|
- Dačický | - Paměti | - |
Zemřeli při a na Horách Kutnách: Jiřík Tanečný na Kaňku, jsa horním štolmistrem; Jan Špetlů, myslivec, v neděli den památky Tří králuov mudrcuov.
V outerý po neděli řečené Devětník Matyáš Stejšek Freisichselbst, jsa vdovcem, pojal k manželství pannu Mandalenu, dceru dobré paměti pana Štefana Mírka z Solopisk na Horách Kutnách.
Drahota byla veliká; žito strych, korec, po půl třetí kopě míš., pšenice tolikéž, hrách po třech kop. míš., oves po 40 gr. alb.; koroptva u Hory Kutny za 15 gr. alb., v Praze za 20 gr. alb.; kdo ví zač bažant, a to jen pro pány a prokurátory! Slámy jedna kopa votepí po půl třetí kopě míš.; vařené ovoce těžce se dostávalo; tři vejce slepičí za jeden gr. č., a peníze nejdrážeji; pejchy pak, lsti, podvodu, falše hojně dosti.
Zikmund Zygel učiněn štolmistrem horním při Horách Kutnách.
V pondělí den památky Zvěstování blahoslavené Panny Marie umřel pan Jakub Vnuček z Vorličné v městě Čáslavi a na Horách Kutnách Jan, příjmím Zeman, v České ulici, jsa jedním starším nad havéři hor stříbrných, v outerej po témž svátku. Též Václav Holoubků, mladý člověk, v sobotu před nedělí Smrteldnou, zanechav po sobě v vdovství paní Bohunky z Vlčí Hory.
Též Mikoláš Kozel, otec Zikmunda Kozla, letitý člověk; a předtím na Libenicích pod Kaňkem pan Vilém Všebor Libenický z Vrchovišť, mladý člověk, a v kostele u vsi Grunty nedaleko Kaňku a Libenic pohřben, dokonavše život svuoj ve čtvrtek po neděli Cantate, 16. dne měsíce máje, zanechav po sobě v vdovství paní Kateřiny z Říčan, manželky své; zajíkavý byl.
V outerej velikonoční pan Jindřich Myška ze Žlunic, v tvář škaredě, v domě hostinském na Horách Kutnách, u Bakalářů řečeného, od N. řečeného Německa, krejčího; pročež tejž Němeček vzat do vězení a právně naň nastoupeno; ale nic na něm není obdržáno, nebo to ukázáno, že týž pan Myška jeho Němečka bíti začal bez hodné příčiny.
V pátek po neděli Cantate N., krejčí, příjmím Černohorský, pominuv se smyslem, vskočil do jedné hluboké šachty horní na Kaňku a tak se zabil.
Dominica Exaudi post festum Ascensionis Christi umřela Dorota, manželka Jana Vodňanského, u Zlatého jelena, domu tak řečeného, porodívše dví dítek pojednou, gemini, jenž také živé nezůstaly; byla dcera nebožtíka Kristiana Ditricha z Normberka, jenž tu při Horách Kutnách se osadil a horním puchalterem bejval.
Ve středu 19. dne měsíce června zbit a zraněn jest N. Vranovský z Moravy, přijevše do města Hory Kutny, svadivše se s Vilémem Konecchlumským a Hrdiborem Hrabaním v domě u Bakalářů a odtad, pobídše se, dostali se za branou Kouřimskou a on Vranovský, jsa zraněn a zbit, vešel do domu Matyáše Stejška Freisichselbsta a tam umřel a u kostela s. Barbarae pohřben; mladý, urostlý člověk byl.
Vítek, pacholek rychtáře městského, zabil Jíru biřiče, hospodáře šatlavního; a hned do vězení vzat, potom vyveden a stat, v pondělí post festum Petri et Pauli apostolorum.
Ve čtvrtek po památce sv. Jeremiáše Anna, dcera Jindřicha Labušky na Tarmarce, jsa nedávno vdána za Matěje Luskáče, suken postřihače, umřela.
V outerej po památce s. Laurentii vyveden z vězení a sťat Václav, příjmím Hes, Němec, šmelcíř z hutí horních, urostlý člověk, jsa ortelován, že zabil z hněvu druhého šmelcíře, Pavla Hartmana, tovaryše svého.
Po propuštění z ouřadu nejvyššího mincmejstrství pana Karla z Bibrštejna, skrze pana Hertvika Zeydlice, na Horách Kutnách nařízeného a vyslaného, nařízeni jsou k spravování těch hor: 1. Dobiáš Šafar, jsa horním hofmistrem, z kteréhožto hofmistrství Zikmund Kozel byl složen; 2. Jiřík Šatný z Olivetu, jsa mince ouředníkem; 3. Mikuláš Vodňanský od Zlaté husy, jsa Jeho Milosti císařské na Horách Kutnách rychtářem; ti aby ty hory na ten čas spravovali, do dalšího toho opatření. A urburéřem horním místo Jana Machovského učiněn Jiřík Dominik tak řečený, nepovědomý odkad, jenž dostav se za mládí do Hory Kutny tu zůstával. Mistrně se mátlo a měnilo z nenávisti a ošklivosti jedni druhých.
V pondělí po památce sv. Jiljí sťat Martin biřic, hospodář šatlavní, biřička, žena jeho; jí nejprv ruka uťata a jazyk tejlem vytažen. Dáno jim za vinu, že na rychtáře městského, tehdáž Ondřeje Michalova, řezníka, sáhli, na něj se sápaje, láli a zlořečili, a táž biřička že by mu i pohlavek dala.
Umřel Jindřich Bohdanecký, jinak Šad, mydlář, v domě svém, v té ulici proti domu, jenž sluje Knížetcí.
Též těch časů zemřeli: Eva Tobolářka stará, raušnice, vdova, a Rejna, manželka Jana Kaše od Píšů; obě letité. V neděli v noci na pondělí po ochtábu památky sv. Václava v domě Pilgramovském, jinak u Mědínků, proti undrláku na Horách Kutnách, umřel jest pan Podivický z Podivic a u chrámu sv. Panny Barbory jest pohřben, zůstaviv po sobě v vdovství paní Doroty z Pilgramu, manželky své, s Zdislavem, synem jich jediným, spolu splozeným.
Kašna vodní, dřevěná, dole v té ulici jdouce k bráně Klášterské, udělána a postavena jest a voda do ní trubami od staré kašny před Krbcovic uvedena.
V outerej po památce sv. Panny Kateřiny Jan Kaše, vdovec, starý, nevrlý kmet, pojal k manželství Lidmilu, pozůstalou vdovu po Jiříkovi starém Holoubkovi.
Potom v pátek po též památce umřela Kateřina, dcera Tomáše Klabala, konváře, manželka Pavla Šprlinka; s nímž - původem Doroty, máteře její - rozvedena byla; též umřela Mandalena Kaznarka, vdova, ve středu den památky sv. Barbory.
A vstoupili v stav manželský: Tomáš Pokorný, krejčí, s Lidmilou Šprlinkovic, pozůstalou vdovou po někdy Janovi Hořanském na Kaňku, v ten outerej po památce Početí blahoslavené Panny Marie.
Pan Bernart Materna z Květnice a na Přítoce blízko Hory Kutny, syn nebožtíka pana Adama Materny dobré paměti, pojal k manželství pannu Annu, dceru pana Viléma Malovce na Zbraslavicích.
O masopustě Jan Václav z Řásné, syn nebožtíka Ludvíka Karla z Řásné na Horách Kutnách, jsa v Praze, pojal tam k manželství Kateřinu Kocourku, vdovu v Novém Městě pražském, a tam jse při ní osadil.
Ve čtvrtek před památkou hromnic v šachtě horní dolové na Kaňku, řečené Panská šachta, zdusili se tři havéři a umrtveni jsou smradem dolovým, jenž slove švuob. Nota. Smrad teri (jakž havéři rozprávějí a toho povědomi jsou) že pochází z větrův v dolích zastavených a pokažených od horní jedovatosti; a ten když jse zdvihne a táhne z svého místa a člověka postihne, hned že jse chce tomu člověku spáti, a tak ten smrad jej umoří a zůstane mrtvý jako zdřevěnělý, tak jakž stál, ležel nebo něco dělal; a takový smrad že jse tu zastavuje, kdež vítr docházeti nemůže. Rozumní havéři, když takový smrad učijí, hned jak mohou, před ním nahoru lezou a utíkají; kdo se obmešká a ten smrad ho postihne, ten bez sebe. A chtěje někdy jedni druhým z téhož smradu pomoci, obojí týmž spůsobem od toho smradu usmrceni bývají. A tak havéřství jest živnost a práce nebezpečná.
V outerej po památce hromnic Jan, syn nebožtíka Jiříka Němčického, Moravce, v České ulici, vstoupil v stav manželský se pannou Alžbětou, dcerou Šimona mlynáře.
V pátek po památce sv. Panny Doroty umřel Jakub, příjmím Holej, od Hutníčků proti rathauzu, podagricus, jsa prvním konšelem městským tu na Horách Kutnách, jenž se tu byl do Hory Kutny dostal, oženil a osadil, jsa rodilý. z města Hostinného nad Labem pánuov z Valdštejna, byv řemesla kožišnického. Zanechal po sobě v vdovství Mariany, manželky své, dcery Jana Pecha z Kouřima, již byl (byv vdovcem) k manželství také ovdovělou pojal, žádných dětí s ní nepozůstavivše.
Ve vsi Hlizově pod Kaňkem umřel pan Jan starší Šatný z Olivetu v sobotu po neděli masopustní Esto mihi a potom ve středu po neděli postní Invocavit na Horách Kutnách u chrámu sv. Barbory pohřben podle předkuov svých, zanechav po sobě v vdovství paní Aleny z Drásova, manželky své. Brzo potom, totiž v outerý po neděli Smrteldné , umřel také bratr jeho vlastní, mladší, v městě Hoře Kutně v domě svém pan Jiřík Šatný z Olivetu, jsa vdovcem a od dávna ouředníkem mince Jeho Milosti císařské tu na Horách Kutnách i jedním těch hor nařízeným správcem. Pohřben též u chrámu Barborského, pozůstaviv po sobě tří synův svých: Jana, Václava, Mikuláše a jedné dcery, Anny, s dobré paměti paní Johankou z Podivic, manželkou svou, zplozených. - Nota. Nadepsaní dva vlastní bratří Šatní z Olivetu, nesnadíce se o statek po rodičích jich jim náležitý, zvláště o ves Hlízov, dlouhé časy tak, že jich nižádný smířiti a porovnati nemohl, jse na sebe zazlili a jse soudili až do smrti jich. Tak je sám Pán Bůh spokojiti a to mezi nima přetrhnouti ráčil. Ergo, bonum est et iocundum habitare fratres in unum.
Též zemřeli na Horách Kutnách: Dorota, manželka Zikmunda Stejška Freisichselbsta, dcera nebožtíka Petra Bernáška, v sobotu před památkou Seslání Ducha sv. Anna, manželka Jakuba, malíře od Jandů; a ve vsi Kbele umřela Kristina, řečená Koštofalka, dostavše jse tam z Hory Kutny k manželství za Jiříka Žáka; žena klevet, lží a sváruov plná.
