberka, jsa vdovcem a nejvyšším sudím zemským, pojímal k manželství paní Marketu, rozenou Trčkovnu z Lípy, pozůstalou vdovu po panu Ferdinandovi purkrabí z Donína.
Těch časuov mistrné rozprávky byly o nějakém zhoubci a škůdci zemském řečeném N. Kopuletý, že by po cestách a silnicích lidi loupil a mordoval, a když kdy jímán byl, že zmizel, s čáry umějíce.
V městě Benešově zabit jest hanebně od sedlákuov Jiřík Blíživský, pohodše jse s nějakým knězem, kteréhož jse ti sedláci ujali proti témuž Blíživskému.
Tištěno wobec, že předešlého léta 1615, 12. dne měsíce Decembris, v Švédské zemi při městě Kolmaru lapena nějaká ryba půl druhého lokte zdýlí, kteráž že jměla vyrostliny svrchu na hřbetě podobné k halapartnám a na hlavě podobenství šavle, zespod břicha podobenství nohy člověčí a po straně cifry tyto: WE, WE, WE, MENSS.
V Praze umřel pan Vilém Zajíc z Haznburku, jsa presidentem nad appelacími na hradě pražském, a v klášteře sv. Jakuba v Starém Městě pražském pohřben.
Ohněm domácím nešetrným vyhořalo v Novém Městě pražském 40 domuov nedaleko rathauzu, a tím ohněm při tom několik dětí zahynulo.
Rozepsáni jsou mandátové Jeho Milosti císařské, nimiž nařízeno o minci, aby širocí tolarové střibrní po 90 krejcařích a zlatí dukátové po dvou kopách míš. a po 10 krejcařích vydáváni a bráni byli; drobná česká mince jse nedělala, skrze což mnoho cizozemských lehkých mincí do Čech jse dostávalo.
V Praze zemřeli: Jiřík Funk, starobylý služebník při kanceláři české, a Adam Linhart, prokurátor, jenž prokurátorstvím zbohatl a vzešel.
V Praze Mandalena, manželka Samuele Colinusa, prokuratora, sťata jest mečem, jsa k smrti ortelována, jsa od téhož manžela svého obviněna, že jse k němu nevěrně chovala a cizoložila i otráviti jej že usilovala.
Také v Praze při jednom svadebním veselí N. Čabelický zabil v svádě N. Malcvce. Tak jse páni Čechové při kvasích bili, sami jse hadrujíce. Kde pak náleželo, tu jse nebránili, nýbrž sebe hubili.
Pan Petr z Libenthalu, Germanus přespolní, jenž jse byl v Čechách osadil, oženil a po ženách nabyl, dostav jse příjezdem do Lužice a chtěje, aby jemu k další cestě jeho koní půjčováno bylo, a o to jse nesnadíce, jest tam od proti němu v tom zbouřených lidí zabit a při něm někteří z čeládky jeho; potomně do Čech přivezen a v Novém Městě pražském v klášteře Matky Boží jest pohřben. Ryšavý člověk byl; po něm vdovou zůstala paní Anna Dorota, rozená Kamejtská ze Lstiboře, již byl vdovu, byv také vdovcem, k manželství dostal. Nota: Jinde sobě tak bráti nedadí jako juž v Čechách, kdo a jak může, berou a derou.
Téhož měsíce Aprilis zemřeli: paní Kateřina Přebozská, vdova, v městě Kouřimi obejvajíce, rozená Šanovka; a tam v Kouřimi jest pohřbena. A v kraji Čáslavském na Spiticích pan Hertvik Myška ze Žlunic; praveno, že jse nesmírným pitím páleného vína usmrtil. Sic finis bibendi et vivendi.
Též umřel v městě Králové Hradci nad Labem pan Hanibal z Valdštejna a na Hostinném, jenž před lety byl nejvyššim mincmejstrem království Českého.
N. Suchomaský z Svárova zabit z pistoly, ručnice tak řečené, od Belvice Kašparova, svadivše jse ve hře, jse pobidli; po kterémžto skutku on Belvic ujištěn jest, že to nenáležitě spáchal. Actum Pragae. Avšak potomně toho očištěn, ukázav toho zoumyslnou příčinu, sobě od téhož Suchomaského danou.
Potomně opěty v Praze Jindřich, syn pana Jaroslava Myšky ze Žlunic na Velkých Bečvářích v kraji Kouřimském, a Jan, syn pana Jiříka Mírka z Solopisk na Plaňanech z téhož kraje, oba mladí neženatí, svadivše jse, zbili jse, stloukli a zranili, od čehož tejž Jan Mírek kolikýsi den tam v Praze umřel.