Skrze neopatrnost při dolích horních císařských zapálilo se v šachtě dolové na Skřivanech, nákladech horních tak řečených, podle Kaňku. Stala se škoda nemalá; nebo rychtuňkové horní vyhořeli, načež mnoho vynaloženo bylo. Z okolních zemřeli toho času: pan Natanael Koudele na Řečici a pan Vilém Malovec na Zbraslavicích, jsa vdovcem.
Ve středu den památky Rozeslání apoštolův Páně kněz Sixtus Candidus, děkan na Horách Kutnách, jsa stár a v letech asi 60 a nedávno vdovcem, střečkoval jse k stati a oženil jse, pojav k manželství Esteru, děvečku služebnou od Jakuba Sudy, pekaře, pravě, že jmá mnoho semena, kteréhož že zdržeti nemůže.
Umřela paní Eva Zilatka z Ostrova Perknířova, manželka pana Jindřicha Mírka, v ten pátek po památce Rození ap. Páně; a u kostela sv. Barbory jest pohřbena.
Též Voršila, manželka Hanse Špisa, ten čas ouředníka mince tu na Horách Kutnách, ve středu Mariae Magdalenae památky; byla dcera Jakuba Kubína, mlynáře hotmilského.
Umřel také na Plaňanech pan Simeon Mírek z Solopisk, zanechav po sobě v vdovství mladé vdovy, paní Salomeny, rozené Hrabaňky z Přerubenic, jemuž se pro statek dostala starému, a tu nabyla. Tento pan Mírek, nejmaje žádných dětí, nařídil a právně utvrdil o statku svém Plaňanech, aby dělen mezi rodem jeho nebyl ani nápadem bratrským nebo strejjcovským, ale vždyckny nejstarší v letech toho rodu aby téhož statku v držení zůstával; však o peníze, jež na ourocích jměl, nařízením svým strejce své podělil.
Také umřel na Cerhenicích pan Mikuláš Střela z Rokyc, zanechav po sobě v vdovství N. rozené Kordulky z Sloupna.
Na Horách Kutnách ve čtvrtek po památce Nativitatis beatae Mariae umřela Anna, řečená Ovesná, vdova po nebožtíkovi Mikulášovi Třebovském, šafáři mince císařské na Vlaském dvoře. Byla jedna z mokré čtvrti ženské paní Hornic na Horách Kutnách.
Tomáš Hubáček na Uhelném trhu pojal k manželství Dorotu, dceru nebožtíka Šimona Krásnohorského, zlatníka, v ten outerej po památce sv. Šimona a Judy apostolorum.
Též vstoupili v stav manželský: Augustin Šmilaur z Jihlavy s Marianou, pozůstalou vdovou po Jakubovi Holém od Hutníčků, a tu jse při ní na Horách Kutnách osadil; a to její třetí manžel.
Ve středu po památce sv. Martina Volf Herolt, jsa puchalterem horním, učiněn jest ouředníkem mince, a puchalterem Centorio Muk, Němec, nepovědomý kdo a odkad. A Zikmund Zygel s štolmistrství sobě nenadále složen, nebo sobě zpurně a prudce provozoval. To vyřídili Jindřich z Písnice, sekretář z kanceláře české hradu pražského, a Lazar Erger, jenž k tomu nařízeni a vysláni byli.
Páni šepmistři a konšelé města Hory Kutny proměnili také svuoj starodávný řád v platu, jenž sluje příjemné; když jse kdo do sousedství přijímá, že se jim dávalo toho příjemného toliko 36 gr. českých, a ještě těch 6 lichých gr. potřebnému zase vracováno bylo. Ale juž ukládali, co a jak na koho chtěli a vyšacovati mohli, o to jse s nima smlouvati a dáti musel, a to jse ne do obce, toliko mezi konšely dostává; načež jse nenachází žádného jim toho osvobození. Tak sobě to sami nařídili.
Při počátku roku tohoto zázrakové na obloze nebeské vidíni byli, o čemž vuobec tištěno bylo: totiž kříž a meč krvavý v jasných oblacích, přitom hřmot a křik v oblacích: Běda! běda! běda! To že viděl a slyšel jeden prostý člověk, Jarolím Mařík tak řečený, ve vsi Zlatníkách, dvě míle od Prahy, od kteréhožto vidění že oslnul a na to, že pravda jest, velebnou svátost přijímal.
Vstoupili v stav manželský: pan Václav Kapoun z Svojkova se pannou Dorotou, dcerou nebožtíka pana Adama Materny z Květnice na Přítoce nedaleko Hory Kutny. Sjezd a svadební veselí jměli v městě Kolíně nad Labem, v neděli po památce sv. Šťastného.
Též Matyáš Zlonický ve vsi Opolanech, syn Doroty, mlynářky novomlejnský od Hory Kutny, se pannou Emilií, z fraucimoru paní Křinecké na Rožďalovicích.
A v masopustní neděli Esto mihi mistr Johannes Menicius Táborský, písař radní pánuov šepmistruov na Horách Kutnách, pojal k manželství Dorotu, dceru Stanislava kožišníka, kteráž prve dána byla k manželství nějakému Jeronymovi, člověku přespolnímu, avšak s ním brzo rozvedena a jemu odňata byla; nebo byli mezi ním a rodiči jejími mistrné nářky a soudy vznikly tu při právě na Horách Kutnách, skrze což se byl tejž Jeronym i do trlice dostal a potom města Hory Kutny i též Doroty, ženy své, prázen býti a od ní upustiti musel.
Zemřeli na Horách Kutnách: Jan Bradavička, jenž bejval ouředníkem v klášteře Sedleckém, a Václav Vodička, jenž byv mistrem školním, jměl k manželství Dorotu Čechtickou, vdovu starou, již pro peníze (jsa mlád) pojal, ale při těch penězích žádné rozkoše a zvůle neužil.
V sobotu po neděli Laetare umřel Martin Beran, starý servus právní pánuov šepmistruov.
Důl horní, řečený Ruthart pod Kaňkem nad vsí Hlízovem, jejž byli páni šepmistři a konšelé ku pavování k ruce obci jich městské léta 1591 ujali a nemálo tu propavovali a naložili, a nic tím nezejskavše, jej jsou tohoto léta upustili.
Umřel Václav Svoboda u vězení šatlavním v sobotu po památce sv. Jiří , jenž, byv šafářem mince na Vlaském dvoře tu na Horách Kutnách, svou v tom neopatrností v dluhy vešel a skrze to do vězení jse dostal.
Kněz Sixtus Candidus, děkan na Horách Kutnách, vzav odtud odpuštění, odebral jse do Pelhřimova; na jehožto místo páni Horníci objednali sobě kněze Valentina z města Žatce a na Hory Kutny přivezen.
Ve čtvrtek po neděli Quasimodo umřel Eliáš Knebl, Němec, jenž probéřem horním bejval, že Tomáše Klabala, konváře. V sobotu po též neděli Quasimodo umřela také na Horách Kutnách Mariana, manželka Joachyma Přemysla, rodilého z města Stříbra v kraji Plzeňském, jenž předešle jměla k manželství Jiříka Pachovského, jinak Srbovic, tu na Horách Kutnách. - Nota. Tato Mariana byla sirotek, osiřelá v městě Kolíně nad Labem, do kteréhožto města dostal jse byl jakýsi Němec přespolní, nešlechetný, a ten veda sobě tu nádherně a činíce jse doktorem lékařským, dostal k manželství nadepsané Mariany i s spravedlností jí náležitou. Po hodech pak svatebnich, pobyv s ní tu za čas, jel s ní odtad, rozprávěje, jak se dobře míti bude v vlasti jeho; a dojevše toliko do města Hradce nad Labem, vyjeveno jest a oznámeno, že ten slavný ženich jest kat. A když to rozhlášeno, pospíšil odtad ten nešlechetník, pobrav s sebou, což s sebou jměl a nabyl, a té mladice Mariany tu nechal s naříkáním, kteráž zase domů do města Kolína jest navrácena a tak hanebně i s těmi, jenž ji vdávali, byla podvedena a k lehkosti jest přivedena. A dostavše jse do Hory Kutny, zase dvakráte k vdaní přišla a tu život svuoj dokonala, ut superius. - Ledakdos z cizozemcuov poběhlých sobě provede, co chce v Čechách, ještě mu domácí napomohou. Čechuom tak nikdež neprojde a nepostačí nikoli.
V městě Kolíně nad Labem o jarmarce Vavřinec Svobodů, řemesla krejčovského z Hory Kutny, zabit od pana Jindřicha Materny, skrze což počala býti rozbroj a sotva to spokojeno a přetrženo. Potom kolikýsi den při témž městě Kolíně N. muž Horačky, krejčí, zastřelil nějakého člověka, praveno že nechtě.
Paní Mandalena Hrabaňová, vdova letitá, umřela na Horách Kutnách a u chrámu sv. Barbory pohřbena.
Toho roku umřel také pan Karel z Bibrštejna, kterýž po dvakráte nejvyšším mincmejstrem království Českého byl a na Horách Kutnách řídil a přebejval.
Též umřel v Praze Pavel Grymyller, jsa nejvyšším probéřem kovuov a mince, avšak málo tomu rozuměl a platen byl.
Z okolních Hory Kutny zemřeli: pan Petr Nyklásek z Žitenic ve dvoře svém ve vsi Dolanech, v ten pátek po neděli Cantate, a potom v outerej po též neděli dovezen ku pohřbu na grunty mé do vsi Kbela a při kostele pohřben; nebo při tom záduší tíž Nykláskové pohřeb jmají. Též umřel pan Diviš Hostačovský z Petrovic na Libodřicích.
Toho času ouřad nejvyššího mincmejstrství zůstával prázdný; pročež vyslán byl na Hory Kutny od vrchnosti pan Jindřich z Písnice a ten konšely městské tu na Horách Kutnách obnovil a sadil, jsa Jeho Milosti císařské nejvyšším prokurátorem zemským, a učinil primasem Zikmunda Kozla a rychtářem městským učiněn Jan Šoltys Slánský.
V pátek po památce sv. Jana Křtitele umřel kněz Valentin, vnově zvolený děkan na Horách Kutnách, a u chrámu sv. Barbory pohřben, pobyv tu na Horách Kutnách živ okolo devíti neděl.
V neděli Respice primum, die Procopi , umřel v předměstí páchovském Mikuláš Náchodský, jenž jse tituloval z Babího a býval ouředníkem na Malešově; pohřben u chrámu Námětského, zanechav po sobě v vdovství Mariany, manželky své, se dvěma dcerami, Annou a Lidmilou, spolu splozenými.
Ve středu po památce Procopi pan Jan Jiří Vachtl z Pantenova na Smrkovicích, v kraji Hradeckém, pojal k manželství paní Salomenu, rozenou Hrabaňku z Přerubenic, pozůstalou vdovu po nebožtíkovi panu Simeonovi Mírkovi z Solopisk na Plaňanech.
V pondělí po neděli Dominus illuminatio v městě Králové Hradci nad Labem vstoupili v stav manželský Mikuláš z Řásné od Hory Kutny, syn nebožtíka Ludvíka Karla z Řásné, se pannou Annou, dcerou mistra Jiříka Vodičky v témž městě Hradci, a do Hory Kutny mu přivezena; a Matěj Luskáč, řemesla postřihačského na Horách Kutnách, pojal k manželství pannu Annu Čechtických, maličkého zrostu a hrbovatou, v outerej den památky sv. Eliáše, proroka božího.
Ve středu post festum Laurentii pacholisko jakési zoufalé, rodem z Ledče, v letech asi 17, jsa při právě na Horách Kutnách vzato do vězení pro zlodějství přiznalo jse, že jest jse svou vlastní krví ďáblu zapsal do let šedesáti, aby po vyjití těch let jeho byl; ale nedočkav let šedesáti, jest vyveden a mečem sťat a tak od ďábla podveden.
Libenice, statek pozemský zápisný, jenž až posavad na vejplatě zuostával, ležící nedaleko Hory Kutny poď Kaňkem, vyplacen jest k ruce země a královské; jehož toho času v držení byl Vratislav Libenický z Vrchovišt a postoupiti musel.
Toho také roku pan Václav a pan Jindřich, vlastní bratří purkrabové z Donína, prodali jsou panství Žehušice, dědictví své, panu Jiřímu Vosterskému Kaplířovi z Sulevic za 57000 kop gr. českých.
Páni Horníci na Horách Kutnách podle své v tom svobody zvolili sobě k děkanství tu na Horách Kutnách kněze Jakuba a přivezen jest z Prostějova do Hory Kutny ve čtvrtek po památce sv. Lukáše evanjelisty.
Samuel Nejepinský, jinak Horáček, rodem z Ledče, dal nákladně vystavěti duom v předměstí čechovském města Hory Kutny, kteréhož byl po manželce své Kateřině, dceři nebožtíka Abrhama Pampy z Víčkovic, dostal, blízko u chrámu Barbarae. Nota. Tento Samuel, byv poddaným dědičným pánuov Trčkuov, tak při nich vzešel, že regentem panství jich jest učiněn i z poddanosti osvobozen. Nadto i jemu zjednáno, že k štítu od rodu Nejepinských z Nejepína jest připuštěn, a tak jse stituloval; a podle světa vzešev a zbohatše, spejchal a o mnohé věci jse všetečně pokoušel, až potom k pádu přišel.
Okolo památky Všech svatých kněz Sixtus Candidus, jenž drahně let na Horách Kutnách děkanem byl a odtad jse do Pelhřimova dostal, tam v Pelhřimově umřel.
Ve čtvrtek po památce Početí blahoslavené Panny Marie umřela na Horách Kutnách u Leksů Regina, vdova a matrona letitá; dobrá hospodyně byla.
Jan Nejedlý, mladý člověk, zabit na cestě od N. řečeného Němečka, jinak Pyšle, jeda spolu na voze a něco jse pohodše; pročež tejž Němeček podán do Prahy do vězení, a dlouho v něm zůstávaje, potom zase propuštěn.
Jan Dačický z Heslova, urostlý, mladý člověk, dostav jse nedaleko Hory Kutny do vsi Křesetic k Karlovi Hášovi s Zikmundem Nykláskem a přijevše tam s nimi zdráv, jest tam mistrně o hrdlo své připraven; jakým spůsobem, to najevo nechtělo. Přivezen mrtvý do Hory Kutny a u chrámu Barborského podle předkuov svých pohřben. Potom z toho tíž Karel Háša a Zikmund Nyklásek jsou obviněni na soudu zemském a na ně nastupováno k vyhledání mordu spáchaného; ale mezitím máti zabitého, jenž na to nastupovala, totiž paní Kateřina z Ouberovic, umřela. A tak to až posavad nebylo a není vyhledáno a v dlouhé truhle zůstalo, až Pán Buoh sám pomstí a trestati bude.
Jan, Václav a Mikuláš, bratří Šatní z Olivetu, prodali kolaturu s statkem k tomu náležejícím ve vsi Vilímovičkách pánuom šepmistruom a radě na Horách Kutnách k obci jich; čehož byl pan Jiřík Šatný, otec týchž bratří, dáním od vrchnosti, a po něm tíž synové jeho v držení zůstávali; a to za dva tisíce a padesáte kop míšeňských sumy peněžité hotových. Potomně v outerý den památky sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení jest jim pánuom Horníkuom od týchž bratří postoupen. Přitom také jest týmž pánům Horníkuom na rathauz odveden kalich s patynou na něm, oboje z samého čistého zlata udělaný, k posluhování svátosti večeře Krista Pána k též kolatuře zádušní od starých předkuov spůsobený a náležitý. A to vykonáno jest a od týchž bratří odvedeno na rathauze města Hory Kutny v velké radní soudní světnici v plné radě týchž pánuov šepmistruov a konšeluov v nadepsaný den outerní v přítomnosti pana Jindřicha Mírka z Solopisk a mne, Mikuláše Dačického z Heslova, též Jana Vokrouhlického z města Králové Hradce, načež také jim, bratřím Šatným, jest kvitancí od nich pánuov šepmistruov a konšeluov dána. - Nota. Váží ten kalich i s patinou zlata čistého tři hřivny, pět loktů a půl třetího kventele počítajíce na váze stříbrné; a jest na témž kalichu dole při spodku vyrytý erbík nebo štítek, v němž ruka zbrojná držicí kladivo a nad tím štítkem léto ciframi vyrytými: 1539. - A to jsem proto a pro povědomost toho poznamenal, že jse prej před lety prvnější patyna zlatá z toho kalichu byla ztratila a na to místo tato druhá jest udělána. Neb takové věci od nešlechetných příměří nemají.
V outerej po památce sv. Panny Doroty pan Hendrich Hrabaně z Přerubenic pojal k manželství paní Kateřinu z Říčan, pozůstalou vdovu po panu Vilému Všeborovi Libenickém z Vrchovišť; svatbu jměli na Horách Kutnách.
V sobotu po památce sv. Matěje apoštola umřela na Horách Kutnách v domě svém paní Alena Šatná z Drásova, pozůstalá vdova po panu Janovi starším Šatném z Olivetu, jsa poslední toho rodu z Drásova. Statek svouj panu Janovi Jiřímu Hášovi a dceři jeho, panně Mandaleně, kšaftem odkázala, nebo žádných dětí nepozůstavila, aniž jse kdo z přátel její krevních nacházel. U chrámu Barborského pohřbena.
Též umřel na Horách Kutnách Hynek Baderský z Oujezda, byv sídlem ve vsi Nebovidech, dvoře svém, v sobotu v půstě ante dominicam Reminescere, pátého dne měsíce března, a dovezen ku pohřbu do vsi Liblic; urostlý člověk byl, zanechav po sobě syna jediného, jménem Bavora, nepodařilého.
Pečky, ves na Podblatí, vyhořely. - A ve středu po neděli postní Oculi upálena u Hory Kutny na hranici N. Rádličková, baba čarodějná, pro čáry kouzeldné, jež páchala.
Anna Rybičková od Hory Kutny v městě Brodě Českém, manželka Jakuba z města Čáslavě, jenž se tam v Brodě na domě hostinském osadil, umřela; a tam jse byla z Hory Kutny, nezbyvše s Janem Rybičkou, mincířem, prvním mužem svým a jeho živobytím přečkavše, dostala.
V pondělí po neděli Provodní na Nebovidech u pana Jana Jiřího Háši umřel náhle Pavel Vodolinský od Hory Kutny; do Hory Kutny přivezen a u chrámu s. Barbarae podle předkuov svých pohřben; neženatý zůstával.
Též umřela na Horách Kutnách v domě svém na Koňském trhu paní Dorota stará Zygelová, vdova velmi letitá.
Škola obecní žákovská, stará, dřevěná, u chrámu Vysokostelského v městě Hoře Kutně jest obořena a na tom místě nová kamenná z gruntu nákladně jest ustavena; avšak páni žáci dorostlí více freje nežli učení pilni byli.
Zikmund, syn pana Petra Nykláska nebožtíka ve vsi Dolanech, pojal k manželství pannu Annu Hášovou; a předtím v Ledči vstoupili v stav manželský Karel Háša se pannou Kateřinou Lukaveckou.
V neděli po památce Marie Magdalenské umřela na Horách Kutnách paní Anna Libenická, rozená Kamejtská z Elstiboře, vdova pozůstalá po panu Janu Libenickém z Vrchovišť, a ve vsi Gruntě v kostele pod Kaňkem jest pohřbena.
Káči Hromové, děvečce nezvedené, vyšoustán pardus u pranéře, že sobě pankharta uhonila. Když k mrskání tomu přivedena byla, na jiné kurvy zejména volala, a proč jich také nemrskají, se domlouvala. Nebo se Maruška Nožířovic téhož dopustila.
Vstoupili v stav manželský: Ludvík, syn nebožtíka Jana Veverina na trhu Uhelném, se pannou Judit, vnučkou Estery perkytlářky z České ulice, a Radslav Hlavsa z Liboslavě, mince písař, se pannou Annou, dcerou nebožtíka Jana Skřivana krejčího.
Umřel kněz Jakub starý, jenž farářem při kostele Námětském na Horách Kutnách bejval.
V pátek po památce Antonii obnoveni jsou konšelé města na Horách Kutnách skrze doktora Jindřicha z Písnice, ten čas nejvyššího prokurátora Jeho Milosti císařské, a učiněn prvním konšelem Zikmund Kozel a rychtá. řem městským učiněn Tomáš Hubáček.
V neděli den památky Otilie vstoupili v stav manželský Ludvík, syn Jana Kavky, s Kateřinou, pozůstalou vdovou po Ludvíkovi Šafarovi, urburéři horním na Kaňku.
A nazejtří v pondělí umřel Jiřík řečený Karkal, havéř, hluchý člověk, jenž činně kšaft psaný o jmění svém a pořízení právní, poručil a odkázal Jiříkovi Šedivkovi, havéři, starodávnému tovaryši svému, a do téhož kšaftu svého poznamenati dal tři sta, však prej všeckno malých peněz; a to učinil na smích podle obyčeje svého, nebo jse tejž Jiřík Šedivek nadál odkazu podstatnějšího; což po smrti téhož Karkala při právě s smíchem jest čteno a publikováno a témuž Šedivkovi pasírováno.
V outerej po památce hromnic umřela jest paní Lidmila Podivická z Práchňan v domě svém při faře vysokostelské na Horách Kutnách, vdova letitá, jsa stáří věku svého okolo let 68, v hospodářství domovním správná, však přitom náramně hněvivá; dcera pana Mikuláše z Práchňan se paní Justinou z Hor manželuov zplozená, na níž ten štít z Práchňan přestal, statek svuoj před smrtí svou kšaftem právním pořídivše. O čež odpory vznikly mezi nápadníky jejími, totiž Zdislavem Podivickým z Podivic, vnukem jejím po synu jejím Janovi z Podivic, a Janem, Vácslavem, Mikulášem, Annou Šatnými z Olivetu, vnuky a vnučkou jejími po Johance Šatné z Podivic, dceři její, pozůstalými; ale ty odpory jsou mezi nimi smluveny, porovnány a spokojeny. U chrámu sv. Panny Barbory na Horách Kutnách při předcích svých jest pohřbena. Byla vlastní sestra mladší paní Doroty Dačické z Práchňan, máteře mé dobré paměti, na nichž ten štít z Práchňan přestal.