V témž kraji Kouřimském ve vsi Kbele Karel Hlaváč z Vojenic, jenž byl ten statek koupil a neženatý zůstával, jmaje sobě oznámeno, že jemu zloději nočně obilí do mandelů sklízené kradou z pole na týchž gruntech jeho, vyšel sám třetí z též vsi Kbela, a dav jse po těch škůdcích stíhaje je, až jse dostal do vsi Kořenic, na grunty pana Ondřeje Horňateckého. Ti pak škůdcové, davše jse do něho, jej jsou hrozně zamordovali; N. strejc jeho, jenž s ním byl, jsa od nich zraněn, s druhým přítomným zpátkem jse retovali. A on Hlaváč, tak zabitý zavlečen a tak mrtvý hrozně posekaný a popíchaný potom nalezen a do vsi Kbela dopraven a dlouhý čas nepohřbený zůstávaje, potom tu v kostele beze všech ceremonií pohřebních zakopán. Stalo se to měsíce Augusti, srpna, v klízení obilí. Nota: Nižádný jse téhož Karla Hlaváče těla tak hrozně zamordovaného neujímal, ačkoliv římského religionu byl; a v statek po něm zůstalý jiní jse uvedli pro dluhy a závady.
Pan Rudolf Sejdlic z Šenfeldu umřel, jakž praveno, náhle a že otráven na Chocni, sídle svém, syn nebožtíka Sejdlice, bohatého, jenž byl, z Slezska do Čech jse dostavše, vzešel a zbohatl.
V Starém Méstě pražském v Dlouhé střídě, v domě řečeném u Vozlův, proti šlachtatě řeznické umřel Voldřich Vodička, soused, jenž byl náramně na sluch ohlechl a tak hluchý až do smrti své zuostával.
Zabit v cestě pro peníze od vojákuov loupežných pan N. Kalenice, člověk bohatý; a to jse stalo měsíce máje. Potom brzo umřel v Češtíně strejc jeho, pan Zikmund Kalenice, letitý starček.
Měsíce Julii, července, umřel Bořek Salava z Lípy v dvoře svém v Blince v kraji Kouřimském; byl syn Matěje Salavy, j enž předešle na Malešově bejval. Po něm brzo umřela také N. dcera jeho, manželka Adama Břežského, mladá žena.
Umřel v Čechách na panství svém, statku Mirošovicích, pan Štefan z Šternberka, kterýž byl od evanjelitského religionu k římskému přistoupil, a byv potřebný v jmění světském, ouřadův a statkův nabyl. Tak svět svými sem i tam točí.
Mense Octobris umřela také na Radboři v kraji Kouřimském u pana Ondřeje Horňateckého, zetě svého, paní Anna Dorota, rozená Kamejtská z Elstiboře, pozuostalá vdova po panu Petrovi z Libenthalu, Germanovi; a předešle jměla k manželství Václava Voděradského; a po něm dostavše jse témuž panu z Libenthalu, jemu k vůli od religionu evanjelitského k římskému náboženství přistoupila.
V kraji Kouřimském zamordován jest hrozně pan Otta Jindřich z Vartnberka i paní N., manželka jeho, od jeho vlastních poddaných, kteříž vzali toho příčinu, že s nimi tejž pán a paní ukrutně pro religion v náboženství i jinak nakládali a je sužovali; pročež jse tíž poddaní pozdvihli a srotili, a skrze to obávati jse bylo dalšího jiných pozdvižení a nebezepečenství.
V kraji Kouřimském zamordován jest také zrádně a nešlechetně v cestě na koni jedoucí, střelením k němu z ručnic, pan Daniel Kapr, Jeho Milosti císařské přední sekretář, od Adama Zapského, v témž kraji obejvajícího, a pomocníkuov v tom jeho, což hned brzo jest vyjeveno, a on Zapský nězením arestován, i N., manželka téhož Daniele Kapra, Němkyně, kteráž že veda život bezbožný a nešlechetný, že ten mord s týmž Zapským nastrojila.
Nenávist a nepřátelství od římského náboženství jse přidržejících nepřestávala jse rozmáhati proti evanjelitským etc. zvláště v království Českém a v markrabství Moravském. A v Novém Městě pražském, když jse zbraňovalo těl mrtvých evanjelitských při kostelích pohřebovati, někteří sousedé a obyvatelé láli a sápali jse na kněží papeženské; pročež jsou do vězení vzati a potom dva sťati, jiní v takovémž nebezpečenství zuostávali. To vše dálo jse jménem císařským a titulem nové rebellie a pozdvižení, etc.
V Praze po vyhledání mordu nad panem Danielem Kaprem sekretářem spáchaného odsouzeni jsou hrdel N., manželka téhož pana Kapra, a Adam Zapský, frejíř její. Ona pak, jsa z vězení vyvedena, jest metlami mrskána a v rynku Starého Města pražského mečem sťata, v ten pátek 30. dne měsíce Januarii, ledna; Zapský milosti vyhledával, ale nic neobdržel, ale také mečem trestán asi v témdni po ní na hradě pražském; popravec netrefil jeho krk a do puol hlavy jemu vial. Takhle paní Venus svým dvořanům platí.
zpět na obsah 
Další: [1574-1580]