Pan Fridrich hrabě Šlik etc. na Hausenštejně a Plané učiněn jest nejvyšším mincmejstrem v království Českém a uveden jest k té povinnosti na Hory Kutny skrze pana Hertvika Zejdlice k tomu nařízeného v ten pátek po památce hromnic; nebo nejvyšší mincmejstrové království Českého jmají tu na Horách Kutnách residencí svou od starodávna a dává jse jim, mimo jiné případnosti, z mince tu na Horách Kutnách každého téhodne 10 kop gr. českých.
Jiřík Fidlar, rodilý z města Hostinného, kupec kramářských věcí, jenž jse tu na Horách Kutnách oženil a osadil, dal pěkně z gruntu kamenem vystavěti nákladně duom svuoj při rynku ležící řečený od starodávna u Krásů, jejž koupil od Ezechiele Didacta.
Ve vsi Polepích umřel Jindřich Krčín, podagricus.
Karel Háša z Oujezda, mladý člověk, prodal statek, dědictví své, ves Křesetice a dvuor Perštejnec nedaleko Hory Kutny Zikmundovi Kozlovi na Horách Kutnách.
Umřel na Horách Kutnách doctor medicus, Joannes Collesius, jenž jse byl tu na Horách Kutnách osadil. Jeden mladý, krásný člověk přespolní, Germanus, řečený Franc Grotta, přítel krevní kněze Jiříka Taxera, pana opata sedleckého, také Germana, dostal jse na Hory Kutny a k témuž panu opatovi, žádaje od něho fedrunku; i odevzdal jemu tejž pan opat nějaký dluh peněžitý k vyupomínání na Centurinovi Mukovi, Němci, kterýžto Centurin byl jse tu na Horách Kutnách k službě při minci císařské fedrunkem jiných Němcuov dostal i potomně puchalterem jest učiněn, dostav také k manželství Anny, dcery Tomáše Klabala, konváře, panny urostlé. Nadepsaný pak Franc Grotta, přišedše k jmenovanému Centurinovi do domu řečeného u Bohemických naproti Hrádku, v té ulici jdouce k kostelu Barborskému po pravé straně ležícího, jej Centurina z odevzdaného dluhu napomínal; ale on Centurin, učiniv s ním o to svádu a žena jse za ním z téhož domu, jej před týmž domem dobytým rapírem ranou bodenou (trefiv jej právě v lůno) tu hned zabil. Po kterémžto tak spáchaném skutku jest tejž Centurin od práva na závazek vzat, což jse stalo pro ušetření ouřadu puchalterského, jejž na ten čas na sobě jměl. Avšak brzo toho ouřadu zbaven jsa, do vězení šatlavního dán a z toho skutku skrze plnomocníky k tomu od nadepsaného pana opata nařízené při právě městském tu na Horách Kutnách obviněn. Pod tím vyručiv jse z téhož vězení, k stání a dostání jse nestavěl a ukrýval podle štrychu německého. Skrze což rukojmové jeho, totiž Tomáš Klabal, konvář, otec Anny, první manželky jeho, a Jiřík Hrdík, nesnáz jměli a na ně nastupováno bylo, až ho v Praze vyšpehovali a tam do vězení vpraven a zase do Hory Kutny přivezen do vězení. Když pak tu při právě na Horách Kutnách proti němu za právo dáno a vypovědíno bylo, odvolání k vrchnímu právu vzal a apeloval a vyzdvihše zase od téhož práva actá té rozepře, je sfalšoval, což jse muselo zase napravovati. A on toho pláčem odbyl. Pod tím nadepsaný kněz Georgius Taxerus, opat sedlecký, umřel a v témž klášteře jest pohřben. A to Centurinovo odvolání a apelování nevyřízené zůstalo a on, Centurin, fedrunkem jiných Němcuov z toho vězení propuštěn a tak to, a kdo zabit, ten tam. Nota. Čechuom by to zvláště v cizích zemích nepostačilo nikoli a také juž Čechové spíšeji cizího nežli svého zastanou.
Kateřina, manželka Samuele Nejepinského, jinak po rodu Horačka z Ledče pánuov Trčkuov, umřela jest v domě svém vnově vystaveném v předměstí čechovském města Hory Kutny, dcera nebožtíka Abrhama Pampy z Vičkovic, a v kostele sv. Panny Barbory v kaple mincířské jest pohřbena.
Tři tisíce knechtuov vojenských, Němcuov, od stavuov království Českého do Uher proti Turkuom najatých, dostali jse do Čech, položivše jse v městě Čáslavi a tu okolo, a do města Hory Kutny jse procházeje, šarvátky činili, podle jich obyčeje a šnorchování; ale jsou vždyckny od chasy a zběři horní upráni a zmláceni. Potom jse dali dáleji. Nejvyšším nařízeným hejtmanem jich byl pan Vilém Trčka z Lípy.
V neděli po památce Johannis Hus pan Zikmund Materna z Květnice pojal k manželství paní Elišku, rozenou Klusačku z Kostelce, vdovu.
Též v stav manželský vstoupili Řehoř Vodička, jsa vdovcem, s Reginou, pozůstalou vdovou po Janovi Záborovském na Tarmarce. Osočen tu pan Václav Vilémovský.
Umřel na Kaňku kněz Adam, farář kaňkovský, letitý, šedivý člověk. Jan Špis tak řečený pojal k manželství pannu Rejnu od Hutníčků, v tu neděli po památce sv. Jiří.
V pondělí po památce Narození blahoslavené Panny Marie umřel Matouš, řečený Trunkát, zvoník kostelní od starodávna; a u chrámu Barborského pohřben; o kterémž praveno a jištěno bylo, že po smrti své vstával a se procházel. Nota. Takové věci jsou zlé znamení, ale zůstávají v samém spravedlivém soudu božím.
Pavel Malovec z Malovic zabit v svádě na Libodřicích u pana Jindřicha Mírka z Solopisk, od Mírka Mírka, bratra téhož panaJindřicha. Potomně to smlouvou uplaceno a spokojeno.
Jacísi Němci, šmelcíři, přibrali jse i s ženami a dětmi na Hory Kutny a dali jse s povolením vrchnosti v šmelcování rud horních proti Girg Wirtovi, šmelcíři při týchž horách, chtěje užitečnějšího šmelcování dovésti a téhož Girg Wirta v tom přemistrovati; ale nic nedovedše, zase se odebrali.
Vstoupili v stav manželský Pavel Ledský, jinak Vodranecký, s Lidmilou, dcerou Tomáše Klabala, konváře, pozůstalou vdovou po Eliášovi Kneblovi, v tu neděli po památce sv. Ludmily.
Potom v outerej umřel Jíra Hromů, šenkéř, člověk zlolejčný. V sobotu po památce sv. Matouše umřel jest na Horách Kutnách pan Bernart Materna z Květnice a v kostele sv. Barbory v kaple mincířské pohřben; zanechav po sobě v vdovství paní Anny, rozené Malovky z Malovic, manželky své, dcery nebožtíka pana Viléma Malovce.
A v sobotu v noci po památce sv. Václava umřel v předměstí hloušeckém ve dvoře svém Vít Dobeš z Rohožova, zanechav po sobě v vdovství Elišky z Skalice, jenž byla třeti manželka jeho; a u téhož kostela pohřben.
Toho roku na témž ehrámě sv. Barbory na straně zadní, nedostavené, ustaven štít nový, kamenný a postaven v něm u prostředku kalich pozlacený a na vrchu téhož štitu devět makovic, též pozlacených.
V pondělí den památky Galli umřela Anežka u Zlaté husy, v domě tak řečeném od starodávna na Horách Kutnách, manželka pana Mikuláše Vodňanského, jenž jse psal z Čažarova, ten čas Jeho Milosti císařské rychtáře. Byla vysokého zrostu žena a ochrance žen, mužům jich protivných. Nebo kdo z Horníkův ženu svou upral, hnedky do vězení šatlavního musel.
Též umřela Anna, manželka Matyáše Vodolínského z Vodolína.
Umřel Jan Mokronos tak řečený, tlustý člověk, jsa písařem při ouřadu rychtářství městského, jenž předešle konšelem a starším šepmistrem bejval. Byl basista vejborný musicae figurativae.
V outerej po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou pan Jan starší Lukavecký,na Klucích pojal k manželství paní Kateřinu, rozenou Hrabaňku z Přerubenic, pozůstalou vdovu po N. panu Karlíkovi z Nežetic. A to jeho třetí manželka a on její třetí manžel.
V tejž outerní den pan Jan Štolc pojal k manželství pannu Dorotu, dceru nebožtíka pana Václava Dačického na Lorci.
Vše na Horách Kutnách zemřeli: Pavel Cholopický u Balatých, v domě tak řečeném v rynku, kterýž před lety při dvoře Jeho Milosti císařské drabantem bejval a potom se tu na Horách Kutnách oženil a osadil, a Mikuláš, syn nebožtíka pana Jiříka Šatného z Olivetu, zůstav neženatý, v pondělí po památce sv. Matěje apoštola.
V pondělí po neděli postní Oculi obnoveni jsou na rathauze v městě Hoře Kutně šepmistři a konšelé městští téhož města skrze nejvyššího mincmejstra pana Fridricha hrabě Šlika; a po tom obnovení učiněn jest rychtářem městským Jan Šoltys Slánský, a to po druhé.
Při obnovení této rady tejž nejvyšší pan mincmejstr dal čísti poručení, kteréž přinešeno z Prahy; v kterémžto poručení byla a našla jse suplikací, v níž podepsáno bylo toliko: "Obec a chudý lid horní." Což také čtěno s žalováním a naříkáním na konšely městské, zvláště zejména na Zikmunda Kozla, konšela prvního, že by jse neupřímně v těch ouřadech chovali a uvozujíce na obec berně a dluhy, sobě tím naháněli etc. Kterýžto spis jest od nich konšelův za zrádný narčen, nebo jse k němu žádný nepřiznával a nepovědomo bylo, jak se do toho poručení dostal.
Osum německých knechtuov toulali jse sem i tam a holdovali podle obyčeje německého; až jednoho dne, dostavše jse do lesuov nedaleko Čestína, tu jednoho mezi sebou a ženu Němkyni, těhotnou, jenž také s nimi vandrovala, zamordovali, a co při nich bylo, pobrali, a pachole jich, pro nevyjevení toho skutku také zbivše, za umrlé odešli, chrastím je zaházevše; ale to nedobité pachole okřávše dostavilo jse, jak mohlo, do Čestína a o tom skutku pokřik učinilo. Pročež vydali jse někteří z Čestína po těch knechtích a jmaje původ, že se k Hoře Kutně obrátili, za nimi pospíšili a je nad hutmi horními šmelcovními u kostela sv. Trojice postihše, o tom do města Hory Kutny znáti dali. I když napomínáni byli, aby jse v moc právu dali, počali jse brániti, pročež tu hned jeden z nich zastřelen jest a ostatních šest zjímáno a do města Hory Kutny ku právu do vězení dopraveno. A po odeslaném od vyšší vrchnosti a práva v tom naučení, pro kteréž od práva Hor Kuten posláno bylo, jest jeden z těch knechtů právem outrpným tázán, nebo tomu skutku tuze odpírali; ale ten trápený o všem vyznal, že sobě toho skutku všickni byli nápomocni, a jsa vyveden k místu popravnímu, stat jest, a na tom, že pravda jest, umřel.
Potom těch pět ostatních knechtův (když předce odpírali) jest také zmučeno a po přiznání jsou také vyvedeni a stínáni, v ten pondělí po neděli Květné. Hrozné divadlo bylo.
Po smrti Georgia Taxera, opata sedleckého, dva mniši, Johanes Macerus, Němec, jenž tu v klášteře Sedleckém převorem byl, a jakýsi Francouz, Franciscus Pecelius, mladý člověk, nesnadnili jse a tahali o to opatství, chtěje každý dosednouti. Macerus přinášel poručení na to z komory české a Pecelius z kanceláře; a tak jeden, jedenak druhý v to opatství do téhož kláštera uvozován byl. Naposledy ten Francouz Pecelius, jenž nic česky neuměl, obdržel; Macerus pak, rozhněvav jse, mnišství opustil a potom jse oženil, pojav k manželství Káču, dceru Anny Bednářky řečené Černá z města Hory Kutny, prve dvakráte zmrhanou, a s ní jse preč odebral. To jest, hle, dvěma pánům sloužiti!
Nota. Rovně jako psi o kost, takovou měrou popi o světská zboží jse derou, protož vzíti psuom kost a popuom zboží, tak bude pokoj a slovo boží jse rozmnoží, když kněží ne světská, ale nebeská zboží seznají.
N., biřic horský, jmaje svou ženu biřičku, vyloudil od Hory Kutny Juditu, dceru nebožtíka Martina bednáře, a ušli spolu do Brandejsa; i jsou tam vzati a zase do Hory Kutny dodáni; on sťat a ona vymrskána a cejch jí na tvář horkým rozpáleným železem přiložen a z města vyvedena ve středu den Kiliána.
V outerej po památce Rozeslání apoštoluov Páně umřela na Horách Kutnách Mariana od Hutníčků, manželka Augustina Šmilaura z Jihlavy; byla dcera Jana Pecha a Kouřima, dostavše jse nejprve k manželství Pavlovi Hraběšinskému u Bakalářů, písaři radnimu na Horách Kutnách, po něm Jakubovi od Hutníčků, příjmím Holému, z města Hostinného, potom nadepsanému Augustinovi Šmilaurovi; a ten ji přečkal.
Duol horní řečený Černý lev na Rovni na cougu králickém vydal užitek rudami stříbrnými, čímž Tomáš Klabal, nákladník téhož dolu, nemálo nabyl.
Ve středu po památce Proměnění Krista Pána na hoře Tábor Lukeš, starý tesař, jmaje pobíjeti krov na věži námětské a vnutkav jse v to a jiné, jenž jse v to dáti chtěli, potupujíce, vlezše na tejž krov, než pobíjeti začal, doluov, nejprve na kostel, odtud na krchov upadše, jse zabil a tak o hrdlo své přišel.
V sobotu v noci na neděli den památky sv. Zuzany umřela jest ve vsi Hlízově paní Zuzana, manželka pana Jana Šatného z Olivetu, dcera nebožtíka pana Matyáše Hostounského z Kosmáčova, prokurátora při soudech zemských, a podle předtím v nemoci žádosti její do Prahy dovezena a tam u chrámu sv. Jindřicha v Novém Městě pražském pohřbena.
Pan Bohuslav Voděradský z Hrušova pojal k manželství pannu Mandalenu Pešíčku z Komárova. Actum Pragae.
V outerej po památce sv. Matouše umřel na Horách Kutnách Václav Vilémovský, konvář na Tarmarce, jsa vdovcem; kratochvílný starček byl a rád pálené víno pil.
Kbel, ves v kraji Kouřimském, dědictví mé pozemské s příslušenstvím k též vsi náležitým, prodána jest panu Václavovi Voděradskému z Hrušova za sumu peněžitou pět tisíc a padesáte kop gr. českých a ve dcky zemské jest jemu položena. Nota. Ten statek před lety koupil byl jest pan Bartoš z Práchňan, praděd muoj, od pana Jana Pašiněveského za tři sta kop gr. českých širokých, jakž vejpis z starých desk zemských v kvaternu registr, kdež sobě sami kladli, v pátek po sv. Jakubu apoštolu léta 1491, A 20, ukazuje. Takhle tehdáž statkové laciní byli.
Jakub Kubelka, syn Jana Štěpánova, koláčníka, uloudil k manželství Juditu, dceru Zachariáše Freisichselbsta, a dal jse s ní oddati; nebo jemu ji tejž otec její dobrovolně dáti odporoval.
Umřela paní Eliška, pozůstalá vdova po panu Janovi Collesiovi, doctoru medicinae tu na Horách Kutnách. Páni Horníci na Horách Kutnách ujali a zarazili k obci své městské duol horní nový v Drnu a Čelíně blízko kostelíku sv. Petra za městem, davše tomu dolu jméno V požehnání; však jinak jse rozmyslivše, brzo to opustili.
Zemřeli: Hedvika Stará v České ulici a Matěj Luskáč, rodilý z Třebechovic, jsa vdovcem.
Umřel na Souňově, sídle svém, Václav Balbín z Vorličné, zanechav po sobě v vdovství paní Veroniky z Konecchlumí, manželky své; tělo jeho do Hory Kutny přivezeno a v kostele Námětském podle otce jeho jest pohřbeno.
V Praze umřel Jakub Khobr, pozůstaviv v vdovství manželky své Kateřiny Pilgramky od Hory Kutny.
Pan Jan Šatný z Olivetu, jsa vdovcem, pojal k manželství pannu Elišku, dceru nebožtíka pana Štefana Mírka z Solopisk na Horách Kutnách, s vólí paní Kateřiny, máteře její, však proti vůli bratřích její; avšak potom spolu dobří přátelé učiněni jsou.
Ve vsi Volšanech pan Jiřík Salava z Lípy z nějaké tesknosti sám jse z ručnice zastřelil.
Ve čtvrtek po památce Skolastiky umřela Dorota, manželka Matěje Dítěte, pekaře, náramně tlustá žena.
Též umřel na Horách Kutnách Mikuláš Vodňanský, jenž jse podle obdarování sobě daného tituloval z Čažarova, rodilý z města Vodňan, v ten outerej po neděli postní Reminiscere , zůstávaje tu na Horách Kutnách Jeho Milosti císařské rychtářem až do smrti své, stáří věku svého okolo 66 let; v kostele Barborském jest pohřben.
V sobotu před Velikonocí umřel Matěj od undrláku, jinak od Bukáčů. A v sobotu po Velikonoci umřel také Stanislav kožišník, rozený Polonus, jeden z spoluradních konšeluov tu na Horách Kutnách; urostlý, piknosý člověk byl.
Skrze Jeho Milosti císařské rady v komoře české na hradě pražském nařízen a učiněn jest císařským rychtářem Řehoř Vodička na Tarmarce, tu na Horách Kutnách.
Umřela na Nových Dvořích nedaleko Hory Kutny paní Alžběta z Šlejnic, manželka pana Kašpara Melichara z Žerotína, a v městě Kolíně nad Labem v kostele hlavním jest pohřbena; byla paní dobrotivá.
Též umřel pan Maxmilián Trčka v mladých letech věku svého.
V Čáslavi městě umřela Barbora, manželka N. Ezechielova, jenž předešle jměla k manželství Jakuba z Vorličné.
Jiřík, myslivec a služebník Zikmunda Stejška Freisichselbsta na Horách Kutnách, zastřelen jest v lesích císařských za Konárovicemi, kterých v držení byl tejž Zikmund Freisichselbst, nevědomě jak a od koho, nebo tak zastřelený jest nalezen. Nechtěl té myslivosti na cizích gruntech opustiti, prve proto těžkosti okusivše.
Augustin Šmilaur z Jihlavy na Horách Kutnách, jsa po Marianě, první manželce své, vdovcem, pojal k manželství pannu Juditu Pulcerin z Jihlavy, krajanku svou, a do Hory Kutny mu přivezena.
Girg Wirt, Němec, hutmistr, šmelcíř rud a kyzův horních vejborný, jmaje také tu na Horách Kutnách důl svuoj obzvláštní a leza do téhož dolu, tam upadl a se zabil a mrtvý nahoru z téhož dolu vytažen. Nota. Pro to bídné zlato a stříbro tak jse, hle, lidé v nebezpečenství dávají a mistrně o hrdla přicházejí.
Umřel Matěj, řečený Sup, od Hanů, šenkýř, vycvičený hráč v kostky a karty; ten takovou sílu v rukou jměl, že nové, nerozvázané, celé karty rukama pojednou přetrhoyal na dvé. Vidi ipse multoties.
Jindřich, syn Dobiáše Třísky, pojal k manželství Apolonu, pozůstalou vdovu po Petrovi Dvořákovi ze vsi Přítoky, dceru N. Chaberského, svobodníka.
Dvuor dobšovský v předměstí hloušeckém při Horách Kutnách s dědinami pod hamfest náležejícími, řečenými Suchměščovské, prodán jest pánuom Horníkuom města Hor Kuten od poručníkuov sirotkům po Vítovi Dobšovi z Rohožova pozůstalým nařízených za sumu peněžitou jeden tisíc dvě stě a padesáte kop gr. českých. A ten prodaj stal jse po spokojení dluhuov od rodičuov týchž sirotkuov zdělané. Nota. Hamfešt ten na ty rolí a dědiny Suchměščovské od někdy pana Petra Rašína z Risnburka a na Staré pod plat dědičný svědčící, přijali jsou k sobě páni šepmistři a konšelé na Horách Kutnách jakožto kupující a jim jest odveden.
V pondělí die Michaelis archangeli Jeronym Labuška pojal k manželství Lidmilu, dceru Jana Skřivana, nebožtíka.
Zemřeli také toho roku na Horách Kutnách: Marie, manželka Jiříka Wirta, hutmistra horního; Dorota, pozůstalá vdova po Janovi Veverinovi na Uhelném trhu; Havel Chytra, prokurátor, a paní Dorota Pilgramka, pozůstalá vdova po panu Janovi Podivickém z Podivic.
A ve čtvrtek po památce Marie Magdalenské umřela jest také panna Anna, dcera nebožtíka pana Jiříka Šatného z Olivetu se paní Johannou z Podivic, manželkou jeho dobré památky, zplozená.
V neděli die s. Andreae apostoli Jan Vodňanský od Hor Kuten, jsa vdovcem, pojal k manželství paní Evu z Žitenic, pozůstalou vdovu po panu N. Pátkovi. Actum v Chotusicích. S nímž potomně nezbyla pro jeho nespůsoby.
Ve čtvrtek po památce Tří králuov umřel na Horách Kutnách Volf Herolt, jenž jse psal z Oupy, jsa ouředníkem mince tu na Horách Kutnách, jenž tu při horách těch z mladosti trval, a se tu dostavše, dvakráte oženil a osadil, pojavše k manželství nejprve pannu Kristinu Zygelku z Chocemic a po druhé paní Annu, pozůstalou vdovu po Danielovi Stejškovi Freisichselbstovi z Freidnpachu.
V městě Čáslavi pojal k manželství Pavel Dupák z Prahy, vdovec, pannu Kateřinu, dceru Juliusa Halaše z Radimovic, a do Prahy jse s ní odebral.
O masopustě pan N. Podstatský z Moravy, přijevše do Hory Kutny a zamilovav Justinu, dceru nebožtíka Mikuláše Vodňanského z Čažarova, jenž Jeho Milosti císařské rychtářem byl, tu na Horách Kutnách ji k manželství pojal a do Prahy jse s ní odebral; ale nedlouho s ním zbyvše, do Hory Kutny jse zase od něho odebrala a tu bez něho zůstávala.
Při konci masopustu Matěj Dítě, pekař, vdovec jsa, pojal k manželství Dorotu, děvečku služebnou od Doroty Hoškovy, perkytlářky, poddanou pana Adama Slavaty, jemu vejhostem osvobozenou.
Pan Jan Hanů z Šaratic na Vrbici pojal k manželství pannu Johanku Strupinku na Brloze.
V outerej velikonoční umřel jest na Horách Kutnách Zikmund Kozel, jenž se podle obdarování sobě objednaného z Rejznthalu tituloval a tu na Horách Kutnách zrodilý jsa, nejprve hofmistrem horním, potom konšelem městským bejval, dostav nejprve k manželství Kateřiny, pozůstalé vdovy po nebožtíkovi panu Jakubovi Stejškovi Freisichselbstovi, po druhé Anny, dcery Matěje Dítěte, pekaře, jejž živobytím přečkala; vše na Horách Kutnách. Zbohatl také dolem horním, řečeným Štěstí, na cougu horním, řečeném Kuklík, ležícím, nebo nemalé užitky odtad bral, jenž slovou uberlaufy. Zdvořilý a frejovný byl a penězi to přemáhal, což mu smrt přetrhla; a u kostela Barborského pohřben.
Pavel, syn nadepsaného Matěje Dítěte, dostav jse do vězení pro dluhy, umřel v tom vězení v sobotu po neděli Misericordia, zanechav v vdovství manželky své Lidmily, dcery nebožtíka Stanislava, kožišníka.
Jan, tovaryš mlynářský, syn nebožtíka Víta, šenkéře, spíchal v svádě nožem Jakuba šenkéře, nájemníka domu svého, od čehož tejž Jakub kolikýsi den umřel, a on Jan vězením ujištěn; z čehož mu máti pomohla.
Umřel Matěj Vocelovský, jsa jedním horním ouředníkem.
Anna Prknová, vdova, baba stará, v ulici, jenž sluje Leflíře, v domě řečeném Nebe, vdala jse za jakéhosi mladého tovaryše ševcovského; pročež trestána vězením šatlavním na vznešení kněží, jenž jse nad tím zhoršovali. Ten pak švec, nepobyv s babou dlouho, pobrav jí peníze, preč ušel ten tam.
Pan Kašpar Melichar z Žerotína na Nových Dvořích, jsa vdovcem, pojal k manželství N. pannu šlechtičnu, rozenou Valdštejnku z Valdštejna.
Umřel Jan, příjmím řečený Kaše, od Píšů, domu hostinského, nevrlý starec.
N. Topič tak řečený, řezník od Hory Kutny, zamordován na cestě u vsi řečené Vápno od lotruov zlodějuov.
Umřel Kryšpín Hebenštreit, starý nákladník dolův horních, nemoha jse s žádnou odměnou a užitkem při těch nákladech horních potkati. Též Jiřík; příjmím Rybnikář, řemesla ševcovského, dav jse také do pavování a nákladu horního a nemoha nic zejskati, v dole horním řečeném Mouřenín, kdež také nakládal a pracoval, smradem dolovým, jenž švub sluje, jedovatým a smrteldným, jest usmrcen.
Těch časuov strhl jse prudký, hustý, dešťový příval a trval pořád dva dni a dvě noci, čímž staly se povodně veliké a strhaly mnohé rybníky na vše strany; a zdělala voda násilná škody nemalé, zvláště v Praze, Kouřimi, Brodě Českém etc. V Praze vystoupila voda až k kostelu sv. Jiljí, k domu řečenému U třech kalichů, v Starém Městě pražském. - Vtom v neděli na pondělí v noci, po památce Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie, přivalila se náhlá prudká voda u Hory Kutny v předměstí páchovském a tu na hutech horních šmelcovních, mlejních, lukách, zahradách, domích velikou škodu zdělala, díl zdi městské podbořivše u brány Čáslavské; duom jeden, v kterémž nájmem obejval Matěj Ouberovský z Ouberovic s manželkou svou, Johankou Bračických z Chořov, s dítkami jich, podňavše tejž duom v cele, an sobě v něm svítili, s nimi se všemi vzala a tak je opodál nesla; kteříž o pomoc volajíce, kteráž jim, zvláště tak tmavé noci, učiněna býti a přispěti nemohla; ostatek pak toho domu, s kterýmž tak plynuli, jse rozbořilo, a oni všickni stonuli a tak usmrceni jsou. Po opadnutí pak té vody shledáváni a u kostela Námětského žalostivě pohřbeni jsou. Z těch dítek jich dcerka jedna nalezena jest utopena s filečkem na hrdle zavázaným, tak jakž s tím utíkati chtěla. O jak žalostivá věc býti musela, když tu rodičové na smrt dítek svých, spolu jse rozžehnávajíce, patřili!
Toho také léta vedena a dovedena jest voda struhami z Páchu, potoku v předměstí páchovském, k užitku a potřebě horní až na Tourkank, nade vsí Hlízovem, aby voda vodu hnala z hlubin dolových skrze mustry k tomu zdělané; což jse dálo a dokonalo skrze vyměřování od Eliáše Gintera, přespolního Germana, tlustého člověka.
Některým to bylo vděk, jenž vody blížeji potřebovali, jiným nevděk, kterýmž na škodu byla.
Ouřadové horní proměněni: Jiřík Dominik, jsa urburéřem horním, učiněn ouředníkem mince; urburéřem Jan Štolc, štolmistrem Pavel Šprlink.
Tolary, mince falešná, procházela na spůsob tolarů tyrolských, čehož původ byl na nějakého Němce přespolního, jenž jse v městě Čáslavi oženil a osadil, jsa řemesla zlatnického, kterýž nařízením od vrchnosti vzat a do Prahy dodán, při němž ty falešné pláty tolarové nalezeny byly. Nepovědomo vůbec, jak s ním učiněno bylo, nebo v Čechách cizozemcuom vše prochází.
Franciscus, řečený Pecelius, opat sedlecký, nepovědomý cizinec, jenž nic česky neuměl, jenž jse byl na to opatství dostal, umřel tu v témž klášteře Sedleckém a pohřben. Praveno a domnění bylo, že by otráven byl, nebo mu po smrti jeho velmi břicho oteklo a jse nadulo; urostlý člověk byl.
Brzo potom zvolen a uveden jest k tomuto opatství Valentinus Šembek, rozený Prušák, kterýž život svuoj vedl podobněji světsky nežli duchovně; při jehožto do téhož kláštera a k tomu opatství uvozování osoby z konšeluov městských města Hory Kutny k tomu poctění přítomny byly. Nebo předešle, když jse byli o to opatství nadepsaný Franciscus Pecelius a Johannes Macerus, převor téhož kláštera, nesnadili, přinášena byla od vrchnosti světské z Prahy poručení a nařízení Jeho Milosti císařské rychtáři a šepmistruom a radě na Horách Kutnách, že jednak jednoho, jednak druhého na to opatství uvozovali, což mnohým katolickým, že jse to prej skrz kacíře konalo, protimyslno bylo.
Robenci, dělníci, pregýři mince na Horách Kutnách, původem některých jiných sprotivili jse proti svým konšeluom mincířským a pregýřským usilujíce to, což tu jiným lidem od starodávna spravedlnosti náleželo a vycházelo, sami sobě zosobiti a přivlastniti. Což když jse před vrchnost dostalo a o to odpory vzešly a to vyslyšáno, jest to skrze resolucí skrze rady z komory Jeho Milosti císařské a jménem Jeho Milosti císařské a tíž konšelé mincířští a pregýřští při jich starobylém řádu a lidé při spravedlnostech svých v tom majících jsou zůstaveni.
Umřel Řehoř Bořanovský z Bytešky, konvář, člověk sprostný, upřímný, jenž také nemálo na hory nakládal a pavoval; s oužitkem jse nepotkavše; a jsa po rodu stavu rytířského, za své poctivé řemeslo konvářské se nestyděl. U chrámu Barborského pohřben, tu pod stupni velikými na krchov jdouce. Byl vuobec jmenován po řemesle Křičko, jinak po jedné manželce své Studnička; nebo čtyry manželky pořád jměl. Bejval také jedním konšelem městským mezi pány šepmistry tu na Horách Kutnách. Přísloví jeho bylo začasté: "Erchercig".
V advent při právě Hor Kuten vyvedeni jsou z vězení k místu popravnímu a čtvrceni dva Němci, Mertl a Linhart, že kradli, co a kde mohli, krámy a kostely loupali a klenoty kostelní posvátní, spouštějíce to, prodávali, čímž jse prozradili, a zjímáni jsouce, ku právu outrpnému dáni a ortelováni jsouce, takový konec vzali.
Dobytek, zvláště krávy, mizely zhusta narámně toho času, skrze což nemalá drahota v vomastku nastala; překupníkův v tom plno, žádný toho nepřetrhoval.
Zemřeli: paní Marketa, manželka Jakuba Hořanského z Bítova, a v městě Kolíně nad Labem pan Burjan Kasalický s manželkou svou a dítkami jich na bolesti morní, a Jan Bařín, prokurátor na Horách Kutnách, o kterémž rozprávěno, že by po smrti vstával a chodil.
Umřel Pavel Skřivan, jeden z spoluradních konšeluov městských, manžel Doroty, dcery nebožtika Jiříka Hlaváče, jinak Kliky.
Umřel pan Jan Mlazovský, jsa hejtmanem panství kolínského. Též pan Hendrych Hrabaně z Přerubenic, po němž vdovou paní Kateřina z Říčan, již byl po nebožtíkovi panu Vilémovi Všeborovi Libenickém z Vrchovišť ovdovělou k manželství pojal.
Umřela Anna, manželka Alexandra Elšice, za branou Kouřimskou.
Pan Joachym Kalenice na Zručech pojal k manželství paní Elišku Střelku z Rokyc, vdovu.
Pan Václav Kuštos, zůstávaje neženatý; byv na lécích nemocný na Horách Kutnách, dal jse dovésti na Vlačice, sídlo své, a tam umřel.
Ve středu v noci na čtvrtek po neděli Quasimodo umřel Tomáš Herolt z Oupy, jsa písařem urburním při Horách Kutnách, jenž jednostejně jak pravou, tak levou rukou písmo psáti uměl; zanechav v vdovství manželky své Evy, již byl po Jeremiášovi Šentygarovi, apatekáři, ovdovělou k manželství pojal.
Umřel Martin Zelenka, krejčí, jsa spoluradním konšelem.
Učiněn urburéřem horním Mikuláš z Řásné a písařem urburním Ludvík Veverin.
Umřel Jiřík starší z Řásné, zlatník, za domem Vorlovským.
Mikuláš, syn nebožtíka Mikuláše Vodňanského z Čažarova od Zlaté husy, pojal k manželství Annu, dceru Matěje Dítěte, pekaře, pozůstalou vdovu po Zikmundovi Kozlovi z Reizenthalu.
Zemřeli: pan Jan starý Lukavecký na Klucích, jenž pravé ruky neměl, a ta mu před lety na vojně uťata byla, zanechav v vdovství manželky své, paní Kateřiny rozené Hrabaňky z Přerubenic, již byl vdovu pojal Fabian Rumic, ouředník na Čestíně.
Chval Voda zabil Lídu, ženu svou, v cestě u města Čáslavě; což jí prve předpovídal, nebo mu stranila.
Zemřeli na Horách Kutnách: Adam Froš, Němec, ouředník horních dolův, a Václav, syn Simeona kožišníka, jsa servusem p. šepmistruov.
Umřel Jan Štolc, někdejší urburéř horní, a v kostele Svatobarborském v kapli havéřské pohřben; jednooký byl. Též Johanka, dcera nebožtíka pana Alexandra z Vlčí Hory, kteráž k manželství jměla nejprve Václava Holoubka, po něm N. Dynesa, konváře. Též umřel Jindřich Kauselův, starý probéř horní, nikda jse neženivše, jsa provisionem opatřen z mince císařské, vše na Horách Kutnách.
Mor jse v Čechách rozmohl zhusta: v Praze, na Horách Kutnách, v Hradci nad Labem a po vesnicích. A mně známí na Horách Kutnách zemřeli tito: Alexander, krejčí, podle Leksů, Abrham Šturm, apatekář, oba přespolní Germanové, jenž jse tu na Horách Kutnách oženili a osadili; Joachym Přemysl z města Stříbra, po němž vdova zůstala, Mariana Novosvětská z města Kolína nad Labem; Salomena Hubáčkovic, Johannes Žák, manžel její; Zuzana, manželka kněze Víta, faráře kaňkovského; Lidmila, dcera Dobiáše Třísky, pekaře; Justina, dcera nebožtíka pana Mikuláše Vodňanského, od Zlaté husy; Burjan, tkadlec na Koňském trhu; Václav, mlynář klášterský; Mandalena, Jana Skřivana manželka, na Koňském trhu; Martin, manžel Anny Hubáčkovic; panna Rozina, dcera nebožtíka Volfa Herolta na Tarmarce, jmaje jse vdávati za Šimona Šilhánka do města Kolína, jinak Prachatického; Jiřík Fidlar z města Hostinného, jenž jse tu byl k Mandaleně Husovic, vdově, přiženil a osadil a kramářským handlem zbohatl, a duom Krásovský, jinak U Mistrů, koupivše, pěkně vystavěti dal. Ondřej Mejzl, soukeník; Anna Bačetínská nožířovic, s smyslem pominulá a pošetilá vdova; Antonín Vlach; Václav Hilan, jinak Ledvinka, řezník; N. N. dva bratří mlynáři z Spáleného mlýna; Jan Jedlička, kloboučník; Mandalena, Jana Štěpánova, koláčníka; Jan Hašků z Sukova na Kaňku, mladý člověk; Johannes Svojanovský, doctor medicus, zanechav po sobě v vdovství N. rozené Bohdanecké z Hodkova a děťátka, dcery jich, v sirobě; Germanus byl natione; Anna, manželka Adama Strnada, šafáře mince na Vlaském dvoře; Linhart, mládek od Leksů, ten umřel na Žlebích páně Chotouchovského u rodičův Mariany, manželky své, a tam pohřben; Zachariáš Freisichselbst z Jihlavi, v České ulici; Václav Kalvárek od Svobodů; Pavel Paukar, Němec, šmejdíř; kněz Petr, farář u kostela Námětského; kněz Jacobus Meliseus, archiděkan tu na Horách Kutnách chrámu Vysokostelského, kterýž těl mrtvých, od nichž jse jemu od kázaní nad mrtvými slova božího neplatilo, do kosteluov v kázaní vnášeti zbraňoval a tím v lidu pohoršení a na sebe žehrání působil; Laurencius, mistr školní školy vysokostelské; a jest spolu s týmž archiděkanem v jednom hrobě pohřben v kostele Barborském při chůru po levé straně; Dobiáš Šafar od Krbcuov, jsa horním hofmistrem; Jiřík Dominik, jsa mince ouředníkem, jenž jse tu na Horách Kutnách v pacholetství svém dostal, oženil a osadil; Jan Čížek, jenž šafářem mince předešle byl, potom ouředníkem v Lorci; Hendrich Gladpach, bradýř, Němec, Nydrlender, etc. etc. a dětí mnoho. Ergo: Tempora longa tibi non promittere vitae; quocunque ingrederis, sequitur mors, corporis umbra.
Sic fluit occulte, sic multos decipit aetas,
sic venit ad finem, quidquid in orbe manet.
Heu, praeteritum non est revocabile tempus,
heu tacito mors venit ipsa pede! Smrt své právo provozuje, nade vším světem panuje, činí svou povinnost předce a všecko napořád seče; zvlášť když Pán Bůh chce tak míti,
nemůžť se žádný ukrýti;
mocí svou nám všechněm hrozí,
pokořme jse vůli boží,
světu jse nepoddávejme,
Krista Pána poslouchejme
a v něho naději mějme,
tak příští jeho čekejme.
Zemřely: paní Kateřina z Ouberovic, manželka Dobiáše z Moravy, jenž před ním jměla k manželství pana Václava Dačického z Heslova na Lorci; a panna Salomena Rašinka z Rysnburku na Koroticích, ctná panna:
V sobotu den památky sv. Augustina hromobití veliké bylo v Hoře Kutně a opálilo Jiříka Zelenku, řemesla ševcovského, v jeho příbytku; z čehož jse sotva vyhojil.
Zemřeli: pan Jindřich Chotouchovský na Žlebích, tlustý člověk, a panna Kateřina Hrušovská z Hrušova, na Hodkově, vše v kraji Čáslavském.
Pan Jan Mírek z Solopisk, syn dobré paměti pana Štefana Mirka z Solopisk na Horách Kutnách, pojal k manželství paní Annu Malovku z Malovic, vdovu pozůstalou po Bernartovi Maternovi z Květnice na Přítoce.
Zemřeli: pan Jan Studenecký z Pašiněvsi na Krchlebích, paní Anežka Kolovratová z Eberku na Janovičkách, Vilém Slach z Hřivic, Vojtěch Krejštein, Hendrich Salava z Lípy. A na Horách Kutnách Jan Zygel z Chocemic, Matyáš Sejšek Freisichselbst, Jiřík Hrůza, jinak Soška, na dolejšim městě; Kateřina, manželka Jindřicha Dobřichovského za Kouřimskou branou, v předměsti čechovském; Pavel Litomyšlský, jsa prvním konšelem v radě konšeluov města; paní Mandalena Mírkovna z Solopisk, vdova pozůstalá po nadepsaném panu Matyášovi Stejškovi Freisichselbstovi, etc.
Zabil jse sám svévolně tulichem N. Zpěváček, hudec zoufalý, pohodše jse něco s máteří ženy své; kteréž jeho tak mrtvého pěkně na máry ku pohřebu připravily, ale z poručení práva jest mistrem popravním odklizen.
Mor ten nadepsaný přestal na Horách Kutnách měsíce prosince; v kterýžto mor zemřelo lidí obojího pohlaví na týchž Horách Kutnách i na Kaňku okolo tří tisíc a nejvíc dětí.
Zemřeli také v kraji Čáslavském na Vesci N., manželka Daniele Hostounského z Prahy, nádherná, rozkošná.
A na Horách Kutnách: Matěj příjmím Faber, rozený Polák, pojezdný pánuov šepmistruov.
Také umřela na Koňském trhu v příbytku svém paní Lukrecia, rozená Hrabaňka z Přerubenic, manželka pana Jindřicha Vraždy z Kunvaldu, kteráž předešle jměla k manželství dva staré vdovce, totiž pana Zikmunda Maternu z Květnice na Třebečicích a po něm pana Tomáše Bykaneckého z Lipan, tu na Horách Kutnách, po nichž statku nabyla.
Brzo potom léta tohoto nastávajícího nadepsaný pan Jindřich Vražda a panna Kateřina, obstární sestra přízepsané paní Lukrecie z Přerubenic, také zemřeli ve vsi řečené Cerekvice u Hrdibora Hrabani, jenž tam v tejž vsi obejval.
Ve středu před památkou Tří králuov mudrcuov vyhořaly tři dvory ve vsi Miskovicích, nedaleko Hory Kutny.
A hned v ten den v noci na čtvrtek neopatrností pacholkův v maštali vyšel oheň v městě Čáslavi, a rozmohše jse tak, že shořelo několik domův, též krov na kostele farním i na věži; stala jse škoda nemalá.
Umřel na Hradeníně v kraji Kouřimském pan Všeslav Strojetický; hrbovatý byl od přirození.
V outerý po památce sv. Antonína Matyáš Dačický z Heslova pojal k manželství pannu Annu, dceru pana Alexandra Elšice z Elšic. Actum na Horách Kutnách.
V městě Kolíně nad Labem Simon Šilhánek Prachatický pojal k manželství, jsa vdovcem, Kateřinu, svou a domu svého starodávní hospodyni, pannu obstární.
Na Horách Kutnách vstoupili v stav manželský: Andreas Brtnický, študent školní, s Lidmilou, dcerou nebožtíka Stanislava Kožišníka, Poláka.
Podán z Prahy na Hory Kutny jakýsi Němec, řečený Petr Kek, a učiněn při týchž Horách puchalterem, darmochlebem, a opatřen peněžitým téhodním provisionem. Nota. Čechuov jse vždyckny v tom pomíjelo a ledajacís příchozí cizozemci předčili. Čechové jse pak sami lehčili a raději cizím napomáhali na své zlé.
Samuel Nejepinský, po rodu Horáček, syn N. ševce v městě Ledči pánuov Trčkuov, jsa dobrodiním pánuov Trčkuov, pánuov svých dědičných, z poddanosti osvobozen i od Nejepinských z Nejepína k štítu připuštěn, nádherně a spurně sobě vedouce a provozujíce, spejchal, chtěje vyšším roven býti, a mistrnými spůsoby k nabejvání statku vuokol šel. A tak mu to stálo, až naň vyhledáno bylo, že vyvazené jistoty na peníze svědčící k sobě přijímal a z nich upomínal a při právě na ně nastupoval proti právu a zřízení zemskému; pročež naň nastoupeno a jest právem za oukladníka uznán a odsouzen. A v statek jeho jse k tomu nařízení k ruce Jeho Milosti císařské uvázali, i v ten duom na Horách Kutnách v předměstí čechovském, jenž nákladem jeho, kteréhož byl po Kateřině Pampovně z Víčkovic, první manželce své, dostal, pěkně a z gruntu vystaven byl, i tále horní jemu odňaty jsou, k čemuž nařízen a vyslán byl pan Jan Seltnšlog z Frydenfeldu. Tak ho jeho pejcha, vysokomyslnost a všetečnost zase k snížení přivedla a připravila. Potomně jest jemu z toho nětco z milosti dáno a pasírováno.
O masopustě Dobiáš Poděvinský ze vsi Hořan, rodilý z Moravy z města Mezříče, jsa vdovcem, pojal v kraji Plzeňském u pana Kokořovce k manželství pannu Annu a do vsi Hořan ji sobě přivezl.
Též vstoupili v stav manželský: Jindřich Dobřichovský u Hory Kutny, vdovec, se pannou Annou z Řísnice; a bratr jeho Jiřík v Chotusicích se pannou Annou Volanskou.
Ve středu po neděli Laetare umřela na Horách Kutnách Kristina stará Štolcová, kulhavá, manželka Jana Pardubského, v předměstí hloušeckém; a v městě Kolíně nad Labem umřela také Lidmila Hnátka, manželka Jana Humpoleckého, tlustá žena.
Ve vsi Sedlově umřel pan Václav Vlk z Kvítkova, jsa od dávna podagricus.
Před svátky velikonočními pan Vilém Pustimířský z Moravy, zdržujíce jse na Horách Kutnách a jmaje pojímati k manželství Kristinu Gronymusku, vdovu, dostav jse do Tejnce na Labem, zastřelen jest tam zrádně z ručnice od jakéhosi forstknechta, myslivce, v domě N. Slavíka, pekaře; vzav ten forstknecht k němu příčinu, že by jej tejž Vilém předešle v svádě zranil a tak jse toho pomstil, však nešlechetně. A on Vilém tam v Tejnci pohřben, na toho pak forstknechta žádný pro ten skutek nenastupoval.
Lorenc, servus pánuov šepmistruov, pojal k manželství Lidmilu, pozůstalou vdovu po Janovi Jedličkovi.
Pavel, rektor školní, příjmím Stříbrský, urostlý člověk, nalezen jest utopený v vodě nedaleko Starého Kolína při Labi; nepovědomo, jak k tomu přišel, nebo čtyry téhodny o něm vědíno nebylo, kam jse poděl.
Adam Strnad, jsa vdovcem, pojal k manželství Kateřinu Klikovic, pozůstalou vdovu po Abrhami Šturmovi, apatekáři Němci.
V outerej po památce Seslání Ducha sv. pan Věněk Malovec z Malovic, jsa v stavu mládeneckém, pojal k manželství paní Alinu, pozůstalou vdovu po panu Mikulášovi z Vojenic; svadbu jměli na Horách Kutnách.
Hašpléři, chasa horní kaňkovská, vzavše sobě příčinu podle jich navyklosti, že by pan Jan Kryštof Myška ze Žlunic na Hrádku v kraji Kouřimském ženu jednoho hašpléře, tovaryše jich, poddanou svou, vzal a ji u vězení svém tu na témž Hrádku zdržoval a ji propustiti nechtěl, i zdvihli a srotili se houfně okolo půl druhého sta osob, nařídivše sobě vůdcem muže té ženy věznice, a šli tak společně s bubnem až k témuž Hrádku, sídlu nadepsaného pana Myšky, kdež táž žena u vězení zůstávala, vyslavše z sebe k němu, aby jim tu ženu z vězení propustil a vydal; čemuž když odepřel, žádal muž její, aby s touž ženou svou mohl promluviti, k čemuž mu dovoleno. A když k ní vpuštěn, tam s ní v témž vězení zavřín jest; a koliksi pak jízdných rejtaruov, jedouce tudy, když tíž hašpléři jse položili, na ně jse dali, je rozplašili a rozehnali, že jse tak rozehnáni zase, však bez muže té ženy věznice, jenž jse byl vuodcem jich učinil, navrátili. Čehož nepominul tejž pan Myška na vrchnost vznésti a po vzatém od vrchnosti naučení a nařízení jest ten vůdce těch hašpléřuov pro takové proti právu a zřízení zemskému pozdvižení a přečinění do města Kouřima ku právu podán a stat; a tak chtěje ženě, manželce své, pomoci, o hrdlo přišel. Od toho času tíž dělníci horní kaňkovští, jenž jse byli tak pozdvihovati a bouřiti, horami jse zastírajíce, navykli a v obyčej vzali, jsou krotcí učiněni a taková všetečnost a svévolnost jim jest přetržena. Nota. Dělníci takoví horní jsou na větším díle lid od pánuov svých dědičných zběhlý, kteříž horami jse zastírajice, v tom a pod tím ode všeho pánův svých sproštěni a svobodni býti chtějí.
Páni šepmistři s obcí svou městskou ujali k pavování duol horní na cougu kuklickém, davše tomu dolu jméno Šťastný obecní; však nemálo tu naloživše a s odměnou jse nepotkavše, zase upustili.
V pondělí po památce Marie Magdalenské z nařízení a jménem Jeho Milosti císařské jakožto krále českého vyslán jest do Hory Kutny pan Jindřich z Písnice, jsa Jeho Milosti císařské nejvyšším prokurátorem, k obnovení šepmistrů a konšeluov městských na týchž Horách Kutnách, což vykonal; nebo ten čas nejvyššího mincmejstra ani místodržícího nebylo, kterémužto mincmejstru ta povinnost obnovování týchž konšeluov od starodávna náleží.
Ve středu po památce Hermani umřel na Horách Kutnách Jan Machovský, jenž jse tituloval z Oudolí, a tu na Horách Kutnách jse dostavše, urburéřem horním byl učiněn; a nakládaje při tom na hory, skrze to v dluhy vešel, pro něž dlouhý čas u vězení zůstával.
Adam Cyrill, kramář z Prahy, provozujíce tu na Horách Kutnách živnost svou a jeda z města Chrudimě z jarmarku a dostav jse do Heřmanova Městce, zabil Víta, formana od Hory Kutny, pohodše jse s ním o něco v hospodě; pročež tu hned vzat do vězení, z něhož jse ku právu dostání pod 300 kop gr. českých vyručil. Potom z toho u práva na Horách Kutnách obviněn jsa, manželce zabitého smlouvou 85 kop míš. davše, tak to spokojil.
Učiněn šafářem mince na Vlaském dvoře Florian Farinestus místo Adama Strnada, kterémuž odpuštění jest dáno. Jan Pardubský; jinak Štolc, z předměstí hloušeckého, jsa vdovcem, pojal k manželství Mandalenu, pozůstalou vdovu po Řehořovi Bořanovském z Bytešky, konváři.
V pátek v ochtáb památky Narození blahoslavené Panny Marie umřela na Horách Kutnách paní Anna Mírkovna z Solopisk, pozůstalá vdova po panu Adamovi Maternovi z Květnice, a v kostele Barborském v kaple minciřské jest pohřbena.
Ve středu před památkou sv. Václava Václav, syn Jeronyma Labušky, suken kraječe na Tarmarce, mincíře, pojal k manželství Kateřinu, dceru Jana od Hrůzů z dolejšího města, jenž sluje na Svatém Janě.
Na žádost a jednání pana Zdislava Podivického z Podivic při šepmistřích a radě na Horách Kutnách puštěn jest pramen vody do domu jeho Pilgramovského, jinak u Mědínků, proti underláku, z trub obecních tu na Horách Kutnách, však pod plat uložený.
Nota. Ta voda čistotná a jeden klenot té obce jest od starých předkuov Horníkuov do města Hory Kutny s nemalým nákladem trubami přivedena z studýnek pramenných za městem, asi čtvrt míle od města Hory Kutny v tu stranu za Kouřimskou branou, v místech travnatých ležících a jse prejštících; a jest sem i tam po témž městě do kašen vodních obecních a do některých domuov (jakž sobě kdo objednal) rozvedena. A to v místa tato: 1. do kašny obecní v předměstí čechovském za branou Kouřimskou; 2. do druhé kašny obecní v městě u starého rathauzu; 3. odtad do téhož starého rathauzu k pivovaru; 4. na Hrádek nad Páchem, jdouce k kostelu Barborskému, kdež před lety pan Albrecht z Kutnštejna, jsa nejvyšším mincmejstrem, sídlem byl; 5. do lázně, jenž sluje U kola, pod týmž Hrádkem; 6. do druhé lázně, řečené Pod kostelem, což také potomně spuštěno; 7. do domu Chyzderovského při faře vysokostelské, což na ten čas spuštěno; 8. na faru vysokostelskou; 9. do školy vysokostelské; 10. do třetí kašny obecní na Rybném trhu; 11. na Vlaský dvuor; 12. do domu Vodolinských k pivovaru; 13. do čtvrté kašny obecní u Chlebnic, proti domu Vorlovskému; 14. do páté kašny obecní u kostela sv. Bartoloměje; 15. do domu Šatných, nedaleko téhož kostela, což na ten čas spuštěno; 16. panu Janovi Vopršalovi na Čechu také pramen té vody puštěn, protože jse skrze zahradu, grunt jeho, ta voda trubami vedla; 17. též do domu Zikmunda Kozla u starého rathauzu; nebo tehdáž prvním konšelem města byl a tak jmíti chtěl, jmaje kašnu obecní před týmž domem; 18. do šesté kašny obecní, před domem Krbcovským proti rathauzu novému; 19. odtad potom do sedmé, nové kašny obecní, před Sudou pekařem, jdouce k bráně Klášterské; při čemž sobě také Jakub Holej od Hutníčků, jsa prvním konšelem města, trouby, aby mu táž voda do domu jeho Sankturýnovského tak od starodávna řečeného šla, bez dovolení obce I klásti dal, což potomně zastaveno; 20. do přízepsaného domu Pilgramovského. Potomně táž voda do tvrze Lorce v předměstí páchovském uvedena. Tak se ten tok vody do domuov rozvozoval, zvláště kvůli některým předním osobám, na škodu souseduom jiným.
Václav Šatný z Olivetu od Hory Kutny koupil sobě statek pozemský, Hradenín řečený, v kraji Kouřimském nedaleko Plaňan ležící, od paní Žofie Salavové, za sumu peněžitou 4500 kop gr. českých, k placení na termíny svolené. Brzo to potom (vzav tou koupí škodu) zase prodal panu N. Zárubovi z Hustiřan; nebo ten statek jest toliko na samých rolíeh bez lidí poddaných, což těžko hospodařiti.
Těch časuov jakýsi tlustý Němec, cizozemec, řečený David Wolfrom, nařízením vrchnosti dostal se na Hory Kutny a puštěno jest jemu šmelcování rud a kyzuov horních, na oužitek polovičný s Jeho Milostí císařskou; což při těch horách slejcháno a dovolováno nebylo. - Ještě jemu k tomu plat téhodní peněžitý z mince Jeho Milosti císařské dáván byl. I šmelcoval ten Němec dotad, dokad jemu forot rud a kyzuov prve zhotovených a spravených postačoval. A když to došmelcoval a sobě tím veliký užitek přivedl a spůsobil, vzav od toho odpuštění, zase jse preč odebral, vzav příčinu, že churfiršt saský, pán jeho, také ho potřebuje, zakazuje jse, když znovu takového forotu rud a kyzů nabudou a nachovají, že jse zase týmž spůsobem najíti dá. Nebyl blázen! O císařském pak z toho oužitku žádný věděti nechtěl. Takové šejdířství, jemuž khunst říkají, žádnému by Čechu nepostačilo a pasírováno nebylo nikoli.
Nota.
Hora Kutná jest zajisté
všech poběhcův stanoviště,
kteříž berou, kradou čistě,
chtíc vládnout na každém mistě;
když jse pak dosti naberou,
odtad jse zase poberou,
z toho své rozkoše jmají
a Čechuom jse posmívají.
Ty hory jsou juž podobné k veliké nákladné kuchyni, kdež bejvá mnoho kuchařuov; a ti na náklad pána svého vaří, pekou, smaží etc. A co tak navaří, napekou a nastrojí, to vše sami sežerou, pánu pak a nákladníku toho ani vejsluhy nepodají a mnohé o všeckno připraví. K tomu ještě takovým kuchařuom musí jse hojně zaplatiti.
zpět na obsah 
Další: [1600-1610]